"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

Moje sbírka čtecích lampiček

Včera v 11:21 | TheLazyCat |  • Moje nákupy
Spousta lidí se mě ptá, jaké mám zvyky na čtení a pokud čtu dlouho do noci, jak si svítím, aby mě nebolely oči a podobně. Proto jsem se rozhodla sepsat tento článek, který je ale řazen do mých nákupů, protože všechny lampičky mám z Aliexpressu. Spolu s fotkou a popisem máte u každé lampičky i odkaz na koupi - přímo na předmět, pokud by nefungoval, dejte mi vědět do komentářů a nebo zadejte podobné heslo, jako měl nefunčkní odkaz - stejnou věc většinou prodává nespočet prodejců. Názvů si nevšímejte, musela jsem je nějak nadepsat, protože značky na Ali moc nefungujou :-D

1) Velká modrá s kolíčkem



Tuhle větší krásku jsem si pořídila jako úplně první čtecí lampu. Je na 2 malé knoflíkové baterie a je pevná. Vypínač má nahoře svítící části a je má pevný kolíček, za který je možné si ji přicvaknout na knihu i s tlustšími deskami či většího formátu. Bohužel nevím, zda mám vadný kus, či to dělají všechny, ale občas problikává (tipuji to na špatný kontakt někde). Je z lehkého a docela křehkého plastu, takže si myslím, že je snadné ji rozbít (třeba zalehnout při usnutí u knihy) :-D

Svítivost má tak akorát, aby nebolely oči a zároveň abyste dobře viděli na písmena. Svítí ale celkem špatně do stran, takže je třeba ji často natáčet. Je to LED dioda se žlutým zabarvením, tedy teplé světlo, jak je vidět na fotografii. Já jsem s ní byla spokojená, ale když mi dorazily další, postupně jsem jí odložila a teď jí používám, jen když jinou nemůžu najít.


ODKAZ NA ALIEXPRESS - já platila 2,00 USD (cca 44 Kč)


2) Růžovo-průhledný šneček



Druhá mi dorazila nedlouho po první, je extra ohebná a přišla stočená do šnečka, proto ten název. Má zvláštní kolíček na uchycení, ale drží dobře i na větších knihách. Má kulatou lampu s LED diodou na konci drátku s průhlednou ochranou proti polámání. Je s ní snadná manipulace a svítí bílým silných světlem. Na druhou stranu je to škoda, protože se světlo špatně rozprostírá a je ostře vidět jen přímo osvětlená část, proto je nutné jí neustále natáčet. Je na knoflíkové baterie, které mají ale velkou výdrž, ještě jsem neměnila. Vypínač je ta malá černá tečka uprostřed spodní části a to je velmi nepraktické - je to drobná páčka, kterou jde občas stěží přecvaknout. Jinak ale patří mezi mé oblíbené.


ODKAZ NA ALIEXPRESS - cena 1,27 USD (cca 27,95 Kč)


3) Stříbrná pistolka




Pistolka s velkým kolíčkem i na obsáhlejší knihy je zvláštní, natáčení má na kuličku, která se pohybuje. Vypínač je ta stříbrná špička vzadu. Upřímně se přiznám, že svítivost nemohu posoudit, protože jsem jí ještě nepoužila (má pořád tu folii na bateriích, aby se nevybíjely), ale nepřijde mi praktická. Když ji připnete na knihu, bude svítit po stránce dolů a ne na text, takže většina osvícení jde mimo prostor, kde ho potřebujete nejvíc. Oproti předhcozím je navíc z měkčího a křehčího plastu, nekvalitní zpracování jde vidět na boulích a hrbolech, co jsou všude a občas z ní i trčí nějaký kousek, o který se mi zadrhával polštář při focení. Nevím jak dlouho vydrží, ale je to spíš rezerva, kdyby mi ostatní odešly, ale určitě se nestane mým favoritem.


ODKAZ NA ALIEXPRESS - cena 0,99 USD (cca 21,75 Kč)


4) Modré oko na tenké knihy



Oblíbenec, který ale není domyšlený. Lampička svítí krásně, mám jí moc ráda, navíc je sklápěcí, ne ohýbací, takže nehrozí polámání kabelů při přepravě. Je neskutečně skladná, na dovolenou jsem jí vezla mezi šminkama, je asi 1,5 cm na šřku a 5 cm na délku ve složeném stavu. Baterie má umístěné vzadu, takže je k nim snadný přístup a vypínač je to tenké modré na konci pod bateriemi. Snadno se natočí, krásně svítí a dá se nastavit přesně tak, jak chcete. Jediné, co mě štve, je úchyt na knihu - přijde mi, že je to dělané na časopisy, protože ani jen na deskách pevné vazby to řádně nedrží, hrozí to ulomením (viz fotografie níže). Musím si jí dávat doprostřed knihy na cca 10 stránek a ty mi pak lampička ničí, což je škoda. Je však ideální na to paperbacková vydání (měkkou vazbu), kde se dá navéct právě na desky a pěkně drží. Kdyby bylo uchycení lépe promyšlené, slintala bych blahem :-D


ODKAZ NA ALIEXPRESS - cena 1,20 USD (cca 26,50 Kč)


Baterie (malé knoflíkové) do všech kupuji také na Aliexpressu, protože u nás jsou těžko k dostání a když už je najdu, stojí jedna cca 20 Kč. Odkaz na ně je ZDE, ale stačí napsat typ baterie, co je na ní napsáno a najdete vždy. Jedno balení 10 kusů baterií pak vychází kolem 20 Kč (takže za cenu jedné v ČR jich máte 10, ale čekáte na ně). Výdrž hodnotím velmi dobře, protože jsem je ještě nepotřebovala měnit, tyhle mám do zásoby.


Odkud máte vy čtecí lampičky? Používáte je vůbec, nebo teď v zimních měsících svítíte na čtení jinak?
 

Změna je život

Pátek v 14:04 | TheLazyCat |  • Téma týdne v knihách
Po delší době přicházím opět s tématem týdne v knihách. Podařilo se mi najít celkem 3 knihy, které svým názvem krásné odpovídají tématu "Změna je život". Jsou ovšem velmi protichůdné a rozdílné. Ani jednu jsem tedy nečetla, ale dle hodnocení si minimálně jednu z nich přečtu.
Jdeme tedy na to:

1. Změna je život - Jak se žije důchodci v jižní Francii - Zdeněk Červenka - DATABÁZE KNIH

Autor zde humorně a s vtipem sám o sobě a o svých zážitcích ze života v malé vesničce v jižní Francii. Zde důchodcí požívají jakési úcty či respektu, popisuje zde své dojmy i konkrétní situace, jimiž prošel. Porovnává to i s životem v Česku či Švédsku (kde také žil). Vše je krásně dokresleno atmosférou. Hodnocení na Databázi knih je celkem vysoké a proto si myslím, že stojí za přečtení a mám v plánu to v malinko vzdálenější době udělat. I když vhodnější to bude asi pro starší generace, které budou mít k pochopení samotného autora rozhodně blíž. Kniha u nás vyšla v roce 2011 pod nakladatelstvím Plejáda.

Změna je život - Jak se žije důchodci v jižní Francii


2. Život je změna a změna je život - Neale Donald Walsch - DATABÁZE KNIH

Druhou knihu jsem zvolila záměrně jako kontrast k té první, protože zde se jedná o duchovní literaturu, či o knihu pomáhající osobnímu rozvoji. Zde nás autor upozorní na to, že ne vše je stálé a svět kolem nás se neustále mění a spolu s ním i my. Nemá tedy cenu si udržovat setrvalý stav věci a nemá rozhodně smysl se bát změn. Autor nás chce také upozornit na to, že ne každá změna je špatná, ale jsou i ty přínosné a proto není důvod být vůči nim odmítavý. Ráda bych také připomněla, že autor už má za sebou bestsellerů dost, a to Hovory s bohem (je již několik dílů) a proto si troufám říct, že se v duchovní literatuře vyzná. Proto kniha určitě nestojí za okamžité zatracení. Hodnocení to víceméně potvrzuje, protože 73% pro duchovní literaturu osobního rozvoje je opravdu dost. Kniha vyšla stejně jako předchozí výběr v roce 2011, tentokrát pod nakladatelstvím Beta-Dobrovský.


Život je změna a změna je život


3. Změna je život - Barbara McMahon - DATABÁZE KNIH

Poslední knihou výběru je román, řazený nespíše do červené knihovny (prostě pro ženy). Hlavní postavou je zde Sára, která vychovává sama svou dceru bez partnera. Dcera však dospěje a provdá se, tím najednou Sára zůstává sama. Odstěhuje se do krásného romantického domu u jezera a zde potkává muže svých snů - Matta. Trochu uspěchaná svatba ji však vrhne do nového začátku a krásného společného života. Prostě romantika. Kniha však asi není příliš populární, či propagovaná, protože i přesto, že vyšla v roce 2007 v nakladatelství Harlequin v edici Romance, nemá žádní hodnocení ani na ČBDB ani na Databízi knih a tudíž nedokážu říci, jak je psaná.

Změna je život


Četli jste některou z těchto knih? Chcete mi jí doporučit? Budu ráda - děkuji :)

Reviver / Oživovatel - Seth Patrick | RECENZE

7. listopadu 2018 v 10:54 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Na tento titul jsem se neskutečně moc těšila, téma mě velmi zaujalo a já se nemohla dočkat, až bude k dispozici v knihovně. Netrvalo dlouho a dočkala jsem se, po pár dnech jsem se na ní vrhla a těšila se, jak si jí užiju. Asi jsem to vše přehnala, protože se nadšení a užívání nekonalo. Možná je to moje chyba, ale takhle nevypadá využitý potenciál knihy, navíc má i chaotické jméno - někde se uvádí v českém prostředí název v originále - tedy Reviver, někdy se překládá a název knihy tedy zní Oživovatel, ať je to jak chce, byly už s hledáním v knihovně problémy (o tom si můžete přečíst ZDE). Pojďme se na knihu podívat podrobněji.

