"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

Moje nejvzácnější knihy (Vondruška / Alenský)

Středa v 10:45 | TheLazyCat |  • Vlastimil Vondruška
Jak asi už víte, jsem milovnice knih spisovatele Vlastimila Vondrušky a jelikož jsem se rozhodla si v nejbližších letech zkompletovat celou jeho tvorbu, chci mít kompletní sbírku.
To první, co jsem doma musela mít, byly jeho prvotiny. Ty publikoval ještě pod pseudonymem Jan Alenský a vyšly v nakladatelství W-servis postupně v roce 1996. Až poté začal pan Vondruška vydávat další knihy pod svým jménem, ale s těmi už jsem vás postupně začala seznamovat.

Knihy, které vyšly v roce 1996, měly jen kolem 100 stran a jsou to paperbacky. Už tyto knihy zařadil autor do edice Hříšní lidé království českého, celkem jich vyšlo pět. Nesou název Příběh o úkladech a intrikách, Případ plzeňských mordů, Případ nešťastného šlechtice, Falešný tolar a Osudný turnaj. Příběhy můžete najít trochu přepracované v nově vydaných knihách o Oldřichovi z Chlumu. Navíc povídka Osudny turnaj z knihy Vražda v ambitu byla také zfilmovaná pod názvem Jménem krále. Oldrřicha z Chlumu si zde zahrál Karel Roden, panoše Otu Jan Dolanský, Marka z Vartemberka Lukáš Vaculík, Kláru z Vartemberka Klára Issová a třeba Hynka Berku z Dubé Jan Kanyza, ale i další role byly hvězdně obsazené Markétou Hrubešovou, Davidem Prachařem, Sašou Rašilovem atd.

Knižní prvotiny se mi dlouho nedařilo nikde sehnat, nakonec jsem sbírku dala dohromady a to od lidí z celé ČR. Nebudu říkat úplně přesně, kolik mě tyto vzácné knihy stály, ale můžu říct, že jedna v průměru vyšla více jak dvojnásobek toho, co stojí běžně knižní novinky v knihkupectví. O tom to ale není a i kdyby stály ještě víc, stejně bych si je pořídila, protože je to pro mě moc velká cennost. Navíc se mi podařilo 28.3.2018 v Kolovratech, kde měl pan Vondruška v knihovně posezení se čtenáři, si je od něj nechat podepsat, takže mám doma teď skutečné skvosty podepsané autorem.


Máte také u svého oblíbeného autora takovéhle nějaké knižní poklady, za které byste dali cokoliv?
Máte některou z těchto knih doma?
 

Veselou sebevraždu a šťastný Nový rok - Sophie de Villenoisy | RECENZE

14. září 2018 v 10:08 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Kniha, kterou jsem si zvolila do Čtenářské výzvy 2018 v bodu 3 - kniha s vánoční tématikou. Pustila jsem se do ní prakticky ihned a jelikož byla z těch tenčích, přečetla jsem jí za 2 dny. Nasmála jsem se moc a vůbec to není depresivní, jako by mohl být název knihy zavádějící v tomto ohledu. Ráda se o to s vámi podělím.

Název: Veselou sebevraždu a šťastný Nový rok!
Název v originále: Joyeux suicide et bonne année!
Autor: Sophie de Villenoisy
Rok vydání: 2017
Počet stran: 168
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-2670-961-9


Sylvie je žena ve středních letech a sama se staví do pozice "staré panny". Začíná své vyprávění krátce po zesnutí otce, posledního příbuzného, kterého měla. Vychovávaná byla k naprosté poslušnosti, což zároveň svedlo její sebevědomí do mínusových hodnot. Jen v práci je schopná se realizovat a bez problémů plnit veškeré příkazy na právním oddělení velké firmy. Plácá se životem sama a rozhodne se, že toho má už plné zuby a naplánuji svou vlastní sebevraždu na 25.12. Nechce být dál sama, avšak nějakýmm pohnutkem se zároveň rozhodne navštívit psychologa, aby s ním vše probrala. Volba padne na mladého a pěkného muže, který jí zaplňuje život domácími úkoly, které by jí nikdy nenapadlo skutečně realizovat. Díky tomu však nachází sama sebe, vyskakuje z ulity a hledí vstříc možná sice krátké budoucnosti, ale i tak si chce do své sebevraždy vše užít. Její myšlení však definitivně změní událost v metru, která jí otevírá oči naplno.


Od knihy jsem prakticky nic moc nečekala, možná se trochu pobavit a spíš si oddechnout. Tento přístup se mi vyplatil, místy mě příběh opravdu překvapil a já se měla chuť smát na celé kolo. Párkrát jsem byla i trochu smutná či dojatá, takže na emoce kniha působit zvládne. Je to asi individuální a také o momentálním rozpoložení. Mě však vše sedlo jak mělo a určitě nelituji přečtení.

Způsob a jazyk, jakým je kniha napsána je zvláštní a trochu se mi pletl s některou německou autorkou (jméno ze mě ale nevydolujete ani násilím, i když jsem chvíli hledala), až asi ve třetině knihy mi došlo, že se děj odehrává v Paříži a ne v nějakém malém německém městečku. Od té chvíle jsem se začala zapojovat i to, co o franouzskách vím a to mi dokreslilo obraz zoufalé, ale hezké ženy, která dělá jednu botu za druhou, jedná místy jako puberťačka, na konci však prozře a změní svůj život. Ano, je to trochu červená knihovna a trochu klišé, avšak mezičlánky humoru, vsunuté do příběh jen tak náhodou, tomu dodávají šarm a švih.

Příběh není nijak obsáhlý, text je v příjemném řádkování, je to přehledné a dobře se to čte. Písmo akorát velké a formán knihy je dokonalý. Tenká menší knížka se vleze i do malé kabelky. Žádné závažné chyby jsem tam také nezaznamenala, což opravdu oceňuji. Bohužel i přesto jsem neměla úplně dobré pocity při čtení, kniha sice pobaví, mám možnost se zasmát, ale těch okamžiků nebylo zase tolik, abych z toho byla úplně odvařená. Zbytek je takový suchý, nemastný neslaný a ne úplně mě to bavilo.

Docela jsem se musela po dočtení zamyslet, a došlo mi, že taková Sylvie je téměř v každém z nás, každý má nějakou tu svou skořápku, za kterou se schovává před okolním světem, ne všichni jsou však schovaní tolik jako Sylvie. I přesto, že je kniha humorná a zábavná, donutí vás k zamyšlení nad vlastním životem, chováním k ostatním a také tím, jak na okolí sami působíte.

Anotace
Osamělá zakřiknutá Sylvie se necítí ve své kůži, po otcově smrti propadne depresi a nabude dojmu, že je k ničemu a žádné štěstí už ji nečeká. Proto se rozhodne, že o Vánocích spolyká prášky a ve voňavé koupeli skoncuje se životem. Na radu psychoterapeuta zažívá neuvěřitelné situace, jimž by se za normálních okolností obloukem vyhnula: kupuje si skandálně drahé oblečení, krade v obchodě, zpívá bezdomovkyni, a dokonce si začne hledat přítele.


Moje hodnocení: Jsem celkem ráda, že jsem si knihu přečetla, pobavila, neurazila, ale ani nenadchla. Místy zábavné pasáže mě opravdu rozesmály, zbytek však je obyčený a ničím mě nepřekvapil. Nelituji přečtení, avšak znovu se do knihy rozhodně nepustím. Oddechovka je to příjemná, na dovolenou ideální, i nějaký hlubší význam tam je, ale není to to pravé, co bych vynášela do nebe, chválila nebo k čemu bych se vracela. Humorný střed, ve kterém se nachází nepřeberné množství knih, takže důvod, proč si vybrat zrovnu tuhle, neznám. Třeba na ní narazíte z nějakého zvláštního důvodu, jako já kvůli Čtenářské výzvě 2018, pak ale neváhejte a sáhněte po ní. Litovat nebudete. Proto dávám 4 hvězdičky, protože své volby nelituji.

(Ne)funguje Blog.cz?

12. září 2018 v 10:06 | TheLazyCat |  • Blog
Lidičky, omlouvám se, ale ztrácím trpělivost. V práci toho je na mě moc, protože mě letos čeká 5 hodin výuky navíc a ještě vedení čtenářského kroužku. Sotva stíhám psát články tak, aby vycházeli pravidelně, jak jste zvyklí - tedy pondělí, středa a pátek. Časově se snažím, aby to bylo vždy mezi 10. a 11. hodinou (někdy je to dříve, někdy později).

Každopádně jste si mohli všimnout, že již skoro týden se mi to nedaří. V pátek jsem klasicky naplánovala publikování článku, večer zkontrolovala a článek nikde. Přihlásila jsem se do administrace a zjistila, že článek zmizel úplně. Jednalo se o recenzi na knihu Vykupitel duší, kterou jsem připravovala celkem dlouho, mnohokrát jí upravovala a těšila jsem se na ohlasy, až vyjde. Nic z toho se bohužel nekonalo, protože článek zmizel. Byla jsem hodně naštvaná, protože si články zálohuji zpětně, ne předem (nyní jsem změnila názor). Mísil se ve mě vztek a smutek, protože mi na tomto článku hodně záleželo, ale zaspala jsem to. V sobotu jsem byla celý den mimo domov a večer, když jsem se vrátila, mě napadlo zkontrolovat situaci. Článek na úvodní stránce blogu stále zveřejněný nebyl, náhodou jsem ho ale našla v dané rubrice, kde byl celý a v pořádku. To mě trochu uklidnilo.

V neděli vyšel na Srdci blogu článek (kdo nečetl, stačí kliknout), kde najdete mnoho odpovědí na otázky, které si tu asi klade každý z nás. Navíc je tam požadavek na dobrovolníky při novém rozjezdu Autorského klubu. Kdo tedy může a má zájem, určitě se ozvěte na FB Blog.cz či emailem na blog@blog.cz. Já už jsem se přihlásila a doufám, že nás brzy bude dost na to, rozjet to vše v plném rozsahu.

Co jsem ale hlavně chtěla tímto článkem říct je to, že všechno, co se teď děje je nutné zlo, které bychom měli vydržet, abychom se konečně dočkali nového a lepšího prostředí a možností pro svou tvorbu. Máte šanci se sami zapojit, pojďte do toho!

Nyní však jsem v takové časové tísni, kdy nejsem schopná denně kontrolovat, zda článek opravdu vyšel, v jaké podobě a či je celý. Proto pravidelnost článků padá, budu se snažit to i tak plnit, ale pokud se nepodaří, nebudu to hrotit. Snad na mé recenze a články nezanevřete a i tak sem občas zavítáte.

Jakmile bude vše napraveno, vracím vše zpět do svých starých kolejí a doufám, že to bude brzy.

Přeji všem krásný den a doufám, že problémy brzy ustanou.


Vaše LazyŠárka :-)
 


Vykupitel duší - Iveta Pačutová | RECENZE

7. září 2018 v 10:01 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Na tuto knihu jsem přišla úplnou náhodou a to když jsem hledala knihy podobné Žítkovským bohyním od Kateřiny Tučkové (recenze ZDE) a jelikož měla dobré hodnocení, hned jsem pro ní zamířila do knihovny. V první řadě musím říct, že jediné, co mají tyto dvě knihy společné, je to, že jsou to románová zpracování a tím to končí. A Vykupitel duší je milionkrát lepší, pojďme se na to podívat.

Název: Vykupitel duší
Název v originále: Vykupiteľ duší
Autor: Iveta Pačutová
Překlad: Miroslav Zelinský
Rok vydání: 2014
Počet stran: 366
Nakladatelství: Knihovnice.cz - Radek Červený
ISBN: 978-80-87362-06-8

On je všudypřítomný, sleduje životy lidí a vzteky rozpoutá bouřku nevídaných rozměrů. Bratři Imro a Matěj se svými ženami Zunou a Julkou pracují na poli, když je bouře zastihne. Julka je v pokročilém stadiu těhotenství a tak se jí Matěj snaží co nejšetrněji dostat domů, stejně ale nakonec začne rodit. Utíká proto pro bylinkářku Johanu, tu musí násilím dovléci příšernou bouří, protože by dobrovolně nešla. Když se blíží k jejich domu, nachází polomrtvou cikánku s miminkem v náručí. Opatří oba, snaží se jim pomoci a Julka přivádí během noci na svět dceru Idu. Mladá cikánka v noci však umírá a zůstává po ní malá holčička. Zuna jí pojmenuje Róza a tak k ní přilne, že si prosadí její ponechání, vychovává jí tedy jako svou. Tímto okamžikem se seznamujeme s rodinou Halajových a začínáme s nimi žít radosti i strasti. Jak plyne příběh, děvčátka vyrůstají, u Idy se projeví postižení - narodila se hluchoněmá a jediný, kdo jí rozumí je Róza s krásnýma fialovýma očima. Všichni začínají chápat, že děvčátko je neobyčejné, vidí a cítí to, co nikdo jiný, navíc jako jediná vidí Nikoho. Nikdo k ní promlouvá, radí jí a má pro ní pochopení. Ani radosti, avšak ani smrt se nevyhne jejich rodině.



Člověk má ihned pocit, že je součástí všeho vyprávění a ne úplně jako bezduchý pozorovatel, ale jako člen jejich rodiny. Příběh mě pohltil okamžitě na několika stránkách a nebyla jsem schopná se odtrhnout. Neměla jsem v tu dobu zrovna moc času na čtení, takže jsem s knihou pravidelně usínala a ráno složitě hledala, kde jsem skončila. S hrdiny jsem prožívala vše až do živých ran bych si troufla říct, všechny strasti, které je potkaly. Róza mě fascinovala od začátku a abych se přiznala, význam vykupitele duší jsem poznala až asi v jedné třetina. Ano, stydím se. Avšak od té chvíle jsem si tento až trochu pohádkový prvek velmi považovala a vynáším ho do nebes.

