Obnovení rubrik - moje autorské psaní

Včera v 14:19 | The Lazy Cat |  • Blog
Včera vyšel článek s nedělním obědovým receptem a myslím si, že se povedl. A když už jsme tak u obnovování rubriky o vaření, napadlo mě také probrat k životu rubriku s povídkami. Vím, že jsem tu o sobě ještě neřekla, že také píšu, přesněji tedy řečeno, psávala jsem. Dnes už mi to moc nejde, mám sice rozepsané dvě obsáhlejší povídky, u kterých jsem jednou doufala, že by se mohly rozrůst na knihy. Ale zatím to tak nevypadá. Není moc problém v psaní jako takovém, jako spíš v inspiraci a směru, kam by se měl příběh ubírat. Prostě jsem se zasekla.
Dřív jsem ale psala převážně povídky, kratší do 3 normostran. Nejdříve byly hodně temné - procházela jsem si takovým těžkým pubertálním depresivním obdobím, ale pak se mi myšlenky vytříbily a začala jsem vymýšlet normální, někdy až trochu kruté příběhy. Vždy mě inspirovaly buď mé vlastní sny (tam za mnou chodila múza nejčastěji) a nebo zážitky. Občas tedy i filmy, ale to velmi zřídka.
A i když vím, že ty výtvory jsou už nějakou dobu staré, i nadále na nich občas pracuji, předělávám, zdokonaluji a rozhodla jsem se, že bych se o ně mohla podělit i s vámi a ráda vyslechnu kritiku i nápady.
Proto se tu občas objeví nějaký můj příběh. Psávala jsem i básničky, ale ty nejsou moc publikovatelné. Snad vás moje příběhy nepohorší. Děkuju moc všem za podporu, kritiku i každý jiný komentář Usmívající se
Vaše dnes neLazy Šárka
 

Noky s kuřecím masem, špenátem a smetanou

Neděle v 16:37 | The Lazy Cat |  • Recepty - vaření
A je to tu, jak jsem včera slibovala, oživíme rubriku o vaření. Dneska jsem si pro vás připravila recept, který měl údajně zvládnout můj přítel sám, ale jelikož je neděle a lehce se zasekl u počítače, i s mýma rozbolavělýma prstama, jsem to musela zvládnout sama. Je to lehký recept za pár minut hotový a s minimem surovin. Zde je výčet a fotografie toho, co jsem použila já.

Suroviny:
• pytlík bramborových gnocchi
• balení listového mraženého špenátu (ne protlak!)
• kelímek 30% smetany
• 2 kuřecí prsíčka
• 1 stroužek česneku
• troška oleje
• sůl, pepř a koření podle chuti



Postup:
Nejdřív si dáme vařit vodu na noky, nakrájíme si maso na kostky nebo nudličky, dáme ho do misky, osolíme, opepříme a přidáme koření dle chuti. Dáme si rozhřát pánev a jakmile je dost rozpálená, nalijeme trochu oleje a přidáme okořeněné maso, opečeme do zlatova, přidáme na plátky nakrájený stroužek česneku (pokud si ho tam chceme dát). promícháme, ztlumíme teplotu a nasypeme mražený špenát - listový.


Přikryjeme pokličkou a necháme špenát změknout. V této době se mi už vařila voda na noky, vsypeme do vroucí vody, vaříme asi minutu (dle obalu, každé jsou trochu jiné) a zcedíme. Propláchneme studenou vodou. Jakmile v pánci špenát změkne, vlijeme pomalu smetanu, promícháme a necháme probublat asi 5 minut. Smetana to krásně spojí a zahustí. Jakmile máme hotovo a dochuceno solí a pepřem podle chuti. Vypneme plotnu. Do hrnce, kde se vařily noky dáme zcezené a propláchnuté noky a na to směs z pánve. Pořádně promícháme a můžeme podávat. Minule jsem dávala na vrch ještě sýr, ale nechutnalo nám to tolik, jako bez sýra.

Takhle vypadal oběd po naservírování.



Dobrou chuť! Smějící se

Tampa - Allisa Nutting

Sobota v 17:49 | The Lazy Cat |  • Přečteno - recenze
A další recenze je tu a je to asi poprvé, co opravdu nemám po dočtení vůbec dobrý pocit. Tato kniha na mě vykoukla na databazeknih.cz a poté jsem shlédla video youtuberky Foxí, která o ní mluvila po přečtení. A v obou případech mě kniha opravdu zaujala. Půjčila jsem si jí v knihovně ("ano já vím, že už toho mám půjčenýho a přitom nedočtenýho dost") a hned to zkusila, byla jsem fakt natěšená. Ovšem po prvních asi 50 stránkách jsem byla znuděná a trochu zhnusená zároveň. Abych to uvedla na pravou míru - já přečetla i celou knihu od markýze de Sade 120 dnů sodomy a to bylo silný kafe, přesto jsem ho přečetla a nedělalo mi to nijak velké problémy, takže fakt nejsem cíťa. Ale tohle? To bylo krapet moc, asi také o to víc, že se to odehrává v dnešní době, ne před x sty lety. Takže nyní už recenze, uvidíte sami.