Název: Oživovatel
Název v originále: Reviver
Autor: Seth Patrick
Překlad: Emílie Harantová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 440
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-4660-4

HESLO: SMRT JE NEUMLČÍ

Jonah Miller je oživovatel ve službách FOS - forenzního oživování, které využívá kriminalistika při násilných činech. Výslech oběti většinou dokáže spolehlivě dovést vyšetřovatele k pachateli. Ne vše je ale jednoduché - oživovatelé byli objeveni teprve nedávno a pořád se mezi lidmi nachází spoustu odpůrců, kteří se snaží zasadit o to, aby byl mrtvým po smrti dopřán klid. Navíc samotné oživení se nemusí vždy podařit, pro oživovatele je to nesmírně náročné, musí projít myslí mrtvého a spojit svou duši s ním, aby ho mohl přivést zpět. To zanechává na nich zanechává psychické následky, navíc je potřeba dopřát mu vždy pauzu a to minimálně 48 hodin, většinou pak 72 hodin. Jonah se snaží vše vykonávat poctivě a hlavně slušně a uctivě jak k mrtvému, tak i k pozůstalým. Vše se změní, když je unesen Daniel Harker - člověk, který objevil první oživovatelku a zasadil se o rozšíření tohoto fenoménu mezi lidi. Jonah začíná vnímat, že ne vše je v pořádku a že i duše zemřelých se mění, bojuje s rezidui jeho subjektů a časem odhalí důvod. Děsivá skutečnost o zneužívání oživování agresivním způsobem je jen začátek problémů, do kterých se Jonah se svými přáteli dostane.



V první řadě chci říct, že jsem opět chybovala v těšení se na knihu. Ačkoliv hodnocení nebyla vysoká, téma mě zaujalo tak moc, že jsem snad denně kontrolovala knihovnu, zda již není k dispozici a najednou byla. Hned jsem tam běžela a hledala. Jak jsem psala v úvodu, ani hledání nebylo jednoduché, o tom si můžete počíst, ale povedlo se a já si jí nadšeně nesla domů. Hned po dočtení aktuální knihy jsem se do ní pustila a zezačátku jsem byla spokojená.

Musím říct, že téma oživovatelů je originální, nápadité a má v sobě velký potenciál. Popisy toho, jak se oživení děje, co se během toho odehrává zvenku, tak i z pohledu mysli a emocí oživovatele, bylo tak skvěle zpracované, promyšlené a velmi mě zaujalo. Jonah mi postupně začal přirůstat k srdci, ačkoliv jsem si uvědomovala, že v reálném světě bych ho neuměla ocenit. Vývoj situace mě však donutil změnit názor na celou knihu.

Střídaly se krátké čtivé úseky s vágními a nudnými, těch pak postupně přibývalo a já si nebyla jistá tím, zda mi nepřeplo v hlavě. Bohužel ne. Místo aby kniha byla od nudnějšího k vyvrcholení, měla přesně opačný spád - začátek zajímavý, střed silně nudný a až úplný závěr mě trochu uspokojil. Ale celkové dojmy jsou spíš negativní. Nechápu to, proč tomu tak je, během čtení se člověk přesvědčí, že autor umí zapojit emoce, zapůsobit na čtenáře, ale je to tak ojedinělé, že to nemůže dojem zlepšit. Některé postavy mi vyloženě pily krev, chovaly se naprosto nesmyslně, žádný velký vývoj charakterů se nekonal.

To hlavní, co chci doporučit těm, co by se do knihy chtěli pustit - poslední cca 100 - 150 stran přečtěte najednou. Je tam najednou tak moc informací, událostí a popisů, že se v tom lehce dá ztratit a pak je nutné se vrátit k pochopení všeho propojení a aspektů, co k tomu vedly. Jinak jazykově jsem s knihou byla docela spokojená, bez pravopisných chyb, celkem příjemné plynutí text, hezké řazení, možná trochu moc nahuštěný text, ale s tím já problém nemám, viděla jsem už horší a byly to skvělé knihy.

Vím, že tahle recenze není zrovna moc konkrétní, ale mám z ní prostě takový neurčitý pocit. Nemastná neslaná, ačkoliv očekávání byla opravdu velká. Je to velká škoda, autor prostě nedokázal plně využít potenciál vlastního nápadu, který je sám o sobě bezvadný. Konec a jeho hrozba apokalypsy je docela klišé, zápletka sice rozpletena docela slušně, autorovi se podařilo všechny aspekty řádně začlenit a vysvětlit, ale působí to uměle, docela uspěchaně a jakoby to lepil na poslední chvíli. Je to první díl série, proto má také otevřený konec, ale vzhledem k tomu, že kniha vyšla v roce 2014, zatím to na překlad a vydání nevypadá. Jestli bude, zkusím mu dát šanci.

Anotace
Jsou s to oživit lidi, kteří nedávno zemřeli, a pak je nechat pronést svědectví o vlastním skonu… Říká se jim reviveři, oživovatelé. Zprvu vyvolávali nedůvěru, nakonec je však společnost akceptovala - výpovědi mrtvých byly povoleny v soudních síních a forenzní oživování se stalo součástí policejního vyšetřování. Reviver Jonah Miller je navzdory své strastiplné minulosti jedním z nejlepších oživovatelů. Během jednoho hovoru s obětí brutální vraždy však ucítí, jak ho něco pozoruje. Čeká. Pak je zabit Daniel Harker, první novinář, který na oživování upozornil veřejnost, a Jonah je záhy vržen do honby za odpověďmi. Společně s Harkerovou dcerou Annabel objeví dlouho skrývané a dávno zapomenuté pravdy, jež zpochybní vše, čím se Jonah doposud řídil.


Oživovatel

Moje hodnocení: Nakonec musím říct, že hrůza to určitě nebyla - téma i nápad opravdu originální. Zpracování horší, velmi pokulhávalo a nudné pasáže převažovaly. Více jak polovinu knihy jsem se do čtení vyloženě musela nutit, konec to malinko zlepšil, ale přišel mi ohraný a laciný, celkem i špatně podaný - ale alespoň se tam něco dělo. Chci tím říct, že kdyby byla záležitost oživovatelů lépe propracovaná a poutavěji napsaná, byl by to určitě bestseller. Takhle jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila, ale jen zapůjčila, do mé sbírky určitě nepatří. Proto hodnotím 3 hvězdičkami a to je hlavně za nápad a za to, že v knize autor místama ukázal, že umí psát emotivně a čtivě, bohužel styl neudržel.



 


Včely - Laline Paullo | RECENZE

2. listopadu 2018 v 12:02 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Nádhernou žlutou knihu jsem si chtěla kdysi koupit v Levných knihách (stála asi 80 Kč), ale protože jsem neměla knihy už kam dávat, rozmyslela jsem si to. I přesto, že měla hodnocení nad 80% na DK. Nyní jsem na vážkách, ale číst jí asi znovu nebudu, přestože se mi celkem líbila. To však předbíhám.

Název: Včely
Název v originále: The Bees
Autor: Laline Paullo
Překlad: Háta Komňacká
Rok vydání: 2015
Počet stran: 344
Nakladatelství: Práh
ISBN: 978-80-7252-598-0

Narodila se jako čistička - Flora 717, na rozdíl od svých sester však od té chvíle vládne schopností mluvit. Jako jediná z rodu Flora, proto jí kněžka Salvie vyvolí k vyššímu poslání - chůvičky a krmičky v Plodišti. Krmí larvičky Mlékem a časem se dostane až k samotné královně. Vzorně dodržuje posvátná pravidla úlu - Vady jsou zlo a jsou nepřípustné, Přijmi, poslouchej, služ a Jen královna smí plodit. Seznamuje se se všemi úlohami úlu a pomalu se dostává mezi létavky, k smrti odsouzená létavka Lily 500 jí předává veškeré své informace a tak je schopná být tou nejvýkonější létavkou. Za to vděčí i své silné a mohutné postavě. Avšak nedaří se jí naplno dodržovat jedno pravidlo úlu a to jí trápí natolik, že se naučí blokovat svá tykadla, aby nikdo nepřišel na to, že hřešila. Po velmi kruté zimě onemocní i jejich královna a v úlu nastává zmatek, chaos a boj o následnictví. Nejsilnější rody Dipsacie a Salvie vypiplávají princezny a věří, že zrovna ony přivedou na svět novou královnu. Flora všemu musí přihlížet, ale má vlastní starosti a nakonec i vlastní řešení situace.



Knihu jsem brala jako skvělé dílo a to nejen kvůli jejímu skvělému hodnocení na ČBDB i na DK, ale líbilo se mi téma i fyzická podoba. Proto jsem měla velká očekávání a těšila se na ní. Pustila jsem se do ni s vervou a snažila se najít si alespoň chvilku na čtení. Hned od začátku jsem měla rozporuplné pocity, chvilky napětí se celkem rychle střídaly s nudnými popisy. Je však nutné podotknout, že úl je velmi složitý samostatný systém a aby čtenář pochopil, o čem se mluví - je celkem nezbytné se s určitými aspekty seznámit.

Jakmile jsem se dostala za první třetinu přibližně, začala jsem s Florou dost cítit, fandit jí a svým způsobem obdivovat její vytrvalost, sílu a odvahu. I když jsem jí nevnímala jako klasickou románovou hrdinku, ale spíš jako včelu, která miluje své sestry, svůj úl i své potomstvo. Na druhou stranu mě dosti zaskočila krutost a bezcitnost, které Flora přihlíží a kterou bere jako běžnou součást života. Jak může něco tak nevinného a oddaného být tak kruté? Prostě příroda a její řád.

Pokud jsem to ale vzala z jiného pohledu a začala knihu vnímat jako alegorii, ledasco mi najednou začalo dávat smysl. Neřekla bych, že v tom spatřuji celou lidskou společnost, spíš lidské vlastnosti a právě krutost. Prostředí teplého a voňavého včelího úlu je úžasné, ale v lecčem připomíná ten lidský. Možná proto mi Flora tolik přirostla k srdci. Kdo však čeká, že se v knize dozví něco konkrétního a pravdivého ze života včel, musí být na pozoru. Ne všechno je tam tak, jak se děje ve skutečnosti - zde je opravdu na místě slovo "inspirovaný" - je to román inspirovaný prostředím včelího úlu.

Já sama o včelách fakticky nic nevím a ani nemohu po přečtení posoudit co a jak jsem se naučila, ale rozhodně mohu říct to, že nyní budu zachránit každou včelu, která se nám dostane do bytu. Navíc se jich už rozhodně nebudu bát (mě žihadlo neublíží) kor vím, co vše musí podstoupit venku mimo svůj domov a jak je to pro ní těžké.

Jazykově je kniha neskutečně povedená, četla se prakticky sama - jednoduché souvětí, žádné složité výrazy, všemu se dá snadno porozumět. Našla jsem tam jen jedinou malou drobnou chybičku, ale to se prostě stane. Nedělalo mi problémy se i méně soustředit a děj mi stejně plynul krásně. Styl je zároveň i dosti čtivý, i přes těch mnoho nudných hluchých míst. Z tohoto pohledu je to velmi povedené dílo.

Kniha mě docelaoslovila, líbila se mi, byla příjemným společníkem a musím říci, že závěr jsem rozhodně nečekala. Ještě na posledních asi 10 stranách jsem si myslela, že to dopadne jinak, autorka mě tím však úplně odzbrojila. Přiznám se, že jsem jí dočítala asi ve čtvrt na jedenáct v noci a hned poté šla spát. A celou noc jsem strávila ve Flořině úle po jejím boku a učila se novým věcem. Na druhou stranu ale vím, že si knihu znovu nepřečtu, docela mě bavila, ale když už vím o čem to je, znovu už to nebude ono. Proto nelituji, že jsem si knihu nekoupila. Jednou stačilo.