Oproti Žítkovským bohyním je to tak jiné a specifické, že to asi neumím úplně popsat. Ony neměli to, co má vykupitel duší - tajemnou postavu, která může tolik ovlivnit životy lidí, pokud se do nich začne míchat a přitom se bez něj nelze obejít. Líbí se mi, že se autorka nezdržovala popisem kde se vzal, jak, proč a co přesně za tím vězí - jen by to kazilo výsledný dojem. Tajemno, které díky tomu vzniklo je mnohem lákavější a přitažlivé.

Jazyk příběhu je velmi příjemný, čtivý, hladivý a milý. Moc mě potěšil, četlo se to samo a mohla jsem se plně soustředit na obsah příběhu. Nevím, jak je to ve slovenském originále, ale určitě na tom má svůj podíl i překladatel Miroslav Zelinský. Mám v plánu si knihu přečíst ještě ve slovenštině a porovnat rozdíly. Podoba knihy mě velmi potěšila - pevná vazba s přebalem a k tomu bělený hladký papír s velmi kvalitním tiskem. Kniha celá není těžká ani v poměru k počtu stran, není ani silná a ačkoliv byla kniha z knihovny a byl na ní pořadník (tedy velmi žádaná a čtená), nebyla v nijak hrozném stavu. Jen odrbané růžky, jinak vazba naprosto v pořádku, ani se nehnula. Musím tedy ocenit i velmi kvalitní zpracování samotné knihy.

Autorka mě velmi překvapila, protože toto dílo je její prvotina. Čekala jsem někoho v mém věku (do 30ti let) a proto zjištění, že je již trochu vzdálenějšího věku a tudíž i asi trochu jiného přemýšlení, bylo zvláštní. Její věk je vyšší než 50 let a přesto dokázala napsat dílo o mladých lidech, popsat pocity a myšlenky mladých tak, jak to málokdo dokáže. Za to má určitě můj obdiv. Doufám, že bude ve své tvorbě pokračovat a určitě se stanu její vášnivou čtenářkou.

Nevím, jak dál a více popsat své pocity, protože to, co ve mě kniha zanechala neumím lépe popsat. Našli jsme si dohromady své rozpoložení a sladili se dohromady až ve splynutí. Nevím, kdy naposledy mě kniha tolik ovlivnila v normálním životě. Naposledy trochu Tajemství porodní báby, ale to byla krátkodobá záležitost, toto je trvalejší a mnohem silnější. Na tohle mám jen jedno slovo a to citoslovce: "Áááááách". Kniha byla dokonalost sama a oproti zmíněným Žítkovským bohyním by si každý měl naopak přečíst toto dílo. Román jako román a zde je hluboká a silná myšlenka, která jen nepůsobí na vaše city, ale která se s vámi spojí a předá vám mnohem víc. Vše co má. A k tomu slova ubíhají, věty i souvětí běží a vy jste součástí toho všeho.

Úryvek
Pod Ostrým vrchem zatím bratři Halajovi nakládali seno.
O pěknou, rozlehlou louku se příkladně starali. Když skončila zima, přišli i se ženami, aby udělali všechno, co třeba. Posbírali kameny, které jako by ze země rostly. Vždycky jich nanosili i několik košů a vysypali dole u řeky. Vysekali křoví, které se tam rozrůstalo, rozhrabali krtince a mraveniště, aby jim později při kosení nepřekážely.
Koník stál poslušně zapřažen do vozu a čekal, kdy ho někdo popožene a bude se moct zase o pár kroků posunout. Chlapi vidlemi nabírali seno a podávali ho nahoru na vůz, kde ho odebírala Zuna, žena staršího z bratrů. Julka kráčela za nimi a hráběmi sbírala to, co po nich zůstalo. Dali jí nejlehčí práci. Ostatní tři by však byli radši, kdyby si sedla někde do stínu a dívala se na ně. Byla už hodně široká a svou snahou být i teď užitečná všechny jen znepokojovala. Matěj ji prosil, aby se šetřila, ale nedala si říct.
"Vždyť si tady jen přešlapuju z nohy na nohu a hrabu. Co je to za práci?" Nechtělo se jí jen tak posedávat. Takto i jí čas utekl rychleji a dobře se cítila. Sama nejlépe věděla, že si musí dávat pozor. Nebylo to její první těhotenství. Už čtyři roky byla vdaná a za tu dobu třikrát porodila. Ani jedno z dětí nepřežilo. První bylo děvčátko a potom dva chlapci. Jen jeden z chlapců žil asi týden. Ostatní se narodili mrtví. Pokaždé jí to trhalo srdce, když nehybné tělíčko odevzdávali zemi. Mohla si oči vyplakat. Její bolest ještě zvětšovalo Matějovo chování. Stával se zatvrzelým. Nerozuměla mužské duši. Věděla velmi dobře, že taky trpí, ale prožíval to úplně jinak než ona. Nikdy se neuměl z bolesti vyplakat. Spíš býval trudnomyslný.
Chodil zamyšlený, svaly na zatnutých čelistech mu poskakovaly a někdy se ho i třikrát musela zeptat na totéž, aby zareagoval. Vždycky mu trvalo několik týdnů, než se vzpamatoval. Možná ani netušil, jak moc je to na něm vidět. Julka z hloubi duše věřila, že tentokrát všechno dobře dopadne. Nepřestávala v to doufat hlavně proto, že se sama cítila mnohem lépe než dříve. Nebývalo jí po ránu tak špatně jako u prvních tří. Toto dítě se jí navíc zdálo i jakési živější. Hýbalo se a naléhavě bojovalo o svůj prostor.
Vždycky se s Matějem smáli, že by mělo brát ohled i na Julku. Vždyť i matka si potřebuje oddechnout. Teď konečně po delším čase prožívali šťastné období. Měla z toho radost o to víc, že měla v čerstvé paměti nedávné smutné časy. Nikdy na sobě nedávala znát, že se trápí. Ani se nepokoušela Matěje měnit. Byla ještě mladá, ale tušila, že člověka nezmění výčitkami, trucováním ani hádkami. Když se někdo trápí, musí si to prožít sám a sám najít východisko.
Největší pomocí je trpělivost. A Julka trpělivá byla. Shrabovala všechno poztrácené seno na pravou stranu, aby z něj udělala nevelké kupky. Až Imro otočí koně a pojede s vozem dolů, posbírají je. Určitě to udělá místo ní Matěj. Nelíbí se mu, že nesedí stranou a neodpočívá. Chudák, bojí se o ni. Bylo příjemné to vědět. Zastavila se a pohlédla na něj. Ráda ho sledovala při práci, hlavně, když to nemohl vidět. Byl vysoký, urostlý a tak hezký, že když za ní začal chodit, všechna děvčata ve vsi jí ho záviděla. Teď byl zpocený, ale ani to mu na kráse neubralo. Snědá, opálená záda se mu leskla na slunci a mohutné svaly se napjaly vždy, když se shýbl pro seno a potom se s plnými vidlemi napřáhl nahoru na vůz. Černé vlnité vlasy se mu v pramíncích lepily na krk. Stále ho měla ráda stejně jako na počátku. Byl prvním mužem v jejím životě. Tehdy byl pro ni nejúžasnější a tak to i zůstalo.
Imro chytil opratě a popohnal koně. Vůz se pohnul, Zuna se neudržela a padla se smíchem do sena. Když se opět postavila, měla stébla všude. Vybírala si je z vlasů a vytřepávala z blůzky. "Počkej, Zuno, vylezu k tobě a pomůžu ti. Zpod šatů se ti to samotné špatně vytahuje," smál se Imro. Zuna se jen ušklíbla a pustila se zase do práce. Žertovala, jen když byli sami. Lidé si mohli myslet, že je nafoukaná nebo sebevědomá. Pyšná. Už se k ní doneslo, že se nosí po vsi jako pávice. Imrovi často záviděla bezprostřednost. Neuměla být taková, i kdyby chtěla. Něco hluboko uvnitř ji svazovalo. Také teď se od srdce zasmál, rukávem si otřel mokré čelo a vůbec ho netrápilo, že se jeho žertíky nebaví. Světlou košili měl propocenou od celodenní námahy.
Nechtěl si ji svléknout, protože měl světlou pokožku a slunko by ho lehce spálilo. Jako často v minulosti, když na to při práci pozapomněl. Krk a ramena měl potom červená a bolavá. Občas se mu udělaly i puchýře. Večer, když se umyl, natírala ho kyselým mlékem. Sykal, chudák, bolestí. Litovala ho. Odjakživa byl pracovitý. Uměl dřít od rána do večera. Takovou bolest si za celodenní dřinu nezasloužil. Co na tom, že se říkalo, že jeho bratr je větší krasavec. Kdyby je pozoroval někdo, kdo je neznal, neřekl by, že jsou bratři. Imro Halaj byl menší, ale podsaditý. Plavé vlasy měl nakrátko ostříhané. Nedalo se mluvit o hřívě, protože i když byl ještě mladý, měl je řidší a nad čelem jich řádně ubylo. Zastavil a oddechl si. Utřel si pot z tváře a rozhlédl se. Odhadoval, jestli se jim seno podaří svézt nadvakrát nebo natřikrát. Hned však čelil posměchu mladšího bratra.
"Co Imro, ještě můžeš? Nějak se ti podlamují nohy." "Ty se o mě neboj. Můžu, ale musím pomaleji, Zuna nestačí odebírat."

Anotace
Vykupitel duší je prvotina slovenské autorky Ivety Pačutové, která se rozhodla nesvézt se na vlně popularity erotických románů či romantických fantasy hororů, ale obdobně jako slavná Kateřina Tučková s Žítkovskými bohyněmi, či Vladimíra Klimecká v knize Druhý život Marýny G., nás zavádí do podhorského prostředí chudých vesnic. Její námětově netradiční příběh se odehrává na slovenské dědině pod Tatrami v blíže neurčené době 19. století. Venkovské drama dvou bratří začíná během velké bouře, která kromě zmaru a strachu přinesla jednomu z nich nečekaného hosta - umírající mladou cikánku s malým dítětem v náručí. Příchod nezvyklého nového člena do rodiny je jen počátkem dramatické ságy jednoho rodu a jedné vesnice, ve kterém autorka skvěle vyobrazila život tehdejšího venkovského světa, ovládaného nejen společenským postavením a penězi, ale taktéž emocemi. Celý tento lidský kolorit jemně doplnila svébytným fantaskním prvkem.

Vykupitel duší


Moje hodnocení: Celý příběh ve mě zanechal silnou stopu a i když tuto recenzi píšu skoro týden po dočtení, stále to cítím. Mám chuť knihu okamžitě začít číst od začátku a tak pořád dokola. Slova jen hladí a plynou klidným tempem, občas si zabouří, stejně jako celá kniha a vlastně i samotný život. Donutila mě se zamyslet nad mnoha věcmi a jsem ráda, že já si vybrala knihu a kniha mě. Je málo takových, jako je tato. Neumím úplně popsat to kouzelné TO, které mě v knize dostalo a připoutalo si mě, je to něco pohádkového. Nemohu se dočkat dalších děl autorky a k této se určitě brzy vrátím. Je vám asi jasné, že nemohu hodnotit jinak, než 5 hvězdičkami. Kdybych mohla, dám jich milion :-D


Odposlechnuto v Praze - Klub Srdcařů | RECENZE

5. září 2018 v 9:57 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
O prázdninách jsem si pořídila tuto úžasnou knihu a jelikož je velmi specifická, nebude toto klasická recenze, na kterou jste zvyklí. Nechte se překvapit!

Název: Odposlechnuto v Praze
Autor: kolektiv autorů, Klub Srdcařů
Rok vydání: 2018
Počet stran: 252
Nakladatelství: Došel karamel
ISBN: 978-80-270-3972-2


Nejedná se tedy o klasickou knihu, jde o knižní vydání příspěvků členů FB skupiny Odposlechnuto v Praze. Klub Srdcařů se domluvil se správci této skupiny, která svým členům zpříjemňovala život denním přídělem smíchu. Vybrali ty nejlepší, nejzábavnější a nejdiskutovanější příspěvky, dali jim krásnou grafickou podobu a vznikla tato skvělá kniha.
Je to skvělý společník nejen na cesty, ale i do nepohody. Není to klasická kniha, kterou si člověk vezme a několik dnů čte, je to kniha na příděly. Ve chvíli, kdy vás bolí od smíchu celé tělo, odložíte a v případě abstinenčních příznaků se jí opět chopíte a necháváte se unést smíchem, zábavou a humorem, které je plná.


Knihu však neseženete v běžném knihkupectví, dá se pouze objednat přes webovou stránku www.odposlechnutovpraze.cz a stojí 249 Kč. Můžete si jí za poštovné a balné nechat poslat až k sobě domů (Česká pošta či Zásilkovna), to je samozřejmě dražší, nebo je možné si knihu osobně vyzvednou v Praze na metru A Bořislavka v kavárně Café Jirásek, vše až po emailu, že je kniha pro vás připravena k vyzvednutí. Platit můžete hotově při převzetí knihy v kavárně, předem online kartou či převodem. Není možná bohužel dobírka, avšak kdo má, může využít i Bitcoiny nebo superCash.

Já osobně jsem si knihu byla vyzvednout v Café Jirásek, protože to mám z práce kousek, a i přes moje neustálé úsměvy mi připadalo, že personál vyloženě obtěžuji, kyselé obličeje mě provázely až ven. Škoda. Avšak hned v metru po cestě domů jsem se do knihy pustila a div jsem se nekousala smíchy do ruky, jinak by o mě vědělo celé metro, nejen "můj" vagón :-D Doma jsme s přítelem pokračovali a musím říct, že předčítání nahlas je u této knihy skvělé, opravdu. Jeden druhému visí na rtech, čeká na pointu a pak se spolu můžete řezat smíchy jak dlouho je libo.

