Impérium - Roman Bureš | RECENZE

Úterý v 10:52 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Ke třetímu a závěrečnému dílu trilogie Propast času mne dovedl sám osud. Vůbec jsem neměla v plánu si jí půjčovat, ale když jsem v knihovně hledala požadovaný výběr z internetu (předem připravený), doslova mi spadla do cesty kniha Impérium. Náhoda? Ne, prostě jsem si měla ten závěrečný díl přečíst. A tak jsem si ho odnesla domů a s chutí se do něj pustila.


Název: Impérium (3. díl série Propast času)
Autor: Roman Bureš
Rok vydání: 2018
Počet stran: 568
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5945-1


Toňa získala opět vládu na Novým Římem a popravila povstalce. Serena je stále v hlubokém bezvědomí a vůbec nereaguje, nikdo neví, zda se vůbec probere a tak se Toňa učí ovládat Téčko, ukazuje se v něm jako bohyně a poté se převtěluje zpět, aby si upevnila pozice. Na obzoru však vyvstává nový nepřítel - viktoriánská Británie. Stejně tak Francie se formuje, sice z budoucnosti, ale je slabá a nemá moc zbraní. Kdo s kým bude bojovat a jak se politická situace vyvine? Těžko se odhaduje, vše záleží, jak se Toňa rozhodne. Navíc se zdá, že to nebudou jediní nepřátelé, kterým bude muset čelit, hrůznější zkazky přicházejí z Asie. Bojům se ale tak či tak nevyhne, ale daří se jí zemi sjednocovat pod svou vládou a tak má mnoho následovníků. Neffi uprchl do Konstantinopole, kde ho našel malý Lee. Chystá se ho dostat domů, na jeho existenci však visí celý tento pochroumaný a časově potrhaný svět. Podaří se mu přes černou díru opět vrátit do své doby a svého světa?



Vzalo mi to dech - doslova. Oproti předchozím dílům musím říct, že mě tento bavil ze všeho nejvíc. I přes jeho obsáhlost téměř chyběla hluchá či nudná místa, pořád se něco dělo a děj se posouval kupředu. Každý dialog, každá situace i každá událost - tam vše prostě patřilo. Bylo to napínavé od začátku do konce a vlastně si čtenář nemohl být vůbec jist, jak se bude situace vyvíjet. Ačkoliv se mi obvykle daří odhadovat vývoj děje, zde jsem byla úplně bezradná.

Oproti předchozím dvěma dílům měl tento neskutečné tempo. I když rozsahem jsou na tom všechny podobně, tento je nabytý informacemi a přesto ne přehlcený. Navíc tam najdete úplně vše, co od knihy očekáváte - přátelství, lásku, fyzickou přitažlivost, politiku, obětování, rozhodování, boj i válku, překvapení a prostě všechno, na co si vzpomenete. Příběh vás chytí a už nepustí, mě na konci vyplivl úplně hotovou a vyždímanou. Během příběhu mi několikrát ukápla i slza a vy víte, že nejsem žádná citlivka ani plačka. Stopa, co ve mě příběh zanechal je silná a určitě ne lehce smazatelná.

Závěru knihy se chci věnovat trochu více, i když to bude těžké rozebrat a přitom neprozradit žádný spoiler. Konec příběhu (i když to vlastně konec není, jen rozuzlení) mě nadchl, i přesto, že se tam objevovaly náznaky dalších komplikací. Ale život přeci není procházka růžovou zahradou, a jak Toňa intuitivně zasáhla, na mě udělalo dojem. Okamžité rozhodnutí vše ovlivnilo. Avšak to, co mě neskutečně chytilo za srdce a rozplakalo dojetím, byl úplný konec. Prakticky poslední odstavec. Nemohu konkrétně říct, co mě na tom tak dostalo, protože by to byl spoiler jako prase. Ale apeluji prosím na každého, kdo se do knihy pustí - dočtěte to úplně do konce, do posledního písmenka a narazíte na věc. Na velikou věc. Autor takhle propojil vlastně všechny světy, věky i náboženství dohromady a to uvědomění, které mi dal je obrovské. Že nezáleží na jménu a na tom, jak TO / JÍ nazýváme, ale že v ní věříme a cítíme jí. Matku přírodu.

Ale už se přestanu rozplývat nad genialitou autora a jeho zakončením. Příběh je psán stejným stylem - minulý čas, vyprávění se střídá z mnoha pohledů a tím se mění i nálada a atmosféra samotného vyprávění. Postavy se vyvíjely tak, jak čtenář očekával, a chvilkama jsem měla pocit, že je vlastně sama malinko ovládám a popostrkuji. Vše je vykresleno skutečně realisticky, žádné neuvěřitelné nebo fantasmagorické události, ani přehánění. Vše do sebe dokonale zapadalo.

Kniha je hodně obsáhlá - více jak 560 stran. Obvykle mě to úplně neláká, protože bývá hodně omáčky kolem, která to vyplňuje, zde jsem ráda za každou stránku. Konec téměř vše rozpletl a objasnil, jen pár drobných otázek zůstalo nezodpovězeno, ale to jsem už hnidopich. To důležité a podstatné bylo řečeno a více netřeba a konečně rozuzlení mě zároveň opravdu překvapilo. Ano, naděje vždy umírá poslední.


Anotace
Série Romana Bureše vstupuje do finále. V prvním dílu jsme byli svědky zmatení časoprostoru, ve kterém se hrdinka Toňa snažila především přežít, druhý byl příběhem o upevňování moci. Závěrečný díl je svědkem utváření nové Evropy. O vládu nad kontinentem nyní soupeří dvě největší impéria, která zhroucení časoprostoru zastihlo na vrcholu moci - Británie z roku 1900 a Tonina Římská říše. Na čí stranu se pak přikloní novopečený král Francie Aaronson, ve skutečnosti cílevědomý gangster z budoucnosti? Všichni tito protivníci jsou však ničím proti apokalyptické zkáze, která se do Evropy valí z východu a proti muži, jenž sám sebe nazývá Bohem.

Impérium


Moje hodnocení: Ano, sci-fi mě míjelo hodně dlouho. A myslím, že dlouho zase bude, jenže za tuto trilogii jsem neskutečně moc vděčná. I když mě první dva díly bavily, byl to jen slabý odvar tohoto závěrečného. Ten mě srazil na kolena svou propracovaností a dokonalostí. Nedovedu si představit, jak by to mohlo být uděláno lépe, to asi prostě nejde. Autor si mě omotal kolem prstu a já příběhu obětovala každou volnou chvilku, dokud nebylo po všem. Silný příběh a výtečně napsaný, rozhodně doporučuji i těm, kterým se třeba předchozí díly nelíbily. Tenhle vás tak jako tak dostane a je jedno, jak dlouhá doba uplynula od přečtení předchozích dílů. U mě je to dnes téměř na den 8 měsíců a vůbec to nevadilo. Neměla jsem pocit, že bych něco zapomněla nebo se ztrácela. Musím dát plný počet 5 hvězdiček, protože je to čtivé, krásně propracované a vše propojené. Závěr krásný a na jednu stranu je mi líto, že už to skončilo, na druhou jsem ráda a spokojená, že to bylo uzavřeno takhle. Autorovi obrovské díky.



 

Kolotoč strachu - Jan Vavřík | RECENZE

Pátek v 10:24 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Další kniha, která delší dobu čekala, než se na ní dostane řada. A jsem ráda, že jsem jí neodkládala déle. České autory se mi dostávají do obliby čím dál více, ale zda to u Kolotoče strachu nebude výjimka?

Název: Kolotoč strachu
Autor: Jan Vavřík
Rok vydání: 2015
Počet stran: 272
Nakladatelství: Brána
ISBN: 978-80-7243-752-8


Doktor Langmaier je psycholog s vlastní praxí. Jednoho dne k němu však zavítá zdrcená a utrápená mladá pacientka jménem Kristýna. Po té, co se doktorovi podaří je trochu uklidnit, vyzve jí k vyprávění, které se nakonec rozhodnou vydat knižně. Kristýna započíná vypovídat o svém osudu už od dětství, kde otec alkoholik bil nejen její matku, ale i jí. Po tom, co jí zneužil i sexuálně se stane rodinná tragédie, která Kristýnu odvrhne do dětského domova. Tam se poznává s mnoha dětmi v podobné situaci a nachází pochopení ve vychovatelce tetě Petře. Ta k ní přilne jako náhradní matka, to však Kristýnu nezadrží od toho, odejít v plnoletosti z dětského domova bez ukončeného gymnázia za svojí láskou - přítelem Jirkou. Brzy začíná kolo násilí, týrání a trápení znovu a ona neví jak z toho ven. Několikrát se pokusí z osidel Jirky dostat, nachází také pochopení ze strany jeho rodiny - především sestry Katky a jejich rodičů. Zda se jí podařilo ze začarovaného kruhu dostat, to si budete muset přečíst sami.



Hrůzné téma, kdy si člověk myslí, že ta holka je snad prokletá. Z bláta do louže a pořád do kola, střídají se horší okamžiky a ty světlejší. Jenže pořád máte pocit, že něco není v pořádku a očekáváte úder. Jak se pak asi musela cítit Kristýna, protože beru stále v úvahu povahu příběhu založenou na skutečných událostech. K tomu všemu si přičtěte neskutečnou čtivost příběhu samotného. Autor vše podává s takovou suverénností, že mu věříte do posledního slova a písmene. Musím však říct, že jsem v poslední době přečetla několik knih s podobnou tématikou (Naprostý cizinec, Ženu ani květinou ..., či třeba Srdceboly) a žádná z nich nebyla tak příjemně napsaná a čtivá. Ono celkově se vyjádřit o takto zaměřené knize jako o krásné je zvláštní a nepasuje mi to. Lepší je, že kniha byla výborná a dokonale napsaná.

Poslední dobou mám na výběr knih skutečně šťastnou ruku a tato nebyla výjimkou. Autor je zde zachycuje ty správné okamžiky, které jsou doplněny jakýmisi intermezzy, kde se odehrává "realita" - tedy sezení u psychologa, kdy Kristýna vypráví svůj příběh. Je to velmi lidské a působí to skutečně, na druhou stranu vás to ale nenutí dělat nepatřičné závěry. Pan Vavřík netlačí na pilu a nechává příběh plynout přirozeně. To je právě ten správný prostor pro vaše myšlenky a vytváření názorů.

Závěr byl plně k mé spokojenosti, což je také velkým plusem. Kniha neobsahuje žádné pravopisné chyby, je graficky a stylisticky velmi dobře zpracovaná, a při čtení lze zažít velkou škálu emocí. A to já od knih hlavně očekávám, že ve mně něco zanechá a bude na mě nějak působit. Kniha, kterou si neprožijete, nestojí za nic. Zde je však skvělá práce vidět od obálky po poslední stránku. Neskutečně povedené.

Formát je menší, jedná se ale o hardback (pevnou vazbu), což velmi oceňuji. Přeci jen se mi čtou lépe. Obálka je tematická a povedená, dokonce vystihuje i ponurou atmosféru, kterou budete zažívat při čtení. To díky formátu a rozsahu rychle utíká, stránky se jen míhají. Před autorem opravdu smekám a už se poohlížím po jeho dalších dílech.

Co mě neskutečně překvapilo - autor po mém hodnocení na Databázi knih - mne sám oslovil v soukromé zprávě s poděkováním, menším vysvětlením návaznosti knih a dalšími informacemi. Moc mě to potěšilo a nadchlo, přeci jen se mi to nestává každý den. Těšte se tedy i na další recenze knih Jana Vavříka.


Anotace
Jednoho dne zavítá do ordinace klinického psychologa Langmaiera mladá dívka Kristýna. Kristýna není jen obyčejná pacientka. Její příběh lékaře uchvacuje a motivuje ho k tomu, aby si vyřešil i své vztahy. Dívka byla psychicky a sexuálně zneužívána vlastním otcem. Dostává se do dětského domova, kde se spřátelí s vychovatelkou, která se stává její druhou mámou. Přítel, kvůli kterému se rozhodne opustit zázemí dětského domova, dívku rovněž týrá. Tím se hlavní hrdinka dostává do stejného kolotoče, který zažila ve svém dětství. Dokáže se vymanit z bludného kruhu?
Kniha byla inspirována skutečnými událostmi.

Kolotoč strachu


Moje hodnocení: Kniha je strhujícím příběhem, který skutečně zasáhne a chytí za srdce. Na konci však budete cítit úlevu a to je po drastickém vyprávění to nejdůležitější. Moc mě to bavilo, nemohla jsem se odtrhnout a prožila jsem s Kristýnou opravdu vše. Zapůsobila na mě dost silně a to je ten správný pozůstatek, který má kniha zanechat. Na příběh Kristýny jen tak nezapomenu a nevěřím, že někdo jiný ano. Skutečně je to výtečně podané a v celku to působí nenuceně, jakoby vám svůj příběh vyprávěla vaše kamarádka či známá. Rozhodně knihu doporučuji přečíst všema deseti a věřím, že se jen tak nenajde člověk, kterému by se to nelíbilo a nechytilo ho to za srdce tak, jako mě. Nemohu tedy jinak než dát 5 hvězdiček.





Jak si zapisuji přečtené knihy a jiné seznamy

12. června 2019 v 10:37 | TheLazyCat |  • Knihy - vše kolem nich
Nedávno jsem publikovala článek o tom, jak a kde si můžete zapisovat vaše knihy - ať už přečtené nebo ty, co si chcete přečíst, co vlastníte či úplně jiné. Hned v první části o ručně psaných seznamech jsem se zmínila, jak si vše vedu. A nyní se k tomu chci vrátit a malinko víc to s vámi rozebrat a přiblížit vám svůj systém. Třeba pro vaši inspiraci nebo jen pro zajímavost.

V první řadě zdůrazňuji, že v tomto článku jde pouze o rukou psané zápisky. Ty elektronické a jiné způsoby najdete v nedávno publikovaném článku ZDE.

1) Přečtené knihy

Vybrala jsem si pro zapisování přečtených knih hezký modrý blok s tvrdými deskami a gumičkou na přetažení, aby se mi neotevřel a nepoškodil. Uvnitř má klasické užší linky. V tomhle bloku mám zapsáno nejvíce ze všech poznámek, protože kromě titulů a autorů si zde zapisuji i kratší shrnutí (+-půl stránky), dobu čtení na přesné datum (odkdy dokdy) a samozřejmě také hodnocení. Značím si zde i čísla v sériích, abych měla přehled. Na první pohled to může vypadat trochu nepřehledně, ale mě to tak vyhovuje a sem sahám opravdu jen, když si chci upamatovat nějaké dojmy či pocity z dané knihy.

Momentálně to bude skoro rok, co si sem vše zapisuji. Stránky si po jedné čísluji a k dnešnímu dni tam mám 48 stran poznámek o přečtených knihách. Doufám, že mi blok dlouho vydrží, avšak už mám v tuto chvíli pořízené jeho pokračování v jiné barvě. Moc mě to baví a je v dnešní době velmi příjemné občas něco napsat rukou. Upozorňuji ale také, že si sem nezapisuju okamžitě každou knihu, co přečtu. Poznámky jsou vlastně obdoby toho, co mám napsáno na Databázi knih a tak nemám problém si jednou za čas sednout a za chvilku si dopsat několik posledních knih v řadě.



2) Výčet autorů a jejich knih (přečtené)

Můj další velký blok není klasický jako ty předchozí. Zde se jedná o takzvaný "karisblok", což je jednoduše řečeno takový vazač na volné listy. Má kroužkovou vazbu, kterou si otevřete a můžete libovolně vkládat či vyndávat volné děrované listy. Už na první pohled mě zaujala jeho vínová barva s motivem na přední straně. Jeho součástí je i abecední rejstřík, který u některých je vložený při koupi a u některých se musí přikoupit. Není to drahá záležitost, protože i s abecedním rejstříkem tento stál kolem 80 Kč, volné listy 100 ks se pohybuje kolem 30 Kč. A věřte mi, že vám to vystačí na hodně dlouho.

Na počítači jsem si vytvořila ozdobným písmem ještě jednotlivá písmena, protože rejstřík vždy obsahuje dvě až tři písmena abecedy a nerozlišuje háčky a čárky. Proto jsem si udělala ještě další svou podkategorii a nalepila na listy. Za nimi pak už mám vždy jméno autora abecedně dle příjmení (1 autor na 1 list) a za pomlčkou jeho přečtená díla. Je to velmi přehledné a "uklizené", takže nemám problém dohledat, zda jsem daného autora četla a co vše od něj jsem schroupala. Jako přehled je to opravdu praktické a hlavně pokud ještě občas využiju barevné štítky k označení.