Anotace

Vysoce ceněný román srovnávaný se slavným 1984.

Včely jsou výjimečný výtvor představivosti a život včelího úlu zachycují do úchvatných, vzrušujících a brilantních podrobností.
Smyslný, niterný miniepos o věčných rituálech a novodobé ekologické katastrofě. Drásavý román Laline Paullové čtenáře uvrhne do zcela nového světa.
Flora 717 patří od narození k nejnižší třídě svého společenství a nečeká se od ní nic víc, než že bude uklízet v úle. Přestože má vlohy, které pro její rod nejsou zrovna typické, nepotká ji obvyklý osud všech, co se odlišují - okamžitá likvidace. Nejdřív krmí čerstvě vylíhnuté larvičky, a později má dokonce dovoleno sbírat nektar a pyl a stane se létavkou. Netrvá dlouho a najde si cestu do Královniných střežených komnat, kde objeví vznešená a současně zlověstná tajemství.
Flořin vzestup naruší přirozenou hierarchii kolonie a přiláká mocné nepřátele. Když je však přinucena porušit nejposvátnější zákon ze všech, její instinkty přemůže láska, spalující a stejně tak zakázaná…

Mrazivý román Laline Paullové s vítězným koncem vtahuje čtenáře do pestrého světa, který je člověku cizí a zároveň povědomý. Včely jsou napínavý a vynalézavý příběh hrdinky, která tváří v tvář zoufalému boji o přežití změní svůj osud i osud svého světa.

Včely



Moje hodnocení: Jsem ráda, že jsem si Včely přečetla, měla jsem velká očekávání, ta však nebyla úplně splněná. Možná je to i moje chyba, že jsem si knihu vysnila jinou, ale musím říct, že úplně zklamaná jsem zase nebyla a přečtení nelituji. Znovu se do knihy určitě nepustím, pořádně mě podpořila v názoru na potřebnost včel a jejich sílu a odvahu. Nemohu hodnotit plným počtem hvězdiček, protože to není kniha, která by mě posadila na zadek a já se z ní nemohla vzpamatovat. I přesto je to kniha hodna ocenění a já jí hodnotím 4 hvězdičkami - každou plně zaslouženou.


Nakoupené knihy za poslední dva měsíce - doplnit odkaz na článek

31. října 2018 v 11:01 | TheLazyCat |  • Moje nákupy
I přesto, že jsem vydala článek o návštěvě knihovny a všech těch napůjčovaných knihách, které nevím, zda stihnu do konce roku přečíst (článek ZDE), pokračovala jsem i v nakupování. Pouze dvě knihy jsou koupené po tom, co jsem je četla z knihovny a tak moc mě zaujaly, že jsem si je pořídila do sbírky - jde o Vykupitele duší a o Žítkovské čarování a recenze můžete najít tady u mě na blogu, stačí kliknout na název knihy. Obě mám z Knižního klubu.

Další knihy jsou spíš přehledové encyklopedie od Vlastimila Vondrušky - 12. století, 13. století, 14. století a 15. století. Tyto knihy jsou celkem drahé, ale nádherně zpracované - já měla štěstí, pořídila jsem je v Antikvariátu nakladatelství MOBA, které je vydává. Byly uvedené jako poškozené, ale jediné, co jsem u nic našla jsou odřené rohy, nebo škrábanec na obálce, což u takhle velkých knih nijak extra neřeším - jedna vyšla na 120 Kč, a to je skvělá cena.

Další várka prozatím nepřečtených knih je od lidí z Bazaru knih na webu Databáze knih, nebo z FB bazarů knih - je to kniha Enter, mami za cenu 60 Kč, Bez šance za 120 Kč, Kolowratové za 120 Kč a Volání netvora za 130 Kč (všechny ceny jsou uvedené bez poštovného) a všechny jsou v krásném stavu a jsem z nich nadšená.

Kategorie knih, které jsou spíš pro přítele, ale ráda bych si je také vyzkoušela, jsou gamebooky. Přítel si oblíbil autora Jana Kšandu, který vydal tuším celkem tři knihy, jednu máme doma od minulých Vánoc (Nářek mrtvého světa), dvě jsme si pořídili nyní. Jedná se o tituly - Stíny paramského hvozdu a Zrada ve Faranoru. Věřím, že se nám budou také líbit a těšíme se na ně.

Poslední kniha, o které se zmíním, je také z Knižního klubu, avšak doposud jsem jí nečetla, ale hrozně moc se na ní těším. Jedná se o knihu Smrtka od stejného autora jako Bez šance - Neaal Shustermana. Nejdříve si chci ale přečíst Bez šance, abych přišla na chuť stylu psaní autora. Kniha je velmi vychvalovaná a oceňovaná, doufám tedy, že se zalíbí i mě.


Vidíte tedy, že knih mám opravdu ohromné množství, určitě jsem na nějakou ještě zapomněla, ale tak je to se mnou vždy. I přesto si myslím, že bilance je příšerná. Nestíhám číst půjčené knihy z knihovny a stejně pořád nakupuji. To, že to už není kam dávat pro mě evidentně není překážka, snad mi to přítel odpustí :-D Knihomol se ve mě nezapře, jen co je pravda.


Je některá z knih součástí i vaší sbírky? Přečetli jste sami něco z těchto knih - líbila se vám?

Kdy odhadujete, že se k nim asi tak dostanu? :-D

Asi jsem se zbláznila aneb velkolepá návštěva knihovny

29. října 2018 v 10:41 | TheLazyCat |  • O mě
Dobře, je to tak, už mi asi hráblo. Kdo jste četli můj článek ohledně nedostatku času a náročnosti vícero prací, co jsem si pobrala, si budete asi klepat na čelo více, než ti ostatní. (článek ZDE) A jak je mým zvykem, prostě se to snažím řešit - ano padám malinko na tlamu, ale knihy jsem znovu rozjela, čtu každou drobnou chvilku, vybírám si knihy, co by mě měly opravdu bavit, aby mi to i utíkalo. - Nedaří se, ale to je teď vedlejší a zase odbočuju.
Hledala jsem si ve svých seznamech na mlp.cz knihy, které jsou na Skalce k dispozici a nebyla ani jedna. Tak jsem se rozhodla zajet si do pobočky Dům čtení, kterou taky nemám úplně z ruky (asi půl hodiny zajížďka) a protože se mi tam nechtělo zanedlouho znovu, pobrala jsem vše, co tam měli - 10 knih. 8 jich mám ještě doma - to dělá 18 knih k přečtení za 2 měsíce cca? (3 jsou už přečtené, 3 jsou do čtenářského kroužku do školy, takže to celkem dělá 12 knih) To jsem prostě debža, ale nemám ve zvyku ani nedočítat, ani vracet nepřečtené knihy - beru to tedy jako challenge, zkouška zda to dám či ne.
A já se jen tak nevzdám.
Zde jsou vypsané tituly, které musím do konce roku přečíst:

Asylum - ROUX, Madeleine

Nevinné lži - GIER, Kerstin

Pastýřská koruna - PRATCHETT, Terry

Postel - WHITEHOUSE, David

Román o dietách - COHEN, Jean-Michel

Sídlo červa - MARTIN, George R. R.

Temné lsti - CLARE, Cassandra

Třetí stříbrná kniha snů - GIER, Kristin

Zimní lidé - MCMAHON, Jennifer

Dvě nevěsty pro císaře - GRÖSSING, Sigrid-Maria

Katakomby - BATES, Jeremy

Moře inkoustu a zlata - CHEE, Traci


Zde důkazní fotografie pouze nepřečtených knih.

Co myslíte, zvládnu to do konce roku? Pište klidně do komentářů odhady :-)




3 roky tady - maličkost? Ale vyvolává vzpomínky

25. října 2018 v 10:14 | TheLazyCat |  • Blog
Téma týdne mi připomnělo jednu důležitou věc - dnes má tento blog krásné 3 ROKY! Akorát nevím, zda je to k chlubení, protože skoro 2 roky blog nebyl aktivní, nebo spíš já nebyla aktivní. I tak to ve mě ale vyvolává krásné vzpomínky. A já se s vámi chci o pár vzpomínek podělit, abyste viděli nejen progres, ale i to, jak jsem se spolu s blogem vyvíjela.

Blog s názvem "thelazycat" vznikl přesně 25.10.2015. Jméno mi pomohl vymyslet můj přítel, se kterým pořád ještě jsem, v té době jsme spolu byli něco kolem roku a já byla po složitém rozchodu s bývalým snoubencem. Utekla jsem za prací mimo Prahu a pracovala v Tachově v Bille jako hlavní pokladní. V říjnu, kdy blog vznikl jsem už věděla, že tam končím, že to nikam nevede a chtěla jsem se vrátit do Prahy, přítel se mnou zatím jít nemohl, protože tam dodělával školu a tak jsme se rozhodli podstoupit vztah na dálku (na dobu neznámo dlouhou). A stalo se. Rodiče mi moc pomohli, vzali mě domů, dali mi zase domov a podporu. Šla jsem na ÚP a začala hledat práci. Po třech neúspěšných měsících jsem vyzkoušela práci pro Českou poštu - vydržela jsem necelé dva týdny a odešla, protože to nešlo - sahali mi na peníze, nutili mě prodávat ty odpornosti, měnili směny z hodiny na hodinu a zaučování formou "neotravuj, nemám na tebe čas, prostě si nějak poraď" mě znechutilo úplně.

Po nějaké době mi přes tatínka byla nabídnuta administrativní pozice na jedné Základní škole, kde jsem doteď a navíc jsem si dodělala potřebné kurzy a kromě administrace i učím a vedu čtenářký kroužek, práce s dětmi mě moc baví, jen je to psychicky hodně náročné. O téhle práci se mi nikdy ani nesnilo, jsem tu moc šťastná a také jsem velmi vděčná za šanci, která mi byla nabídnutá - chytila jsem jí a už nepustila. Za přítelem jsem jezdila do loňského roku, tedy skoro 2 roky, nyní už bydlíme více jak rok spolu v Praze a jsme pořád moc šťastný.