Dalším nesporným důvodem, proč jsem si knihu pořídila je její dobrý úmysl. Veškerý výtěžek z prodeje knihy je totiž věnován na pomoc sluchově postiženým. Komu již pomohli můžete sledovat na výše uvedené webové stránce, v záložce "Již jsme pomohli". Je to úžasná nejen myšlenka, ale i právě tento dobrý úmysl, díky kterému šíří mezi lidi zábavu a smích.

Grafické zpracování je také kouzelné, "rozmazané" fotografie Prahy, našeho každodenního života, vzhled textu připomíná psací stroj, což dodává nádech starých časů. O obsahu není třeba polemizovat, protože zvedne náladu v každé situaci a v každém případě. Pro mě je to jasné - je to nepostradatelná součást knihovny a přítel do nepohody. Navíc sleduji i FB skupinu a tak mám přehled i o nejaktuálnějším dění. Obojí moc doporučuji. Klub Srdcařů dělá záslužnou práci a jsem ráda, že se jim podařilo knihu protlačit do povědomí lidí.

36528530 1937676669587352 751273643601821696 n

Výsledek obrázku pro odposlechnuto v praze kniha

Moje hodnocení: Nelituji koupě a nikdy litovat nebudu, už pro její dobročinný účel. Kniha se mi stala přítelem do smutných chvilek, depresivních stavů a celkově do momentů, kdy potřebuji zvednout náladu a nebo se třeba jen od srdce zasmát. Pročetla jsem jí již několikrát a neskutečně moc se mi líbí i její grafická stránka. Kniha je povedená ze všech směrů a za tu cenu, která je naprosto přijatelná, dostanete mnohem víc. Krásný pocit z pomoci druhým, zábavu tak koncentrovanou, že více to snad už nejde a na pohled krásnou knihu ideálních rozměrů. Určitě doporučuji a věřím, že se stane i vaším vtipným kamarádem. Nemůžu jinak, než dát 5 hvězdiček.


Mrazivé ticho - Wulf Dorn | RECENZE

3. září 2018 v 11:13 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Náhodou jsem v knihovně narazila na další díly z Lesní psychiatrické léčebny a neodolala jsem. První díl - Spouštěč (recenze ZDE) se mi moc líbil a tak jsem se pustila ihned do Mrazivého ticha. A pocity z knihy nejsou takové, jaké jsem čekala.

Název: Mrazivé ticho
Název v originále: Kalte Stille
Autor: Wulf Dorn
Překlad: Rudolf Řežábek
Rok vydání: 2013
Počet stran: 368
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-3717-6

Jan je hlavním hrdinou knihy a vrací se zpět do svého rodného městečka. Má za sebou od dětství samá traumata, při jedné mrazivé noci se mu téměř před očima ztratí mladší bratr Sven a zůstane mu po něm je magnetofonová nahrávka, hned poté se jeho otec na zledovatělé silnici vybourá a zemře. Zůstává sám, jen se svou vinou, že toto všechno způsobil on sám. Stává se z něj psychiatr, ale jeho minulost ho dohání i v dospělosti a zničí mu manželství. Po svém návratu není schopen se nastěhovat do jeho domu, útočiště mu nabídne soused, který je také poznamenán tragédií. Jeho dcera kdysi před Janovýma očima zemřela také. Vrací se do rodného města proto, že vedoucí místní psychiatrické léčebny a nabídne mu místo lékaře. Od té chvíle se však stává jedna sebevražda za druhou a věci, které spolu nejdříve vůbec nesouvisely, začínají dávat smysl a rozpohybují něco, co se již nedá zastavit.



Pustila jsem s nadšení do čtení této knihy a docela rychle jsem se začetla. Ale asi ve třetině knihy jsem si najednou uvědomila, že mě to vůbec nebaví. Ve chvíli, kdy se začal příběh plně rozvíjet a začaly umírat lidé kolem, došlo mi, že mě to spíš nudí. Neměla jsem chuť pokračovat, knihu jsem odkládala a četla opravdu jen na cestě do práce a z práce, doma mě to nelákalo. Tím pádem jsem o ději hodně přemýšlela a přišlo mi to dost přitažené za vlasy. Ano stává se, že při ztrátě někoho blízkého člověk nemá chuť dál žít a spáchá sebevraždu také. Ale na těch asi 100 stranách bylo 3 sebevraždy, 1 pokus a 1 napadení? To je fakt moc a chování některých hrdinů v knize bylo tak nepochopitelné, až to bilo do očí.

Chápu, že autor musí vše přizpůsobil směru, kam chce, aby se ubíral jeho děj, na druhou stranu by ale měl respektovat ty hlavní zásady. Ale pokud člověk pomine toto, bude to brát s nadhledem, může ho to bavit. Já však v poslední době přečetla docela dost thrillerů i detektivek, že mi mozek nedovolil se od toho odpoutat. Přibližně na začátku poslední třetiny jsem navíc začala tušit, co za tím je a také kdo. Měla jsem dvě teorie, z toho jedna z nich se ukázala na konci správná. Nějaké drobné detaily mě sice překvapily, ale velké odhalení se na konci nekonalo. Úplný závěr mě také neuspokojil.

Je to škoda, protože potenciál příběhu byl obrovský, po nadnesených a přehnaně citlivých postavách by trocha víc napětí, méně nápověd a zkrácení finále, které by místo toho mohlo být trochu lépe podané a více neočekávané. Navíc mě celým textem provázely chyby, u Knižního klubu to není moc obvyklé, sice by se daly spočítat na prstech jedné ruky, ale i tak mě to rozhodilo. Shoda podmětu s přísudkem, rozdělení slov a nedodržení rodů (on řekla) jsou věci, které by se do knih dostat neměly, vždyť dneska i Word dokáže takovéhle chyby opravit.

Zpracování knihy je povedené, pevná vazba s příjemnou obálkou, pevný papír a množství textu na stránce tak akorát, aby se četlo příjemně a člověk se v textu neztrácel. Až asi po dvou dnech jsem si uvědomila, že je obálka stejná, jako u knih Ursuly Poznanski - Pět, Slepí ptáci a Hlasy. Papírová jednobarevná obálka přelepená samolepkou s potiskem, upřímně zde je vše lépe zpracované, protože kniha se nikde neloupe, nepřečnívá a neodlupuje a navíc základní obálka není bílá, ale modrá.


Anotace
Magnetofonová nahrávka končící náhlým, nesnesitelným tichem. To je všechno, co Janovi po mladším bratrovi zůstalo. Před třiadvaceti lety Sven beze stopy zmizel. Tu noc havaroval za záhadných okolností i otec obou chlapců. Ani jeden z případů se nikdy nepodařilo objasnit. Když se Jan vrací na místo svého dětství, minulost ho opět začne dohánět. Mysteriózní sebevražda mladé ženy ho přivede k odhalení hrůzného tajemství.


Mrazivé ticho


Moje hodnocení: Z knihy jsem byla docela zklamaná, tento žánr čtu hlavně kvůli napětí a konečnému překvapení, výbuchu emocí a hlavně rozpletení hlavní zápletky. O to jsem zde byla ochuzená, protože jsem to docela dost dopředu tušila. Celkové pojetí a prostředí knihy popsané skvěle, příběh čtivý, ale přitažený za vlasy, nereálný a místy malinko infantilní. Konečné dojmy z knihy jsou neutrální, trochu nemastné neslané a oproti prvnímu dílu zklamání. Přečtení úplně nelituji, ale znovu tedy ne. Teď se trochu bojím jít do třetího dílů s názvem Temné šílenství a doufám, že bude mnohem lepší. Dávám 3 hvězdičky a to hlavně za průměrnou čtivost příběhu a jednoduchost jazyka.

Jsem lovec

31. srpna 2018 v 10:32 | TheLazyCat |  • Téma týdne v knihách
Tentokrát jsem zaplesala, že téma týdne je tak skvělé. Sice jsem nenašla knihu, která by se jmenovala úplně přesně "Jsem lovec", ale knih s názvem Lovec je opravdu hodně. Vybrala jsem vám ty nejlépe hodnocené, abych se nemusela zařazovat nějaký brak a většinou se jedná o beletrii.

1. Lovec - Jeffery Deaver - DATABÁZE KNIH

První kniha, kterou jsem vybrala je velmi dobře hodnocený thriller. Příběh nám vypráví Henry Loving živící se jako lovec lidí - vymáhá informace, unáši lidi, mučí a neváhá ani vraždit. Jde o napínavý thriller, při kterém se budete nejen bát, ale budete i napnutí k prasknutí :-) Kniha byla vydána v roce 2011 v nakladatelství Domino.

Lovec



2. Lovec - Richard Stark - DATABÁZE KNIH

Parker je okraden a zrazen ženou, kterou miloval. Díky tomu pak začne plánovat hrozivou smrt, při které chce získat zpět to, co mu patří. Stává se z něj postrach New Yorku. Detektivní příběh s prvky thrilleru v komiksové podobě vydalo nakladatelství Crew v roce 2016.

Parker: Lovec



3. Lovec - Andrew Macdonald - DATABÁZE KNIH

Román, odehrávající se ke konci osmdesátých let nám umožňuje sledovat myšlenky a pohnutky zločince. Hlavní postava je Oscar Yeager - veterán z Vietnamu, nyní pracující ve Washington D.C. Je znechucen aktuální situací a proto pro své uklidnění chodí lovit a zabíjet smíšené rasové páry. Situace se vyvíjí z obou stran vyhroceně, dokud není dopaden vysoce postaveným agentem FBI. Tím ale příběh nekončí, naopak další část začíná. Kniha je z roku 2008 a je vysoce ceněná za své zaměření na bílý rasismus. Vydána byla v nakladatelství Kontingent Press.

Lovec


4. Lovec - James Aldridge - DATABÁZE KNIH

Příběh, kde je hlavním tématem lov zvířat. Hlavním hrdinou je Roy Mac Nair, u kterého se můžete těšit na popis kladných i záporných charakterových rysů. Ty slouží hlavně jako popis charakteru profesionálních lovců. Velmi napínavý příběh má podobu dobrodružného románu a je již starším kouskem. Poprvé byla kniha vydána v roce 1967 a to v nakladatelství Svobodné slovo, proběhla však již reedice a to v roce 1977, o kterou se postaralo nakladatelství Pravda.

Lovec



5. Lovec - Sergej Makarovič Kramarenko - DATABÁZE KNIH

Vzpomínky sovětského stíhacího esa, účastníka vzdušných bojů 2. světové války a války v Koreji. Jediná kniha faktografická, proto je zařazena až jako poslední na seznamu. Je to krásné dílo, ve kterém najdete nejen drsnou realitu a děsivé zážitky letců, který skutečně zažil boj na vlastní kůži, ale i poválečný a rodinný život hlavních postav, bonusem je pak vyšetřování leteckých katastrof a havárií. Vyšla v roce 2008 v nakladatelství Svět křídel.

Lovec


Pokud máte nějaké další knihy, které se vám sem hodí, určitě napište dolů do komentářů, budu ráda za každé další doporučení :-)

Hrozná únava

29. srpna 2018 v 9:56 | TheLazyCat |  • O mě
Už delší dobu jsem nevydala nic o sobě, takové nějaké klasické povídání o tom, co se zrovna děje. Ono nebylo o čem psát, téměř celé prázdniny jsem strávila v práci, naštěstí je v tu dobu ve škole nádherný klid. Tenhle víkend jsme také byli s přítelem u jeho mamky (západní Čechy u hranic s Německem), kde byla i jeho starší sestra s dvěma dětma - kluk 7 let a holčička skoro 4. Celý víkend jsem se je snažila zabavit, aby si jejich mamka taky odpočinula. Ale byly k neutahání. V neděli jsem usnula už ve vlaku únavou. Navíc byla hrozná zima, v pátek jsme odjížděli z Prahy a bylo 32 stupňů, v sobotu jsme se ale tam probudili do 11 stupňů, v neděli odpoledne odjížděli z 18 stupňů. Šílený teplotní skok, byla mi zima a cítila jsem se neskutečně unavená.

Ještě jsme museli samozřejmě doma po návratu vybalit, vyprat, pověsit prádlo, nakoupit jídlo, udělat večeři, svačinu oběma do práce a tak jsem šla spát kolem půlnoci. A včera odpoledne v práci se mi udělalo malinko špatně. Točila se mi hlava, spustila se mi krev z nosu, podlamovaly se mi kolena. Kolegyně mě doporovodila na metro a na konečný mě vyzvedl přítel. Dojela jsem jen tak tak, abych se stihla vykoupat a jít spát (ano dorazila jsem z práce fakt až někdy kolem 20:00). Stejně jsem se nevyspala a dneska je mi možná ještě hůř. Kolena se mi podlamují už od rána, neprobralo mě ani kafe, hlava se mi točí pořád a to je zrovna dneska dost živý. Uvidíme, jak to bude dál. Teď se zase začíná oteplovat, tak se možná proberu. Jinak mi nic není, jen ta hrozná únava a to, že tělo nechce poslouchat.

Máte někdo také něco takového v téhle době? Je to z počasí? Nebo z nedostatku spánku a odpočinku? Nechce se mi s tím chodit k doktorovi, protože když jsem tam byla naposledy, byla jsem 5 týdnů na neschopence.

Jestli někdo zná nějaký přírodní prostředek, který by mi mohl pomoci, poraďte čaje, bylinky, cokoliv prostě. Děkuju.

Jinak dočítám jednu úžasnou knížku, o kterou se s vámi ráda podělím, tak se těšte na recenzi a pokouším se připravit téma týdne na pátek, snad se mi to podaří.

Mějte se všichni krásně,
vaše moooocLazy Šárka

Knihu koupit nebo půjčit?