Zatím mám místa docela dost, ale obávám se, že brzy možná stránky dojdou a tak si asi budu muset pořídit ještě druhý stejný kousek a rozdělit abecedu na dvě poloviny. Sem si vše zapisuji velmi zřídka a nejvíce najednou - opět podle Databáze knih nebo prvního modrého bloku. Obvykle je to po několika měsících a tím, že si vždy jen nadepíšu stránky a založím, nebo dopíšu k už zapsanému autorovi další knihu, není to vůbec problém. Už se těším, až to jednou budu mít hezky plné a budu si moct za pár let listovat a vzpomínat.


3) Knihy, co si chci přečíst

Pro skupinu knih, co mám zájem si přečíst, jsem si zvolila roztomilý kočičí blok v kroužkové vazbě a s tvrdými deskami. Jelikož se jedná jen o výčet titulů a autorů, není třeba nějak moc řešit podobu a pohodlnost. Jedno zhýralost však mám a to, že zde píšu jenom na pravé stránky. Je to z toho důvodu, že kvůli vysoké kroužkové vazbě se mi na levou stranu špatně píše a pak to vypadá, jako bych to psala nohou. I zde si stránky samozřejmě čísluju a jsem u čísla 8.

Stejně jako u přečtených knih čerpám ze seznamů na Databázi knih a tudíž nemusím při každé knize hned hledat blok k zapsání, prostě si jí online zadám do seznamu v aplikaci a pak jednou za čas vše přenesu do tohoto bloku. Jakmile knihu přečtu, zelenou barvou si ji vyškrtnu a tak vím, co už jsem přečetla a co na přečtení stále čeká. Je to nesporný pomocník pří výběru v knihovně i na nákupech.




A tady se můžete podívat, jak všechny tři bloky vypadají vedle sebe. Zde můžete také vidět, jak vypadají zvenku.
Zleva - 1) modrý blok na přečtené knihy s komentáři, 2) prostřední karisblok s abecedním rejstříkem a 3) je kočičí kroužkový blok s knihami, které si chci přečíst.


Bonus - Čtenářský diář 2019

A opět se budu opakovat s mým oblíbeným diářem. Nerada ho zařazuji mezi jiné zápisníky a bloky. Především je to proto, že je časově omezený jedním rokem a navíc není primárně určený k zapisování přečtených knih. Jeho hlavní funkcí je prostě diář. Mám ho již druhý rok po sobě a jsem stále spokojená až nadšená. Oproti roku 2018 je v letošním roce mnohem více místa k zapisování přečtených knih, stejně jsem si musela ale čisté stránky okopírovat a vlepit, aby mi to stačilo.

Každopádně máte na jednu knihu jeden řádek - prostor na název knihy, autora a hodnocení 0-5 hvězdiček (stejné jako mám já na blogu - o to je to vše jednodušší). Knihy si tam zapisuji prakticky ihned po přečtení, protože mám diář stále u sebe. Staré diáře nevyhazuji, ale schovávám si je - mohu si tak zpětně prolistovat, kolik knih jsem za daný přečetla a jaké. Hledání je tak snadnější.

Pro ty, kdo by ho neznali a chtěli ho vyzkoušet - jedná se o diář vydávaný Knihovnou Jiřího Mahena v Brně, stojí 160 Kč (+ poštovné) a nejlepší je sledovat jejich FB stránku - Knihovna Jiřího Mahena v Brně. Včas se tam objeví možnost pro objednání (odhadem červen, červenec). Pokud byste to prošvihli, je jediná možnost se na podzim vydat do Brna a koupit ho osobně přímo v knihovně.



A jak si zapisujete přečtené knihy vy?
 


Warcross - Marie Lu | RECENZE

7. června 2019 v 11:04 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Young adult literatura je poslední dobou má oblíbená a tak nemohla chybět ani tato kniha. Byla mi doporučována ze všech stran (hlavně z IG a YT) a tak jsem podlehla. Díkybohu.

Název: Warcross
Název v originále: Warcross
Autor: Marie Lu
Překlad: Petra Miketová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 320
Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 9788075446374

Emika je hackerka s duhovými vlasy, která se protlouká nelehkým životem. Poté, co ji matka opustila, zemřel i její otec a zanechal jí samé dluhy. Má problémy zaplatit nájem a vypadá to, že bude vystěhovaná i z toho nejmizernějšího bytu ve městě. Jediný únik ji přináší Warcross, kam se pomocí brýlí uchyluje. Jednou však šlápne vedle a to, když se nabourá do mezinárodního turnaje. Díky tomu si ji Hideo Tanaka (majitel a objevitel Warcrossu) pozve do Tokia a nabídne ji práci, která se neodmítá. Bude pracovat snad na všechny strany a nejen, že musí Hidea a Warcross ochránit před úplně vším, musí i odolávat svým emocím k Hideovi. Po vstupu na profesionální scénu Warcrossu to však nevypadá dobře a je možné, že se její cíl nevyvede, protože se ocitá v ohrožení i ona sama. Podaří se jí z toho klubka vymotat ve zdraví a ochránit i její blízké? To se dozvíte jedině v knize.



Do příběhu se dalo začíst velmi snadno. Opravdu hodně snadno, je milý a pohltí vás na pár stranách. S hlavní hrdinkou jsem se sblížila a ztotožnila prakticky ihned a od té doby jsme jeli na stejné vlně. Byl to opravdu příjemný pocit. Už jen to, jak úžasného člověka jsem v ní celou dobu viděla. Sice je samotářská, ale má smysl pro zodpovědnost a čest, umí se rozhodovat a je vždy věrná svému slovu. Má také zlaté srdce a dost mi k tomu mému přirostla. Kdo mi však byl od začátku lehce nesympatický, byl Hideo. Nevím proč, ale nenašla jsem k němu cestu jako Emika. A postupně, jak se příběh vyvíjel, se to stupňovalo.

Ráda bych ještě jednou vyzdvihla čtivost příběhu, protože s tím jsem se opět chvíli nesetkala. Nutilo mě to číst dál a dál, potřebovala jsem vědět, jak to bude pokračovat. Absence hluchých a nudných míst to vše podtrhla. Pořád se tam něco dělo. Navíc se tam dost střídaly emoce - chvíli radost, pak smutek, láska, napětí, přátelství a hlavně zvraty každou chvíli. Byl to opravdu strhující příběh výborně propracovaný, prostě dokonalý. Závěr je navíc totálně úžasný a naplnil má očekávání před druhým dílem. Už se nemohu dočkat, až se do něj pustím.

Bohužel i zde knihu hyzdily chyby - pravopisné i stylistické, které mne kolikrát donutily si větu přečíst několikrát, abych ji pochopila správně, neboť v ní chyběla písmena či byly ve špatném rodu či pádu. Je to škoda, že korektura zde nezapracovala na 100%, protože by si to kniha určitě plně zasloužila. Přeci jen to čtenáře rozhodí. Ve spojení s tématikou, kterou sama moc neznám (počítačové hry a hacker) mi to místy malinko ztížilo četbu, ale rychle se do toho čtenář dostane a nemyslím si, že by to bylo nějak náročné na pochopení. Avšak jediné, co je k tomu opravdu silně potřeba je velká dávka představivosti (i když stejně jako u jiných fantasy či sci-fi knih).

Kniha je v hardbacku na krásném nažloutlém papíře (takže krásně voní) a text je skvěle uspořádán. Ani nahuštěně, ani velké mezery, prostě tak akorát, aby se to příjemně četlo a nepletly se řádky. Velikost písma a okraje stran také ideální, možná proto příběh tak rychle utíkal. Rozsahově není příběh vůbec dlouhý, i když na první pohled tak kniha vypadá. Je to však klamný efekt. Já jsem byla spokojená ze všech stran.


Anotace
Warcross není jen hra, je to způsob života! Od autorky úspěšné série Legenda.
Herní fenomén Warcross je pro některé únikem z reality, jiní si díky němu přijdou na slušné peníze. Hackerka Emika je na mizině. Aby si přivydělala, zariskuje a nabourá se do mezinárodního turnaje ve Warcrossu. Jenže omylem se ocitne ve středu dění a přes noc se stane celebritou. Dokonce dostane od tajemného tvůrce Warcrossu nabídku, která se neodmítá. A tak Emika zamíří do Tokia, kde odhalí spiknutí, které by mohlo mít nedozírné následky.




Moje hodnocení: Ačkoliv jsem to nečekala, kniha mě okouzlila. Daný svět se mi velice zalíbil a závěr mi přímo sebral dech. Krásně se to čte, je to milé a příjemné, žádné nátlaky na čtenáře, prostě si to do posledního písmena užijete. Emiku si zamilujete a profily ostatních postav se vám také budou líbit (ať ty pozitivní, tak i negativní). Už se velmi těším, až se pustím do druhého dílu a dozvím se, kam se svět Warcrossu posouvá dál. Chyby, které se v knize vyskytují, jsou malou muškou na předním skle, která vás sice irituje, ale nezakalí vám suprový pocit z jízdy. Já vám Warcross rozhodně doporučuji a hodnotím plným počtem 5 hvězdiček. Kdo váhá - určitě se do ní pusťte, litovat fakt nebudete.



Sběrná kniha - Helena Třeštíková, Pavel Kosatík | RECENZE

4. června 2019 v 10:42 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Nutnost vybrat si do čtenářské výzvy knihu se slovem "kniha" v názvu + moje nadšení pro časosběrné dokumenty paní režisérky Třeštíkové = dílo, na které jsem dlouho čekala, než se v knihovně uvolní a hned jsem se do něj pustila.


Název: Sběrná kniha
Autor: Helena Třeštíková, Pavel Kosatík
Rok vydání: 2017
Počet stran: 340
Nakladatelství: Paseka
ISBN: 978-80-7432-752-0



Jako podtitul je kniha nazvána Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem. A to mluví za vše. Nejedná se o klasickou knihu beletrie a ani o žádnou literaturu faktu, zde jde o biografii režisérky Třeštíkové z pohledu novináře Pavla Kosatíka. Ten klade otázky a paní režisérka odpovídá. Otázky jsou pokládané leckdy opravdu obsáhle a jsou odlišené tučným písmem. Odpovědi jsou netučným fontem.

Hned z kraje musím říct, že filmy Heleny Třeštíkové mám moc ráda - viděla jsem Manželské etudy, René, Katka - oba díly a obdivuji jí za její práci. A proto jsem si knihu vybrala záměrně k nahlédnutí za oponu natáčení dokumentů. V tomto ohledu mě kniha určitě nezklamala a jako třešnička na dortu obsahuje i kapitoly přímo z režisérčina života. Zaujala mě kapitola o jejím krátkém období coby ministryně kultury. Je tedy vidět, že kniha skutečně nemapuje jen režisérský či osobní život, ale i jiné části, které spousta lidí nezná.

I přesto, že se jedná o vyprávění a rozhovor, není to nijak surové ani nudné, naopak. Moc hezky se mi to četlo, bylo to místy i napínavé a vše hezky přirozeně plyne. Nečetla jsem ještě tak obsáhlý rozhovor, který by byl zároveň milý, uhlazený a příjemný. Helena Třeštíková má úžasné vnitřní charisma, které je cítit i z jejích odpovědí, stejně tak jako její otevřenost.

Na druhou stranu mě vyloženě iritoval pan novinář Kosatík. Nevím, na co je zvyklý z publicistiky, ale leckteré jeho otázky mě zvedaly ze židle. Mnohokrát tlačil paní Třeštíkovou tam, kam nechtěla. Jeho obsáhlé otázky většinou obsahovaly i odpověď, kterou se jí tak snažil podsunout spolu se svými názory. Mě zajímalo to, co odpoví paní režisérka a ne nějaký (pro mě doposud neznámý) novinář. Vynucoval si její souhlasy a místy až útočně bazíroval na drobnostech, kterým se ona evidentně chtěla oklikou vyhnout. Což by jako publicista měl vycítit. Navíc se kolikrát babral v banalitách a nedokázal pochopit její postoj.

Z odpovědí paní Třeštíkové je však znát klid, nebojí se ho napomenout, "odpálkovat" či vyjádřit nesouhlas. A to se mi líbí. Nenechala se do ničeho natlačit a byla pořád sama sebou, o to více si jí vážím. Musím říct, že je vidět, že je to zkušená a velmi inteligentní žena, která si zažila různá období vývoje naší země a dokáže díky tomu na situace pohlížet ve velmi širokých souvislostech. Fotografie, které připojila ze svého archivu, nádherně dokreslují celou její biografii. I to pomáhá k vytvoření kompletnějšího obrazu jejího vyprávění nad rámec abstrakce.


Anotace
Helena Třeštíková v rozhovoru s Pavlem Kosatíkem.
"Když člověk bydlí na Václaváku, nemůže si představovat, že unikne dějinám," říká dokumentaristka Helena Třeštíková, která se narodila přímo v jednom z domů na slavném pražském náměstí. Moderní československé a posléze české dějiny zachytila jako nikdo jiný, místo politiků a velkých událostí sledovala v Manželských etudách obyčejné rodiny. Díky unikátní technice sběrného dokumentu, kterou někdo nazývá také posedlostí uplývajícím časem, zpřítomnila proměnu společenských poměrů i způsobu života jednotlivců.
Nyní si sama vyzkoušela jaké to je stát se objektem, známý spisovatel Pavel Kosatík přináší nejucelenější pohled na život Heleny Třeštíkové od jejího dětství do současnosti. Režisérka vypráví o vlastní rodině i účinkujících, kteří se často stávají jejími pomyslnými členy. Natož když se protagonista do režisérky zamiluje. Odhaluje zrození filmového stylu, vzpomíná na svoje vzory i na to, jak se sběrný dokument za čtyřicet let proměnil. Nechybí ani otázky související s etikou jejího přístupu, okolnostmi vzniku nejvýznamnějších filmů i jejího působení v politice, které sama považuje za svůj největší omyl. I tyto otázky mohou být překvapivě osobní.

Sběrná kniha


Moje hodnocení: Z knihy jsem opravdu nadšená a moc se mi líbila. Byla plná informací, po kterých jsem prahla a zároveň mě moc bavilo jí číst i prohlížet. Paní režisérku Třeštíkovou mám opravdu moc ráda a díky knize jsem se dozvěděla o dalších jejích filmech a dílech, které mi utekly. Budu to muset napravit. Její přínos časosběrných dokumentů je neodiskutovatelný a je třeba v nich hledat vlastní smysl, není to jen vyprávění o jednom životě, je třeba sledovat kontext doby, rodiny a všeho dohromady, co danou situaci vytvořilo. Kdyby celou biografii napsala sama, dala bych plný počet hvězdiček, zde však musí jedna dolů a to za pana Kosatíka. Opravdu mi neseděl jeho až nátlakový přístup a přišlo mi to nedůstojné a vůči paní režisérce nesprávné. Velká škoda, proto v celkovém hodnocení 4 hvězdičky.


Kam si zapisovat přečtené knihy?

31. května 2019 v 10:50 | TheLazyCat |  • Knihy - vše kolem nich
Narazila jsem na téma, o které jsem se hlouběji zajímala a nenašla jsem žádný článek či shrnutí, co by mi mohlo být ku pomoci. A tak jsem se rozhodla vytvořit ucelený obraz sama. Tématem je? Kam všude si můžete zapisovat přečtené knihy (na netu, ručně či přes aplikace). A nejen ty přečtené, ale i ty, co si v budoucnu chceme přečíst, popřípadě i jiné seznamy, co se vždycky hodí.

Rukou psané

První velkou a pro mě nejdůležitější skupinou jsou rukou psané zápisky o přečtených knihách. Existuje mnoho způsobů, jak to dělat, já vám tu představím tři nejsilnější skupiny a jeden malý bonus.

1) Vlastní blok - prostě si koupíte nějaký krásný blok (třeba v tvrdých deskách) a začnete si zapisovat, co jste přečetli. Styl a to, co vše si zapíšete, je jen na vás. Já mám celkem tři bloky - přečtené knihy s krátkým shrnutím, druhou jen na tituly řazené dle autorů a třetí na knihy, které si chci přečíst. Ale více o tom už brzy v samostatném článku.


2) Zápisník milovnice knih - nádherný zápisník v kartonových deskách s gumičkou přímo vyzývá k zapsání knih. Máte na rozdíl od čistého bloku předtištěnou předlohu a kolonky, kam co zapsat. Zápisník obsahuje i samolepky, kterými si můžete vylepšit své poznámky. Zatím jsem si do něj nic nezapsala, protože si vše píšu do svých bloků, ale plánuji si tam zapisovat knihy, které mě za uplynulý rok zaujaly nejvíce. Je tam místo na tuším 54 knih (proto pro mě nevhodné na zapisování všech přečtených knih, když jich mám v plánu 100 za rok) a zpracování je naprosto úžasné. Cena je však vyšší, stojí jako leckterá nová kniha - 255 Kč. Ježíšek ale byl laskavý a nadělil mi ho k loňským Vánocům.