To by bylo k mým soukromým vzpomínkám, které se mi honí hlavou od založení blogu - zakládala jsem ho tedy ještě v Tachově, název mi přirostl k srdci a ráda ho používám i jinde. Věděla jsem, že se vrátím zpět do Prahy a tudíž jsem to v práci už moc neřešila a tak jsem měla čas na vymýšlení. Původní účel byl kosmetika, vaření, pečení a zajímavosti z historie (veškeré moje koníčky), jenže se ukázalo, že to není ten správný směr, nebavilo mě to, na kosmetiku nebylo dost financí a prezentace jídel či moučníků mi prostě nešla tak, jak bych chtěla. A proto nastala pauza - od ledna 2016 do ledna 2018 (neplánovaně přísahám).

A už se dostáváme pomalu k dnešním dnům, protože vloni v říjnu jsem znovu propadla své závislosti, kterou ve mě rodiče přímo pěstovali odmalička - knihám. Vyrůstala jsem s nimi a od nějakých 11 let mi říkali, že jsem knihomol a lenoch, protože jsem radši seděla doma a četla, než abych lítala po venku (sledujete spojení lenoch - lazy už od dětství :-D) a i když jsem občas něco přečetla, v době cca 2012 - 2016 jsem skoro přestala - na Univerzitě do mě hustily povinně knihy, co mě ubíjely a tak jsem pak neměla náladu na nic jiného. A pak se mi láska ke knihám vrátila s nebývalou silou a já jí propadla, během dvou dnů jsem měla kartičku do knihovny, napůjčovala jsem si mraky knih, připojila se do několika FB skupin o čtení a knihách pro inspiraci a pustila se do toho. Asi po 3 měsících mě napadlo, že bych si mohla psát něco jako čtenářský deník - nejen jako hvězdičkové hodnocení a krátký komentář - jako na Databázi knih, ale i jako recenzi pro ostatní. A obnovila jsem tento blog.

Začala jsem zvolna, přítel mi vytvořil krásné nové designy a skryla jsem původní rubriky, které už byly mrtvé (nejsou smazané, pokud máte odkaz, je pořád funkční) a přizpůsobila jsem blog knihám a všemu kolem nich. Navíc jsem začala psát i sarkastické či ironické články, které se vám většinou líbí. A jsme v současnosti, po shonu, který nastal s novým školním rokem se začínám srovnávat, nacházím si i čas na čtení a celkově se snažím nebýt tolik ve stresu a i když je toho tolik, bude to muset jít skloubit. Na vás však nedám dopustit a budu tu i nadále.

Malý výlet z minulosti do současnosti je za námi a spustila ho taková maličkost jako je tříleté výročí tohoto blogu. Neřekla bych, že je to něco, co by stálo za oslavu, protože z toho byl blog aktivní (k tomuto dni) pouze 1 rok a 2 měsíce, což není moc. Ale určitě máte i vy zásluhu na tom, že jsem vytrvala a stále se k vám vracím.

Děkuji tedy všem, kdo se podíleli na vývoji tohoto blogu a kdo mi pomohli.

Přeji vám všem krásný dnešní den a také vše nejlepší všem Beátám, které mají dnes svátek <3

Vaše zůstávající Lazy Šárka


Temné šílenství - Wulf Dorn | RECENZE

24. října 2018 v 11:09 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Třetí díl autora thrillerů Wulfa Dorna z prostředí Lesní psychiatrické kliniky na mě náhodou vyskočil v knihovně (spolu s Mrazivým tichem) a já se k němu konečně dostala. Hodně jsem se tešila a zda jsem byla nadšená či zklamaná se dozvíte níž.

Název: Temné šílenství
Název v originále: Dunkler Wahn
Autor: Wulf Dorn
Překlad: Rudolf Řežábek
Rok vydání: 2014
Počet stran: 384
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-4577-5

Po tom, co Jan Forstner prožil a byla vydaná kniha Mrazivé ticho, dal se dohromady s Carlou Wellerovou. Ta je samotnou autorkou knihy Mrazivé ticho a jelikož je o ní velký zájem, vyráží na s ní na turné. To je však klínem mezi ní a Janem a proto se rozhodnou dát si pauzu. Janovi však moc chybí a když od ní obdrží kytici rudých růží, je nadšený. Brzy však zjistí, že Carla není tajná ctitelka, která ho stalkuje, naopak je to nebezpečná žena, co se nebojí zabít pro svůj záměr. A ten se týká Jana více než kohokoliv jiného. Žena zabíjí a ničí vše, co jí nezapadá do jejího zvráceného plánu, zabíje dva lidi, jednu zmrzačí natolik, že chce také umřít a nakonec se postará i o Carlu, která se nečekaně vrací z turné. Jan pochopí, že má co dočinění s vražedným bláznem a maniakem, jež je fixován na jeho osobu. Zapojuje do všeho policii a s jejich pomocí se pomalu daří rozmotávat klubko dávných událostí, co stvořily tvora, který má všechno toto zlo na svědomí.




Na pokračování Jana Forstnera jsem se neskutečně moc těšila, protože mě Mrazivé ticho docela zklamalo a věřila jsem, že Temné šílenství to vše napraví a až tak úplně jsem se nesekla. V první řadě však musím říct, že místy jsem byla při čtení opravdu naštvaná. Nevím zda je to chyba překladatele, korektora nebo samotného nakladatelství, ale tolik chyb jako v této knize už jsem dlouho nenašla. Nejvíc je zarážející, že se jedná o Knižní klub, kde na to nejsem zvyklá. Bylo to ve vlnách, jakoby při kontrole někdo najednou vynechal třeba 20 stran. Rekord jsou 3 chyby na 5 stránkách - nebyly to však ledajaké chyby, ale přímo špatně napsané slovo, chybějící čárka co mění význam slova (příklad byt - být) a nebo špatná osoba (on - ona), což místy působilo chaoticky. Je to opravdu velká škoda. Jinak je ale jazyk stejný, jako v předchozích dílech, příjemný a hezky graficky upravený, takže se čte lehce a jednoduše.

Na druhou stranu to děj docela vynahradil, protože téma stalkingu mi bylo zatím docela cizí. Žádnou knihu na podobné téma jsem zatím nečetla a tak se dá říct, že mě to velmi oslovilo. Neznámé, kterého se bojíme je tím nejlepším strašákem. A musím říct, že je to poprvé, kdy jsem neměla ani malinko ponětí, co za vším vězí. Vždy mám alespoň odhad, který se blíží pravdě, zde jsem do závěru neměla páru. Ani trochu jsem se nepřiblížila a proto mi při rozuzlení doslova spadla brada.

Závěr je psaný krásně a doporučuji číst v jednom zátahu, abyste pochopili všechny dané souvislosti. Dalším drobným zklamáním je to, že ačkoliv je závěr dokonale rozveden a popsána nejen psychiatrická diagnóza pachatele i příčiny všeho, zůstalo stále mnoho otázek nezodpovězeno a spoustu věci nevysvětleno. Myslím, že při takto složitém ději si měl autor dát tu práci a vysvětlit vše. Neplést prosím s otevřeným koncem - to je něco jiného, tam je autorovým záměrem neukončit jasně a zřetelně děj, zde byl ukončen a vysvětlen, jen některé aspekty mi do toho nezapadají a vysvětleny nejsou.

Musím říct, že po Mrazívém tichu (které hraje svou roli i v ději knihy samotné) je Temné šílenství opravdu příjemným překvapením, jsem ráda, že jsem se nenechala odradit a doufám, že další díl s názvem Fobie bude také krásný. Už se na něj moc těším, bohužel zatím v knihovně k zapůjčení není. Upozorňuji, že ani jednu z knih od Wulfa Dorna jsem si domů nepořídila, vždy jen jednou přečíst z knihovny a vím, že znovu už asi číst opravdu nebudu. Mám výbornou paměť a tím, že vím, jak to skončí, se připravím o okamžik překvapení, takže kniha ztrácí svůj smysl. Stejné je to i se sérií Beatrice Kaspary od Ursuly Poznanski.

I přesto však mohu Temné šílenství doporučit a věřím, že se vám bude líbit. Budete se bát, budete mít stažené půlky a budete si celou knihu lámat hlavu s tím, kdo či co za tím vším stojí. A věřte mi, v případě této knihy na to nepřijdete! :-)

Anotace
Kytice růží bez odesílatele. Dárky před domovními dveřmi. Dopisy za stěrači...
Neznámá žena zavaluje psychiatra Jana Forstnera milostnými vyznáními. Jan se zpočátku domnívá, že jde o nevinné horování některé z jeho bývalých pacientek.

Potom ho však jistý novinář požádá o pomoc v případu psychicky narušené osoby a zanedlouho je publicista zavražděn. Jan poznává, že se dostal do hledáčku nebezpečné šílenkyně. A že jeho pronásledovatelka se nezastaví před ničím...


Moje hodnocení: Oproti Mrazivému tichu si myslím, že tato kniha stojí za přečtení. Je však škoda, že ačkoliv autorova série má knihy, které k sobě příliš navázané nejsou, zde je mnoho odkazů právě na Mrazivé ticho a částečně jsou knihy propojené. Můj názor však je, že pokud si jen přečtete, o čem Mrazivé ticho je a nějaké recenze, kde se více odhaluje obsah a zápletka děje, bude vám to stačit a nemusíte číst celé, protože za to až tak úplně nestojí. Každopádně Temné šílenství je neskutečné svou formou, zápletkou a rozuzlením. Kniha mě dostala, potešila, překvapila i rozplakala. Velmi povedený kousek z pera Wulfa Dorna. Bohužel kvůli pravopisným chybám nemohu dát plný počet hvězdiček, protože mi to opravdu dost pilo krev. Proto 4 zasloužené hvězdičky.


Rychlé ořechové řezy s bílou čokoládou

22. října 2018 v 10:18 | TheLazyCat |  • Recepty - pečení
Poslední dobou se snažím péct každou neděli a jelikož neděle je jediný den, který mám občas trochu volnější, musím hledat či vymýšlet recepty, které se dají zvládnout rychle, nenašpiní se u toho moc nádobí a přitom jsou výborné. Většinou je to nějaká obyčejná buchta na plech, na které není nic moc zvláštního a nestojí za řeč, i když je docela dobrá. Tuto neděli se mi však povedly ořechové řezy, které byly naprosto jednoduché na přípravu, ale zároveň úžasné. Moc jsme si na nich pochutnaly a věřím, že budou chutnat i vám. Pustíme se do pečení.

Suroviny: (pokud chcete mít řezů velký plech, použijte velký hrneček, pokud dáte do pekáčku, stačí menší)
  • 2 hrnky polohrubé mouky
  • 1 hrnek cukru
  • 1 hrnek mléka
  • 0,5 hrnku oleje
  • 1-2 hrnky mletých vlašských ořechů (dle chutí, já je miluju, dala jsem 2)
  • 3 vejce
  • 1 prášek do pečiva
  • dle chuti agávový a datlový sirup
  • tabulka bílé čokolády
  • máslo a mouka na vymazání

Nejprve je nutné namlít ořechy a nakrájet na kostičky čokoládu. Dáme do mističek, aby bylo vše připravené k zamíchání. Pak si připravíme plech či pekáček, který je nutné vymazat máslem a vysypat moukou. A rovnou zapneme troubu na 180°C, protože těsto je opravdu jednoduché.