27. srpna 2018 v 11:02 | TheLazyCat |  • Knihy - vše kolem nich
Po delší době mé zamyšlení :-D

Mluvila jsem s pár lidmi na netu i v práci a bavili jsme se na podobné téma - vždy se týkalo dilematu zda knihy kupovat či půjčovat (především tedy v knihovně, ale i mezi sebou). Nejprve si rozebereme fakta jedno po druhém.


Proč kupovat knihy?

Můžete si vybrat vše, co vás zaujme a koupit nejen v knihkupectví, ale i přes internet či bazar. Dnes je plno možností, kde si knihy zakoupit - levneucebnice.cz, levneknihy.cz, megaknihy.cz, knizniklub.cz (k tomu se ještě vrátíme), martinus.cz, knihydobrovsky.cz, knihy.cz. Ze zahraničních zmíním třeba bookdepository.com. Bazary máte nejen na FB, klasických internetových bazarech, LetGo, ale já využívám především bazar kniha na Databázi knih, něco podobného je i Trh knih či ČBDB - Československá bibliografická databáze.
Stejně tak dneska má spousta antikvariátů vlastní eshop, tam je pak ale problém, že pokus si knihu nechcete vyzvednout osobně, ale zaslat, je cena poštovného dost vysoká. Kolikrát se vyplatí zakoupit knihu téměř novou. Proto tuto je dobré využívat jen v případě, že kniha je jinde nedostupná a touha po tom, být majitelem knihy je silnější než díra v peněžence.
Na všech zmíněných eshopech máte možnosti si z pohodlí domova knihy vybrat, objednat a buď vyzvednout, nebo si nechat doručit. A přitom prakticky nemusíte opustit křeslo / gauč / postel.
Nevýhodou je však to, že se může stát, že se vám ve finále kniha nebude líbit a třeba jí ani nedočtete. Pak se vám doma válí knihy, kterých se nějak musíte zbavit. Což souvisí s dalším problémem, pokud jste vášnivý čtenář a ne jen příležitostný, musíte na knihy mít také prostory. Tedy přesněji řečeno velkou knihovnu ve správném prostředí, aby se vám neponičily, nezačaly plesnivět (například ve vlhkém sklepě) a celkově aby netrpěly například přílišným slunečním zářením.
Nejen na prostory je tento způsob náročný, ale také na finance. Pokud nenakupujete jen v Levných knihách (což se čistě úplně nedá), knihy stojí dnes kolem 200 - 250 Kč. Můžete sice být v programu slev jako je například člen Knižního klubu (kde jsem i já), ale i tak je nad mé možnosti si kupovat veškeré knihy, které mě zaujmou.
To by bylo asi tak vše hlavní k tématu nákupu knih.


Proč si půjčovat knihy? - knihovny

Celkem příjemnou možností pro vášnivější čtenáře je návštěva knihoven. Ať tam jde člověk kdykoliv, vždy si něco vybere, pokud je však kniha nezajímavá, stačí jí odložit a vzít jinou. Většina knihoven navíc i podporuje rezervaci knih, nehrozí tedy že žádanou knihu vám někdo vyfoukne a také má pořadníky na knihy nové a hodně žádané.
Příjemné je i prostředí, které mnohdy rovnou vybízí k tomu si sednout a rovnou se do knihy pustit, čímž má člověk lepší možnost zjistit, zda se mu kniha opravdu líbit bude, případně jí na místě vyměnit za jinou. Pak je výběr, který si odnesete domů ten správný. Takovou možnost v knihkupectvích, ani při nákupu z domova, nemáte.
Další nespornou výhodou je cena. I v těch nejdražších knihovnách se roční zápisné pohybuje do 100 Kč. Já v Praze za dospělého platím 60 Kč ročně. Většina knihoven má bezproblémovou službu - meziknihovní výpůjčky, tedy že pokud daná kniha ve vámi vybrané knihovně není, zařídí vám její půjčení v jiné a doručí jí tam, kde je to pro vás nejpohodlnější. To je ale další položka ve finanční rovině, protože zdarma to samozřejmě málokdy bývá. Stejně jako zmíněné rezervace.
Nevýhodou pak je doba zapůjčení. Obvykle je měsíc, pokud si ale naberete pěknou zásobu, nemusí se podařit všechny knihy přečíst a tím pádem se s nimu musíte táhnout zpět do knihovny a znovu si je půjčit. V případě, že však prošvihnete termín, budete muset zaplatit zpozdné a to se velmi liší napříč velkými i malými městy.
Dalším problémem pro mnoho časově vytížených lidí je provozní doba a také místo, kde se nachází. Já v Praze to mám snadné, protože poboček knihovny je nespočet, horší to mají lidi, co žijí na vesnicích a do města, kde je knihovna to mají daleko. Tyto malinké knihovny také nebývají nijak skvěle zásobené novinkami, čekací doba je místy opravdu dlouhá.
Nepříjemnost, která se může stát je také ztráta knihy či její zničení. To bývá většinou pokutováno částkou, za kterou by bylo možné knihu novou sehnat dvakrát. Poničení poté záleží na míře, ale je to další finanční zátěž. Pokud si doma zničí svou vlastní knihu, může si nadávat, jak chce, nezpůsobil však problémy a škodu nikomu jinému než sobě.
Je tudíž vidět, že je velmi individuální, jak vám bude navštěvování knihovny vyhovovat. Já chodím do knihovny, vše vracím či prodlužuji včas, knihu jsem nikdy neztratila, neponičila a nenechávám si je rezervovat, prostě čekám, až bude k mání nebo jedu do jiné pobočky. Takto mě za 7 měsíců knihovna nestála nic navíc, pouze v lednu těch 60 Kč za kartičku.


Proč si půjčovat knihy? - od přátel a známých

Oblast půjčování mezi lidmi v okolí bude mnohem kratší. Oproti knihovně je to mnohem lepší v tom, že vás nikdo nebude kasírovat - ani za roční zápisné a ani za zpozdné. I když záleží na tom, jak blízký je člověk, který vám knihu půjčil. Hlavně to platí o ztrátě či zničení knihy. Já si půjčuji knihy jen s mamkou a taťkou a ještě se ani jednomu nestalo, že by knihu poničil či snad ztratil, stát se to ale může.
Avšak je to opravdu neskutečně individuální. Můžete vy být vzorní a nikdy nic neudělat, naopak můžete půjčit knihu, která se vám již nevrátí (mě se stalo dříve mnohokrát, proto jsem přestala knihy půjčovat v širším okolím), popřípadě se vrátí zničená. Nikdy jsem náhradu nechtěla, ale bylo mi jí líto, já knihy chovám jako poklady a sebemenší škrábanec mě pěkně namíchne.
Proto si musí každý zvážit sám, zda je to dobré řešení, či ne.


Jak to mám vlastně já?

U mě je to vskutku celkem jednoduché. Našla jsem rovnováhu mezi všemi třemi možnostmi. Hlavní příjem knih je z knihovny, kterou navštěvuji často a jak jsem se zmínila v odstavci o knihovnách, nemusela jsem zatím díkybohu doplácet vůbec nic. Ke knihám se chovám slušně, nosím je v látkových obalech a opatruji je.
V případě, že se mi kniha zalíbí a i po jejím přečtení vím, že si jí budu chtít přečíst znovu, či jí z jiného důvodu chci mít ve své knihovně, zabrouzdám na bazarech (hlavně na FB a Databázi knih), pokud tam neseženu, jdu na eshopy. Nejlevnější je vždy levneucebnice.cz, poté porovnám cenu knihy s Knižním klubem, kde mám jako člen slevy. Poté rozhoduji kde zakoupím. V případě Knižního klubu ještě dodám, že musím objednat z každého doručeného katalogu alespoň jednu knihu, takže si občas dopřeji novinku, kterou toužím přečíst, pokud si ale nic nevyberu pro sebe, volím možnost objednat dárek či se poptat, zda by někdo v okolí nějakou knihu nechtěl.
Občas si projedu eshop Levných knih a občas si pořídím něco i tam, ale málokdy kupuji naslepo knihy rovnou.
Pokud ale je kniha starší a nová se již neprodává, i v bazarech je nesehnání, volím možnost antikvariátu. Nebývá to časté, ale občas se podaří sehnat i "nesehnatelné".
Celkově tedy moje knihovna nepřetéká, občas se mi sice podaří koupit něco nového neověřeného a poté knihy posílám dál stejným způsobem, jako knihy z druhé ruky získávám.
Půjčuji si knihy vzájemně pouze s mamkou a taťkou, na ty se mohu 1000% spolehnout. Je to skvělá další možnost zabřednout do žánrů, které běžně nečtu.


A jak jste na tom vy? jak to řešíte? Chodíte do knihovny nebo víc nakupujete?



Falešní hráči - Zdena Frýbová | RECENZE

24. srpna 2018 v 10:28 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Autorka si mě získala knihou Hrůzy lásky a nenávisti (recenze ZDE) a tak jsem se rozhodla si pořídit další její romány. A určitě nelituji, jako další jsem si zvolila tenkou knížečku Falešní hráči, to byl ale velký omyl si myslet, že to bude rychlovka a jednohubka. Jdeme tedy na to.

Název: Falešní hráči
Autor: Zdena Frýbová
Rok vydání: 1991
Počet stran: 287
Nakladatelství: Dialog
ISBN: 80-85194-05-8

Příběh nás uvádí do života nejprve prvních dvou hlavních postav - prodavačky Jany a taxikáře Oldřicha, které osud svede dohromady a udělá z nich manžele Burgetovi. Jana je nevinná, milá a laskavá mladá žena, Oldřich je kriminálník, vekslák a člověk ironický, co nebral vážně ani ženy, ani život. Jeden vedle druhého se však začínají měnit - z Jany je žena, která naprosto chápe a rozumí svému muži a je s ním šťastná, mají dvojčata, Oldřich zase zanechává své odporné minulosti a mění se na pracovitého a milujícího manžela i otce. V tu chvíli ale naruší jejich soukromý prostor další postava - Alena Dvořáková. Mladá nádherná manželka inženýra Dvořáka - despotického, hysterického, žárlícího a neustále předvádějícího nesmyslné scény. Je v manželství nešťastná a proto si začne se svým šéfem a shodou okolností nasedne do taxíku k Oldřichu Burgetovi. Od té chvíle jsou milenci, avšak Alena si usmyslí, že z Oldřicha udělá svého manžela, začne usilovat o rozvod s inženýrem a začne ničit i samotného Oldřicha, protože on svou manželku Janu miluje a je s ní šťastný. A tak se roztáčí kolo, které semele všechny čtyři účastníky, spolu s nimi i jiné manželské páry a dvě děti. Nedá se to zastavit, pro jednoho to skončí smrtí, pro druhého soudním procesem. A my jako diváci dostaneme odpovědi na všechny otázky.



Musím se přiznat, že první věc, která mě naprosto překvapila, je podoba knihy (přesněji její tloušťka) vs doba čtení. Jsem zvyklá na to, že kniha o velké tloušťce má hodně velké řádkování a čte se rychle. Ale abych měla knížečku o tloušťce centimetr a četla jí skoro týden? To se mi ještě něstalo, pouhých 287 stran vydá za jednou tolik, protože stránky jsou téměř průhledné, jak jsou tenké a navíc jsou řádky na sebe neskutečně nalepené, není tam nijak moc přímé řeči, takže řádky jsou od začátku do konce a tudíž množství textu je neskutečné. Nenechte se tedy zmást! :-D

Oproti tomuhle všemu je však kniha až neskutečně moc čtivá, stránky sice neubíhají, ale příběh ano. Jak se začtete, nebudete chtít knihu odložit, zlomy a změny nastávají každou chvilku, tudíž neradím často odkládat. Chvilku jsem to tak dělala a pak jsem se ztrácela. Na druhou stranu je kniha psána krásně, srozumitelně, velmi příjemným až místy ukecaným jazykem. Hodně jsem se těšila na to, jak to bude pokračovat, neskutečně mě ale překvapilo, že kniha gradovala těsně za polovinou. Poté se začalo mnoho otázek vysvětlovat, spoustu toho člověk pochopil.

Ačkoliv je kniha zařazená do humoru a románu, já bych jí specifikovala spíš jako psychologický román s prvky humorného románu. Opravdu skvěle jsou zde popsány nejen charakteristiky postav, jejich život, ale i jejich psychologické profily a momentální rozpoložení. Co mě opravdu pobavilo, že autorka do role vyprávěče a průvodce příběhem nepostavila jen sama sebe, ale i Osud. Ten se snaží vše ovlivnit k obrazu svému a spokojenosti sobě vlastní.

Musím říct, že mě příběh bavil opravdu od začátku do konce, autorka opravdu umí čtenáře zaujmout a udržet si ho. Už se opravdu těším i na další knihy, jelikož Zdena Frýbová má opravdu zajímavý výběr svých děl.

Anotace
Kniha vypráví o manželských problémech, a o tom, jak to dopadá, když se muž nezávazně zaplete s manželkou jiného muže. Nejen nevěra však hraje v tomto příběhu velkou roli. Jsou to lži, intriky, žárlivost, sobectví a dokonce i vražda...

Falešní hráči


Moje hodnocení: Román je skutečně moc povedený, ačkoliv oproti knize Hrůzy lásky a nenávisti není tak silná. Obě mají velkou duševní hodnotu a jsou vydařenými díly, ale Falešným hráčům chybí takové malé cosi, co mají Hrůzy lásky a nenávisti. Možná je to tím, že Falešné hráče jsem četla až jako druhé. I tak si ale autorky silně považuji a pokud mohu, ráda a vřele vám jí doporučuji. Nudit se určitě nebudete, naopak je velmi působivá. Kdybycho hodnotila na půlky bodů, dala bych 4,5. Ale protože mám jen celé a nebudu upravovat žebříček, hodnotím 5 hvězdičkami. Zaslouží si je a doufám, že i vám se bude kniha líbit tak, jako mě.