(klikni na obrázek a prohlédni si ukázku, jak vypadá zápisník uvnitř)

3) Moje tajné zápisky o knížkách a o životě - novinka od Yoli, kterou jsem hned musela mít. Bohužel jsem se sekla, je to malý formát (o trochu větší A6 či menší A5) a kromě pár stránek o knihách jsou tam věci skutečně do života. Mnoho místa na vlastní poznámky, horoskopy a podobně. Spíš jako deníček pro mladší čtenáře / čtenářky. Já mám vlastní diář a deník si nijak moc nepíšu, pro mě tedy naprosto nevhodné. Uvidím, třeba pro něj najdu nějaké využití a nebo ho daruji ve škole dětem jako odměnu. Rozhodně to není pro ty, co mají v plánu přečíst 100 knih za rok ☺ Cena je však lákavá - 99 Kč.

(klikni na obrázek a prohlédni si ukázku, jak vypadá zápisník uvnitř)

+ BONUS - Čtenářský diář - záměrně jsem ho nezařadila jako další číslo, rovnocenné ostatním a to hlavně z důvodu, že se nejedná o místo, kam vyloženě píšete jenom přečtené knihy (jiné seznamy zde nejsou), protože jeho hlavní funkcí je prostě diář na aktuální rok. A z toho vyplývá i to druhé - déle jak rok ho využívat nemůžete. Proto je tu jen jako malý bonus, já mám zelený diář vydávány Městskou knihovnou Jiřího Mahena v Brně - stojí do 200 Kč a dá se objednat jen přes ně a dostatečně dopředu (vloni rozesílali objednávky tuším v červnu nebo červenci na další rok). Vzadu je pak dvoustrana, kam si můžete zapsat přečtené knihy, na jednu je však jen jeden řádek + hodnocení, takže žádné detaily tam nevměstnáte. Využívám ho jako zhodnocení počtu knih za daný rok.



Weby

Velmi početná skupina a čím dál rozšířenější. Každý nosí v ruce telefon, má doma notebook, tablet či PC. A na netu děláme úplně všechno - nakupujeme, komunikujeme, pracujeme, hledáme informace ... tak proč si tam nezapisovat i přečtené knihy. Já třeba píšu mnohem rychleji na PC než rukou, i když rukou psané věci mají své kouzlo, trvá to déle (kor když chci, aby to nějak vypadalo). Na klávesnici jedu rychlostí blesku a občas se i předbíhám - a v tom je nesporné kouzlo zapisování online na internetu - stíháte zachytit veškeré myšlenky.

1) Databáze knih - můj největší a nejoblíbenější favorit. Od chvíle, kdy jsem objevila kouzlo DK, propadla jsem knihám více než jindy. Skvělá komunita, vše v jednom - hodnocení, recenze, komentáře, veškeré bibliografické informace, diskuze a žebříčky, bazar kniha a jako třešnička na dortu - Čtenářská výzva každý rok. Její funkční rozhraní mi naprosto vyhovuje. Je jednoduché, uživatelsky velmi příjemné a přehledné. Máte možnost si vytvářet své vlastní seznamy nad rámec přednastavených (a že i těch je fakt hodně) a bazar knih je zde opatřen hodnoceními. Můžete si tedy ověřit člověka, od kterého chcete nakupovat. Můžete diskutovat veřejně v diskuzích či v soukromých zprávách a vyhledat si vhodné knihy podle mnoha filtrů.
Jak jste si mohli všimnout, veškeré údaje, které o knihách uvádím - fotografie, informace a podobně - mám z DK a uvádím i odkazy. Vše se souhlasem a podporou provozovatele DK Danem. Vlevo v oblíbených máte pár nejdůležitějších odkazů. Jsem tedy velikým zastáncem Databáze knih a zatím jsem se nesetkala s člověkem, který by po registraci litoval.



2) Goodreads - zahraniční web pro ty, kteří mají alespoň nějaké základy angličtiny. Sice jsou tam české knihy uvedené v češtině, ale základní funkční rozhraní je v angličtině. Stejně tak registrace a jiné technické záležitosti. Já osobně GR vůbec nepoužívám, jsem tam pouze registrovaná a občas si tam najdu nějakou knihu v anglickém originále, abych porovnala obálky. Myslím si, že nejvhodnější je to pro lidi, co čtou ve více jazycích - třeba v češtině i angličtině. Mají tam vše pohromadě a nemusí mít dva seznamy - jeden třeba na DK pro české knihy a druhý jinde. Stránka GR na mě působí však uživatelsky trochu chaoticky, místy je nepřehledná a úplně mi nevyhovuje celobéžový vzhled. Proto ho nevyužívám, ale jestli někdy začnu číst knihy v angličtině, nebudu váhat ani minutu, kam své online seznamy zavedu.

Výsledek obrázku pro goodreads banner


3) ČBDB - poslední českou stránku jsem si nechala nakonec, protože .... já nevím co si myslet. Je to obdoba čsfd.cz (filmy), ale pro knihy. Je to oficiální československá bibliografická databáze, která mě ani náhodou nepřitáhla svou atraktivitou uživatelského prostředí. Je to tak trochu každý pes jiná ves, nepřehledné, spousta knih v seznamů úplně chybí, existuje zde bazar, který však nemá ověření prodejců ani hodnocení a navíc je to takové nijaké. Úplně obyčejné, nesrovnané a mě tohle prostě nevyhovuje. Ve výsledku je to stejné jako Databáze knih, ale v takovém horším kabátku, méně uživatelsky promyšlené a také máte mnohem méně možností vlastního rozvoje a přizpůsobení užívání.
Výsledek obrázku pro čbdb banner


Aplikace

Ne každý chce lézt do prohlížeče, aby si zapsal přečtenou knihu a nebo jít na PC (notebook). A proto máme také knižní aplikace, které nám usnadňují život nejen v zapisování knih, ale i v jejich výběru.

1) Booxy - o co horší je pro mě web cbdb.cz, o to lepší je jejich aplikace Booxy. To, co se mi na webu nelíbí, zde je super - seznamy knih, diskuzní fóra, hodnocení a komentáře knih a jejich sdílení dále. Je to vše uživatelsky velmi příjemné, jednoduché a přehledné. Já jí nevyužívám, ale zkoušela jsem jí a líbila se mi. Nechce se mi však všechno, co mám na DK překopírovávat i sem. Ale bohužel musím říct, že Booxy app je lepší než aplikace Databáze knih.

Výsledek obrázku pro booxy


2) Databáze knih aplikace - další appka od populárního webu, tentokrát mé oblíbené Databáze. Bohužel musím ale konstatovat, že za webem silně pokulhává, je taková "sražená" (naplácaná na sobě a nepřehledná). Vše, co si tam ale uděláte na webu, se vám automaticky promítne i do aplikace, což je super. Máte tam však přístup jen k omezenému prostředí. Využijete ji jen na hledání knih, autorů, komentářů a na úpravu vlastních seznamů. Diskuze, bazar, čtenářská výzva nebo třeba žebříčky knih zde nenajdete. Bazar a vyřizování zpráv mi zde chybí asi úplně nejvíce. Co je zase na druhou stranu obrovská výhoda této aplikace je integrovaná funkce vyhledávání pomocí fotoaparátu a vyfocení ISBN knihy. Funguje to sice občas trochu mizerně, ale je to skvělý pomocník při výběru četby v knihkupectví.

Výsledek obrázku pro databáze knih aplikace


Elektronicky

Kromě těch, co použijí různé předdefinované možností online na webu či v mobilu, jiní rádi využijí prázdný nepopsaný list a začnou si vše tvořit sami dle svého. A pro ty jsou tu opět tři základní možnosti.

1) Poznámky v PC x mobilu - existuje opravdu dost možností textových editorů či aplikací pro telefon. To vám umožní si dělat poznámky přesně dle vašeho gusta a můžete si tak vše přizpůsobit přesně tak, jak se vám zlíbí. Ať už co kniha to jeden soubor, nebo jeden upravený databázový soubor s prokliky na různé stránky. Vše závisí na tom, jak moc jste pokročilý v ovládání těchto editorů. V mobilu je to vše malinko složitější, ale pokud někdo není vyloženě knihomol a přečte jen pár knih do roka, stačí obyčejné poznámky zálohované na Google Disk či v emailu.

2) Tabulky v Excelu - podmínkou zde je samozřejmě mít Windows a ovládat jejich klíčové programy. Výhodou je, že v jednom souboru na více kartách můžete mít mnoho seznamů - přečtené, rozečtené, čekající na přečtení, rezervované v knihovně, nedočtené, líbící se nebo nelíbící se a mnoho dalších. Je velmi jednoduché se k souboru kdekoliv dostat a upravit ho, pokud ho máte zálohovaný na Google Disku. Výhodou je i čas, protože stačí vytvořit základ a ten pak jen vyplňovat, vše tak přizpůsobíte vlastním požadavkům a potřebám. Nevýhodu jsem žádnou nenašla, jen nutnost ovládat pokročilejší funkce programu k nastavení databází a funkcí. Pokud to tedy neumíte, budete se muset leccos přiučit a je jen na vás, zda vám to za to stojí, či zvolíte jinou variantu.

3) Blog - bylo by hloupé nezmínit to, co sama používám. Tento můj blog slouží zároveň jako moje pokladnice přečtených knih - na každou knihu, co přečtu, také napíšu recenzi. A tak mám i obsáhlejší verze toho, co si píšu do bloku spolu s obálkou knihy, informacemi o ní a také shrnutím děje (kdybych náhodou zapomněla). Ano ovšem, píšu to i pro vás, ale sama blog používám jako vlastní retrospektivu.


Lépe už vám to asi nepodám a tak bych takhle ráda skončila. Brzy vyjde článek o tom, jak si knihy zapisuju rukou já, protože je to malinko složitější. Pokud byste přišli na další pro vás důležitý způsob zapisování knih, napište mi do komentářů nebo do zprávy pro autora - budu za to moc vděčná.
Děkuji a mějte se nádherně.

Nimbus - Neal Shusterman | RECENZE

29. května 2019 v 13:03 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Druhý díl Smrtky vyšel koncem dubna a já s ním plynule a okamžitě navázala na první díl. A udělala jsem dobře, jenže teď se mi z "dokonalého" světa nechce ven.

Název: Nimbus
Název v originále: Thunderhead
Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2019
Počet stran: 440
Nakladatelství: Yoli
ISBN: 978-80-7617-359-0


Po té, co Rowan na poslední chvíli utekl z konkláve, prchá neznámo kam. Pověsti o smrtce Luciferovi se však dále šíří. A smrtky nového řádu či ty, co neprojevují dostatečnou úctu koseným lidem, by se před ním měly třást. Čistka nadále probíhá a bylo ukončeno již mnoho smrtek, které si nezasloužily dále cechu sloužit. Anastázie si nachází vlastní styl kosení lidí a objevuje se nám tu i nová postava Greysona Tollivera, kterého vychoval sám Nimbus. Shodou okolností ho navede, aby zachránil ctihodné smrtky Anastázii a Curieovou před ukončením. Někdo po nich jde a protože Nimbus se nemůže jakkoliv plést do záležitostí smrtek, vše vyšetřuje smrtka Constantin. Zároveň to uvnitř cechu smrtek vše, protože proti sobě naráží stará garda a nový řád (Goddardových stoupenců), kteří se z kosení radují a požívají z něj uspokojení. Anastázie v tom má hrát velkou roli, protože jako mladší smrtka, díky svým učitelům, tíhne ke staré gardě a může tak ovlivnit i mnoho dalších mladších smrtek a tím i budoucnost vývoje cechu. Možná proto je cílem útoků. Na pozadí toho všeho svádí Greyson boj jako nezvedenec, dokud se všechny nitě nespojí v jeden provaz. Jenže pak už je možná pozdě a jsou věci, které ani Nimbus nezachrání. A to ani když se záhadná postava snaží odhalit tajemství jedné staré říkanky.



Ihned po dočtení Smrtky (3 dny mezi tím volna) jsem se pustila do Nimbu. A jízda pokračovala, děj navazuje tam, kde první díl skončil a vtáhne vás do sebe tak rychle, že nestihnete ani mrknout. Osudy Rowana (smrtky Lucifera), Citry (smrtky Anastázie) a Greysona (Morda) jsou ty hlavní a musím říct, že všechny postavy jsou mi nesmírně sympatické. Když pominu smrtky nového řádu, není v knize žádná postava, co by mě iritovala. Vše je tak, jak má být a perfektně to sedí.

Autor naprosto zachoval čtivost příběhu a i když se nemohu ve výčtu zmínit o všem, o čem bych chtěla, protože bych mohla odhalit nějaké spoilery, křičím do světa "je to skvělé, úžasné, božské". Hodně se mi líbí to, že místo deníkových záznamů smrtek se zde mezi kapitolami nachází jakýsi deník samotného Nimba. Osvětluje nám v něm, co může a nemůže, jak přemýšlí, jak přistupuje k problémům a vzdáleně i možná co cítí. Pokud jako umělá inteligence něco vůbec cítí. Dodává to příběhu návaznost a leccos vysvětluje - doporučuji tedy rozhodně nepřeskakovat.

Navíc jejich svět nemá vlastně je tam moc složitý, stále se dozvídáme o dalších nových moderních technologiích a spojuje se nám to dohromady do jednoho celku. Celou dobu držím palce a snažím se, aby to dopadlo jak si přeju a nakonec? Nabere děj rychlý spád a i když se může čtenář těšit z výhry dobra, zlo vše finálně bere do svých rukou a zasazuje těžkou ránu. A kniha končí tak, že se mi chce řvát vzteky. Docela mi trvalo než jsem závěr pobrala a jsem ještě pořád trochu naštvaná (nebo možná jen rozčarovaná). Kor když nevím, jak dlouho budu muset čekat na další díl.

Vazba knihy je stejná jako u prvního dílu - měkká vazba s překlápěcími bočnicemi a budu se opakovat, ale stejně jako první díl i tento by si zasloužil pevnou vazbu. Jsou to docela obsáhlé knihy a nedovedu si představit, až budu knihu číst poněkolikáté, že to obyčejná lepená vazba zvládne. Ale to je jen detail. Obálka je samozřejmě nádherná a jsem zvědavá, jak bude vypadat ilustrace na třetím dílu.

A debaty o plusech či mínusech vytvořeného světa by byly na staletí. Jako každá doba si s sebou nese klady i zápory. Lidstvo na to musí být připraveno, pokud není, dopadne to katastrofálně.


Anotace
Rowan se rozhodl, že na vlastní pěst napraví cech smrtek a podrobí jej zkoušce ohněm - a to doslova. Po zimním konkláve zmizel v ústraní a od té doby podniká útoky na zkažené smrtky - nejen ve StředoMerice, ale na celém kontinentu. Stal se z něj lidový hrdina - smrtka Lucifer - který v černé róbě odevzdává zkorumpované smrtky plamenům. Citra, z níž se pod dohledem smrtky Curieové stala mladší smrtka, zkaženost vidí a chce ji změnit zevnitř, ale na každém kroku nachází překážky, a dokonce se ocitá v ohrožení života. Rozkol mezi "starou gardou" a "novým řádem" se vyostřuje a vzájemné soupeření přechází od slov k činům. Nad tím vším bdí vševědoucí Nimbus - jediný, kdo má moc řešit závažné problémy dokonalého světa. Ale vloží se do toho, nebo bude jen přihlížet, jak se dokonalost mění v úpadek?

Nimbus


Moje hodnocení: I Nimbus je naprosto úžasná knížka a celou sérii doporučuji přečíst. Je to neskutečně čtivé, daný svět je vám povědomý a přitom ho objevujete, však co může být úžasnějšího, než když neexistuje smrt, jak jí známe dnes. Děj se vyvíjí, postupuje neustále dopředu a strhne vás s sebou. A to, že zde Nimbus (překvapivě dle názvu) hraje opravdu důležitou roli, mě velmi těší. Doufám a prosím, aby si autor s dalším dílem "pohnul" nebo se budu muset od knih pustit znovu. Kdo váhá se čtením - přestaňte a pusťte se do toho, litovat nebudete. Ačkoliv fantasy přicházím na chuť až poslední dobou a jinak to moc nečtu, jsem opravdu nadšená. Proto nemám jinou možnost než dát plný počet 5 hvězdiček.



Smrtka - Neal Shusterman | RECENZE

24. května 2019 v 10:14 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Konečně nastal ten krásný čas a já se mohla v klidu pustit do Smrtky, na kterou jsem se těšila snad rok. A to proto, že konečně vyšel druhý díl a já tak mohla krásně navázat v sérii. Bála jsem se, že to skončí jako s knihou Bez šance, která nepřečtená leží v knihovně a doufá ve vydání pokračování. To se ale zatím nechystá, tak bude muset ještě chvíli počkat.