Do větší mísy dáme mouku, cukr, ořechy a prášek do pečiva - vše pečlivě šlehací metlou zamícháme dohromady, aby se to promísilo. Rozklepneme dovnitř vejce, přidáme olej a přichází čas na trochu čarování.

Do hrnku dáme agávový a datlový sirup dle chuti (já dala dohromady asi 1/4 hrnku) a dolijeme mlékem. Vše dohromady dáme do mikrovlnky zahřát, aby se sirupy v mléce rozpustili, takže mícháme. Vše dohromady nalijeme do mísy a zamícháme. Sirupy dají těstu velmi zvláštní chuťový konec a to mi na tom právě sedí. Těsto je světlé, přesně uprostřed mezi řídké a husté - pokud ho máte moc husté, přidejte trochu mléka. Poslední ingrediencí jsou kostičky bílé čokolády, ty dáme až úplně nakonec, lehce je v tom promícháme, aby byly rovnoměrně rozprostřené a těsto je hotové.

Nalijeme na připravený plech nebo pekáček (vymazaný a vysypaný) a musíme pořádně roztáhnout těsto do rohů, aby se tam v nižší vrstvě nepřipalovalo. Ppečeme na 180°C přibližně 30 minut. Mě stačilo na horkovzduch přesně 30 minut, ale každá trouba je jiná, musí se to hlídat. Na konci jsou řezy navrchu hnědozlaté, krásně nebydou a jsou nadýchané - jistotu budete mít se špejlovým testem :-)

Stačí už jen nechat vychladnout a pochutnat si. Servírujeme posypané moučkovým cukrem.




Dobrou chuť!

Co číhá za humny - Ivanka Devátá | RECENZE

17. října 2018 v 10:11 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Kniha mi náhodou padla do oka v knihovně a jelikože jsem o Ivance Deváté dost slyšela a vím, že píše humornou literaturu, vybrala jsem její nejtenčí knihu a řekla si, že to zkusím. Vtipu není nikdy dost, ne vždy však vše dopadne, jak očekáváme.

Název: Co číhá za humny
Autor: Ivanka Devátá
Rok vydání: 2004
Počet stran: 130
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-7246-428-9

Prázdniny a dovolené máme od mala všichni, prakticky až do důchodu. Jak je trávíme je na každém z nás. A Ivanka Devátá se nám tu na svým zážitcích a na názorných příkladech snaží ukázat, jaká úskalí přináší cestování. A to už po naší krásné zemi i v zahraničí. Věnuje se tu všem tématům, které nás zajímají, pokud někam jedeme - navigace, záchody a hygiena, zavazadla, destinace a podobně. Ke všemu má vtipné historky a vše se snaží podat s humorem na odlehčení. Čistě oddychová literatura k odpočinku a pobavení.



Vzhledem k tématu a počtu stran jsem se rozhodla knihu začít číst doma a to hned po donesení z knihovny. Ihned na prvních stránkách mi bylo jasné, že to bylo šlápnutí vedle. Ale protože jsem chronický dočítač a vím jen o dvou knihách, které jsem odložila a nedočetla (za celý můj život), nutila jsem se těmi 130 stranami prokousat. A teď se podržte! Trvalo mi to skoro měsíc a půl. Neskutečné, až se musím stydět, ale včera večer jsem si už řekla prostě dost a věnovala jsem půl hodiny těm 32 stranám, co zbývaly. A jaký mi spadl kámen ze srdce.

Ihned po prvních pár větámi mi došlo, že to je úplně mimo mou pomyslnou mísu. Mám ráda humor, vtipy a myslím, že mám dobrý smysl pro humor, při čtení této knihy se mi však ježily vlasy na zátylku. Už v první kapitole se autorka snažila být tak moc za každou cenu vtipná, až to působila přškrceně, nechtělo se mi smát, spíš jsem si připadala trapně (nevím proč). V každé větě nátlak na pilu, aby to pobavilo a lidé se nuceně smáli. To opravdu není nic pro mě.

Místo, aby to vše působilo uvolněně a vtipně, bylo to sešněrované, přílišně ironické a nucené, což ve výsledku působilo neskutečně nudně. Opravdu nevím, zda je chyba ve mě - mohu být mimo věkovou kategorii, nepochopit tento druh humoru, nebo jsem prostě jen natvrdlá. Avšak jak jsem si pročítala recenze a názory třeba na Databázi knih, můj názor bohužel sdílí docela dost lidí, takže jsem ráda - nejsem v tom sama.

Je to škoda, protože mě tato zkušenost opravdu připravila o možnost si přečíst jiné povedenější kousky Ivanky Deváté. Na druhou stranu je možné, že časem (za pár let) na toto zapomenu a vyberu si něco lepšího, přeci jen ty pozitivní ohlasy nemohou být zcestné. Sama do toho třeba taky malinko zestárnu a najdu se v jejích knihách. Nyní je to však jedno velké zklamání a opravdu mě to mrzí.

Co číhá za humny


Moje hodnocení: Moc bych chtěla dát více, ale nemohu. Dávám 2 hvězdičky a to za 2 okamžiky z celé knihy, při kterých mě autorčin vtip dovedl k usmání. Alespoň něco, každý úsměv prodlužuje život, na druhou stranu množství trapného humoru převyšuje. Je možné, že si časem (až zestárnu malinko) najdu k autorce cestu, nyní vím, že se jí mám obloukem vyhnout, protože při obsáhlejší knize by to mohlo být na několik let, než dočtu.


Mramorový dezert s tvarohem

15. října 2018 v 11:04 | TheLazyCat |  • Recepty - pečení
Přítel měl minulý týden narozeniny, tak jsem ho chtěla překvapit a upéct mu něco sladkého. Jelikož ale dorty a podobné krémové dortíčky moc nemusí, rozhodla jsem se upéct něco speciálního. Recept je od maminky a říká mu "Prošívaná deka". Nepovedl se mi úplně tak, jak ho mívá ona, ale bych výborný. Navíc je super, že suroviny se měří na hrnky, takže nepotřebujete váhu. Zkuste ho taky.

Suroviny na náplň:
  • 2 tvarohy (plnotučné ve vaničce)
  • 1 hrnek cukru krystal / krupice
  • 2 vejce
  • 1 hrnek mléka
  • 2 vanilkové pudinky
  • 1 vanilkový cukr

Suroviny na těsto:
  • 2 hrnky hladké mouky
  • 1 hrnek cukru krystal / krupice
  • 2 vejce
  • 1 hrnek mléka
  • půl až třičtvrtě hrnku mléka
  • 1 kypřící prášek
  • 2 vanilkové cukry
  • 2 kapky vanilkového aroma
  • 2 lžíce kakaa
Nejprve dáme všechny suroviny na náplň do mísy a pořádně zamícháme, aby tam nebyly žádné hrudky. Já ani nepoužila šlehač nebo mixér, jen jsem to dobře propracovala hvězdicovou měchačkou.


Smícháme všechny suroviny na těsto - VYJMA KAKAA, to až nakonec. Oddělíme si jeden hrnek světlého těsta a do zbytku přidáme kakao. Tmavé kakaové těsto nalijeme na máslem vymazaný a kokosem vysypaný vysoký plech.


Rozetřeme a vezmeme světlé těslo, kterým do kakaového uděláme pruhy. Pak si vezmeme špejli a děláme čáry, kola, obloučky a dál co je libo. Udělá to krásnou mozaiku a i při krájení to pak vypadá skvěle.


Ihned potom na těsto nalijeme náplň, tvaroh je těžší, takže z větší části propadne dolů, pokud se tak ale nestane, nic se neděje, můžete si pomoct špejlí jako v případě vytváření mozaiky. V obou případech ale POZOR na vysypané dno a boky - nesmíme to setřít nebo narušit, pak by se mohl dezert přichytit.


Pečeme v předehřáté troubě na asi 180°C asi 30 - 40 minut, dle trouby. Na horkovzduch je to rychlejší, jistotou je samozřejmě špejlový test.

A takhle vypadá dezert po upečení. Než jsem to stihla vyfotit, už mi to přítel kradl zpod ruky. Proto je tam vykousnutá díra :-D


Je to skutečně vynikající chutný dezert, kterým nepohrdne snad nikdo. Pokud by to někdo chtěl dovést k dokonalosti, může při servírování dát navrch kopeček šlehačky nebo zakysané smetany ochucené cukrem. A lísteček máty. Nám to stačí takhle, protože je to sladké i mokré dost.




Snad i vy si pochutnáte :-)

Císařovna - Roman Bureš | RECENZE

12. října 2018 v 10:25 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Na druhý díl série Propast času od Romana Bureše jsem se neskutečně moc těšila a když byl v knihovně konečně k dispozici, hned jsem si pro něj běžela. Jak ale víte, uplynula nějaká doba, protože jsem knihu stěží dočetla, horší to bylo s časem na napsání recenze. Po čtrnácti dnech konečně čas byl, díkybohu.

Název: Císařovna
Autor: Roman Bureš
Rok vydání: 2016
Počet stran: 448
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5494-4


Příběh pokračuje prakticky ve chvíli, kde skončil v prvním dílu. Toňa se stává přední ženou Nového Říma a snaží se přinést mnoho změn zbylým občanům - přináší sociální reformy, zakládá něco jako Policii a Hasiče. Po boku jí stojí stříbrná bohyně, ve které se ukrývá Serena. Na úplně jiném konci světa se zatím podařilo osvobodit Viktorovi, černému a prakticky nepřemožitelnému tvorovi. A kromě těchto dvou lokalit se podíváme i do bližší budoucnosti, které vládnou muslimové a také do ne příliš vzdálené minulosti, kterou ovládá křesťanství a především katolická církev. Ačkoliv se tomu Toňa brání, nakonec dojde k velkému vojenskému střetu a ne jednomu, Serena pomáhá jak může, ale i přesto je vše zbytečné, když jsou konfrontovány s lidskou podlostí a známým "vražením kudly do zad". Severus Septimus však šlápne vedle, svou roli v tom bude hrát nejen Viktor, ale i Serena. Konec je samozřejmě otevřený, však následuje ještě třetí část jménem Impérium.


Na druhý díl Propasti času jsem se opravdu moc těšila, ale nějak jsem se nemohla začíst. Začátek byl opět trochu seznamovací, aneb co se událo v prvním díle a v mezičase mezi těmito díly, ale nijak moc čtivé to nebylo. Navíc se přidává vyprávění dalších dvou lidí - Viktora a muslimského chalífy. Až přibližně ve třetině knihy se dostává ke slovu akce a v tu chvíli jsem se občas nechtěla utrhnout a musela jsem číst dál.