Zbytečnosti, co nutně nepotřebujeme

22. srpna 2018 v 11:46 | TheLazyCat |  • Téma týdne v knihách
Bohužel se mi pro toto téma týdne v knihách nepodařilo najít přesnou shodu. I tak jsem ale narazila na několik knih, které jsou názvem podobné a mohly by pro spoustu vás být i zajímavé. Mě se tak totiž zdají, snad budou i vám.

1. Zdánlivé zbytečnosti - Jan Kameníček, Jiří Lojín - DATABÁZE KNIH

Kniha z oblasti naučné literatury a je to nezbytná pomůcka pro lidi, kteří chtějí začít psát. Najdete zde rady i návody, jak se pustit do monologů či dialogů a různé techniky psaní. Celé dílo je skvělým pomocníkem pro lidi, kteří chtějí začít psát, váhají, neví jak na to - zde najdou odpovědi. Autoři nás opravdu nabádají k psaní a to nejen knihy, ale prostě psaní a vypsání se ze všeho - což se používá i jako terapie při různých psychických problémech. Je relativně nová a to z roku 2013 a vydalo jí nakladatelství Powerprint.

Zdánlivé zbytečnosti




2. Lexikon zajímavých zbytečností - Michal Ptáček - DATABÁZE KNIH

Lexikon je pro mě malinko kouzelné slovo, asi to pochází ze Saxany, kde byl lexikon kouzel. U této knihy je to ale ve smyslu spíš zábavném, protože jde o soubor zvláštností a perliček ze života známých či slavných osobností v různých kontextech. Ačkoliv je kniha z kategorie naučné literatury, je to spíš oddechová kniha na prohlížení a listování, určitě ne si ji vzít a za den dva přelouskat, budete mít hlavu jako balón. Vydalo ji nakladatelství Albatros a to v roce 2006.

Lexikon zajímavých zbytečností




3. Bůh zbytečnosti - Vladimír Neff - DATABÁZE KNIH

Třetí knihu, kterou jsem pro Vás vybrala, je konečně nějaké beletristické dílo a to přímo od českého a známého autora Vladimíra Neffa. Je to román z prostředí Čech, kam se vrací mladý muž po smrti svého otce. V kapse saka nachází zapomenutý dopis, který mu odkrývá lecjaká tajemství a přivádí ho do pochybností, kam tenhle náš boj na život a na smrt směřuje. Dílo je celkem staré, ve své původní podobě vyšel román už v roce 1939, převydán byl v roce 2006 nakladatelstvím Mladá fronta.

Bůh zbytečnosti



Poslední bonusovou knihou je drobná útlá knížečka s názvem Zbavte se zbytečnosti! - odpoutejte se od věcí, ukliďte si, udělejte si prostor od Rity Pohle (DATABÁZE KNIH).
"Kniha" má jen 48 stran, je to možná spíš brožura v pevné vazbě. Je zařazená do kategorie osobního rozvoje a naučné literatury. Je doplněná krásnými obrázky a příjemnou grafikou. Navíc je to nejnovější kniha z tohoto článku, vydaná byla v roce 2017 a to nakladatelstvím Grada.

Zbavte se zbytečností! - odpoutejte se od věcí, ukliďte si, udělejte si prostor

Hlasy - Ursula Poznanski | RECENZE

20. srpna 2018 v 9:52 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Konečně jsem pustila do třetího kriminálního příběhu ze série Beatrice Kaspary s názvem Hlasy. Už jen prostředí a zápletka mě naprosto nadchly a nevydržela jsem delší pauzu mezi díly. Nelituji však. Pojďme na recenzi, už se moc těším.

Název: Hlasy
Název v originále: Stimment
Autor: Ursula Poznanski
Překlad: Blanka Pscheidtová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 328
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5784-6

Příběh začíná smrtí v psychiatrické léčebně, jde o mrtvého lékaře, který je však nalezen ve velmi specifické situaci. Jakoby někdo uspořádal rituál. Florin a Beatrice se pouštějí do složitého vyšetřování jak mezi lékaři, tak i pacienty. To je ale horší, protože jak to asi může vypadat v psychiatrické léčebně. Navíc naráží na postavu záhadné Marie, ze které se vyklube skrývaná žena nalezená před několika lety ve sklepě. Byla připoutaná a nejspíš tam strávila celý život, nemluví, nereaguje na okolí ani nijak nekomunikuje. Beatrice však získává pocit, že by mohla vědět víc, než si je ochotná přiznat. To ostatně dokazují i její otisky na místě činu. Poté ale umírá další člověk, tentokrát pacientka, zanedlouho poté je napaden další pacient, jehož je nutné okamžitě operovat. Poslední kapkou je napadení samotné Beatrice a vzápětí nalezení mrtvého ošetřovatele. Stále nemají čeho se chytit konkrétně a konplikuje se to ze všech stran. Najednou ale dostane Beatrice nápad, který jí opět začne ohrožovat na životě, avšak nalézá pachatele, který se jí i přizná, ale s ní má úplně jiné plány.



Do knihy jsem se pustila s nadšením, protože konec předchozího dílu byl napínavý a já se těšila na pokračování. Ihned nás autorka hází do vody plné záhadné vraždy a popisu situace. Vše je podobné prvním dvěma dílům, avšak mnohem napínavější, originálnější a prostředí psychiatrické léčebny je dokonale popsáno, takže člověk má pocit, že je tam s Beatrice a Florinem. Ponurost a bizarnost prostředí z knihy přímo stříká, popisy anamnéz i chování pacientů je poutavé.

Moc se mi líbí odlišnost od knihy Pět a Slepí ptáci, tyto dvě knihy si byly trochu podobné a témata se opakovala. Hlasy jsou ale úplně jiné i z hlediska vyprávění o soukromí vyšetřovatelů, i z hlediska metod vyšetřování. Nemají se totiž čeho chytit a proto zde může Beatrice naplno využít svou intuici a také zde autorka více rozvíjí i vztahy na pracovišti.

Teď vidím, že hlavním tématem recenze je porovnávání předchozích dvou dílů a tohoto posledního. Nechtěla jsem to tak, ale asi to úplně nejde. Doporučuji knihy číst postupně za sebou, jak byly vydány a proto je i pro vás to porovnání, zda se vám bude i kniha Hlasy líbit. Za mě je ze všech tří ta nejpovedenější. Autorka zde stvořila příběh, který krásně plyne, udrží si vaši pozornost po celou dobu, poslední třetinu jsem měla nutkání přečíst najednou, byla jsem napnutá a chtěla jsem už vědět, jak to dopadne.

Stejně tak si udržela i status toho, že ačkoliv je to detektivní příběh a čtenář sleduje celý průběh vyšetřování, nemá sebemenší šanci uhodnout, kdo je pachatel a co za vraždami stojí. Měla jsem spoustu teorií, žádná se ale ani nepřiblížila skutečnosti. O to více si vážím toho, jak se autorka tématu vyhne, napíná nás a na konci nechá příběh vybuchnout na pár stránkách. Poté už je jen vysvětlování a popis souvislostí, jež vždycky lačně hltám. Zde už je prostor k domýšlení.

Budu se opakovat, ale fyzická podoba knihy je úplně stejná, jako u předchozích dvou dílů, takže se mi vůbec nelíbí. Bílá vazba špatně polepená barevnou samolepkou není úplně šťastné řešení. Když jsem si jí v knihovně půjčovala, přišlo mi, že je nejtenčí ze všech, bála jsem se, že bude mít málo stránek, po porovnání ale má téměř stejně jako Pět a Slepí ptáci, což je materiálem. Papír je zde použit opravdu tenký, téměř průsvitný, stránky jsou téměř hladké a dost brzy se ochmatávají jen otáčením. Je to škoda, myslím, že by si kniha zasloužila mnohem lepší zpracování. V Německu už vloni vyšel 4. díl s názvem Schatten (Stíny), informaci o vydání v ČR jsem zatím nenašla, ale budu sledovat Knižní klub. Kdyby se objevila informace o vydání, budu vás určitě informovat.



Anotace

Lidé, kteří si divoce mumlají sami pro sebe.
Kteří se odhalují, slyší hlasy.
Psychiatrické oddělení salcburské Kliniky-Sever se specializuje na mimořádně těžké případy.

Když je jeden z lékařů nalezen zavražděný v ošetřovně, musí se vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová pokusit vymámit informace z pacientů. Z traumatizovaných duší, které žijí ve své vlastním světě. A nehrají podle pravidel…

Hlasy

Moje hodnocení: Příběh je naprosto originální, napsán s lehkostí jako oddechová kniha, při které je člověk napnutý, ale nebojí se (jinak se bojím, jsem posera). Líbil se mi více, než předchozí díly a člověk je začten od začátku do konce. Čtivost knihy je opravdu úžasná, děj odsýpá, člověk se nenudí a velmi mě zaujlo propojení krimi thrilleru (psychiatrická léčebna) a vztah mezi Beatrice a Florinem (romantika). Autorka je opravdu skvělá a mám jí moc ráda, touto knihou mě okouzlila a potěšila, teď se nemohu dočkat dalšího dílu :-D Nejde jinak, této knize musím dát 5 hvězdiček, protože je úžasná a ráda vám jí doporučuji.


Slaný závin se zelím a cibulí

17. srpna 2018 v 10:09 | TheLazyCat |  • Recepty - pečení
Měli jsme chuť na zelí, ale udělat si v těhle vedrech knedlo, zelo, vepřo není úplně dobrý nápad a tak jsem zvolila cestu méně násilnou. Jeden recept už vyšel nedávno - zelné placky se slaninou - a nyní přináším druhý recept, který se dá jíst i za studena. Jde o závin se dvěma různými náplněmi - zelnou a cibulovou. Můžete udělat jednu, nebo dvě. Stejně tak lze toto seskládat i jinak. Minule jsem z toho samého těsta dělala koláč s cibulovou náplní a slaninou, posypané sýrem. Vše najdete dole v receptu. Pojďme na to!

Suroviny na těsto:
  • 500 g hladké mouky
  • 42 g droždí (je to cca jedna kostka)
  • 350 ml teplé vody
  • 2 lžičky soli
  • 3 - 4 lžíce oleje

Zelná náplň:
  • 1 plechovka zelí (770 g pevného podílu)
  • 1 cibule
  • klobása - množství a typ dle chuti (já dávala kolem 100g)
  • slanina - množství dle chuti (já dávala kolem 100g)
  • sůl, cukr, kmín
  • olej

Cibulová náplň:
  • 8 středně velkých cibulí
  • klobása - množství a typ dle chuti (já dávala kolem 100g)
  • slanina - množství dle chuti (já dávala kolem 100g)
  • sůl, pepř
  • 1 vejce
  • sýr
  • olej

Nejprve je nutné si připravit náplně, protože ty musí opravdu úplně vychladnout.



Zelná náplň:

Orestujeme na drobno nakrájenou cibuli, přidáme dvě lžíce cukru a necháme zkaramelizovat. Musíme míchat a když cukr zhnědne, přidáme zelí, podlijeme vodou, přikryjeme pokličkou a dusíme asi 20 minut do měkka. Odklopíme, necháme vydusit veškerou vodu a nakonec přidáme prohřát slaninu a na kostičky nakrájené klobásy - množství a druh dle chuti.


Cibulová náplň:

Nakrájíme si veškerou cibuli na větší kostičky, nemusíme se s tím nijak moc patlat, nakrájela jsem to, jak se mi podařilo. Do pánve dáme olej a začneme pomalu cibuli restovat. Přidáme sůl a pepř a pomalu na mírném ohni restujeme, dokud cibule nezačne hnědnout. Nesmí se smažit, protože pak začne hořknout, my jí potřebujeme pomalu dělat, aby zesládla. Trvá to asi 20 minut. Při tom často promícháváme, aby se nepřipálila. Nakonec přidáme koření dle chuti, já nechala jak je a dáme do cibule prohřát klobásu a cibuli. Opět množství a typ dle chuti. Vypneme a necháme úplně zchladnout.

Když je náplň vystydlá, přidáme syrové vejce a strouhaný sýr, zamícháme dohromady a i druhá náplň je připravená.


Příprava těsta je rychlá, stačí odvážit mouku, přidat olej, vzít odměrku se 400 ml teplé vody a v ní rozmícháme sůl a droždí. Zamícháme těsto a v rukách propracujeme v hladký bochánek. Ten dáme do mísy vysypané moukou a necháme kynout. Já osobně přikryju utěrkou a dávám kynout do mikrovlnky NEZAPÍNÁT! - jen tam těsto zavřete, je to malý prostor a rychle kyne.



Když jsou hotové obě náplně a těsto vykynuté, rozdělíme těsto na 3 kusy a vyválíme placku. Jde to těžko, já napůl válela a napůl vytahovala, důležité je, abyste nedělali placku moc tenkou, jinak by těsto v troubě prasklo. Když máme placku, poklademe náplní a zavineme, okraje před koncem zahneme dovnitř, tím se nám nerozlezou.

Dáme na plech s pečícím papírem, já udělala chybu, že jsem je dala blízko k sobě a bokem se mi trochu nalepili na sebe. Lepší je mít větší mezery. Potřeme rozšlehaným vejcem.


Pečeme v troubě asi 45 minut na 180 °C, je nutné to hlídat, aby byly záviny do zlatova a dole se nepřipálily.


Po upečení necháme vychladnout a krájíme stejně jako sladký jablečný závin. Dá se jíst vlažný i studený z lednice, těsto je sice kynuté, ale docela lehké a chutné.




A pokud vám zbyde nějaké těsto, nebo si chcete udělat obměnu, udělejte si těsto z poloviční dávky.
Mě zbyla cibulová náplň, udělala jsem si z poloviční dávky těsto a připravila si cibulový koláč se sýrem.


Stačí těsto natlačit do koláčové formy, nandat na něj vybranou náplň, posypat sýrem a péct na 180 °C do zlatova - přibližně 40 minut.