Název: Smrtka
Název v originále: Scythe
Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2018
Počet stran: 384
Nakladatelství: Yoli
ISBN: 978-80-7549-734-5


Citra a Rowan jsou dva naprosto rozdílní mladí lidé, mají rozdílné rodiny a i přesto si je vybere Faraday za své učedníky. A čeho? Přeci smrti. Je to ctihodný smrtka, který musí udržovat populaci ve správných mezích. Lidé díky nanotechnologiím neumírají, jsou vymýcené nemoci a ani věk není problém. Pokud se cítíte staří, necháte si přetočit tachometr a je vám zase třicet, vědomí však zůstává. Navíc neexistují pojmy jako vražda či zabití. Může se vám stát, že spadnete z vysoké budovy, budete pár dnů zmrtvení než vás dají dohromady a můžete žít dál. Smrty také nezabíjí, ale kosí - pro dobro lidstva. Citra a Rowan jdou do výcviku s tím, že jeden z nich se stane smrtkou a druhý odejde zpět domů, na výročním setkání smrtek však smrtka Goddard rozpoutá diskuzi, ze které vyjde rozsudek - ten kdo vyhraje musí pokosit druhého. A oni se do boje dají ačkoliv nejsou schopní si vůbec představit, že druhého sprovodí navždy ze světa, je mezi nimi cosi silnějšího. Navíc i mezi smrtkami se objevuje semínko zla právě v podobě Goddarda a jeho stoupenců, kteří si kosení sladce užívají. Dnes bychom je nazvali asi masovými vrahy, v jejich době pro to není označení. Každopádně jsou hanbou cechu smrtek, ale následovníků je víc a víc. Jak zabránit katastrofě přímo v centu cechu, který nepodléhá působnosti umělé inteligence Nimbu, který vše řídí?



V první chvíli jsem měla trochu problém pobrat systém světa, ve kterém se to vše odehrává. Nezapadalo mi to do sebe, ale to bylo jen chvíli. Je to určitě tím, že nejsem na tento žánr zvyklá, je to teprve druhá fantasy dystopie, do které jsem se pustila. Tou první byl Naslouchač a Faja od Petry Stehlíkové. A i přes tento pomalejší začátek jsem se do knihy zakousla a daný svět mě okouzlil. A možná se díky tomu ze mě stane fanoušek fantasy? ☺

Hlavní postavy mi přilnuly všechny, až v průběhu děje se vyrýsovalo pár výjimek, ale to tak bývá, že k záporným postavám obvykle cítíte antipatie. Hlavní linka se sice věnuje Citře a Rowanovi, ale ne v té romantické sféře. Ta je zde víceméně minimální a příběh se skutečně ubírá hlavně směrem k úloze smrtek a jejich svědomí. Největší část pro mě zabíraly úvahy o smrti jako takové a o světě, ve kterém smrtky musely nalézt cestu za smířením a svým vlastním svědomím.

V celku jde tedy několik dějových linek ruku v ruce, prolínají se a ovlivňují. Není to však nic složitého na pochopení, právě naopak. Je to velice čtivé, rozhodně ne zmatečné, spíš uhlazené, jednoduchého stylu a velmi mile zpracované. Textu na stránce tak akorát, čte se skvěle a za každou částí najdete zápisky z deníku těch známých smrtek i učedníků, co se vyskytují v příběhu. Děj se vyvíjí přirozeně, postupně se nám odkrývá, nic násilného ani nepřirozeného. I když v takovém světě vás těžko něco překvapí. Navíc má autor skvělou schopnost vystihnout a vykreslit vše přesně a popsat to naprosto dokonale.

Čeho si na knize vážím hodně je to, že vás donutí přemýšlet, i když nechcete.
Je to tak správně? Oni to za správné považují.
A následky? Neřeší a možná ani žádné nejsou.
Šlo by to tak v dnešním světě? Nemyslím si.
Je to vůbec přirozený vývoj? Pro ně určitě. Neumím si moc představit, žít v takovém světě. Odpadá sice starost o to, že zemřu (stářím myslím, nebo na rakovinu, infarkt či něco jiného), ale kdykoliv může přijít smrtka a já se musím podvolit. Když to neudělám, schytá to celá moje rodina.
Je lepší to dopředu vědět, nebo ne?
A miliony podobných otázek se vám pořád honí hlavou pořád dokola a vyvstávají miliony dalších. A i přesto, že o světě neustále přemýšlíte, nenarušuje to dějovou linii, která jde chvilkami trochu stranou, nebolí vás z toho hlava - je to prostě přirozené.

Lehce mě zklamala fyzická podoba knihy - paperback. Myslím si, že by si zrovna tato kniha zasloužila bytelný hardback (pevnou vazbu), aby jí člověk mohl číst pořád dokola, listovat a nebát se rozlepení či rozlámání vazby. Neříkám, že by byla nekvalitně udělaná, to vůbec ne. Ale pevná vazby je rozhodně lepší a v případě Smrtky by to určitě stálo za to. Uvidíme, třeba se i toho dočkáme.


Anotace
Svět bez hladu, nemocí, válek, bídy. To vše se lidstvu povedlo. Zvítězilo dokonce i nad smrtí. Scythové jsou nyní jediní, kdo může ukončit jakýkoliv život a je jim přikázáno tak činit s cílem udržet objem populace pod kontrolou.
První část strhující nové knižní série od Neala Shustermana, autora čtenářského hitu Bez šance. Ve světě budoucnosti lidstvo zvítězilo nad nemoci, stárnutím a nakonec i nad smrtí. Nikdo neumírá a Zemi hrozí přelidnění. Jedinými, kdo může ukončit život, jsou tak "smrtky". Dva mladí lidé, Citra a Rowan, jsou vybráni, aby se stali učedníky tohoto řemesla - což je role, po níž ani jeden z nich netouží. Musí si osvojit "umění" brát život, a přitom mít na paměti, že když se jim to nepodaří, mohou vlastní život ztratit. Okolnosti je postaví proti sobě a brzy je jasné, že pokud jeden z nich vyhraje, druhý musí zemřít… Za dokonalý svět je třeba zaplatit vysokou cenu.



Moje hodnocení: Já jsem ze Smrtky rozhodně nadšená. Nečekala jsem, že mě tento svět pohltí (téměř stejně jako ten z Naslouchače) a jsem ráda, že se mohu ihned pustit do druhého dílu. Velkou roli zde hraje (stejně jako v historických románech) čest, morálka a svědomí. A to se mi moc líbí. Zamyslíte se nad vlastní existencí a svědomím, porovnáváte a kombinujete. Miluji tyhle pocity z knihy. A proto vám jí doporučuji všemi 5 hvězdičkami. Určitě neváhejte víc a pusťte se do ní. I když nejsem zastánce ani fanoušek fantasy ani young adult, byla to dobrá volba.



Jak jsem začala číst ... a jak to bylo dál?

22. května 2019 v 10:26 | TheLazyCat |  • O mě
Každý z nás má za sebou příběh, jak se dostal ke čtení. Někdo to měl v sobě od dětství, jiný si knihy oblíbil až v dospělosti - jsme rozdílní a já vám dnes přinesu takové okénko do mé minulosti a prásknu na sebe, jak jsem se ke čtení dostala já. Navíc k tomu samozřejmě přidám i pokračování, jak to mám dodnes.

Bylo mi přes čtyři roky, když jsem se začínala učit s dědou a babičkou písmenka. Nejprve poznávat a spojovat, číst je a nakonec i psát. Trvalo mi to, ale než jsem šla do školy, už jsem to uměla. V té době byly mými oblíbenými knížkami leporela s říkankami a krátké pohádky. Jak jsem ale rostla, objevovala jsem kouzlo klasických knih. Voněly mi, byly mi moc příjemné na dotek a milovala jsem svět, který jsem v nich mohla objevit.

Jelikož jsem od mala byla "oplácaná", neměla jsem moc kamarádů a tak jsem neměla s kým trávit čas venku (ano, dříve jsme neseděli u počítače, ale běhali po venku a hráli si na policajty a zloděje a podobně - pozn. autorky). Knihy mi byly příjemnějším společníkem, nehodnotily mě, prostě mi daly všechno to, co bylo uvnitř. Všechno bez rozdílu. Začala jsem objevovat kouzlo knih pro dívky - o koních, o dívkách a jejich dobrodružství, přes psychické problémy - drogy, anorexie, bulimie (Ivonne Březinová), až jsem narazila na Robinsona Crusoe. Byl to výtisk po tatínkovi, hodně hodně starý. Pečovala jsem o něj jako o poklad a četla ho pořád dokola snad stokrát. Některé nezáživné pasáže jsem časem vynechávala a nořila se do čistého příběhu, který mě naplňoval.

Když se mi začala kniha v ruce malinko rozpadat, došlo mi, že bych měla jít dál a pustit se do dalších knih. A najednou přišla éra Harryho Pottera. Všichni to četli, všichni to chtěli a maminka mi díly postupně nosila z knihovny z práce. Hltala jsem je jedním dechem a nemohla se dočkat pokračování. Vytvořila jsem si svou vlastní podobu jejich světa a schovávala se do něj. Hlavní trojice byla parta mých nej kamarádů.

Je to neuvěřitelné, ale poté jsem propadla kouzlu Stephena Kinga a Vlastimila Vondrušky. Dvě neporovnatelné strany mince. Horory jako Pytel kostí, Dračí oči a nebo I mrtví se někdy vracejí mi naháněly husí kůži, ale líbilo se mi to. Pan Vondruška mi zase přinášel touhu po vyšetřování vražd a hlavně prostředí středověku, které mne neskutečně lákalo. Začala jsem prosit maminku, aby mi z knihovny z práce nosila více a více jeho knih. Tehdy jich ale ještě nebylo vydáno tolik ☺

A samozřejmě další období, ve kterém jsem propadla románům Lenky Lanczové. Upřímně - ukažte mi dívku, která by něco od ní nečetla. Zhltala jsem je všechny, co byly vydané. Mimochodem čtu je dodnes, i když je nemám všechny, své tři oblíbené beru do ruky často a ráda. Větší část mám pak jako eknihy.

Prázdniny jsme rok co rok trávili na chalupě a tam jsem dělala jen jedinou věc - vyhřívala se na slunci a četla. Dokonce jsem si utíkala zařídit prázdninovou kartičku do místní knihovny. A vyplatilo se. Ani nespočítám to množství knih, co jsem přelouskala. V té době jsem si nevedla žádné záznamy, spoléhala jsem se na vlastní hlavu. Rodiče i prarodiče mě pořád naháněli, abych mazala taky ven a trochu se hýbala - Šárinka pecivál však nehnula zadkem a četla a četla.

Knihy se mnou putovaly skrz celou základní i střední školu, na vysoké však nastal zlom. Kdo už o mě něco četl dříve ví, že jsem studovala historii a archeologii v Pardubicích. Jenže požadavky na povinnou četbu tam byly dost hardcore. Do té doby jsem neměla ponětí, co to obnáší a jako milovnici knih mi to nepřišlo jako problém. Ano, měla jsem s tím u humanitního oboru počítat, ale bylo to opravdu hodně náročné. Do většiny předmětů +- 10 daných odborných knih za semestr, jednou mi to vyšlo i na 50 knih za 4 měsíce a do toho se samozřejmě učit z přednášek a prezentací. Čtení se mi zprotivilo, protože jsem se k němu musela nutit, nemohla si ho vybrat, byly to nezáživné studie a faktografická či filozofická díla. Z toho výpisky a naučit se. Na beletrii jsem ani nepomyslela. Byla to první chvíle, kdy mi bylo protivné brát knihu do ruky, nevoněly mi a došlo to až do fáze znechucení.

Po odchodu z vysoké jsem byla chvíli nezaměstnaná a pak jsem si našla první práci v Bille jako hlavní pokladní - dělala jsem 16hodinové směny a domů chodila prakticky jenom spát a to vše za pár korun. Když už byla chvíle volna, využila jsem jí k procházce či filmu. Po roce jsem skončila a po nějaké době získala práci, kterou mám doteď. A u ní jsem znovu objevila lásku ke knihám. Od mala moje knihovna praskala ve švech, ale v rámci mezí, protože kapesné nebylo veliké a rodiče korigovali narůstající přírůstky.

Poslední rok jsem se však utrhla ze řetězu a nakupuji dost, ačkoliv zase nemám knihovnu, kterou bych ráda. To se brzy změní, ale i tak se musím opravdu krotit. Za uplynulé dva roky jsem přesáhla 50 přečtených knih za rok, letos to chci dohnat až ke 100. Snad se mi to podaří - je to sice maraton, ale velice příjemný. Žádné nucení, vybírám si to, co mě opravdu baví a zatím mám šťastnou ruku. Věřím, že tentokrát (protože nehrozí další silné znechucení) mi to již vydrží a knihy mě budou provázet zbytkem mého života <3


Plížením vpřed - Rupert Fawcett | RECENZE

17. května 2019 v 10:52 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Komiksová kniha o kočkách? Tu jsem přeci nemohla přejít jen tak ☺

Název: Plížením vpřed
Název v originále: On the Prowl: The Secret Life of Cats
Autor: Rupert Fawcett
Překlad: Jiří Stárek
Rok vydání: 2018
Počet stran: 154
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-255-115-5


Kočky zbožňuji a beru si z nich občas i inspiraci. Však to mám nejen v názvu, ale i ve zvyku - především co se týká lenosti a flegmatismu. Zde se jedná o kombinaci kočičího humoru a komiksu. A musím říct, že mix je to tedy skutečně povedený. Už na obálce započíná laškování ve stylu chlupatých kožíšků a rozhodně vás navnadí se podívat dovnitř. Jenže jakmile se to stane, máte sice na chvíli o zábavu postaráno, ale najednou jste na konci. Je to jednohubka na cca půl hodiny, pro pomalejší čtenáře na hodinu.

Je vidět, že autor má rozhodně minimálně jednu kočku doma, protože přesně ví, jak přemýšlejí, jak se chovají a co se jim asi honí hlavou. Zná kočičí stereotypy a má odpozorován jejich význam. A jako ilustrátor zvládl všechno zmíněné přenést na papír úžasným neotřelým a vtipným způsobem. Ať už se jedná o samostatné obrázky či tabulky s vývojem děje. Je trefný, přímočarý a hlavně i přes jednoduchost kreseb je vše tak, jak má být. Výstižné, vtipné a originální. Hodně mi autor udělal radost i tím, že neopomněl zmínit kočičí schopnost "mítvšenaháku".

Když držíte v ruce tuto knihu, nemáte žádná očekávání - možná jen jedno a to pobavení. Neočekáváte složité vzorce nebo hloubku děje. Je to oddechová jednorázová záležitost, ke které se však vždy rádi vrátíte, pokud vám něco zkazí den a vy si chcete k večeru náladu trochu zlepšit. Co mě teď ale hodně vrtá hlavou je to, zda je překlad dobře udělaný. Věty v originálu, co jsem pochytila z občasných webových obrázků autora na FB, jsou velmi jednoduše formulované a tak by i člověk, co angličtinu neovládá moc dobře, neměl mít problém s pochopením. Z toho důvodu přemýšlím o koupi anglického originálu a porovnání s českým překladem.

Většina vyobrazení je vtipná a skutečně pobaví, jsou tam samozřejmě i výjimky potvrzující pravidlo, ale není jich mnoho. Poměr tipuji asi 3:1. Jednoduchý styl kresby autora dodává samozřejmě více vyniknout pointě a tak by to mělo být. Ráda bych si pořídila ještě jeho první knihu Bez vodítka, která se stejným způsobem věnuje psům. Což jasně dokazuje, že si mě autor získal. Mám podobných knih doma již několik, ale myslím si, že tato bude mít přední místo. Každý by měl mít ve své sbírce něco podobného pro chmurné večery.

Víc na tom asi k recenzování není, protože textu pomálu, humoru a vtipu dost. A to vše v malém balení, menším než A5. Vhodná i na cesty a myslím si, že perfektní i ke společnému čtení například s partnerem - my se spolu docela nasmáli.


Anotace
Komiksově pojatá kniha, v níž jsou humorným způsobem vylíčeny všechny dobré a špatné vlastnosti koček. Nastíněno je také, o čem asi tak kočky mezi sebou mluví a na co myslí v různých běžných situacích. Titul byl sestaven z malých komiksů, jež autor pravidelně publikoval na Facebooku a které si získaly více než 100 000 fanoušků. Tato nádherná kniha bude dozajista skvělým dárkem pro všechny milovníky koček - a nejen pro ně!



Moje hodnocení: Příjemné nepřekvapení, očekávala jsem minimum a dostala docela dost. Jsem za to ráda, budu se k této knize často vracet a listovat si pro zvednutí nálady. A to nejen pro milovníky koček. Zpracování knihy je opravdu příjemné a milé. Občas si člověk říká, kéž by ta zvířata uměla mluvit (a třeba i číst) - co by nám o tomhle díle asi řekla ☺ Já jsem moc ráda, že jsem narazila v knihách Dobrovský na slevu právě na tuto knihu a už se poohlížím jak po originálu tak i po psí verzi. Děkuji a za mě hodnotím 4 hvězdičkami - každá je zasloužená. Na pátou tomu něco chybělo.

Momentky - Barbara Nesvadbová | RECENZE

15. května 2019 v 10:24 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Další povídková kniha za mnou, už si na ně pomalu ale jistě začínám zvykat.