Prostřední díl nám přináší také mnohem více bojů, než ten první. Válčí se na všech frontách a tak trochu každý s každým. Popis bojů je čtivý, ačkoliv tyto pasáže osobně nemám moc ráda, tady mi nevadily. Obdivuji autorovu fantazii a to, že dokázal vymyslet zbraně, které nejsou ani v naší době - mikrovlnné záření, co člověka vaří zevnitř, vznášedla a podobně. Na druhou stranu se zde střetávají starověké zbraně s těmi nejmodernějšími a nechce se mi věřit, že by starověcí Římané po setkání s laserem neutekli (když utekli i před odbojnými Galy Asterixem a Obelixem :-D ). Ale to jsou jen moje domněnky.

V celku byla kniha opravdu čtivá a zajímavá, konec jsem si musela přečíst na jeden zátah, nechtělo se mi věřit tomu, co se dělo a já doufala, že to dobře dopadne, alespoň trochu dobře. Přeci jen to není pohádka, avšak autor je ke svým čtenářům v tomto ohledu milosrdný. Překvapilo mě, jak dlouhá a obsáhlá kniha vlastně je, protože mě to při pohledu na ní nenapadlo. Na druhou stranu tam není nijak moc velkých zvratů, velká překvapení tedy nečekejte.

Jazyk je příjemný, čtivý a jednoduchý. Nejsou tam žádná složitá a dlouhá souvětí, takže čtení jde lehce a hladce. Vše je graficky pěkně upraveno, odsazenost přímé řeči potěší, protože se pak člověk neztrácí v textu. Myšlenky hrdinů jsou také odlišeny, takže s tím jsem byla moc spokojená. Je vidět, že čeští autoři si určitě zaslouží pozornost, ačkoliv jsem na ně na začátku tohoto roku chtěla zanevřít. I když musím to upřesnit - moc mě baví autoři, s autorkami je to o trochu složitější.

Pokud hledáte nějakou krátkou sérii (3 díly), která vás bude bavit, odpočinete si u ní, chvíli si budete kousat nehty a chvíli se smát, avšak bude se vám krásně číst - zkuste Propast času, nebude to ztráta času. Dějová záletka je vlastně docela jednoduchá a není to žádný složitý psychologický román, který by vás dusil podrobnými popisy postav a jejich charakteristikami.

Věřím, že mnohým z vás se kniha bude opravdu líbit, musíte však počítat s tím, že druhý díl je sice plný válečné vřavy, oproti tomu prvnímu však není tak nabitý a energický. Chce to přetrvat k tomu třetímu a čekat jak to dopadne. Já si však od série dávám chvíli pohov, protože chci knihu hodnotit s trochou odstupu, aby mi hned nepřišlo, že se vše opakuje.

Anotace
Na konci prvního dílu jsme hrdinku Antonii opustili ve chvíli vítězství - se svými římskými legiemi se díky pomoci futuristického vojenského robota ubránila nacistům a založila Nový Řím. Vládnutí už ale tak jednoduché není. Kdo to kdy viděl, aby Římu vládla žena! Na problémy naráží i její spojenec generál Laudon, který spravuje Toskánsko, kde se uchovalo 18. století. K narůstajícím vnitřním rozporům přibude i další nepřítel vnější - sicilský chalífa Jusuf, militantní islamista konce 21. století se svou ideologií i supermoderní výzbrojí. Kartami zamíchá také nevyzpytatelný Viktor - plod vojenského experimentu z daleké budoucnosti. Jenže proti největšímu nepříteli se Antonie nakonec zdá málem bezmocná… a tentokrát jí nepomůže ani Serena a její neporazitelný robot.

Císařovna

Moje hodnocení: Stejně jako první díl se mi kniha líbila, tato je však trochu utahanější a nudnější než první, což je vzhledem k množství akce zvláštní. I tak jsem na sérii nezanevřela a těším se na závěrečný díl. Je to odpočinkové sci-fi, sice malinko obsáhlejší, než vypadá, ale rozhodně se nudit nebudete. Nápad je úžasný a rozvedení příběhu doufám povede k velkolepému závěru. Pro milovníky sci-fi je to rozhodně dobrá volba, navíc částečně i z českého prostředí (Toňa je češka) a proto je mi nějak srdcem velmi blízká. Z těchto důvodů hodnotím stejně jako první díl - 4 hvězdičkami a doufám, že poslední závěrečný díl bude na 5.


Zástava?

9. října 2018 v 12:16 | TheLazyCat |  • O mě
Moc mě mrzí, co vám tu teď musím říct, ale dostala jsem se do slepé uličky a nevím moc kudy a jak dál. Rekonstrukce domečku započala, zatím poklidně, ale kvůli financím (nenávidím půjčky) jsem si toho na záda nabrala asi více, než momentálně zvládnu. Nabrala jsem si další práce - brigády, papírování, vedení čtenářského kroužku apod. A nějak to přestávám zvládat, asi se mi to kapku vymklo z rukou, přítel vydělává samozřejmě také, do toho ještě studuje. Je to fakt náročné. Do toho rodiče mají nějaké problémy, nevyšly nějaké úkony spojené s katastrem nemovitostí kvůli chybě právníka a jediný, kdo je schopný dát dokumenty dohromady jsem já.

A abych se dostala k jádru věci, protože výše zmíněné věci vás asi nemusí úplně zajímat - nezvládám ani číst, a psát články už vůbec ne. Za týden jsem přečetla ani ne polovinu knihy - jediný čas na čtení mám v metru po cestě do práce a z práce. A to mi do toho ještě zasahují mraky jiných myšlenek, takže se nemůžu ani soustředit a chvílema se přistihnu, že nevím o čem čtu a musím se vracet.

A když už něco konečně dočtu, nemám ani chvilku sepsat recenzi. Mám tu rest na Císařovnu od Romana Bureše, tedy druhý díl série Propast času. Už týden skoro se na to chystám, ale nikdy se mi nepodaří si chvíli udělat, abych sepsala něco, co má hlavu a patu.

Nechci vás vůbec zanedbávat, to co tu tvořím mě hrozně baví a miluju to, ale když není čas, nevím jak to vyřešit. Domů chodím kolem půl sedmé a povinnosti v domácnosti mi vytíží i ten zbývající čas. Kdyby nebylo přítele, nezvládla bych to, projevil se jako zodpovědný a chápající partner, který automaticky převzal část mých prací a moc mi tím ulevil. Bohužel stále nevím, jak to bude vypadat v budoucnu, tenhle článek píšu o polední pauze, kdy mám po dlouhé době čas i něco při trošce klidu sníst.

Mrzí mě to, věřte mi a budu se snažit to skloubit tak, abych vydávala alespoň dva články týdně. Ale nemohu to zaručit, protože pokud nebudu zvládat nic přečíst, nebude o čem psát. Nápady nepřichází, jakoby mě opustila i moje kreativní část mozku.

Držte mi prosím palce, ať to zvládnu nějak skloubit a podaří se mi to zorganizovat tak, abych měla čas na čtení i na články. Nebojte, nezanevřela jsem na vás a moc děkuji všem, co nezanevřou na mě a zůstanou mými čtenáři.

Mám vás všechny moc ráda.

Mějte se krásně a všem přeji klidné a krásné dny,
vaše totálně NeLazy Šárka :-)


Ne vždy je kniha tím, čím má být (a kde by jí člověk očekával)

3. října 2018 v 10:34 | TheLazyCat |  • O mě
Musím se s Vámi podělit o včerejší zážitek z knihovny a téma týdne mi k tomu skvěle přihrálo. Kdo sem chodí častěji ví, že si předem sepíšu seznam do knihovny (většinou) na pobočce Skalka v Praze a až pak se tam vydám. Tím pádem vím, že tam daná kniha je a jdu po ní jako slepice po flusu. Včera se jednalo o knihu Reviever. Autor je Patrick Seth (nebo Seth Patrick), jak by spoustu lidí řeklo, křestní jméno a příjmení nejsou tak, jak se zdá. Navíc se to někde i mylně uvádí, takže Patrick je příjmení - NE jméno a Seth je tedy samozřejmě křestní jméno. Už to mě mátlo, ale hledala jsem jak pod P, tak pod S a nenašla. Věděla jsem, jak přibližně kniha vypadá, ale nepodařilo se mi najít.

Vydala jsem se tedy k počítači, abych si ověřila, že tam kniha opravdu stále je. A byla. Po dalších asi 10ti minutách hledání mezi Novinkami, Knihovna doporučuje a knihami vystavenými na čelech jako bestsellery. Nic. Vzdala jsem to a šla se poradit s knihovnicí. Ta v jejich systému opět ověřila, že kniha tam opravdu je a tudíž započalo rozsáhlé hledání.

Zkrátím to - NAŠLI JSME! Bohužel v českém jazyce se kniha jmenuje Oživovatel a ačkoliv tenhle název není vůbec nikde uveden v databázi knihovny a je napsán pouze na samotné knize, je kniza zařazena pod O - tedy Oživovatel a navíc pod jménem autora PAT - protože Patrick je příjmením.

Upřímně, museli jsme se s knihovnicí opravdu smát, protože tolik protichůdných informací - byl zázrak, že se nám jí nakonec podařilo najít. Doufám, že bude stát za to! A zde je důkaz toho, že ani kniha nemusí být tím a tam, kým a kde má být :-D


Logo Městská knihovna v Praze



Kaziměsti - Martin Bečan | RECENZE

1. října 2018 v 10:23 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Na tento knižní titul jsem narazila náhodou v knihovně, neměla jsem ho na žádném seznamu a přesto mi padl do oka. Sáhla jsem po něm, protože knihy, pro které jsem tam šla, již nebyly k mání. A nelituji, právě naopak. Jsem moc vděčná, že mi kniha prakticky sama skočila do ruky.