Hrůzy lásky a nenávisti - Zdena Frýbová | RECENZE

15. srpna 2018 v 9:34 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Knihu jsem si koupila přes FB bazar a to jen proto, že jsem si od prodejce kupovala jinou knihu a tuto mi paní nabídla přibalit za pouhých 20 Kč. Po pročtení hodnocení a recenzí na Databázi knih jsem souhlasila. Dlouho na ní nedošlo, ale protože už začínám mít problém s tím, že v knihovně je vše o co mám zájem, rozpůjčované a doma zásoby docházejí. Proto jsem se na ní vrhla a i když to tak nevypadá, kniha je opravdu obsáhlá. Trvalo mi týden jí přečíst, ale konec jsem dočítala dlouho do noci. Konec mě silně rozplakal, zmítala jsem se bezmocí a nespravedlností.

Název: Hrůzy lásky a nenávisti
Autor: Zdena Frýbová
Rok vydání: 1991
Počet stran: 424
Nakladatelství: Československý spisovatel
ISBN: 80-202-0284-6


Kniha má dvě části - dva příběhy. V obou je hlavním vypravěčem psychiatr z manželské poradny. První nese název Zrůdička a odehrává se za dob komunismu. Je o závistivém a bezcharakterním muži, který si myslí, že mu všechno projde. Napadá ostatní, prochází mu nejen nezákonné chování, obtěžování, ale jeho pomstychtivost se obrací i proti manželskému páru. Žena se psychicky hroutí, manžel to bere opačně. Současně je ve vyprávění zmíněn i další příběh, který s onou zrůdou - Mlčochem - souvisí také. Příběh nekončí pohádkově, ale ani tragicky.
Druhý příběh, po kterém nese název celá kniha, je ale oproti prvnímu silná káva. Jana Šrámková vyhledá přes známého pomoc psychologa a vypráví příběh o vydírání. Je si vědomá své příšerné minulosti a předá mu deník, který jí vyděrač předal. Ten tvoří 90% příběhu a je úděsný. Nejen to, co provedla Jana, ale i tím, jak jí ublížili ostatní, kteří jí měli pomoct a chránit, nakonec jí ublížil ale i režim. Jana se ze všeho dostala, stala se z ní známá spisovatelka dětských knížek a minulost hodila za hlavu. Ta jí ale v podobě ředitele ústavu Ostrčila znovu dohnala a příváděla k šílenství a nejvíce se bála, že na vše přijde i její dcera. Je to moc smutné, ale tento příběh končí z ničeho nic a velmi tragicky.
Když jsem si knihu vzala do ruky, netušila jsem, jaký poklad se v ní skrývá. Bylo mi hned jasné, že je kniha obsáhlá, protože má téměř průsvitné stránky a na svou tloušťku je zvláštní, že má přes 400 stran. Začetla jsem se ale ihned a nestačila se divit. Příběh vás svou čtivostí naprosto pohltí ať chcete nebo ne a jelikož se vlastně dál a dál seznamujete s problematikou, nedovolí vám se odtrhnout. První příběh je trochu více přehlednější a také kratší, i když postava Mlčocha byla v té době asi běžná a spousta lidí i dnes v něm uvidí nějakou konkrétní osobu.




Naproti tomu druhý příběh je jednou tak dlouhý, trochu méně přehlednější, je do něj vloženo opravdu hodně z popisu psychologické situace, především proto, že se odehrává v roce 1990, tudíž těsně po revoluci. Uznávám, že tyto pasáže byly trochu nudné, ale ke konci jsem pochopila, že byly nutné. Postava Ostrčila - ředitele výchovného ústavu, kam byla Jana umístěna, mi ze začátku přišla relativně sympatická, ne úplně pravý komunista, systematický člověk a opravdu slušný muž ve středních letech. Psychopata jsem v něm začala samozřejmě vidět až ve chvíli, kdy s Janou zůstal sám na lesní chatě. Od té chvíle se i autorka otevřela a ukázala ředitele Ostrčila v plném světle.


Vše je napsáno neskutečně uvěřitelně, důvěryhodně a mám pocit, jakoby se toto skutečně stalo. Že vyprávění psychologa jsou životní příběhy, které mu jeho povolání přineslo. A on se s námi o ně dělí. Navíc i on se v obou případech osobně angažuje a snaží se postiženým pomoci. V případě Mlčocha se mu to daří, ačkoliv se vše zhroutí ze zcela jiné strany. V druhém případě je ale situace tak těžká, že ani on nemůže pomoci. Celkově je celá kniha napsána opravdu krásně, jsou v ní dokonale vykreslené i důležité detaily a vše v celku tvoří dílo, které by mělo být více rozšířené a oceňované.


Hlavním tématem této knihy jsou bezpráví, lhostejnost, bezmoc, křivda, bezcharakternost, nejnižší pudy a nejmrzčejší chování. Vlastnosti nehodné i zvířat. Nevím, možná se pohybuji v ideálním prostředí, ale já nikdy s takovým člověkem do styku ani z vyprávění nepřišla. Proto to pro mě byl docela zásah. Lidé většinou ne v plné míře rozumí slovu "bezmoc", avšak tady je odhalené na kost a využité v plném potenciálu. Až mě to děsí.

Než jsem si knihu koupila a i před tím, než jsem knihu četla, výjimečně jsem nečetla anotace, ani hodnocení, jen jsem se podívala na procentuální hodnocení a jelikož v té době bylo 87%, byla jsem natešená. Ale nevěděla jsem, jak příběh skončí. A to mě neskutečně dorazilo. Dočítala jsem do noci a poté pláčem vzbudila přítele, který to se mnou šel rozchodit na chvilku na balkón.

Pokud bych chtěla být hnidopich a vyloženě hledat chyby, jedinou drobnou chybičkou je to, že je paní spisovatelka dost ukecaná, což někomu může vadit. Mě ale nijak extra, protože já jsem taky, kolikrát ani nevím odkud jsem začala a přes co jsem se dostala k aktuálnímu tématu. Je pravda, že některé pasáže by mohly být malinko kratší, ale to už opravdu rýpu.


Anotace
V novele Zrůdička se hrdinové setkávají se zakomplexovaným člověkem, jehož nenávist vůči úspěšným lidem a jejich pronásledování vede oběti až do psychiatrické poradny. V titulní novele, odehrávající se v r.1990, je hrdinkou úspěšná spisovatelka, která se vyrovnala s mládím ve výchovném ústavu a je nyní vydírána bývalým ředitelem tohoto zařízení. Podaří se mu získat ke spolupráci novináře a zveřejněním faktů o její minulosti se definitivně naruší těžce získaná rovnováha ve vztazích hrdinky a její dcery. Matka tento zásah psychicky neunese a končí sebevraždou.

Hrůzy lásky a nenávisti


Moje hodnocení: Kniha mě už na prvních stránkách okouzlila, ponořila jsem se do příběhu a do konce jsem se nemohla odtrhnout. Je v ní ukryt opravdu hluboký smysl, ačkoliv jsem mnohokrát byla zhnunená až k nevolnosti z toho, čeho všeho jsou lidé schopní. Autorka nám tímto přináší, v našich končinách ne moc rozšířený, žánr nonfiction fiction. Není to však žádná oddychová literatura, čtení ve vás probudí mnoho emocí - většinou negativních. Kniha získala čestné místo v mé knihovně a určitě jsem jí nečetla naposledy. Je nutné si občas připomenout, co zažili lidé před revolucí, ale s čím se můžeme setkat i my dnes - prostě čeho všeho odporného jsou lidé schopní. Samozřejmě, že knihu hodnotím plným počtem 5 hvězdiček.

Zelné placky se slaninou

13. srpna 2018 v 10:07 | TheLazyCat |  • Recepty - pečení
Po delší době jsem dostala chuť na něco se zelím a proto jsem si připravila hned dva recepty. V těhle vedrech je to tak lepší, protože mi trouba jela jen jednou a ne dva dny po sobě. První z nich jsou zelné placky se slaninou, tento recept jsem si vyšperkovala během let sama a peču je na všechny oslavy a občas i jen tak k večeři. Jsou moc dobré a s malým úsilím z nich jde udělat i relativně zdravé jídlo. Navíc je to recept neskutečně jednoduchý a prakticky bleskový - chutná svačinka či večeře za půl hodinky. Vše najdete v receptu.

Připravte si:
  • 450 g sterilovaného či kysaného zelí (nedávejte ze sáčku, kupte ve sklenici, nebo v plechovce)
  • 100 - 120 g slaniny
  • 200 g hladké mouky
  • 1 vejce
  • 2 lžičky solí
  • drcený kmín
  • dle kyselosti a sladkosti zelí dochutit - ocet, cukr

Zelí sceďte a nechte okapat, trochu pokrájejte, aby nebyly tak dlouhé kousky a dejte do mísy. Přidejte na malé kousky pokrájenou slaninu, přisypejte mouku, přidejte vejce, sůl, kmín a dle chuti ocet či cukr (já nedávám, kupuji sterilované zelí Znojmia a to mi vyhovuje tak, jak je).
Vše zamícháme dohromady.


Nyní je potřeba si vzít buď misku se studenou vodou a nebo být blízko dřezu. Nejprve si vezmeme těsto vařečkou nebo lžící a uděláme kuličku o velikosti golfového míčku. Ten sploštíme a dáme na plech s pečícím papírem. Z této várky těsta se udělá asi 15 placiček.

Na každou placičku dáme kousek buď sádla nebo másla. S máslem je to jemnější.


Pečeme při 180 °C celkem asi 30 minut. Já peču 20 minut, pak placičky otočím a dopékám dalších 10 - 15 minut. Je třeba je hlídat, každá trouba peče jinak a navíc záleží i na tloušťce placek, jak je vytvarujete.



ZDRAVĚJŠÍ VERZE:

Pokud vám tato recept přijde nezdravý a těžký, můžete si ho takto odlehčit:
Zelí je zdravé samo o sobě, to tam necháme.
Slaninu nahraďte kvalitní šunkou (nad 90%).
Zelí se pokuste osušit co nejvíce - méně vody = méně potřebné mouky - takže poté jen lehce přisypávejte mouku.
Pokud klasickou hladkou pšeničnou mouku vyměníte za amarantovou, kukuřičnou či špaldovou, bude to zase o něco zdravější.
Nakonec vynechte tuk (sádlo či máslo), na pečícím papíru se placky nepřilepí, akorát je nutné více hlídat dopékání a otáčení.
Tímto dostanete zdravější verzi, která je sice také chutná, ale není to oproti těmto ono.


Horrorstör - Grady Hendrix | RECENZE

10. srpna 2018 v 10:42 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Těšila jsem se moc po dlouhé době na hororový příběh a tento mě zaujal svou obálkou. Ta připomíná katalog Ikea či jiného obchodu se severským nábytkem a ačkoliv ohlasy na tuto knihu nebyly až tak úplně pozitivní, spíš rozporuplné, o to víc jsem se těšila, až si jí sama přečtu. A nyní vám přináším své pocity z knihy.

Název: Horrorstör
Název v originále: Horrorstör
Autor: Grady Hendrix
Překlad: Tomáš Bíla
Rok vydání: 2014
Počet stran: 248
Nakladatelství: Plus
ISBN: 978-80-259-0348-3


Příběh nás okamžitě uvede do prostředí velkého obchodu Orsk na způsob Ikea, který je koncipován, aby zákazníkům dopřál úplně všechno, po čem touží. Vypráví nám ho zaměstnankyně Amy, která má sama svých problémů dost a práci v Orsku bere čistě jenom jako práci. Jenže nějakou dobu se tam již dějí divné věci - nábytek je přeházený, poškozený a vše se děje pouze v době, kdy je v noci vypnuté veškeré osvětlení obchodu. Tudíž na kamerách není nic vidět. Proto si Amy a Ruth Anne pozve k sobě vedoucí Basil a poprosí je, zda by tu s ním v noci nezůstaly a nepomohly mu přijít na kloub všem podivnostem. V Orsku se však schovává ještě Matt a Trinity, kteří tomu všemu chtějí přijít na kloub sami, mají s sebou vybavení pro lovce duchů. A opravdu se divné věci dít začnou, ale ty první se jim podaří racionálně vysvětlit. Když se ale pustí do seance, při které se snaží vyvolávat duchy, netuší co vše tím odstartují. Smrt jim dýchá na paty a Včelín je z léčení jen tak nepustí.
(dále nebudu rozvádět, nerada bych spoilerovala)


Knížku jsem si pořídila hlavně kvůli jejímu venkovnímu designu, který skutečně věrně naodobuje katalog Ikea. A to i svou měkkou vazbou s klopami na lesklém tvrdém papíru. Velikost je celkem nepraktická a celkem velká. Ale cena v Levných knihách byla tuším 79 Kč, což je krásná cena. Navíc hororové téma mě také zaujalo a říkala jsem si, že i kdyby byla kniha obsahem špatná, pořád je to krásný přírůstek do knihovny. Designově mě kniha uvnitř však naprosto okouzlila, hned po otevření vidíte plánek obchodu Orsk a směr prohlídky, je tam popsáno, kde co člověk najde a následováno je to dalšími plánky, dodacím listem, konceptem Orsku a dalšími detaily (obchodní podmínky, firemní strategie apod.). Až poté následuje samotný příběh.

Je dělen do kapitol, každá z nich je graficky uvedena nějakým produktem z nabídky obchodu Orsk (skříň, křeslo, stůl), vše je laděno do modrošedé, i text samotný, ten se nachází jen na asi dvou třetinách stránky, takže i když kniha přijde obsáhla, není tomu tak. Čte se rychle. Mě se podařilo začíst asi kolem čtyřicáté strany a pak děj nabere spád a nejde se odtrhnout. Vše je ještě mezi kapitolami doladěno obrázky - nápisy na zdech, složky zaměstnanců s popisy a další.