Název: Momentky
Autor: Barbara Nesvadbová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 160
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3722-9


U knih, které obsahují povídky, je dost těžké vystihnout, o čem kniha je. Zde je to však naprosto jasné - jedná se o knihu věnovanou lásce - fyzické i duševní. Ať už jde o trápení s láskou, nevěru nebo jednostrannou lásku, či jen sex, každé povídce je vyhrazen trochu jiný prostor. Většina je však z té smutnější strany, působí proto v celku docela depresivně. Ačkoliv obvykle povídkové knihy nečtu úplně najednou a prokládám je jinými, zde mi soustavné čtení nevadilo. Povídky se mi do sebe ani nijak moc nepletly, jen občas byla nešťastně zvolená jména, kdy se ve dvou za sebou jdoucích povídkách objeví jedno stejné jméno. To bylo matoucí.

Emoce jsou v příbězích vykreslené docela pěkně, dá se do postav docela dobře vcítit. V některých se mi podařilo i pro mě najít hlubší smysl, i když jde těžko posoudit, zda je to jen mé subjektivní vnímání, či to tak autorka zamýšlela. Jiné jsou zase odhalené na dřeň, žádné zbytečné okecávání, prostě jen holá fakta jednoho vztahu. A i když by to někomu mohlo přijít nepříjemné až prosté, mě se to líbilo, protože takové prostě některé vztahy jsou.

Povídky mají obecně celkem malý rozsah, to se dá určit i z toho, kolik jich v knize je a jak málo stran celkově kniha má. Vychází to průměrně kolen 2-5 stran na jednu povídku a to je málo. Není možnost rozvoje děje, bližšího poznání či pochopení kontextu. Někdy je to však lepší, vždyť ne vždy je ke všemu dost informací a je nutné si udělat názor i z mála. Za sebe musím říct, že nejvíce mi v mysli utkvěla povídka s názvem Milena.

Fyzická podoba knihy mne docela překvapila, protože se jedná o tvrdou vazbu s velmi zvláštní obálkou. Nemá totiž barevné a olepené hrany. Vidíte a můžete si tedy sáhnout na surovou hmotu, ze které je obálka udělaná. Opravdu zajímavé a originální zpracování, se kterým jsem se zatím nesetkala. Vše je uvnitř navíc doplněno nádhernými kresbami žen různých typů, které vše dokreslují a vždy zabírají jednu stranu na přelomu dvou příběhů. Dodávají všemu ten správný pocit a bez nich by mi kniha přišla nedokončená.

Anotace
Povídky známé české spisovatelky a novinářky. Momentky zachycují chvíle, kdy se náš život láme; jsou to okamžiky hlubokého štěstí i bolestných ztrát nebo fatálních rozhodnutí. "Jsou chvíle, které zůstanou v hlavě jako v albu. Navždy. Nemusíte je mít na fotkách. I přesto jsou nezapomenutelné. Štěstí se skládá z okamžiků. To ostatní je život."

Momentky


Moje hodnocení: Ve výsledku kniha určitě neurazí, ale ani nijak nenadchne. Vyprávění je příjemné, milé, docela odsýpá a jelikož se nejedná o žádnou obsáhlou publikaci, čtení jde opravdu rychle. Jedná se o oddechové čtení bez složitostí a s velkou dávkou jednoduchosti. Líbilo se mi to tak průměrně, jsem ráda, že jsem si jí přečetla. Určitě se ale ke knize nevrátím, ale díky podobným knížkám si pomalu ale jistě hledám cestu k těm povídkovým a v budoucnu se jim určitě nebudu vyhýbat. Hodnotím zde 3 hvězdičkami a plně to vystihuje mé pocity z knihy.


Ta přede mnou - J. P. Delaney | RECENZE

10. května 2019 v 10:09 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Hrozně jsem se těšila na další originální thriller, který doma čekal na přečtení. Je to u mě výjimkou, ale knihu jsem si vybrala v katalogu Knižního klubu a mám jí tak ve své knihovně. Sice chvíli trvalo, než jsem se propracovala k jejímu přečtení, ale je to tu.

Název: Ta přede mnou
Název v originále: The Girl Before
Autor: J. P. Delaney (pseudonym)
Překlad: Milena Pellarová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 344
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3408-2


Je jedno jaký traumatizující zážitek za sebou máte, stačí málo - nová budoucnost. Tu nabízí jak Emmě tak Jane architektonický poklad v podobě domu, kde po nastěhování nemáte možnost nic měnit. Nesmíte si přinést vlastní nábytek, koberce a prakticky ani moc osobních věcí. Oblečení, kosmetiku a drogerii, boty a pár drobností. Knihy jsou zde na povážnou. Nutné je také dodržovat asi 200 pravidel. Je to zvláštní, ale je to jediný dům svého druhu, kde máte možnost začít nový život spolu se strohostí a jemností minimalismu. Oprostit se od všeho a žít jen se sebou a pro sebe. Podivínský Edward, který dům naplánoval, postavil a vybavil, je architekt každou svou buňkou, o nic míń je však také perfekcionista a detailista. Po smrti manželky a dítěte je z něj i "bezcitný" muž, který nechce klasický vztah, jedná bez emocí a jen ve prospěch stran. Jane žije v domě nyní a s Edwardem jakýsi vztah mají, ona se však snaží dopátrat smrti jeho manželky a dítěte, poté i jiných osob. To ji samo o sobě vystaví skutečnému nebezpečí a ona musí bojovat nejen o život svého potomka, ale i o svůj.



V první chvíli jsem si myslela, že půjde o knihu na styl Cizince od Arna Strobela a Ursuly Poznanski. Už na první stránce mi došlo, že jsem se šeredně spletla. Už jen úprava knihy mi mohla napovědět, že vše je jinak než vypadá. Kniha je docela velká rozměrově a hned od začátku nás čeká hodně prázdného bílého místa. Hodně volných listů, půlstran a velkých nadpisů určujících, z kterého pohledu bude následující část vyprávěna - Emma nebo Jane. I proto mi kniha docela utíkala.

Začíst se hned od začátku nebyl vůbec problém i právě kvůli tomu, že text i strany rychle ubíhají. Někdy však bylo střídaní dvou hlavních hrdinek tak rychlé (po jeden a půl straně například), že jsem se ztrácela. Hlavně pokud jsem musela knihu odložit a později se vracela, musela jsem dávat pozor na detaily, které hrdinku určovaly a nebo se vrátit pár stran zpět. Je to trochu nepříjemná komplikace.

Po dočtení vám zůstanou pocity, které se dají definovat jako neutrální. Závěr není úplně jednoznačný a lze si pod tím představit více variant a i proto to vše tak trochu vyznívá do ztracena. U knih mi jde především o zážitek a emoce, zde se ale nic moc nedělo. Navíc prezentovat knihu jako thriller? Nevím. Mě to přišlo spíš jako zajímavě a originálně udělaný román, však jen proto, že se hlavní hrdinky bojí o život bych to nenazývala thrillerem. Těch vyjmenuji ihned minimálně 10 lepších.

Tím, že text sice rychle ubíhal, ale moc se tam nedělo a nebylo to nijak moc čtivé, měla jsem čas přemýšlet. Už asi v polovině mi došlo, jak to celé bude a? Ono to tak na konci opravdu bylo. Předvídatelný nejen konec ale i děj připraví čtenáře i o poslední zbytky zážitků z příběhu. Potenciál knihy byl obrovský, téma úžasné a i originální zpracování předurčovali, že by mělo jít o dílo skutečně povedené. Bohužel se to nakonec nepodařilo a mě to docela mrzí.

Jediné, kde je kniha opravdu dobrá je jazyk. Je napsána příjemným stylem, bez chyb a přehnaných složitostí. Není to sice nijak moc čtivé, ale o to více příjemné a milé čtení. Je to uhlazené, přehledné a jednoduché, i proto se to asi tak dobře a rychle čte.


Anotace
Temný psychologický thriller, který byl ještě před vydáním prodán do více než 30 zemí po celém světě a jehož autorem je úspěšný spisovatel, vystupujícího pod pseudonymem J. P. Delaney.

Emma se snaží vzpamatovat z traumatického přepadení a se snoubencem hledá místo, kde by mohla začít nový život. Ovšem žádný z bytů, které navštíví, pro ni není cenově dostupný - anebo se v něm necítí bezpečně. Dokud nenavštíví ten dům na Folgate Street. Je to mistrovské architektonické dílo - minimalistický design ze světlého kamene a skla se vzdušnými, otevřenými prostory. Ten dům má ovšem také svá pravidla. Tajemný architekt, který ho projektoval pro svou rodinu, má totiž pro nájemníky celou řadu nařízení a restrikcí - nesmí mít např. žádné knihy, ozdobné polštáře či jiné dekorativní předměty, dokonce ani fotografie. Tenhle prostor má totiž své nájemníky změnit - a také to udělá. Jane prožila osobní tragédii a také ona potřebuje nový začátek. Když objeví dům na Folgate Street, okamžitě ji uchvátí - stejně jako jeho sice trochu odměřený, ale přitažlivý tvůrce. Brzy po nastěhování se však Jane dozvídá o záhadném předčasném úmrtí předchozí nájemnice - ženě, která byla Jane podobná jak vzhledem, tak věkem. Čím více se Jane snaží v onom příběhu rozlišit pravdu od lží, tím více je nucena podřídit se stejným pravidlům, dělat stejná rozhodnutí, stýkat se s těmi samými lidmi a zažívat stejný teror jako ta předešlá…

Ta přede mnou


Moje hodnocení: Určitě bych tuto knihu nenazývala temným psychologickým thrillerem. Dále od pravdy to být nemůže. Jako originálně zpracované románové vyprávění s prvky tajemna možná. Ano, kniha nese označení "bestseller", ale to neznamená, že by měla být topová a dokonalá. Je to škoda, dle anotace jsem se na ní moc těšila a věřila, že bude dobrá - a zklamala jsem se. Četlo se to dobře, to nemůžu popřít, ale dějově to dost pokulhává v závěsu. Do dalších knih se pouštět nebudu, styl drží pořád stejný a já se raději zakousnu do thrillerů, které za to stojí. Zde je neutrální hodnocení určitě na místě - 3 hvězdičky a to hlavně za zpracování a jazyk.


Čtecí krize

6. května 2019 v 10:02 | TheLazyCat |  • Knihy - vše kolem nich
Upřímně mě osobně tohle slovo docela děsí. Jako každý knihomol jsem se s tímto problémem samozřejmě setkala a nejednou. Ale silně mě zatím nezasáhla, proto se bojím slovní spojení "čtecí krize" vyslovit. Je to něco jako s krvavou Mary - kdo 3x vysloví, toho navštíví. Proboha jenom to ne! Musím si dávat pozor, zatím jsem to řečeno jen jednou).

Dala jsem si tento rok za cíl přečíst 100 knih, i když vím, že nejde jenom o počet knih, ale i rozsah, počet stran, zhuštění textu a bla bla bla mraky dalších věcí. Ale člověk, který chce něčeho dosáhnout si musí dát cíl. A jak jinak ho formulovat? Přečíst 100 000 stránek? Stejně to o ničem nevypovídá - můžou to být ilustrované knihy. Nebo počet znaků? 10 000 000 znaků přečíst? Kolik by to tak bylo asi vět, stran a knih? Prostě mi krásné číslo 100 a k tomu knih přišlo jako nejlepší řešení.

Nejde jen o to sama sebe motivovat a pak si třeba dopřát nějakou odměnu, ale hlavně o to, abych věděla, kam směřuji a dodržovala své počítání. Prozatím jsem to spočítala na 2 knihy týdně a to se zvládnout dá. Jsem sice pár knih ve skluzu, důležité je se tím nenechat rozhodit a jet dál podle nálady. Přidala jsem si počítadlo také ještě sem na blog do sekce Menu a můj Profil, kde můžete aktuálně sledovat, na jakém čísle se nacházím - aktualizuji to po každé přečtené knize a ještě chci časem přidat sekci Právě čtu.

Ale to jsem malinko odběhla od čtecí krize, které je tento článek věnován (když nepočítám nadpis - zmíněno 2x sakra). Ono to úzce souvisí, protože když jste motivovaní číst, pak to jde skoro samo a nepřipouštíte si něco jiného. Ale může se stát, že se vám zrovna nechce. Po přečtení Naslouchače se mi toto stává docela často, nic mě úplně nebaví, nemůžu se úplně začíst a nemám z toho ten správný pocit. Nevím, jak se zpátky nastartovat do toho správného tempa, i když si vybírám knihy k přečtení stále stejně a zatím jsem se úplně nesekla v úsudku.

Momentálně jsem ve fázi lehkého nucení se do každé stránky, nic mě úplně nechytá a pochybuji, že na tom má vinu stále Naslouchač a Faja. A obávám se, že zde už nejde jen o krátkodobou věc. Nic mě nechytá a i přesto, že jsem si pořídila do své sbírky pár klasických i nových hororů a thrillerů, nic mě nedonutí se začíst. Jak z toho ven?

Čeká vás jako mě maraton a nutně se potřebujete znovu rozjet, či chytit druhý dech? Mám tu pro vás několik bodů, které by vám mohly pomoci:

1) Dejte si krátkou pauzu - prostě na pár dnů vypněte a nečtěte nic, co není nutné (ani noviny, program TV, titulky,....). Dejte pohov očím i hlavě. Myšleno tím ve volném čase, já vypustit v práci emaily nebo přestat číst přípravy na hodiny, asi bych nemohla fungovat ☺ Vždy, když se do něčeho nutíte, rázem se vám to zprotiví ještě mnohokrát více. A o to přeci nikdo nestojí. Na světě je tolik nádherných knih, které jen čekají až je přečtete.

2) Pusťte si vaši oblíbenou zfilmovanou knihu - pro ty, co něco takového mají, u mě je to Harry Potter. Navnadí vás to číst své oblíbené knihy, i kdyby do nich jen nahlédnout a prolistovat. Film je zase jiný smyslový vjem a je zde větší šance na úspěch. Pokud nemáte, přeskočte na další bod.

3) Vraťte se ke své nejoblíbenější knize - každý z nás má nějakou knihu, ke které se vrací třeba od dětství. Klasickou srdcovou záležitost. Já mám Malého prince, Robinsona Crusoua, knihy Lenky Lanczové od puberty a sem tam nějaké novější knihy. Nebo si ráda prohlížím obrazové průvodce třeba pražskými legendami, českými pověstmi a podobně. Čím kratší je taková kniha, tím rychlejší je návrat do vlastního tempa čtení. Už jen to, že jí budete držet v ruce, cítit papír a barvu, hladit hřbet a probírat se stránkami, vás posune k tomu, brát do ruky další a další.

4) Sledujte sociální sítě a ostatní čtenáře - já mám moc ráda Míšu z RadšiKnihu a Markét ze Svět podle Marillee a jejich Humbook team. Vždy mi zvednou náladu jak na IG, tak i na YT. Doporučí mi nové knihy, shrnou příběh a já jsem pak natěšená jako ony. A také jsem v pár skupinách na FB, kde si lidé mezi sebou doporučují přečtené knihy, diskutují o nich a navnadí vás svými pocity. To pak silně souvisí s dalším bodem.

5) Udělejte si radost a kupte si novou knihu - nemyslím tím zrovna novou, stačí i bazarová nebo antikvariátová, ale novou do své sbírky. Prostě řádně vybírejte, přemílejte a nechte se naladit na správnou vlnu a zvolte si tu pravou (u mě často množné číslo - ty hooodně pravé ☺). Je pak jedno, zda si knihu pořídíte z eshopu knihkupectví, bazaru Databáze knih, Trhu knih, FB bazaru nebo z antikvariátu. Důležité je, že jste si pečlivě zvolili a je dost pravděpodobné, že právě tato kniha vás dostane z nejhoršího.

*6) Poslední hvězdičková možnost je pro mě tak trochu mimo, protože není klasicky o čtení. Jedná se o možnost audioknihy. U mě by to rozhodně nefungovalo, ale někomu to zabrat může. Ať už by se jednalo o srdcovou záležitost nebo nějakou novinku, je to něco jako oblíbená zfilmovaná kniha - prostě zaujmete jiný smysl. Já však audioknihy poslouchám pouze v autě, kde se mi při čtení dělá špatně a tudíž pro mě to není ta správná volba.

Hodně důležité je také omezit veškeré okolní ruchy. Takže vypneme TV, počítač, odložíme telefon nebo tablet a zadíváme se do své knižní sbírky!

To je asi vše, co bych vám doporučila k překonání počínající i rozsáhlejší čtecí krize. Ááááá sakra a je to tu, teď jsem to řekla potřetí. Je to tady....cítím jí jak přichází. To jsem si naběhla.....jdu googlit zrušující zaklínadlo....