Název: Kaziměsti
Autor: Martin Bečan
Rok vydání: 2017
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-3377-8


Čtyři přátelé s podivnými jmény (Lazar, Cesmín, Parma a Zima) jdou od školy a kolejí směrem do centra a ačkoliv předtím se jim děly také zvláštní věci, potkají tramvaj číslo 0, které jede Nikam. Navíc jí vidí i v místech, kde si kolejí nikdy dřív nevšimly. Když sledují její trasu, natrefí na ulici mezi domy, kterou nevidí nikdo jiný než oni. Město si je samo pozvalo do nitra. Váhají, nakonec ale začnou objevovat nový svět - Podivno, kde potkávají lidi jakou jsou oni, i zvláštní tvory a stvoření. Bohužel v celém tomto světě nefunguje wifi signál a tak jediná možnost, jak se začít orientovat - je ptát se a cestu a sám poznávat zákoutí. Vzhledem k ceně nájmů a klidu se rozhodnou, že do Podivna i přestěhovat. Užívají si hudebních akcí v klubu Cikánka a chodí do hospody, ze tvorů je hodně obtěžují něco jako švábi a tak si pořídí stínku (něco jako krysu) a ta se stává jejich mazlíčkem. Navzdory všemu se i oni začínají měnit zevnitř i zvenku, Cesmína poroste opravdová cesmína, Parmě narosou žábry a Zima v sobě objevuje čarodějné nadání. Když Lazar pozná Emu, ihned se do ní zamiluje, ona je však možná ještě zvláštnější než všichni ostatní - uvnitř. Město však krátce po jejich příchodu napadne epidemie, hrozivá plíseň se šíří z Nejpodivnější dál a ničí vše, neexistuje proti tomu žádná obrana a i když se lidé snaží umíchat směs, která by nákazu alepoň zastavila, nedaří se. Ema onemocní také a je na tom čím dál hůř, až se Lazarovi zdá, že umírá. Jakou roli v tom nakonec sehraje?



Jak jsem psala v úvodu, knihu jsem neměla v plánu číst, ale zaujala mě obalem i popisem vzadu. Nakonec jsem se na ní dost těšila a dostala mě hned prvními stránkami. Začetla jsem se a těšila se na každou chvíli čtení. Doma se mi to moc nepoštěstilo, ale o to víc jsem se těšila do práci a pak i z práce, až si budu moct v MHD číst. Neskutečně čtivý text si mě podmanil a já mu propadla, slova a věty utíkaly a já se propadla do Podivna také. Prostředí je tam tak krásně popsané, že fantazie pracuje sama a já měla celou dobu pocit, že jsem tam s Lazarem, Cesmínem, Parmou a Zimou.

Autor umí opravdu krásně popisovat nejen prostředí, ale i situace a postavy, kterých je tam přesně akorát. Hrozně se mi líbil vývoj charakterů i fyzické podoby. Tím, že to není žádná kriminálka, nenutí vás příběh rozšifrovávat zapletence, spíš se zamyslet nad vlastním bytím. Ke konci je však jasné, že zápletka tam přeci je a dosti hluboká, která každého donutí k zamyšlení se nad vlastním životem, životem ostatních a celkově nad tím, do jaké míry jsme my také Kaziměsti.

Kniha je předně určená pro mladší čtenáře, asi nebude úplně špatně jí zařadit do kategorie fantasy young-adult. Některé knihy z této oblasti se mi líbily (např. Kerstin Gier - série Stříbrná kniha snů - recenze 1. díl, 2. díl), jiné mě ale nezaujaly. Rozhodně ale Kaziměsti patří mezi ty opravdu povedené a vhodné i pro starší čtenáře. Hrdinové mi přirostly k srdci a proto jsem konec nesla těžce závěr a pořád drhla stránky, že jsem musela nějakou přeskočit, nebo mi musí nějaká chybět. Popřípadě jsem hledala dodatek o tom, že více se dozvím v druhém díle. Neúspěšně!

Autora musím velmi pochválit nejen za nápad, který u českých autorů je vzácný. Málokdo dokáže vymyslet fantazy v českém prostředí, toto je skvěle propracované, promyšlené, nápadité a má to krásné vyvrcholení na konci. I když se v jiných recenzích opakují termíny jako plytké, průměrné či tuctové, tak já mám z knihy úplně opačný pocit. Vše mi přijde krásně promyšlené, zapadá do sebe a hlavně je od začátku do konce děj čtivý a udrží si čtenářovu pozornost.

Jazyk je lehce přizpůsobený cílové skupině - tedy spíš mladším čtenářům, ale ty starší zase navnadí tím, jak se lehce a jednoduše čte. Pro knihu jsem se nadchla a věřím, že nejsem jediná, i když hodnocení na Databázi knih tomu moc neodpovídá - 79% je dle mého názoru málo.

Anotace
Čtveřice přátel naskočí jednoho dne do přijíždějící tramvaje číslo 0 a ta je zaveze do Nikam. Zjišťují, že město, ve kterém žijí a studují, má druhou tvář. Sněží v něm papír, tramvajové koleje tvoří horské dráhy, krysy se mění ve stíny a jsou v něm domy, ulice a celé čtvrti, o kterých většina lidí nemá tušení. Zlákáni plejádou divů a zázraků se rozhodnou sem přestěhovat. Jenže město je nakaženo nemocí.

Kaziměsti

Moje hodnocení: Mám pocit, že tato kniha ke mě přišla sama a je to úžasný pocit. Moc se mi líbila, pohltila mě a nenechala vydechnout. Přečetla jsem jí, jak nejrychleji jsem mohla a líbila se mi ve všech aspektech. Je to velmi povedený fantastický příběh z našich končin. Český autor mě opravdu překvapil a těším se na další jeho knihy. Kaziměsty jsem rozhodně nečetla naposledy a myslím, že je to kniha vhodná od druhého stupně základní školy i po starší čtenáře, jako jsem já. Pokud chcete oddychovou knihu, který vás chytí a nepustí, zároveň v sobě má i hlubší myšlenku, určitě tuto knihu nezatracujte a zkuste jí. Věřím, že budete nadšení stejně jako já. Proto hodnotím samozřejmě 5 hvězdičkami.


První mimo-zemský kontakt-ní formulář

28. září 2018 v 10:42 | TheLazyCat |  • Diskuze


Varování: Článek obsahuje ironii, sarkasmus a nadsázku!

Co je to mimozemský?

Říká se, že máme stát nohama na zemi a ne létat v oblacích - nemyšleno do slova a do písmene. Ale když je něco mimo-zemi, znamená to mimo naší planetu, nebo mimo náš svět, mimo realitu či se jen vznáší kousek na povrchem? A když se pak jedná o první kontakt mimo zemi či Zemi, nemusí to být zrovna invaze šedivců.

Velmi zajímavé je, jak si se slovním spojením poradí strejda Google když přidáme na správné místo jednu jedinou mezeru.



Zajímavé opravdu - poměr 8:2 v neprospěch tykadelníků. Vím, že Google je individuální ve svém doporučování vyhledaných hesel, ale tohle je i na mě moc. Rozhodně mám blíž k vyhledávání informací o slizkých tvorech ze silikonu s křišťálovou lebkou a ne k EU.

Mimozem-šťané se podle mě pohybují totiž hlavně mezi námi a jsou to stejně tak lidé jako my. Jen jsou prostě jiní. Lítají si třeba v oblacích myšlenkami, nebo sedí za přepážkami České pošty či na Úřadě a chodí na kontroly jako inspektoři. Proto není zase takový problém s nimi zažít první kontakt. A co teprve když před vás předloží 20ti stránkový kontaktní formulář a chtějí ho vyplnit.
(Připomíná mí to Comeback a ISSS na Úřadu práce "Stačí naťukat Vaše rodný číslo!" - "Občas přijdou formuláře jiný, tak z toho neděláme vědu a používáme, co máme" - A jak to mám vyplnit?" - "Normálně! Do kolonky katastrální území napíšete jméno, do počtu kompresorových stanic počet dětí a pohlaví do kolonky porost"!)

Takže bychom se určitě neměli zaměřovat na ty mimozemšťany mimo Zemi, ale na ty na Zemi. Hlavně co se týká EU, žádostí, formulářů, tabulek a podobných ptákovin, které nikdo jiný, než mimo-zemšťan nemá šanci pochopit a participovat na podobných kravinách, které stejně všech jenom otravují život, je naprostá blbost. My zákonitě musíme na razítka, vyplňování tabulek a papírování vyhynout. Každý má Achillovu patu - dinosauři měli nejspíš meteorit, my budeme mít formuláře.

Co vy na to? Co vám vyhledal Google jako první při zadání hesla "mimo zem"?



Masové kuličky plněné sýrem s houbovou omáčkou

24. září 2018 v 10:56 | TheLazyCat |  • Recepty - vaření
Už delší dobu nepřebyl žádný recept. Bylo to z toho důvodu, že jsem doma moc nevařila, od září chodím na obědy do naší školní jídelny a tak občas jen něco uklohním o víkendu. Dlouho to ale nestálo za zveřejnění. Nyní jsem se ale pustila do vaření lahodného jídla, našeho oblíbeného. Věřím, že i vám bude chutnat.


Suroviny na masové kuličky:
  • 500 g mletého hovězího (nebo směsi)
  • sýr na kostičky - já dala chedar a nivu
  • vejce
  • sůl, pepř, mletý kmín

Suroviny na omáčku:
  • 1 červená cibule
  • olej
  • sůl, pepř, mletý kmín
  • houby dle chuti - já dala hříbky, co se podařilo nasbírat, ale dají se dát i obdělané zamražené, či čerstvé žampiony, ne sušené!
  • mléko
  • 2 dcl bílého vína
  • 1 kelímek smetany ke šlehání 31-33%
  • 2 lžíce zakysané smetany
  • lžíce mouky
Nejprve jsem si připravila kuličky. Dělám je v troubě, protože nerada smažím a navíc je to tak dietnější a bez práce. Vezmeme si tedy mleté maso, řádně osolíme, opepříme, dala jsem ještě mletý kmín, vejce a pořádně promícháme. Sýry nakrájíme na kostičky o straně cca 0,5 cm, pak si lžičkou krájíme maso a do něj balíme kostičky, aby nikde nečouhaly. Dáváme na pečící papír na plech, pečeme na 200°C asi 20 minut, musí být do zlatova, každá trouba je jiná. Můžeme během pečení i otáčet, pak ale pravděpodobně část sýra vyteče.




Jakmile jsou kuličky v troubě, pustíme se do omáčky. Na jemno červenou cibulku a orestovat na trošce oleje, pak přidáme nakrájené houby, či zamrazené.




Osolíme, opepříme a mletým kmínem nešetříme, dusíme do měkka a přilijeme bílé víno, necháme odpařit alkohol a zalijeme mlékem. Necháme, aby se znovu vše začalo vařit a přidáme zakysanou smetanu a smetanu ke šlehání, pomalu aby se to nezdrclo a rychle mícháme. Necháme provařit, pokud je omáčka moc řídká, zaděláme si v hrnečku trochu mouky s mlékem a zahustíme. Já to nedělala, nebylo potřeba, ale záleží na každém, jakou konzistenci na konci chce mít.

Podáváme ideálně s těstovinami. Je to jídlo už podzimní a dost syté. Ale moooc dobré.



Dobrou chuť!