Text samotný je zvláštní, je čtivý a opravdu nenudí, na druhou stranu mi přijde, že je tam hodně prázdných frází, popisů a nic se neděje. Najednou se ale vše změní a nestíháte pobírat vše, co se najednou stane. Místy je to trochu zmatečné a řekla bych, že překlad lehce pokulhává, protože některé výrazy dohromady nedávají moc smysl a věty nejsou úplně učesané.

Celkově mě příběh bavil, ale na druhou stranu docela zklamal. Potenciál, který kniha měla, nebyl naplněný. Z tématu se nakonec vyklubalo docela hororové klišé, nic nového pod sluncem, jen často opakované zápletky. Více, než že bych se bála, jsem byla napnutá, hlavní hrdinové ve fyzickém ohrožení života je také obvyklé i u detektivek. Prostředí mohlo být také vykresleno mnohem lépe, v jednom odstavci bylo nahuštěno tolik informací, že to člověka nutilo buď přečíst znovu a nebo to nedovolilo představit si naplno odehrávající děj. U hororů se většinou dost bojím, ale u tohoto prakticky vůbec. Těšila jsem se na to, ale v tomto ohledu jsem byla zklamaná.

Konec? Ten mě zklamal asi nejvíc, nemám ráda otevřené konce. Pokud to autor zamýšlel tak, že plánuje napsat další díl, měl na to upozornit na konci. Ale nepředpokládám, že by byl další díl, proto mě konec tak neskutečně rozčílil a nějak se nemůžu smířit s tím, že to dál není. Chvíli po dočtení jsem obracela stránky a doufala, že bude ještě jedna kapitola a ono ne. To bylo opravdové zklamání.


Úryvek

Ví někdo, co to je PP?"
"Prodejní prostor?" zkusila to slečna s rovnátky.
"A co děláme v PP?" zeptala se Amy. Ticho. Na tuhle otázku nikdy nikdo nedokázal odpovědět, ačkoli to stálo na titulní stránce Manuálu partnera.
"Rozdáváme radost!" odpověděla si Amy. "Dělíme se s našimi zákazníky o radost Orsku!"
Udělala ještě dva kroky směrem k Mattovi, ale vtom ji doslova udeřil do nosu nepříjemný zápach - pach přenosného záchodu, který někdo zapomněl celý den na sluníčku, zkažených ryb a neidentifikovatelných tekutin na dně kontejneru. Vzápětí ten pach dorazil i k jejím partnerům v zácviku, kteří si začali červená trička přetahovat přes nos. Čalounění Brooky (Blarg z řady Klasik) bylo upatlané něčím tmavým.
"Jsem ráda, že jsme tu natrefili zrovna na tohle," prohlásila Amy. "Jednou z výhod práce v Orsku je totiž to, že se tu můžeme setkat se zákazníky ze všech vrstev společnosti. Včetně takových, co svá miminka přebalují na drahých pohovkách."
"No vlastně," řekl Matt, "vlastně už to tu bylo, když jsme ráno přišli."
"Což znamená, že to partneři z úklidu nechali na nás, co přijdeme ráno," řekla Amy zahořkle. "Pamatujte si, přátelé, že svět Orsku dovede být i nespravedlivý."
Matt znovu zavrtěl hlavou. "Včera jsem to tu zavíral já. Když jsem odcházel, ta pohovka byla v pohodě. Nikdo neví, jak se to stalo."
"Přesně," pokračovala Amy. "A proto je u každého informačního pultu k dispozici schválený, netoxický, hypoalergenní osvěžovač vzduchu Orsk.To, že nějaká nezodpovědná matka odhodí proteklou plenku své malé zrůdy za naši pohovku, totiž neznamená, že budeme až do konce směny smrdět jako zadní trakt toho mrňavého mutanta."
"Stává se to tu často?" zeptal se jeden z nováčků. "V jednom kuse," řekl Matt. "Lidé sem nechodí jenom nakupovat. Někteří z nich se tu chovají, jako kdyby byli u sebe doma, jen k tomu navíc měli úklidovou službu. A tou budete vy. Chovají se jako prasata, a vy po nich musíte uklízet jejich špínu. Použité plínky jsou jen začátek. Minulý týden tu byl jeden zákazník, který měl plnou pusu žvýkacího tabáku. Odplivoval si do prázdné plechovky, ale skoro nikdy se netrefil, takže za ním na podlaze zůstávaly hnědé hromádky."
"Ale zkusíme zas něco veselejšího," přerušila ho Amy. "Půjdeme teď do oddělení Úložných prostorů, kde vás čeká jedna z nejhorších prací v Orsku, protože zákazníci vám nikdy neřeknou přesné rozměry prostoru, který chtějí doma využít."


Anotace

Podivné věci se dějí… ve velkoobchodě s nábytkem Orsk v Clevelandu. Každé ráno vedoucí přijede do obchodu a zjistí, že police Kjërring jsou rozbité, ze sklenic Glans zbyly jen střepy a kdosi rozmlátil i šatní skříně Liripip! Je nadmíru jasné, že něco tu nehraje. Aby záhadu rozluštila, dohodne se trojice zaměstnanců, že bude v obchodě dobrovolně pracovat přesčas. A tak v brzkých ranních hodinách na podlaží s vystaveným nábytkem zaslechnou zvláštní zvuky a ocitnou se tváří v tvář něčemu, co by si nepředstavili ani v nejděsivějších snech.

Horrorstör se dá charakterizovat jako tradiční příběh o strašidelném domě, ovšem ve zcela současném pojetí, a to nejen neotřelým výtvarným a grafickým zpracováním.


Horrorstör


Moje hodnocení: Je to moc těžké posoudit, protože zpracování knihy je naprosto originální a nádherné. Na druhou stranu obsah mě docela zklamal, příběh nebyl nijak nadprůměrný, spí lehce podprůměr. Text jako takový byl ale čtivý, dalo se snadno začíst a navíc textu nebylo tolik, jak to na první pohled vypadalo, takže je to taková skoro jednohubka. Přečetla jsem si to ráda, možná si to někdy zopakuji, kazdopádně kniha zůstane v mé knihovničce hlavně pro své grafické originální zpracování. Jako oddechovku, od které nic nebudete čekat, mohu doporučit. Pokud ale hledáte kvalitnější horor, u kterého se budete bát, této knize se vyhněte obloukem. Proto hodnotím 3 hvězdičkami, ale ne že by si je kniha zasloužila naplno.


Co mi na blog.cz chybí?

8. srpna 2018 v 10:28 | TheLazyCat |  • Blog
Upřímně, hodně jsem váhala, zda se do tohoto tématu opravdu pustit. Ale musela jsem. Několikrát už jsem přemýšlela o stěhování na jiný "blogovací" server. Poctivě jsem si četla recenze, komunikovala s lidmi, co již odešli jinam a jak jsou spokojení, jaké jiné odlišnosti a větší možnosti jinde jsou k dispozici. A zůstala jsem. Nikdy jsem nenašla ani neslyšela tak pádný důvod, abych to tu zabalila a odešla.

Proto možná mi toto téma týdne přichází vhod, akorát nejsem úplně přesvědčená o tom, že by to mělo nějaký zásadní význam.

Sesumírovala jsem si body, které jsou pro mě nejdůležitější:

1) Editor, ve kterém se píší články je opravdu zastaralý - nemá korekturu textu, nemá pokročilé možnosti úpravy textu - jako například odsazení odstavců a možnosti formátování normostran do výšky řádků. Práce s fotografiemi také není nijak dobrá, nefunguje hromadné nahrávání obrázků v žádném prohlížeči, možnosti obtékání textu nulové. Navíc možnost nastavení písma je silně omezena těmi pár typy písma.

2) Možnosti nastavení si stránky k obrazu svému. I když je vytvořeno mnoho krásných základních šablon, nastavování vzhledu blogu je neskutečně složité a navíc silně omezené. I když je pravda, že se to časem dost zlepšilo (například nastavení sloupce Menu úplně ve vlastní režii).

3) Autorský klub stále nefunguje. Ačkoliv jsem se dost dlouho zajímala o autorský klub, bylo mi již před půl rokem řečeno, že bude ZANEDLOUHO znovu spuštěn. Bohužel dodnes se nic nestalo a mě je už trapné se znovu a znovu ptát. Navíc přímo na hlavní stránce po kliknutí na Blog autorského klubu se každý dostane sice na daný blog, ten je však prázdný a nefunkční. Pokud nemáte v plánu ho v nejbližší době spustit, alespoň tuto možnost odstraňte, však to působí hrozně.


Já chápu, že blog.cz je hlavně pro lidi, co jsou amatéři v oblasti programování a vlastního webového projevu. A to je v této podobě pro spoustu lidí skvělé. Na druhou stranu by tu ale mohli lidé zkušenější mít možnost si blog více vylepšit a mít možnost více zasáhnout do jeho podoby.

To, co mě ale nejvíc mrzí je, že se všude a ze všech stran slibuje, jak to půjde a jak to bude. A pak slíbí opravení BRZY Autorského klubu - nestalo se. Slibují opravy - nic moc se neděje. A pak na Srdci blogu vyjde článek, kde autorka napíše v komentáři, že připravuje článek o technických problémech, který vyjde za den či dva - a on nevyšel ani téměř po týdnu (vyšel 8.8.2018). Kde pak můžeme brát jistotu, že to tak nebude ve všech ohledech a že se opravdu v budoucnu stane nějaká velká změna.

Další věci jsou drobnosti a s takovými věcmi se musí počítat, nikdy nic není dokonalé a není možné vyhovět všem kvantám lidí, co tu mají vlastní blog. Na druhou stranu si myslím, že výše jmenované body mohou být trnem v oku více lidem a ne jen mě.

Snad jsem nikoho neurazila, je to jen názor člověka, jak to vidí zvenku. Nikomu tím nechci ublížit, ale už odešlo tolik mých oblíbených blogerů a bojím se, že další budou přibývat.

Samozřejmě nabízím lidem, pracujícím na doméně BLOG.CZ jakoukoliv pomoc. Pokud mě využijí, jsem schopná pomoci v jakékoliv oblasti, to jsem nabízela již při řešení Autorského klubu. Přeci jen bloguji již více jak 12 let (tento je již můj čtvrtý blog) a navíc mám doma IT specialistu, který mi se vším pomůže. A budu moc ráda, pokud budu užitečná a budu mít příležitost přiložit ruku k dílu. Organizace čehokoliv mi nedělá problémy!


Žítkovské čarování - Jiří Jilík | RECENZE

6. srpna 2018 v 10:06 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Není to úplně dávno, co jsem četla knihu Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové - recenze ZDE. Románové zpracování témata žítkovských bohyní bylo krásné, ale úplně moc jsem z knihy radostí neskákala. Můžete si přečíst recenzi. Každopádně na tuto knihu, která je faktografickou publikací věnující se bohyním v opravdovém světle, jsem se moc těšila.

Název: Žítkovské čarování
Autor: Jiří Jilík
Rok vydání: 2013
Počet stran: 242
Nakladatelství: Computer Press
ISBN: 9788026402848

Faktografická publikace věnuje veškerou svou pozornost žítkovským bohyním a jejich fenoménu, který je bohužel v dnešní době již mrtvý. Kniha je rozdělena na dvě části, první se věnuje popisu, výzkumu a jejich historii, druhá část jsou konkrétní záznamy, rozhovory s bohyněmi i historické záznamy setkání s nimi. Vše doplněno seznamem literatury, černobílými fotografiemi v textu a barevými fotografiemi v příloze a slovníčkem pojmů z nářečí. Kapitoly se věnují i různým tématům - čarování, léčení, vidinami budoucnosti, odléváním vosku, zaříkávání bouřky, přičarovávání lásky apod. V druhé části je pak mnoho těchto fenoménů logicky vysvětleno a popsáno. Ačkoliv kniha nás malinko naklání k tomu, že bohyně byly pouze ženami se silně vyvinutou empatií a smyslem pro psychologický přístup a nic nadpřirozeného v tom není, tak já si pořád myslím, že nějaký kousek nám neznámého v tom určitě je.
Najdeme tam i záznamy toho, kdy se lidé ve 20. století za bohyněmi vypravili a měli zájem s nimi udělat rozhovory, natočit videa a celkově je uvést do moderní doby. Najdeme tam několik rozhovorů s bohyněmi, dokonce i s tou poslední, kterou bohyňování vyhynulo.


Knížka je menšího formátu, skvěle padne do ruky a také nemá nijak moc stran textu. Na téměř každé dvoustraně navíc najdete černobílou fotografii, díky tomu tedy čtení jde opravdu rychle. Text je čtivý, příjemný, hlavně první část. Vše je rozděleno na kapitoly a přehledně se k sobě hodí, vzájemně se kapitoly prolínají a některá témata se probírají ve více kapitolách. Je to opravdu příjemné rozšíření obzorů nejen pro ty, co už přečetli knihu Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové, ale zároveň i pro ty, co se na knihu teprve chystají, protože je to nádherné seznámení s tématem, ale i prostředím, ve kterém se vše odehrává. Znovu ještě upozornňuji, že se jedná o faktografickou knihu, nedá se tedy její čtivost srovnávat s beletrií, avšak přečetla jsem mnoho odborných publikací a faktografických studií a tato je z nich rozhodně nejpříjemnější a nejčtivější.

Druhá část je na čtení malinko náročnější a to hlavně z toho důvodu, že se v něm nachází podrobné popisy "čarování" a rozhovory s bohyněmi, které jsou přepsané buď dle záznamu, nebo z pramenů a to v jejich nářečí. Na konci se sice nachází slovníček pojmů s překlady, já však neměla s porozuměním problém. Velmi mě to bavilo, četla jsem to pozorně a opravdu se místy bavila. Na druhou stranu nám tato část dala možnost nahlédnout pod pokličku jejich bohování. Opravdu byly bohyně kouzelnice?