Říkali mi Sisi - Soňa Sirotková | RECENZE

3. května 2019 v 10:49 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Po delší době jsem opět zabrousila do historie a pustila se do románu od Soni Sirotkové o císařovně Sisi. Celkově tento román je prezentován jako vyprávění minulého života. Uvidíme, zda to bude stát za to.

Název: Říkali mi Sisi - vyprávění minulého života
Autor: Soňa Sirotková
Rok vydání: 2008
Počet stran: 231
Nakladatelství: Petrklíč
ISBN: 978-80-7229-197-7


Knih zaměřených na život císařovny Sisi je mnoho, románů snad úplně stejně. Zde se ale spojuje oboje dohromady. Život císařovny Elizabeth zná snad každý a kdo ne, nic mu tato kniha neřekne. Proto zde nebude klasické shnutí děje, protože se to rovná jejímu životopisu. Je pravdou, že mnoho faktů je zde překroucených, vynechaných nebo naopak jsou zde nové a vymyšlené. Autorka román prezentuje jako vyprávění minulého života, ke kterému se lze dostat s pomocí hypnózy. Já na tyhle věci úplně nevěřím, ale s podobným pojetím jsem se ještě nesetkala, o to více jsem byla zvědavá.

Začetla jsem se celkem rychle, po krátkém úvodu o hypnoterapickém sezení se rychle dostáváme do prostředí malé holčičky Sisi na Possenhofenu, kde se začne rozvíjet příběh budoucí císařovny. Spoustu informací, které se odehrávají poté - výběr nevěsty, korunovace, zamilovanost Sisi a Franze Josefa, nesnášenlivost s tchýní Sofií a tak dále. Zde jsou podány čtivě, věrohodně, ale já z faktografických studií vím, že ne vše tam je popsáno tak, jak se to stalo. Děj je přiohnutý k románovému vyprávění, s tím se ale muselo počítat.

Románové zpracování je rozhodně povedenější, než jiná, se kterými jsem se již setkala. Musím ale říct, že mi k srdci nijak nepřirostl. Jsem ráda, že jsem si ho přečetla, docela mě to bavilo, ale to je vše. Žádné velké nadšení se nekonalo. Co mě ale zasáhlo tak jako v dobrém i špatném, byl závěr. Zpracování cisařovniny smrti a její vnímání novým vtělením dnes. Jak osoba, která má být novým vtělením Sisiiny duše, pociťuje tu samou událost a důvody, proč a jak se co stalo. Z konce jsem byla lehce učarovaná a přišlo mi to jako ideální zakončení Alžbětina "života".

S čím jsem měla trochu problém bylo rozlišení, do jaké míry myslí autorka danou věc vážně a kde už začíná to románové prostředí. Ono celkově u románů založených na historickém jádru se to těžko rozlišuje. Zde je hranice opravdu a skutečně tenká a mě jako člověka, co je s faktografickou problematikou seznámen v docela širokém spektru, to dělalo místy problémy. Musela jsem se neustále zamýšlet a počítat, zda se to stát mohlo a nebo ne.

Textově je kniha příjemně čtivá, co vás ale dostane prakticky od první strany jsou pravopisné chyby. Jsou všudypřítomné a nepřehlédnutelné. Chybějící interpunkcí začínaje, přes chybějící písmena a znaky, gramatické chyby, neshodné rody až konče nesmyslným slovosledem, který nedává smysl. Měla jsem v ruce hodně knihy, kde byla velká chybovost, na tuhle se ale těžko drápaly. Zde je minimálně jedna chyba na stránku a zrovna mě tohle neskutečně rozčiluje. Nikdo není dokonalý, ani já a občas mi nějaká chyba ujede, stejně tak to mohlo ujet autorce. Avšak kniha, na které se podílí tolik lidí? Co dělal člověk, který měl na starosti korekturu? To by se opravdu stávat nemělo a i z tohoto důvodu knihu už znovu do ruky nevezmu. Autorka v březnu 2009 slibovala dotisk knihy, který měl být bez chyb, k němu však ale již nedošlo.

Rozdělení kapitol je zde docela klíčové. Na začátku každé z nich je časové rozpětí a místní údaje, kde se bude daná část jejího života odehrávat. Já si tyto kapitoly zakládala a když jsem si v průběhu čtení nebyla jistá, v jaké části Sisiina života se nacházíme, otočila jsem si, ujasnila si a moc mi to při čtení pomáhalo. Navíc je celá kniha doplněná černobílými obrázky Sisi, ať již kresby, malířské obrazy či fotografie. Jen je škoda, že tisk je na hrubém papíru a ne v úplně skvělé kvalitě, která pak těmto obrázkům nedává vyniknout. Na křídovém lesklém papíru s více propracovanými barvami i v černobílé škále by to vypadalo mnohem lépe.


Anotace
Sisi, fascinující císařovna rakouská, královna česká a uherská. Co o ní ve skutečnosti víme? Vždyť už za života se stala legendou opředenou mýty.Prožila zdánlivě šťastné dětství, zamiloval se do ní pohledný a mocný císař Franz Josef I. a ona se stala jednou z nejkrásnějších panovnic své doby. Proslavila ji její krása a podivínský způsob života, který se neslučoval s významným postavením císařovny.
Životopisný román o oblíbené císařovně rakouské, královně české a uherské, Alžbětě, manželce císaře Františka Josefa I.
Autorka se z jednotlivých střípků snažila posbírat nevšední příběh krásné panovnice, jakou Alžběta alias Sisi nesporně byla. Mnohokrát vyprávěné příběhy o zlé tchýni, o oblibě Sisi ve společnosti, i o jejím jezdeckém umění se snaží nahlížet nově a neotřele.
Říkali mi Sisi


Většina románů, které ji vykreslují jako mučednici bez viny je zcela ve stylu sladkobolných příběhů. Pravda ale zůstává ukryta pod cukrovou polevou. V této knize však Sisi odkrývá své nitro a mnohé vysvětluje. Vztah k manželovi, nepřátelům i nejbližším přítelkyním. Především však k dětem, na nichž se dopustila křivdy nejtěžší a nese podíl viny na jejich tragickém konci. Při psaní tohoto příběhu se autorka pokusila objevit skutečnou Sisi, zbavenou mýtů. Ženu z masa a krve. Přes deset let studovala historické dokumenty, životopisy a cestovala na místa, kde Sisi pobývala. Vídeň, Mnichov, Maďarsko, Korfu... Zároveň čerpá z osobní výpovědi ženy, která se v rámci léčebné terapie " podívala zpět" a v jednom z minulých životů se poznala jako "...Elisabeth, které říkali Sisi..."


Moje hodnocení: Nechápu, jak je to možné, ale ve finále se mi kniha docela líbila. Historický přínos nulový, zážitek z beletristického čtení docela pěkný. Chyby v knize (ano neustále to opakuji, protože takové množství jsem neviděla ani v diktátu některých našich dětí) jsou velkým problémem, který kazí celkový dojem z knihy. Za to úplně autorka nemůže, ale měla přeci jen celou knihu projít po dokončení ještě jednou sama, než šla kniha do tisku, mnoho chyb by na první pohled viděla. I přes to se mi kniha líbila, do ruky jí znovu nevezmu, ale hodnotím jí 4 hvězdičkami. Pokud by opravdu vyšel dotisk bez chyb, uvažovala bych o koupi do své sbírky. Takhle s čistým svědomím vrátím do knihovny. Čtivá a příjemná kniha.


Návrat z temnoty - Liz Coley | RECENZE

26. dubna 2019 v 10:08 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Opět se vracím k thrillerům, už se mi stýskalo. Kniha Návrat z temnoty se hodně objevovala jak na sociálních sítích, tak i na webech knihkupectví a už vůbec nemluvím o Instagramu. Jelikož se jedná o hodně dobře hodnocený thriller, nesměl mi chybět v seznamu toho, co si chci přečíst. A konečně přišla řada.

Název: Návrat z temnoty
Název v originále: Pretty Girl-13
Autor: Liz Coley
Překlad: Milan Lžička
Rok vydání: 2013
Počet stran: 304
Nakladatelství: Fortuna Libri
ISBN: 978-80-7321-705-1


Zmizela beze stopy. Po třech letech je zpátky její šestnáctileté já, ale Angie se pořád cítí jako třináctiletá holčička. Nepoznává své tělo, co se s ní stalo, jak se sama dostala zpět domů a co se s ní dělo ty tři roky - to netuší. Má v hlavě tmu a čím dál častěji se jí stává, že má pocit mdlob. Po nějaké době se probere a zjistí, že neomdlela, jen fungovala bez svého vědomého "já". Za to mohou její ostatní "já", která se jí snaží chránit před tím vším, co prožila a na co si ona sama nemapamtuje. Snaha začlenit se zpět do kolektivu přátel se zdá neuskutečnitelná, oni jsou o tři roky ve škole výš, ona je ale nemůže následovat. Navíc se z ní po jejím zmizení stala senzace jak v místě bydliště, tak i v TV a novinách. Dokáže si Angie vůbec někdy vzpomenou na to, co se dělo? A chce to vůbec? Vyšetřování ještě neskončilo a navíc začne chodit na terapii k mladé paní doktorce, která odhalí její problém a začne ho léčit. Jak se s tím Angela vyrovná? Jak její rodiče a okolí? A jestli se jí podaří někdy vzpomenou na všechno, co prožila? To se dozvíte jen v knize.



Po thrilleru Dřív než půjdu spát, který mě nijak moc nenadchl a spíš jsem jím proplula, mě tento chytil hned od začátku. Už jen ten skok - dívka na táboře si odskočí do lesa na záchod a pak už nic neví, je o tři roky starší, nic si nepamatuje a své tělo nepoznává. Samo zjištění jejích "já" mě překvapilo a místy jsem se i pousmála. Úsměv mi však většinou rychle na ústech zmrzl.

Dost se mi líbil styl i jazyk, kterým byla kniha napsaná, hezky se to četlo bez zádrhelů. Angie je zpočátku hodně zmatená a tak i text tomu trochu odpovídá, její další "já" jsou však odlišena i graficky a tak má čtenář možnost vše pochopit dříve, než dojde k vysvětlení v ději. Tedy tak tomu bylo alespoň u mě a byla jsem za tu možnost vděčná.

Autorka vůbec netlačila děj násilně dopředu, nechávala ho volně plynout a to mi u podobných knih opravdu vyhovuje. Nemám ráda násilně tlačený děj kupředu i za cenu nereálných prvků. Zde to však nebylo, vše bylo vysvětlené a skutečně se to tak mohlo stát. Situace tedy děsivá a neskutečná, ale uvěřitelná. Až do úplného konce.

Ten mě zasáhl opravdu silně. Já vám ho samozřejmě odkrývat nebudu, ale nečekala jsem tak silný emoční závěr. I když celou knihu člověk tak nějak vnímá psychiku hlavně Angie, ale i jejího okolí. Přeci jen rodiče ji prakticky oplakali a chtěli se posunout dál a ona se najednou objeví a chce navázat tam, kde skončila. Což není proveditelné a i rodiče (především otec) to musí nějak zvládnout. Kor když se jedná o vyrovnání se i s věcmi, které se děly ještě před Angiiným únosem. Ale závěr? Celá kniha byla jen slabý odvar psychologie a emocí - oproti závěru knihy, kdy ze mě vše muselo ven.

Ano, i zde mi ukápla slza a po dočtení jsem musela jít vše rozchodit a prostě zaměstnat ruce. Hodně mě to zasáhlo. Nechám však vás, abyste si udělali názor, zda to tak bylo správné, či ne. Já s tím nesouhlasila a určitě bych jednala jinak. Kdo četl, může se mi ozvat do zprávy (ne prosím do komentářů kvůli spoilerům) a můžeme to rozebrat.

Anotace
Bylo jí třináct, když se ztratila.
Zmizela své rodině, přátelům, světu. Když se zčistajasna objevila, zjistila, že jí chybí velký kus sebe samé.
Šestnáctiletá Angie Chapmanová se po třech letech od svého záhadného zmizení vrací domů. Z toho období si nic nepamatuje, jako by jí někdo vymazal všechny vzpomínky. Musí si poskládat příběh o všech hrůzách, které prožila, aby získala nazpět svůj život.

Návrat z temnoty


Moje hodnocení: Je to velmi čtivé, silný příběh a krásně napsaný. Psychika a celkově psychologie a psychiatrie zde hrají obrovskou roli, řekla bych že tu hlavní. A netýká se to jen Angie, ale i lidí v jejím okolí. I když se jí daří splývat, ponese si s sebou následky do konce života. Závěr mě zasáhl a naštval, ale to k takovým knihám prostě patří. Co kniha slibovala - to určitě splnila a ještě možná i o kousek navíc. Autorka opravdu umí psát a doufám, že se brzy dočkáme jejího dalšího díla. Nemohu však dát plný počet hvězdiček, protože vím, že se k této knize už nikdy nevrátím. I přesto, že se mi líbila, nebyl to tak silný zážitek, abych si ho chtěla zopakovat. Proto dávám 4 hvězdičky a všechny jsou plně zasloužené.




Dřív než půjdu spát - S. J. Watson | RECENZE

22. dubna 2019 v 10:55 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Půjčeno z knihovny a čekala dost dlouho, než na ní přijde řada. Poslední dobou pozoruji, že u mě thrillery a podobné knihy vedou. Jestli se tato zařadí mezi mé oblíbené a nebo bude zapomenuta? To se uvidí....

Název: Dřív než půjdu spát
Název v originále: Before I Go To Sleep
Autor: S. J. Watson
Překlad: Šárka Kadlecová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 368
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-3240-9


Christine se ráno vzbudí a nemá ponětí, kde je, s kým je a co se s ní stalo. Má pocit, že jí je kolem 20 let a nechápe, proč je v posteli s cizím mužem. Ten jí ihned po probuzení vysvětlí, že je její manžel Ben, měla nehodu a přes noc ztrácí paměť. Den co den se tohle odehrává. Trvá jí dlouho, než se vzpamatuje, fotografie v koupelně to vše potvrzují. Když manžel odejde do práce, zazvoní jí telefon a představí se jí doktor Nash, se kterým se již nějakou dobu léčí. Několika důkazy, které má po ruce si ověří, že mluví pravdu a vydá se na schůzku s ním. Postupně odkrývá svou identitu i pokročilý věk. Dozví se také, že zítra už nebude nic z toho vědět a bude na tom stejně jako dnes ráno. Jakmile usne, její paměť selže, nic se neuloží do té dlouhédobé a ona den co den bude zažívat pocit, že jí je 20 let a neví kde je. Po čase jí lékař navrhne, aby si vzala další mobil pro spojení s ním a navíc ji navede k psaní deníku. Musí najít bezpečné místo k ukrytí a zapisovat si do něj denně to, co se stalo a co se dozvěděla. Jen tak je možné někde ráno navázat. Skutečně začne cítit pokroky, má záblesky minulosti a dokáže si je dokonce po čase udržet. Její manžel se však chová divně a ona cítí, že její jakoukoliv další léčbu odmítá, navíc nachází mnoho lží a zkreslených informací, kterými ji krmí. Její syn Adam zemřel, fotografie zničil požár, který založila a jí se to stalo při automobilové nehodě. Brzy však nachází sama v sobě pravdu, která je ale ve finále mnohem hrůznější, než ji kdy napadlo.



Dlouho jsem tuhle knihu odkládala a když na ní přišla řada, byla jsem ihned zklamaná. Od začátku se mi nedařilo začíst se, žádný strhující napínavý děj se nekonal. Četla jsem jen do práce a z práce v metru, doma mne to nelákalo si knihu vzít a číst dál, proto mi trvalo téměř týden se jí prokousat. Téma bylo hodně zajímavé a je to škoda. Na druhou stranu chápu, že to bylo nutné. Znovu a znovu po probuzení šoky - popsané velmi pěkně, opakování vzpomínek, čtení deníku a strach. Od chvíle, kdy se na scéně objevuje Claire se mi to začalo líbit mnohem víc a číst mnohem lépe. Závěr nebudu komentovat - přečtěte si to a nechte se překvapit, ten totiž převálcuje úplně všechno.

Díky tomu, že většina knihy byla nudná, nebavila mě a nečetla se mi hezky, měla jsem dost času na vymýšlení závěrů. A i přesto, že jsem měla nějakých 200 stran náskok, nepodařilo se mi to vymyslet. Měla jsem nespočet domněnek, ale žádná se nepovrdila. Vše mělo mnohem zamotanější a neskutečnější závěr a jeho rozuzlení jsem hltala najednou a to do noci. Nemohla jsem se odtrhnout. A tady se vracím k pocitům z celé knihy najednou - rozuzlení tak skvělé, že změnilo můj celkový pohled na knihu.