Moje nejvzácnější knihy (Vondruška / Alenský)

19. září 2018 v 10:45 | TheLazyCat |  • Vlastimil Vondruška
Jak asi už víte, jsem milovnice knih spisovatele Vlastimila Vondrušky a jelikož jsem se rozhodla si v nejbližších letech zkompletovat celou jeho tvorbu, chci mít kompletní sbírku.
To první, co jsem doma musela mít, byly jeho prvotiny. Ty publikoval ještě pod pseudonymem Jan Alenský a vyšly v nakladatelství W-servis postupně v roce 1996. Až poté začal pan Vondruška vydávat další knihy pod svým jménem, ale s těmi už jsem vás postupně začala seznamovat.

Knihy, které vyšly v roce 1996, měly jen kolem 100 stran a jsou to paperbacky. Už tyto knihy zařadil autor do edice Hříšní lidé království českého, celkem jich vyšlo pět. Nesou název Příběh o úkladech a intrikách, Případ plzeňských mordů, Případ nešťastného šlechtice, Falešný tolar a Osudný turnaj. Příběhy můžete najít trochu přepracované v nově vydaných knihách o Oldřichovi z Chlumu. Navíc povídka Osudny turnaj z knihy Vražda v ambitu byla také zfilmovaná pod názvem Jménem krále. Oldrřicha z Chlumu si zde zahrál Karel Roden, panoše Otu Jan Dolanský, Marka z Vartemberka Lukáš Vaculík, Kláru z Vartemberka Klára Issová a třeba Hynka Berku z Dubé Jan Kanyza, ale i další role byly hvězdně obsazené Markétou Hrubešovou, Davidem Prachařem, Sašou Rašilovem atd.

Knižní prvotiny se mi dlouho nedařilo nikde sehnat, nakonec jsem sbírku dala dohromady a to od lidí z celé ČR. Nebudu říkat úplně přesně, kolik mě tyto vzácné knihy stály, ale můžu říct, že jedna v průměru vyšla více jak dvojnásobek toho, co stojí běžně knižní novinky v knihkupectví. O tom to ale není a i kdyby stály ještě víc, stejně bych si je pořídila, protože je to pro mě moc velká cennost. Navíc se mi podařilo 28.3.2018 v Kolovratech, kde měl pan Vondruška v knihovně posezení se čtenáři, si je od něj nechat podepsat, takže mám doma teď skutečné skvosty podepsané autorem.


Máte také u svého oblíbeného autora takovéhle nějaké knižní poklady, za které byste dali cokoliv?
Máte některou z těchto knih doma?

Veselou sebevraždu a šťastný Nový rok - Sophie de Villenoisy | RECENZE

14. září 2018 v 10:08 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Kniha, kterou jsem si zvolila do Čtenářské výzvy 2018 v bodu 3 - kniha s vánoční tématikou. Pustila jsem se do ní prakticky ihned a jelikož byla z těch tenčích, přečetla jsem jí za 2 dny. Nasmála jsem se moc a vůbec to není depresivní, jako by mohl být název knihy zavádějící v tomto ohledu. Ráda se o to s vámi podělím.

Název: Veselou sebevraždu a šťastný Nový rok!
Název v originále: Joyeux suicide et bonne année!
Autor: Sophie de Villenoisy
Rok vydání: 2017
Počet stran: 168
Nakladatelství: Motto
ISBN: 978-80-2670-961-9


Sylvie je žena ve středních letech a sama se staví do pozice "staré panny". Začíná své vyprávění krátce po zesnutí otce, posledního příbuzného, kterého měla. Vychovávaná byla k naprosté poslušnosti, což zároveň svedlo její sebevědomí do mínusových hodnot. Jen v práci je schopná se realizovat a bez problémů plnit veškeré příkazy na právním oddělení velké firmy. Plácá se životem sama a rozhodne se, že toho má už plné zuby a naplánuji svou vlastní sebevraždu na 25.12. Nechce být dál sama, avšak nějakýmm pohnutkem se zároveň rozhodne navštívit psychologa, aby s ním vše probrala. Volba padne na mladého a pěkného muže, který jí zaplňuje život domácími úkoly, které by jí nikdy nenapadlo skutečně realizovat. Díky tomu však nachází sama sebe, vyskakuje z ulity a hledí vstříc možná sice krátké budoucnosti, ale i tak si chce do své sebevraždy vše užít. Její myšlení však definitivně změní událost v metru, která jí otevírá oči naplno.


Od knihy jsem prakticky nic moc nečekala, možná se trochu pobavit a spíš si oddechnout. Tento přístup se mi vyplatil, místy mě příběh opravdu překvapil a já se měla chuť smát na celé kolo. Párkrát jsem byla i trochu smutná či dojatá, takže na emoce kniha působit zvládne. Je to asi individuální a také o momentálním rozpoložení. Mě však vše sedlo jak mělo a určitě nelituji přečtení.

Způsob a jazyk, jakým je kniha napsána je zvláštní a trochu se mi pletl s některou německou autorkou (jméno ze mě ale nevydolujete ani násilím, i když jsem chvíli hledala), až asi ve třetině knihy mi došlo, že se děj odehrává v Paříži a ne v nějakém malém německém městečku. Od té chvíle jsem se začala zapojovat i to, co o franouzskách vím a to mi dokreslilo obraz zoufalé, ale hezké ženy, která dělá jednu botu za druhou, jedná místy jako puberťačka, na konci však prozře a změní svůj život. Ano, je to trochu červená knihovna a trochu klišé, avšak mezičlánky humoru, vsunuté do příběh jen tak náhodou, tomu dodávají šarm a švih.

Příběh není nijak obsáhlý, text je v příjemném řádkování, je to přehledné a dobře se to čte. Písmo akorát velké a formán knihy je dokonalý. Tenká menší knížka se vleze i do malé kabelky. Žádné závažné chyby jsem tam také nezaznamenala, což opravdu oceňuji. Bohužel i přesto jsem neměla úplně dobré pocity při čtení, kniha sice pobaví, mám možnost se zasmát, ale těch okamžiků nebylo zase tolik, abych z toho byla úplně odvařená. Zbytek je takový suchý, nemastný neslaný a ne úplně mě to bavilo.

Docela jsem se musela po dočtení zamyslet, a došlo mi, že taková Sylvie je téměř v každém z nás, každý má nějakou tu svou skořápku, za kterou se schovává před okolním světem, ne všichni jsou však schovaní tolik jako Sylvie. I přesto, že je kniha humorná a zábavná, donutí vás k zamyšlení nad vlastním životem, chováním k ostatním a také tím, jak na okolí sami působíte.

Anotace
Osamělá zakřiknutá Sylvie se necítí ve své kůži, po otcově smrti propadne depresi a nabude dojmu, že je k ničemu a žádné štěstí už ji nečeká. Proto se rozhodne, že o Vánocích spolyká prášky a ve voňavé koupeli skoncuje se životem. Na radu psychoterapeuta zažívá neuvěřitelné situace, jimž by se za normálních okolností obloukem vyhnula: kupuje si skandálně drahé oblečení, krade v obchodě, zpívá bezdomovkyni, a dokonce si začne hledat přítele.


Moje hodnocení: Jsem celkem ráda, že jsem si knihu přečetla, pobavila, neurazila, ale ani nenadchla. Místy zábavné pasáže mě opravdu rozesmály, zbytek však je obyčený a ničím mě nepřekvapil. Nelituji přečtení, avšak znovu se do knihy rozhodně nepustím. Oddechovka je to příjemná, na dovolenou ideální, i nějaký hlubší význam tam je, ale není to to pravé, co bych vynášela do nebe, chválila nebo k čemu bych se vracela. Humorný střed, ve kterém se nachází nepřeberné množství knih, takže důvod, proč si vybrat zrovnu tuhle, neznám. Třeba na ní narazíte z nějakého zvláštního důvodu, jako já kvůli Čtenářské výzvě 2018, pak ale neváhejte a sáhněte po ní. Litovat nebudete. Proto dávám 4 hvězdičky, protože své volby nelituji.

(Ne)funguje Blog.cz?

12. září 2018 v 10:06 | TheLazyCat |  • Blog
Lidičky, omlouvám se, ale ztrácím trpělivost. V práci toho je na mě moc, protože mě letos čeká 5 hodin výuky navíc a ještě vedení čtenářského kroužku. Sotva stíhám psát články tak, aby vycházeli pravidelně, jak jste zvyklí - tedy pondělí, středa a pátek. Časově se snažím, aby to bylo vždy mezi 10. a 11. hodinou (někdy je to dříve, někdy později).

Každopádně jste si mohli všimnout, že již skoro týden se mi to nedaří. V pátek jsem klasicky naplánovala publikování článku, večer zkontrolovala a článek nikde. Přihlásila jsem se do administrace a zjistila, že článek zmizel úplně. Jednalo se o recenzi na knihu Vykupitel duší, kterou jsem připravovala celkem dlouho, mnohokrát jí upravovala a těšila jsem se na ohlasy, až vyjde. Nic z toho se bohužel nekonalo, protože článek zmizel. Byla jsem hodně naštvaná, protože si články zálohuji zpětně, ne předem (nyní jsem změnila názor). Mísil se ve mě vztek a smutek, protože mi na tomto článku hodně záleželo, ale zaspala jsem to. V sobotu jsem byla celý den mimo domov a večer, když jsem se vrátila, mě napadlo zkontrolovat situaci. Článek na úvodní stránce blogu stále zveřejněný nebyl, náhodou jsem ho ale našla v dané rubrice, kde byl celý a v pořádku. To mě trochu uklidnilo.

V neděli vyšel na Srdci blogu článek (kdo nečetl, stačí kliknout), kde najdete mnoho odpovědí na otázky, které si tu asi klade každý z nás. Navíc je tam požadavek na dobrovolníky při novém rozjezdu Autorského klubu. Kdo tedy může a má zájem, určitě se ozvěte na FB Blog.cz či emailem na blog@blog.cz. Já už jsem se přihlásila a doufám, že nás brzy bude dost na to, rozjet to vše v plném rozsahu.

Co jsem ale hlavně chtěla tímto článkem říct je to, že všechno, co se teď děje je nutné zlo, které bychom měli vydržet, abychom se konečně dočkali nového a lepšího prostředí a možností pro svou tvorbu. Máte šanci se sami zapojit, pojďte do toho!

Nyní však jsem v takové časové tísni, kdy nejsem schopná denně kontrolovat, zda článek opravdu vyšel, v jaké podobě a či je celý. Proto pravidelnost článků padá, budu se snažit to i tak plnit, ale pokud se nepodaří, nebudu to hrotit. Snad na mé recenze a články nezanevřete a i tak sem občas zavítáte.

Jakmile bude vše napraveno, vracím vše zpět do svých starých kolejí a doufám, že to bude brzy.

Přeji všem krásný den a doufám, že problémy brzy ustanou.


Vaše LazyŠárka :-)