Nemyslím si, že by měly nadpřirozenou moc, jen se vyznaly v člověku, dokázaly odhadnou situaci, měly silně vyvinutou empatii a byly to takové základy psychologie, jak jí známe dnes. Ne vše byl zázrak, měly schopnost dedukce, vyznali si v lidech a jejich trápení a co nevědli a s čím si neuměli poradit - věděly, jak to zjistit. Jejich andělé (já jím říkám naháněči) byly lidé, kteří vodili na odlehlé samoty "zákazníky", kteří potřebovali pomoc bohyně, vše od nich vyzvěděli a poté nenápadně sdělili bohyni, ta poté mohla udělat první dojem tím, že vše věděla. V případě, že neměla anděla, měla jiné nápady, jak z lidí dostat odpovědi, aniž by si to uvědomovaly.

Nemyslím si, že by to ale byly podvodnice. Daly lidem to, co od nich chtěli - odpovědi, i když kolikrát na to přišli sami a bohyně je jen pošťouchly. Navíc například na nemoci, které byly problémem stravy, dokázala kdejaká bohyně léčit přibližně stejně, jako by se léčily dnes - přísnou dietou, která je dodnes velmi podobná. Co se týče jejich rituálů, které předepisovaly na různé věci - dojivost krav, hledání zloděje, uřknutí, prokletí a podobně - ty jsou kolikrát tak složité, že je lidé nemohli správně splnit a tudíž nemohli říct, že bohyně nepomohly, tím se ony samy jistily, kdyby došlo ke konfliktu. Navíc i dnes je známý takzvaný "placeboefekt", který umožňuje lidem se uzdravit jen díky víře, že to co dělají, jim pomůže.

Jejich konec je smutný, bohužel jsme si je zlikvidovaly sami a to naší neschopností věřit v cokoliv, co nelze logicky vysvětlit. Jejich řemeslo se muselo prodrat skrz náboženství, odstup lidí, nedůvěru, moderní medicínu a to vše jen proto, aby vymřelo. Je mi to líto, na druhou stranu stejně, jako byly bohyně v nebezpečí během inkvizic, během komunismu, tak stejně tak by asi přišla brzy doby, kdy by opravdu nebyly žádané.

Kniha je průvodcem po světě bohyní a je úžasné, že existují pořád ještě lidé, co se s bohyněmi setkaly. Byly to úchvatné ženy a tato kniha je ukazuje ve světle úplně jiném, než beletristiká kniha Kateřiny Tučkové. Četla se mi opravdu krásně, neměla jsem s ní problémy, moc mě bavila a zpracování je opravdu neskutečně povedené. Je škoda, že je vydána jako paperback, protože přeci jen je náchylnější k poškození. Navíc má kniha klopy, které samy o sobě nemají žádný význam, jako záložky se použít nedají, protože se pak listy pomačkají. Myslím, že by si kniha zasloužila pevnou vazbu a trochu větší rozměr. Nelituji přečtení a ráda se k ní vrátím ještě někdy v budoucnu, protože člověk má tendenci zapomínat, na toto ale zapomenout nechci.


Anotace

Na moravských Kopanicích, v kraji bělokarpatských lesů a horských planin, se protínají siločáry minulosti a budoucnosti. Jen tak si lze vysvětlit, že některé ženy z osady Žítková uměly nahlédnout do dějů, které teprve nastanou. Říkalo se jim bohyně a jejich umění nazvali lidé bohyňováním. Činnost těchto bohyní se ovšem zdaleka nesoustřeďovala jen na předvídání budoucnosti. Jejich úkol byl mnohem praktičtější - pomáhat a poskytovat rady tam, kde člověk pro svoji omezenou zkušenost nevěděl, jak dál.Vydejte se spolu s námi po stopách lidové magie v Bílých Karpatech, nahlédněte do skutečného života žítkovských bohyň, žen, které uměly pomáhat a poskytovat rady tam, kde člověk pro svoji omezenou zkušenost nevěděl, jak dál. Nahlédněte do dnes již zaniklého fenoménu, jehož kořeny sahají do pradávné minulosti.

Knížka je souborným vydáním autorových titulů Žítkovské bohyně (2005) a Žítkovské čarování (2006).

Žítkovské čarování


Moje hodnocení: Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, je pro mě opravdu okouzlením. A určitě jsem jí nečetla naposledy. Ačkoliv problematiku žítkovských bohyní znám přibližně půl roku, přirostly mi k srdci a věřím, že to není poslední kniha, kterou jsem o nich četla. Moc se mi líbila, navíc byla čtivá, takže jsem s ní neměla problém, není nijak obsáhlá a přináší mnoho nových faktů a zajímavých identických popisů. Obrazová příloha je nádherná a výstižná. Knihu rozhodně doporučuji a doufám, že vás pohltí a bude bavit stejně jako mě. Je nutné ale brát v potaz, že je to kniha faktografická, tudíž žádná beletrie. Za mě plné 4 hvězdičky.



Cizrnová směs se žampiony a zeleninou

3. srpna 2018 v 10:34 | TheLazyCat |  • Recepty - vaření
Dnes jsem si pro vás připravila recept, který jsem vyzkoušela nedávno a moc nám chutnal. Chtěla jsem nějaký studený recept s cizrnou a hledala jsem recepty na netu. A jelikož nám žádný recept plně nevyhovoval, vyzkoušela jsem takový mišmaš toho, co jsem měla doma a vzala si inspiraci z několika receptů na netu. Nakonec jsem zjistila, že toto lze jíst teplé i studené. Je to velmi chutné a docela i syté. Navíc v těchto hrůzných vedrech i dost osvěžujíci. Doufám, že si také pochutnáte.

Budete potřebovat:
  • 2 plechovky sterilované cizrny
  • asi 10 větších žampionů
  • 1 cibuli
  • svazek jarní cibulky
  • 2 papriky - kvůli barevnosti jsem dala jednu žlutou a jednu červenou
  • 1 rajče
  • malý rajský protlak
  • 2 dcl bílého vína
  • koření dle chuti - já použila drcený kmín, pepř mletý, sušený česnek a provensálské bylinky
  • sůl
  • cukr dle chuti
  • olej


Nejprve si nakrájíme cibuli a dáme zeslovatět na olej, poté přidáme nakrájenou jarní cibulku a také lehce orestujeme, poté přidáme oloupané a na plátky nakrájené žampiony (já přidávám nejdřív nožičky, pak po chvíli kloboučky). Osolíme a okořeníme tím, co jsme si zvolili - já dala kmín, čerstvě mletý pepř a provensálské koření. Restujeme, dokud se neodpaří všechna voda. Když jsou žampiony měkké a opět se vše restuje, přidáme protlak a promícháme.


Když je vše smíchané a opět se restuje, zalijeme bílým vínem a pořádně promícháme. Nakonec vlijeme scezenou tekutinu z cizrny. Když se vše začne dusit, necháme alespoň 5 - 10 minut vařit, aby se voda odpařila a tekutina se změnila v hustší omáčku, nesmí to být úplně řídké. Dochutíme dle vlastní chuti a kyselosti protlaku, já trochu přisladila.


Mezitím, co se směs dusí, dáme si do mísy okapanou cizrnu a nakrájíme zbylou zeleninu na kostičky - papriky a rajče. Když je směs vydušená a hustá, necháme chvíli schladnout a nalijeme do mísy k cizrně a zelenině. Pečlivě promícháme.


Nejlepší je to buď s masem nebo pečivem. Jak jsem už psala - dá se jak studené, tak i teplé. Je to opravdu výborně, brzy budu vařit znovu :-)




Dobrou chuť :-)

Slepí ptáci - Ursula Poznanski | RECENZE

1. srpna 2018 v 9:48 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
První díl trilogie jsem přečetla na dovolené a po jedné oddechovější knize jsem se pustila do druhého dílu série Beatrice Kaspary, kniha nese název Slepí ptáci a volně navazuje na knihu Pět. Kdo by ale měl na výběr, doporučuji číst opravdu popořadě a přečíst si před touto knihou i první díl. Jde o to, že v mnoha ohledech na sebe knihy odkazují a čtenář by nemusel mít úplně ucelený obraz. Navíc si teď nejsem úplně jistá, ale tuším, že se tam vyskytují i spoilery k prvnímu dílu, což by byla velká škoda se o to ochudit.


Název: Slepí ptáci
Název v originále: Blinde Vögel
Autor: Ursula Poznanski
Překlad: Blanka Pscheidtová
Rok vydání: 2016
Počet stran: 360
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5406-7



Jako každá kriminálka i tato začíná nálezem mrtvoly. Zde se však nacházejí rovnou dvě - mladá žena a student. Vše nasvědčuje tomu, že jde o zločin ze žárlivosti - on jí uškrtil a pak se zastřelil. Beatrice s Florinem však nemohou nalézt žádného společného jmenovatele, kromě facebookové skupiny zaměřené na poezii. Začínají pátrat mezi jejími členy, brzy se však ozve neznámý anonym, který jim chce povědět, co za tím stojí. Na schůzku se ale nedostaví a brzy je nalezený mrtvý v řece, opět to vypadá jako sebevražda. Vyšetřovatelé jsou zklamaní, ale nepouští se nitky pravděpodobnosti, že to nejsou obyčejně sebevraždy. Když se podrobněji pustí do skupiny, najdou mnoho zvláštních lidí, brzy poté další člen spáchá sebevraždu. Beatrice se do případu opět obouvá v osobní rovině a založí si svůj vlastní profil na facebooku a přidá se ke skupině. Když se zkontaktuje s jedním z podezřelých, i ten je najednou mrtvý, i když rukopis zločinu je úplně jiný. Úplnou náhodou Bea jednoho dne při vyhledávání na internetu narazí na souvislost s mrtvými a tragickou událostí z roku 1993. A i když přesně neví, co s tím má věc společného, brzy tuší, že se vydávají správným směrem a opět nasazují doslova i svůj život.



Na druhý díl jsem se moc těšila, protože první se mi moc líbil a ani tento mě nezklamal. Autorku mám moc ráda a netušila jsem, zda si po thrillerech udrží moji pozornosti i v kriminálkách, které moc nemusím. A opravdu udržela. Knihu jsem přečetla oproti jiným dost rychle a dočítala jí do půlnoci. Avšak nadšení jako z první knihy se úplně nedostavilo. Oproti prvnímu dílu, kde hrál hlavní roli Geocaching, v tomto díle je v hlavní roli facebooková skupina s názvem Poezie žije. Prostředí známé dnes asi každému, nabízí mnoho variant vyšetřování a v knize jsou opravdu krásně popsány veškeré myšlenkové pochody vyšetřovatelů, především Beatrice. Vše navíc opět doplňuje prostředí jejich soukromí a vliv jejich práce na něj. Jak jsem psala v úvodu, je zde také mnoho odkazů na první díl.

Poutavost příběhu je od začátku do konce, je čtivý, překvapivý i napínavý. To velice oceňuji. Navíc autorka nechává čtenáře i zapojit se přemýšlením během čtení a vyšetřovat s Florinem a Beatrice. Není to přehlceno stopami, vývoj není překotně rychlý, ale pomalu spěje k vrcholu, což udrží čtenářovu pozornost. Kniha je napsána stejným stylem a jelikož i překlad dělala stejná osoba, jako první díl, jsou si opravdu podobné v mnoha ohledech.

Docela mi ke konci ale vadily opakující se náměty situací - Beatricino ohrožení života, vyjednávání s pachatelem, přesvědčování apod. I když si v žádném faktografickém ohledu knihy nejsou téměř ani podobné, námět scény je trochu okopírovaný a pro člověka, co to četl ihned za sebou, to může být dost podobné. Oproti první knize zde naopak není tak silný popis soukromí vyšetřovatelů, i když se ho příběh dotýká, trochu ustoupil do pozadí.

Myšlenka autorky a to, jak se jí povedlo opět zašmodrchat děj, je úžasné. Má skvělou schopnost pro postupné odhalování příběhu a také smysl pro detail, kde je i ta nejmenší drobnost, na kterou postrádáme odpověď, v závěru vysvětlena. Úplný konec jsem čekala trochu jiný, možná aby byl puštěný ještě o kousek dál, ale nestalo se. Doufám, že se toho dočkám na začátku třetího a posledního dílu.

Bohužel musím konstatovat, že to, na co jsem si především stěžovala u první knihy, se zde opakuje. Pár pravopisných chyb se dá odpustit, byly to drobnosti, horší však je fyzická podoba knihy, která se zde ještě zhoršila. Tentokrát je tisk proveden na tenkém celkem hladkém papíru, místy při větším světle stránky dokonce prosvítají, což je rušivý element, že vidíte písmenka z další strany. Obal knihy je stejný jako u prvního dílu - bílá obálka, který je přelepená samolepkou s motivem. Opět špatně doléhá, místy se odlupuje a hrany jsou bez polepu - pouze bílá obálka, takže vše ihned špinavé a to pouze z knihovny. Je to opravdu škoda.

Anotace
Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence?
Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný?

Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie.

Slepí ptáci


Moje hodnocení: Já jsem i z druhého dílu nadšená a moc se těším na poslední třetí díl. Chci si teď nechat přestávku a číst za delší dobu, abych to viděla s odstupem. Každopádně i kniha Slepí ptáci mě nadchla svou zápletkou a uzavřením případu. Myslím si, že autorka je skvělá nejen na poli thrillerů, ale i krimi žánru. Je neotřelá, čtivá a skvěle se k ní hodí slovo - originální. Potenciál knihy byl docela pěkně využit a to dokážu ocenit. Bohužel se nesplnilo moje očekávání, aby byl tento díl lepší než první. Proto dávám stejně jako knize Pět - 4 hvězdičky. Doufám, že poslední díl - Hlasy, mě překvapí na celé čáře a předčí i první dva díly série. Už se na ní moc těším. Milovníkům krimi i těm, kteří do tohoto žánru zatím nepronikli - všem knihu doporučuji. Je to lehčí čtení, které vás ale vtáhne do děje a nepustí.