Co se však týká samotného textu. Hrozně mi vadil přítomný čas, ve kterém je úvodní text napsaný a také závěr. Deníkvé záznamy jsou klasicky v minulém čase v ichformě, kdy nám je vypráví sama Christine. Ale ten přítomný čas na začátku knihy mi rval uši a nešlo mi to schroupat. Vůbec se to k tomu nehodilo, nebylo to tam aktuální. I když chápu, že tím rozlišením časů autor dodá odlišnost záznamů oproti tomu, co se skutečně děje. Nemohla jsem to zpracovat. Nikde jinde mi to tolik nevadilo, nechápu tedy proč tady byl ten odpor k tomu tak silný.

Dřív než půjdu spát je příjemný thriller, od kterého nesmíte nic moc očekávat, když se do něj pustíte. Na konci ale můžete mít očekávání sebevětší a kniha je nezklame. Ještě nikdy se mi nestalo, že bych díky závěru změnila názor na knihu jako celek. Vždy tam zůstalo něco z nudy, tady ale ne. Příběh není nijak obsáhlý, stránky nejsou přehlcené textem, má klasickou úpravu a příjemné řádkování. Odlišení dnů je srozumitelné, některé údaje kurzívou pro lepší práci s textem. Líbilo se mi to i graficky (okraje akorát, označení kapitol a částí). K postavám jsem měla postoj buď čistě pozitivní nebo neutrální, žádné silné negativní emoc se neprojevily.

Když pominu fakt, že musí být neskutečně těžké žt s takovým handicapem, pro lidi v okolí takto postiženého člověka to musí být neskutečně složité. Každé ráno vysvětlovat, strachovat se, smířit se s těmi vyděšenými pohledy a celkově denně vlastně zažívat to samé. Ačkoliv autor se prý nechal lehce inspirovat skutečnými lidmi s poruchami paměti, tohle konkrétně popsané je děsivé samo o sobě. A navíc v roce 2014 vyšel stejnojmenný britsko-americko-francouzsko-švédský film s Nicole Kidman a Colinem Firthem v hlavní roli. Má však jen 61% hodnocení.

Anotace
Vzpomínky: právě ty definují, kým jsme. Bez paměti člověk přestává existovat. A právě takto žije Christine, která po autonehodě ztrácí paměť pokaždé, když usne. Každý nový den je pro ni první a zároveň poslední. Její manžel Ben jí každé ráno trpělivě vypráví její vlastní život a obětavě se o ni stará… Anebo je vše trochu jinak? Christine se podaří za pomoci mladého doktora začít psát deník, a jeho stránky jí jednoho dne prozradí: Nevěř svému muži. Napsala to však vůbec sama? Jak se lze dopátrat pravdy o minulosti, když jediné, co znáte, je dnešek?



Moje hodnocení: Ve finále nevím moc, co knize dál vytknout. Čtivost do strany 200 mizivá, nebavilo mě to, jen jsem se tím prokousávala. Od té doby neskutečné, nešlo se odtrhnout a musela jsem vědět, jak to dopadne. Zpětně mi není jasné, jak autor dokázal napsat něco tak nudného a hned za tím něco s takovým spádem. Je to protichůdné a trochu schizofrenické. Jsem ale ráda, že to takhle dopadlo, nakonec mám z knihy spíš pozitivní, než negativní pocity. Proto dávám 3 hvězdičky, nemohu dát více vzhledem k jiným stejně hodnoceným knihám. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla, určitě si jí budu pamatovat, ale znovu jí do ruky brát nebudu.


Slavní autoři a jejich neřesti (drogy, alkohol, sex a další) 2. díl

17. dubna 2019 v 11:18 | TheLazyCat |  • Knihy - vše kolem nich
A máme tu druhý díl o slavných autorech a jejich závislostech. Minule jsem se zaměřila spíš na alkohol a drogy (převážně kokain). Dnes se podíváme na různorodější hříchy slavných spisovatelů.

Někteří lidé zastávají názor, že knihy autorů, kteří nepropadli žádnému rauši či jinak nežili nezřízeným životem, nejsou schopni napsat velké dílo. Já si nemyslím, že by to bylo vyloženě nutné, stačí když má autor nadmíru fantazie a představivosti. I když ne vždy je to vrozené a tudíž je nutnost dopomoci si drogami, alkoholem či jiným prostředkem. My se dneska podíváme na dalších několik slavných spisovatelů, kteří něčemu z toho propadli.


Neberte to hlavně jako shazování něčích schopností. Vytvořila jsem tento článek jako parodii na bulvární články dnes. Nemá to nikoho urážet, ale ani si nic nevymýšlím, vše mám podloženo zdroji.


1) Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Arthur Rimbaud
Začneme hromadně. Autoři a básníci patřící ke generaci tzv. prokletých básníků - žili bohémským životem, který nebyl chudý na alkohol, opiáty i tvrdší drogy, sex a násilí na denní pořádku a v souvislosti s nimi je zmiňována i zločinnost. Nechyběla ani sodomie - tedy hřích homosexuality, zvrhlých sexuálních praktik a nechutnosti. To vše se odráží v jejich dílech - například Zdechlina. Ostatně o vztahu mezi Verlainem a Rimbaudem byl natočen i film Úplné zatmění (1995) s hvězdným obsazením v podobě mladého Leonarda diCapria a Davida Thewlise (Remus Lupin z filmů Harryho Pottera).


2) Markýz de Sade
Rozhodla jsem se sem zařadit i tohoto autora, který byl celým vlastním jménem Donatien Alphonse François, markýz de Sade a žil na přelomu 18. a 19. století. Spousta lidí ho určitě zná minimálně z doslechu, málokdo si však dá dohromady spojení Sade a sadismus. Ano, z jeho jména byl odvozen pojem pro bolestivé sexuální uspokojovací praktiky. Mimo tyto sadistické knihy vyplodil i několik filozofických děl. Jeho pornografické knihy ale nejsou pro žádné citlivky, dnes bychom to nazvali sexuálním mučením, BDSM či sado-maso. Nebere si servítky vůbec s ničím, ani s nikým. Bylo mu prakticky jedno, jestli na to skočí s mužem, ženou, zvířetem nebo čímkoliv jiným (hlavně, když to mělo nějaký otvor). Ostatně jeho nejznámější dílo se jmenuje 120 dnů Sodomy - o čem to asi tak bude? ☺


3) Jean-Paul Sartre
Filozof, spisovatel, dramatik i literární kritik. Nikdo by do něj neřekl, že na vlastní kůži dlouho zkoušel účinky míchání cigaretového tabáku, šňupacího tabáku, alkoholu spolu s aspirinem či amfetaminem. Toho posledního užíval neskutečně vysoké množství a vše dovršoval minimálně dvěmi krabičkami cigaret denně. Zbytek nejspíš dle nálady. Těžko uvěřit, že mu byla udělena Nobelova cena za literaturu v roce 1964. On ji však odmítl. Více se můžete dočíst v jeho biografii.


4) Lord Byron
Celým vlastním jménem byl George Gordon Noel Byron, lord Byron. Můžeme ho znát jako předního představitele anglického romantismu, především z poezie. Dodnes je považován za jednoho z největších evropských básníků. Ačkoliv žil v docela upjaté době novověku, jeho život zahrnoval mnohé extravagantní (slušně řečeno) výstřelky. Milostné aféry a skandály, dluhy, rozvody a v čem byl velmi originální - sodomii a incest. Nic mu nebylo svaté ani jeho vlastní sestra. Nejspíš neznal pořekadlo "Co je v domě, není pro mě." Z mnoha takových zločinů se musel zodpovídat a mohl být rád, že ho rovnou nepopravili. Nevím, kde vzal inspiraci k jeho romantickým a něžným básním, když byl jako člověk zcela závislý na sexu, v posteli měl stovky žen (včetně své sestry) a nevyhýbal se ani "kontaktu" s muži.


5) Michail Bulgakov
Kromě toho, že byl ruský romanopiscem, satirikem a dramatikem, byl také lékařem. Poté, co onemocněl záškrtem, musel dostávat silné dávky morfia, aby mu to tišilo bolest. Ani po uzdravení však s dávkováním nepřestal a dál se nechal unášet na vlnách morfia. Jako lékaři mu to nečinilo velké problémy. Nejspíš pro něj znamenal hodně, když po něm pojmenoval i svou knihu - Morfium. Je pravděpodobné, že neměl daleko ani k jiným tíšícím drogám. Zemřel na selhání ledvic v celkem mladém věku a je ve hvězdách, do jaké míry morfium zapříčinilo toto předčasné úmrtí. Měl totiž vrozené problémy s ledvinami.




BONUS - James Joyce
Jako bonus jsem sem zařadila autora - romanopisce, básníka a dokonce učitele - s dlouhým jménem James Augustine Aloysius Joyce. Ve svých dílech používal zkrácenou verzi jména. Ačkoliv jeho život vypadá jako ze škatulky, v nalezené korespondenci si velmi chválí manželčino zažívání. Jeho fetiš byla totiž velmi silně specifická - doslova. Větry si pochvaloval a dokonce tvrdil, že by svou ženu i po čichu poznal. Navíc tím vyzdvihoval i její ctnost, kterou tímto nabývala. V dopisech dále popisuje své fantasie a to, kam by si v této záležitosti přál až zajít. Jeho vroucným přáním pak bylo "větrání do obličeje".



ZDROJE
wikipedia.org

Návrat na Lauenstein - Ricarda Jordan | RECENZE

15. dubna 2019 v 12:24 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Ihned po dočtení prvního dílu jsem se pustila do pokračování. Druhý díl je zároveň i závěrečný, protože tato série je pouze dualogie. Nemyslela jsem si, že by mě mohl překvapit. A zda se moje výhledy potvrdily či ne? Více níž.

Název: Návrat na Lauenstein
Název v originále: Das Erbe der Pilgerin
Autor: Ricarda Jordan (pseudonym)
Překlad: Jarmila Doubravová
Rok vydání: 2014
Počet stran: 512
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-4437-2


Gerlin s Florísem žijí v Loches spolu s Dietmarem a Florís je mu dobrým nevlastním otcem. Když se naskytne možnost ho nechat vychovat na královském dvoře, neváhají ani chvilku. Stává se z něj udatný rytíř a po návratu Gerlinina bratra Rüdigera se účastní nejen rytířských klání, ale i opravdových bitev. Roland stále uzurpuje Lauenstein a pojímá Luitgardu za ženu. Na jednom klání však potkává Dietmar nádhernou světlovlasou dívku - vílu Sofii. Později se dozvídá, že je to dcera uzurpátora Rolanda, ani to jim však nezabrání v mladé lásce. Zaslíbí se sobě navzájem, ale cesty osudu je rozdělí. Dietmar se vyznamená v bojích po boku krále a získá tak prostředky i rytíře na obléhání Lauensteinu a vymáhání hradu zpět do svých rukou. Gerlin s Florísem mu stojí po boku, ale Dietmar si celou dobu myslí, že je Sofie je uvnitř hradu a drží se stranou. Ta zatím dlí uprostřed války na dvoře Roladova přítele. Svedou je cesty dohromady? Nebo bude na vše pozdě, stejně jako u Gerlin? Prozradím ještě, že se "na scéně" opět objeví několik osob, které bychom nečekali a zahrají znovu velkou roli v zapletenci moci a vztahů.


Pustila jsem se do druhého dílu hned po dočtení prvního. Ne vždy to tak dělám, ale zde jsem musela z jednoho prostého důvodu. Takové množství postav, pozadí, prostředí a informací - to bych brzy zapomněla. Ale jak jsem psala k prvnímu dílu, nijak extra mě to nenadchlo a tak jsem ani nic moc nečekala. Do příběhu se vracíme totiž po velmi krátkém časovém období a hledíme na to, co je nové. Čas tam taky běží příšerně rychle oproti prvnímu dílu - Dietmar je do asi 150 stran dospělý a zkušený rytíř. To mi malinko vadilo, ale opět je každá část uvedená místním označením + časovým rozpětím let. Pomáhá to orietnaci v ději.

Styl zůstal stejný, opět je kniha psána v er-formě v minulém čase a ani po skoro 900 stranách jsem si to neoblíbila. Více mě baví vyprávění z pohledu jednotlivých postav a ne nezaujatého vyprávěče. Připadá mi to méně osobnější než z pohledu hrdinů knihy. Čtivost mě nepřekvapila, i první díl byl docela čtivý a u druhého tomu nebylo jinak. Nebylo to však žádné strhující vyprávění. Neměla jsem chuť se ke knize vracet, četla jsem ze zvyku, nelákalo mě objevovat nové osudy, prostě jsem četla, dokud jsem to nepřečetla. Těšení se na vývoj děje se nekonalo. Škoda.

Děj se nám tu zaplétá také mnohem více, je tu mnoho a mnoho postav, informací, změn prostředí a všeho možného, co spíše ruší hlavní dějovou linii. Navíc je zde mnohem více zapojená politika a pozadí jednotlivých událostí - například válka proti albigentským v Okcitánii. Zatímco první díl byl tohoto více ušetřen a o to víc se autorka vyjádřila k problematice na konci v doslovu, zde je toho mnohem více v ději a proslov i když osvětlující, je krátký. Příběhu to spíš uškodilo, protože to působilo jako umělé natahování a hlavní děj ustoupil do pozadí.

Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou trochu jako okopírované a to se mi nelíbí, čekala bych v takovém množství více rozličnosti. A upřímně rozsah opět téměř 500 stran mi přijde zbytečný. Ještěže to byla jen dualogie. Ale abych jen nekritizovala, autorka má skvělou schopnost jít k jádru věci a když je třeba bez okecávání vše popíše a vysvětlí. Na konci mi také zůstalo jen málo nezodpovězeného, což je zde skoro jako zázrak. Protože to množství informací je tak rozměrné, že bych se nedivila polootevřenému konci.


Anotace
Pokračování titulu Dědictví Lauensteinů.
U příležitosti korunovace Fridricha II. se setkají dva mladí lidé - rytíř Dietmar z Ornemünde a krásná Sofie. Zamilují se do sebe na první pohled, ale jejich sňatek je nemyslitelný. Sofiin otec si totiž neprávem přivlastnil statky Dietmarovy rodiny a pokusil se dokonce zabít jeho rodiče. Když se Dietmar rozhodne podstoupit riziko a dobýt své dědictví zpět, má to nedozírné a hrozné následky, které se nedotknou jen obou zamilovaných.

Návrat na Lauenstein

Ukázka
Do sálu vešel plavovlasý rytíř, vysoký a svalnatý. Měl jasně modré oči a úsměv, který se navždy vtiskl do Sofiina srdce.
Sofie se zvedla. "Vy?" prohodila hluše. Mladík k ní přistoupil. Oči se mu rozzářily, zatímco z dívčiny tváře vyprchala všechna barva. Jako ve snách slyšela Flambertův hlas. "Má paní, smím vám představit… tomuto pánovi vděčím za svůj život. V té včerejší bitvě…" Ale Sofie ho neposlouchala. Fascinovaně hleděla do Dietmarovy tváře. Její někdejší nápadník dospěl a zmužněl. Vybavila si, že se mu ve tváři dělají dolíčky, když se usměje. Nebyl tak hezký jako Flambert, ale byl vždy jemný a přívětivý, byl…
"Sofie…," vypravil ze sebe konečně Dietmar.
"Vy se znáte?" podivil se Flambert. "Pak víte víc než já. Já znám tohoto pána jen křestním jménem."
Sofie se zhluboka nadechla. Pak nasucho polkla. "Je to Dietmar z Ornemünde na Lauensteinu," pronesla. "A zabil mého otce."


Moje hodnocení: Jsem ráda, že je tato dvoudílná série za mnou a chci říct, že porovnávání se sérií Tajemství porodní báby je zde nemístné. Sabine Ebert svou pentalogii popsala neskutečně čtivě a poutavě, že se mi nechtělo odtrhnout. Tohle nemělo ani z poloviny takový spád a vůbec si mě to nepřitahovalo. Nemůžu říct, že by to bylo vyloženě špatné, je to pěkná historická romantika - červená knihovna, ale znovu se do toho určitě nepustím. Představy mi to nenaplnilo, i když druhý díl se mi líbil o kus víc. Proto ho také musím zhodnotit lépe - 4 hvězdičky. Ačkoliv se mi to k některým stejně hodnoceným knihám nezdá úplně fér. Mám moc ráda historické romány, tenhle byl ale z těch slabších.


Moje nákupy na Aliexpress VIII.

12. dubna 2019 v 10:31 | TheLazyCat |  • Moje nákupy
Jsem tu opět s novinkami, které mi přišly z asijského eshopu Aliexpress a které jsem již odzkoušela. Budou to tentokrát věci spíš pro holky, ale i nějaké vychytávky do domácnosti. První jsou na řadě štětce, těch jsem si vybrala více a tak si to postupně rozdělíme. Chci předtím ale ještě říct, že z Ali mám mraky štětců a doposud jsem byla víceméně se všemi spokojená, jak sady, tak i samostatné štětce používám už několik let a téměř všechny byly úžasné a drží. Nyní jsem asi sáhla vedle, nebo nevím jestli se něco stalo poslední dobou, že kvalita šla tak hrozně dolů.


ŠTĚTEC I. rybí ocas - došel za 48 dnů, cena 1,01 USD (asi 24 Kč)

Vybrala jsem si variantu s rovnými štětinami, myslela jsem ho do kabelky třeba na pudr, nebo na tvářenku. To je ale špatně, štětec má pár chloupků, když na něj trošku přitlačíte, dostene se na plastovou část a tou to docela bolí. Díky vzorku se i docela špatně drží a nepracuje se s ním dobře. Na fotce je ještě nepoužitý, ale po několika použitích pouští štětiny, je roztřepený a celkově je nekvalitně provedený.
U produktu máte na výběr ze zkoseného, do oblouku a rovného. Ale myslím, že kvalitou zpracování na tom budou všechny variatny stejně. Tomuto štětci se asi raději vyhněte, není to dobrá volba a vzhledem k tomu, že je jeden z těch dražších, čekala jsem jinou kvalitu.


ŠTĚTEC II. na korektor - došel za 32 dnů, cena 1,18 USD (asi 29 Kč)

Sáhla jsem po tomhle štětci, protože můj makeupový už mám hrozně dlouho, je taky rovný a bezvadně se s ním zapracovává jak makeup, tak i tekutý korektor. Tento mi padl do oka proto, že má dolíček na dané množství produktu a tím pádem se sníží spotřeba. Když jsem ho však vybalila, byla jsem okamžitě zklamaná, štětec je strašně řídký, nedovedu si představit tímto něco zapracovávat do pleti. Navíc je tím pádem docela savý a spotřeba produktů naopak stoupá. Po třech vyčištění začal ještě k tomu pelichat, takže štětin ubývá. I ten jejich materiál je takový zvláštní, jsou lesklé, tenké a divné na dotek.
Za cenu 29 Kč určitě nestojí, vydezinfikuji ho a najdu pro něj nějaké jiné využití v domácnosti, jak kosmetický štětec tedy určitě ne. Jediné, co je moc hezké je zpracování rukojeti, která skutečně připomíná dřevo, zda je ale vyloženě ze dřeva nepoznám (ale v popisu je uvedeno wooden). Nevím jestli je to typem štětce nebo jen výrobou, ale od tohoto prodejce určitě nedoporučuji.


ŠTĚTEC III. zkosený na oči - došel za 33 dnů, cena 0,46 USD (asi 11 Kč)

Štetců na oči mám dost, ale při projíždění produktů mě zaujal tím, jak se rozšiřuje a vypadá bohatě - opět chyba. Dostala jsem na pohled krásný, na dotek jemný štětec, kterým ale na oči nic nenamaluju. Štetinky jsou moc jemné, je jich málo, takže tím sotva něco naberete a rozmazat do ztracena se to tím nedá už vůbec. Jsem fakt zklamaná. Je fakt, že i po několika vyčištění nepadají štětinky, takže kvalita trochu lepší, ale zpracování příšerné. Jako kosmetický štětec neobstál, ale po vydezinfikování jsem pro něj našla uplatnění v kuchyni. Skvěle se s ním potírají sušenky či drobnější pečivo vejcem před pečením. Tím, jak je jemný to jde nádherně a rovnoměrně, za tu cenu dobrý kuchyňský pomocník. Alespoň něco, jinak ale fakt radši nekupujte.


ŠTĚTEC IV. tenký na linku - došel za 41 dnů, cena 0,32 USD (asi 8 Kč)

Jediný štětec, ze kterého mám radost. Doprava tedy trvala dlouho, ale je to krásně udělaný štětec s pevnými štětinami, dostatečným objemem, je plochý, pěkně zastřižený a nepelichá po několika vyčištění. Na linku asi přímo není, ale na nanesení stínů kolem oka a pod oko je super. Drží tvar, je lehký a krásně se s ním pracuje. Navíc si při koupi můžete vybrat z velkého množství barevných provedení (rukojeti samozřejmě). Cena je víceméně směšná, ale o to víc jsem byla spokojená. Tento jediný z mého výběru vám mohu opravdu doporučit. SIce si na něj asi chvíli počkáte, ale stojí to za to i za těch 8 Kč.



Po delší době jsem si pořídila další dva náramky na můj Mi Band 2, že si udělám radost. Nakupuji už jedině od prodejce Mijobs Official Store - je to oficiální distributor Xiaomi náramků a má je nejkvalitněji zpracované. U jednoho prodejce se mi stalo, že mi vypadl rámeček držící samotný Mi Band, další zase začal praskat na pásku, jeden zpuchřel, takže se mi protrhla dírka. Tyto jediné jsou opravdu držáci a nejsou o tolik dražší, než ty nejlevnější, poštovné zdarma je samozřejmostí, ačkoliv je delší čekací doba (v tuto chvíli uvádějí do 57 dnů).


NÁRAMEK NA XIAOMI MI BAND 2 - ČERNÝ S HRUBÝM POVRCHEM - došel za 36 dnů, cena 1,35 USD (necelých 33 Kč)

Jeden stejný náramek už mám, akorát nahoře měl červený okraj a já se nyní rozhodla si pořídit stejný, jen celý černý. Povrch do kosočtverců se mi moc líbí, je příjemný na dotek i hezky vypadá, navíc na něm není vidět každý otisk prstu. Co mi ale vyhovuje nejvíc je zapínání, které je zde vespodu, takže nehrozí, že si trhnete za kalhoty a náramek se rozepne. Objevila jsem ho docela pozdě, proto mám nakoupeno spoustu klasických se zapínáním zvenku, ale budu dokupovat tyto. Na zimu jsou ideální, jak máte dlouhé rukávy a bundu, i těch se zapínáním venku se může stát, že si ho rozepnete a stáhnete, u tohoto ne. Pasují do něj i stejné zapínací cvočky a vyrábí se široká škála barevných zpracování, takže si vybere opravdu každý. Náramky od Mijobs mohu plně doporučit a tyto úplně nejvíc, protože to zapínání je opravdu mnohem lepší. Cena je k tomu úžasný bonus.



NÁRAMEK NA XIAOMI MI BAND 2 - ČERNÝ S ČERVENÝMI KOLEČKY - došel za 32 dnů, cena 1,72 USD (asi 41 Kč)

Jako další mi padl do oka tento náramek se zvláštním zdobením. Jsem blbka a špatně jsem se podívala na zapínání, po tom předchozím jsem měla zafixováno, že má stejně zapínání. Bohužel ne, má zapínání zvenku, takže ho unosím asi až v létě, až nebudou dlouhé rukávy. Každopádně je to moje chyba, na fotkách i v popisu předmětu je vše správně. Vzhledově vypadá krásně, na ruce je moc hezký, příjemný, nic netlačí akorát barevné provedení je zde omezené. K dispozici je 8 dvoubarevných provedení, tento mi přišel nejhezčí. Uvidíme v létě, jak se mi bude nosit. Ale doporučit ho určitě mohu, protože je originální a moc pěkný.



ČAJOVÉ SÁČKY JEDNORÁZOVÉ - došly za 51 dnů, cena 1,50 USD (asi 36 Kč) a 1,54 USD (necelých 37 Kč) za 100 ks

V jakém jsem žila vesmíru, že tohle neznám? Netuším, ale polepšila jsem se.
U ceny máte napsané dvě částky, je to z toho důvodu, že jsem si objednala na zkoušku dvě velikosti sáčků, menší a levnější mají rozměry 7 x 9 cm, větší o korunu dražší mají rozměry 8 x 10 cm - u obou se jedná o cenu za 100 ks - takže jedna konvice čaje za 37 haléřů? No nekup to ☺
Narazila jsem na ně náhodou v aplikaci Aliexpress, myslím že mi dokonce naskočili jako reklama. Každopádně my doma i v práci bojujeme s různýma sítkama (kovovýma, silikonovýma - i z Ali), protože pijeme v kanceláři (s paní ředitelkou) i doma s přítelem dokola sypané čaje, sáčkové kupované moc nemusím - ale to teď dostává jiný rozměr. Větší jsou jak dělané na naší konvici a prostě nasypete čas, zavážete a louhujete, dávám do nich i zázvor, abych nemusela vybírat kousky z konvice. Je to strašně praktické, úplně úžasné, na dně skleničky nejsou žádné kousky čaje, do krku se vám nezapichuje tyčinka ze stonku čaje a prstem v hrnku nelovíte zázvor.
Já jsem z nich nadšená, cena je prakticky žádná, funguje to jak má, usnadňuje nám to denně život a o tom přece vychytávky jsou. I když to možná některým z vás bude připadat jako hloupost, nač se zlobit nad drobnostmi, které vás rozčilují, když existuje řešení. Zde tedy všemi deseti doporučuji, protože to má široké využití - na koření do omáčky či polévky (prostě vytáhnete pytlík a nelovíte pepř), na čaj, na zázvor či citron do čaje (krájený či strouhaný) a věřím že spousta z vás najde mnoho dalších využití. Objednala jsem další 2 balení na zkoušku jié rozměry a těším se až přijdou. Je opravdu radost, dělat si teď dobrý sypaný čaj. (Kupuji většinou v Oxalis - tam mají rozmanité druhy, voňavé a moc dobré.)


Myslím, že lépe to ani zakončit nešlo. Doufám, že i vy díky mě někdy najdete něco, co se vám hodí a pak jste třeba rádi, že to máte. Já to tak mám také a sbírám inspiraci jak jen brouzdáním po Ali nebo i na YT na různých kanálech zaměřených na nákup z asijských eshopů (Wish fakt nemám ráda). Čekám opět na další balíčky, takže je možné, že pro vás brzy ozkouším další věci ☺

Dědictví Lauensteinů - Ricarda Jordan | RECENZE

10. dubna 2019 v 11:18 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Po delší době jsem v knihovně sehnala dualogii Hrabství Lauenstein od Ricardy Jordan. Od chvíle, kdy jsem četla sérii Tajemství porodní báby od Sabine Ebert, jsem tyto knihy toužila přečíst, protože se tyto dvě série dost porovnávají a prý jsou si podobné. Tešila jsem se, že si užiju historické romány a zde máme první díl.

Název: Dědictví Lauensteinů
Název v originále: Das Geheimnis der Pilgerin
Autor: Ricarda Jordan
Překlad: Jarmila Doubravová
Rok vydání: 2013
Počet stran: 520
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-3921-7

Gerlin z Flakenbergu byla vychovávána na královském dvoře, u Eleonory Akvitánské a jejího syna Richarda, jako dvorní dáma. Její krása byla pověstná a známá. Když však zemřela její matka, byla povolána zpět na Falkenberg, aby se ujala hospodaření na panství. Její mladší bratři byli zatím moc mladí a její otec se strachoval, že pro ní nenalezne vhodného manžela. Když však dorazil židovský dohazovač Salomon z panství Lauenstein, otec zaslíbil její ruku mladému Dietrichovi, který teprve bude pasován na rytíře a jeho společenské a dědické postavení je zatím velice vratké. Ona jako mnohem starší a moudřejší mu má s tímto problémem pomoci. Po příjezdu na panství se však zakoukala do rytíře Floríse, který ji má chránit, avšak i k Dietrichovi pociťuje jakousi lásku, hlavně po svatbě. Po nějaké době se jim narodí syn Dietmar, ale Dietricha dožene jeho od dětství chatrné zdraví a umírá. Florís se Salomonem přísahají paní Gerlin věrnost a oddanost, kterou potřebuje především v boji proti Rolandovi (Dietrichovu strýci), který chce uzurpovat Lauenstein pro sebe. Jsou nuceni uprchnout a nejen bojovat o svůj život, ale hlavně o Dietmarův a protože Florís je nemůže následovat hned, cestují mezi židovskými i křešťanskými karavanami, kde nejsou v bezpečí ani jeden. Nesmí být odhaleni a potřebují se dostat do bezpečí příbuzných.



Hrozně moc jsem se na knihy těšila, jak jsem zmiňovala, mají být velmi podobné mé oblíbené sérii Tajemství porodní báby od Sabine Ebert. A s tím jsem také počítala. Brzy po začtení jsem však pochopila, že to byla velká chyba. Autorka nedostahuje ani v nejmenším té samé čtivosti. Nedařilo se mi začíst do příběhu, neutíkaly mi stránky, místy jsem se musela docela dost nutit k pokračování. Neříkám, že by kniha nebyla pěkná, napínavá nebo náročná na čtení - to vůbec. Avšak bylo tam hodně hluchých míst, kdy jsem se nudila, děj se neposouval, hodně popisů a celkově velký rozsah.

Tomu příspívala i er-forma vyprávění v minulém čase, kdy jako čtenář nemáte vyprávění z pohledu hlavní postavy, ale jako nezaujatého pozorovatele. To není zrovna má nejoblíbenější podoba knihy a i to, že tam probíhá jen pár změn prostředí, které nám mají doplnit vyprávění z pohledu osob mimo hlavní dějovou linii, mě moc nenadchlo. Bylo to totiž až ke konci, takže větší část knihy sledujeme čistě jen Gerlin a nevíme co se děje s ostatními.

Líbila se mi jednoduchost příběhu a celého děje - jasná zápletka s příjemným řešením. Vývoj postav byl také dobře zvládnutý, dobře propracovaný. A přestože se to celé odehrává ve velkém časovém rozpětí, nebyly tam zmatky, bylo to jasné a každá část byla ještě hezky uvedená časovou a místní informací. Kapitoly byly řazené v rámci každé této části, ale podle mě nehrály moc velkou roli v příběhu, bez nich by se to četlo téměř stejně. Já ráda dočítám při odložení kapitoly, takže mě to lehce pomohlo. Postavy mě nijak moc nepřirostly, ani neštvaly, Gerlin i Salomon mi byli sympatičtí, s Florísem jsem měla místy problém.

Rozsah mi přišel až přehnaně velký. Stala se tam velká spousta událostí, situací i komplikací a je mi jasné, že by se to nevměstnalo do dvousta stran. Ale bylo tam dost nudných míst, které jsem měla chuť a tendenci přeskakovat a stálo mě to hodně ovládání, abych to neudělala. Dost se střídaly nudné a napínavé části, i proto jsem se bála, aby mi něco neuniklo. Hodně oceňuji to, že se tam nic moc neopakovalo, ačkoliv vyřešení situací a bojů nemá moc různých možností. Avšak na druhou stranu jsem za celou knihu byla překvapená pouze jednou - v Paříži u mikve, i když zpětně jsem to možná čekala, dostalo mě to. To bylo jednou jedinkrát, jinak bylo vše předvídatelné, velká škoda.

Čtivost příběhu byla příjemná, ale jako na houpačce. V celkovém shrnutí jsem měla z knihy spíš pozitivní než negativní pocit. Svůj podíl na tom má i to, že autorka se v historii určitě vyzná a proto tam zapojila spoustu zajímavých věcí. Na konci pak najdete i doslov, kde vysvětlí mnoho otázek historie versus její kniha, mnoho věcí objasní i z oblasti společenských vztahů v té době. To mě osobně potěšilo, protože já sice studovala pár semestrů historie, ale ne každý to tak má a zná i pozadí doby, kdy se děj knihy odehrává. Prostě odpočinkový historický román s trochou červené knihovny.

Anotace
Dobrodružný útěk ženy, která riskuje všechno pro svou životní lásku.
Píše se rok 1192. Na hradě Falkenberg v Horním Falcku se Gerlin z Falkenbergu na přání svého otce provdá za dědice hrabství Lauenstein, kterému je teprve čtrnáct let. Ačkoli její srdce náleží jinému muži - rytíři Florísovi, svého manžela má ráda a brzy mu porodí syna. Když však mladý hrabě nečekaně zemře, obrátí se osud ke Gerlin zády; vzdálený příbuzný jejího muže dojde k závěru, že nadešla příhodná doba k tomu, aby se zmocnil Lauensteinu. Pokud by Gerlin a jejího malého syna potkala smrt, jeho mocenský nárok by byl zajištěn. Gerlin nezbývá než se dát s dítětem na útěk. Čeká ji daleká cesta plná nebezpečí

Dědictví Lauensteinů

Moje hodnocení: Nebyla jsem z kniha úplně nadšená, opravdu jsem bohužel čekala víc, je to ale také má chyba. Nelíbila se mi tak, jako Tajemství porodní báby či jiné historické romány. Bylo to docela čtivé, ale roztahané, předvídatelné a pokaždé, když se v ději objevila výraznější změna, dalo se čekat, co bude dál. I přesto byl příběh milý, propracovaný a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Ihned se vrhám na další díl - Návrat na Lauenstein, což nám předčasně ukazuje na to, kam se bude děj vyvíjet. Rozhodně se do opakovaného čtení této knihy nepustím, znám mnoho lepších historických románů. Zde také poprvé udělám výjimku a zatímco na DK jsem udala 4 hvězdičky, protože tam poloviny nejdou, chci ukázat aspoň vám, že to nebylo srovnatelné s jinými knihami hodnocenými 4 hvězdičkami. Proto dávám 3,5, jinak se nemohu rozhodnout.