Kniha vypráví příběh Celeste, mladé a velmi silně atraktivní ženy, která v sobě nosí deviaci na mladé kluky. Nepřitahují ji muži (ačkoliv je vdaná za bohatého policistu Forda), ani děti, ale chlapci ve věku 14-16 let přibližně. Jakmile začne mít dospělé vystupování, zhrubne mu hlas, vystoupí mu svaly, tak o něj ztratí zájem. Nejděsivější je ale to, že pracuje jako učitelka a tyto chlapce má ve své třídě. Vyhlíží si je jako oběti, velmi pečlivě, aby bylo riziko prozrazení co nejmenší. Nakonec si vyvolí ze své třídy Jacka, který se jí zdá nejvhodnější. Začnou se scházet a ona ho zasvěcuje do tajů, které mu byly doposud cizí - sexuální život. On se do ní však bláznivě zamiluje a shodou okolností nechá zemřít jeho otce na infarkt, což ho psychicky zlomí. Musí se odstěhovat k matce a tak se vídají jen občas, to jí ale nestačí a brzy si najde ve třídě náhradu, kterou si vodí do Jackova prázdného domu. Ten jí tam ale jednou objeví a to přímo inflagranti s novým chlapcem. Jeho zmlátí a uteče, ihned potom jí udá na policii. Rozbíhá se ohromná aféra a ona bojuje o svou svobodu, její trestné činy jsou velmi závažné. Nakonec přijde o vše, o luxus, o manžela, o peníze, učitelskou kariéru, přátele a podporu i o "své chlapce". Avšak jako nepoučitelná deviantka nemůže přestat s tím co dělá.

Anotace:
Celeste je šestadvacetiletá středoškolská učitelka. Její zálibou jsou nezletilí studenti. Při výběru ideálního kandidáta má určitá kriteria: Nesmí být moc sebevědomý. Nesmí mít vysportovanou postavu. Nesmí mít akné. A brzy se její představy splní… Kritika román ohodnotila termínem "sexuálně explicitní", autorka dopodrobna popisuje všechny sexuální scény. Zároveň nastoluje jízlivou otázku: Kdo by v patnácti dokázal odolat svodům atraktivní učitelky?

Tampa

Upřímně dvakrát jsem knihu odložila, ale pak jsem si říkala, že zase nemá tolik stránek, abych to nedokázala dočíst, ačkoliv se mi do toho moc nechtělo. Chvílema to bylo nudné, chvílemi nechutné a chvílemi předvídatelné, nejhorší na tom asi byl ten styl, jakým to je napsáno / přeloženo. Občas jsem se opravdu ztratila, myšlenky tam přeskakují, prolíná se realita a Celestiny myšlenky s myšlenkami jiných i s popisem situace jako takové. Na druhou stranu to, jak autorka vystihla myšlenky sexuálních deviantů je úžasné. Autorka se totiž prý inspirovala příběhy a skándaly amerických učitelek. Každopádně je to suché, docela i nezáživné a rozhodně ne pohodové či oddechové čtení. Navíc mi docela vadilo, že jsem v knize našla celkem dost pravopisných chyb a jednou nebo dvakrát dokonce popletená jména v popisu situace. Na druhou stranu zase obdivuji to, jak autorka vystihla nastalé situace, popis prostředí i chování jak Celeste, tak i ostatních. Myslím si, že kdyby se to mělo opravdu stát, stalo by se to nejspíš dost podobně tak, jak to bylo napsáno.

Moje hodnocení: Styl napsání se mi opravdu nelíbil, stejně tak mě štvaly ty pravopisné chyby, téma bylo zajímavé, pocity z toho mám opravdu rozporuplné a celkově se mi kniha spíš nelíbila než líbila. I když mám radost, že jsem jí nakonec po dvojím odložení přeci jen dočetla. Nikdy už knihu znovu číst nebudu a ani se mi jí nechce moc doporučovat. Koho zajímá tématika sexuálních deviací, asi by ho to mohlo bavit, ale čtenářům jako jsem já, no řekněme, že mi to nic nedalo ani nevzalo. Proto dám 2 hvězdičky a to jen proto, že téma bylo skutečně zajímavé.


Zaujala vás kniha více než mě?
Podělte se o váš názor buď v komentářích a nebo v menu ve zprávě pro mě.
 


Lazy sobota a beze změny

Sobota v 16:30 | The Lazy Cat |  • O mě
Krásnou sobotu všem,
ležím si tu na gauči, projíždím FB, přemýšlím a s přítelem probíráme kraviny. Ruce se pořád nelepší a tak si to pořád pomazávám, okukuju a už mi to leze na mozek, včera jsem dočetla knihu s názvem Tampa od Allisy Nutting a jsem z toho pořád ještě trochu mimo. Už připravuju recenzi, která tu dnes také vyjde a na zítra připravuju, že bych oživila rubriku o vaření a dám vám sem recept, který bude tentokrát tvořit můj přítel, protože já toho s těma rukama v kuchyni moc nezmůžu. A protože bude tak jednoduchý, že ho zvládne i on, tak si myslím, že to pro vás bude super inspirace na rychlý oběd.
Já mám dnes v plánu začít číst Horory na dobrou noc 3 od Anthonyho Horowitze a k tomu si večer chci otevřít lahvinku mého oblíbeného růžového vína.
Užívejte si také krásné sobotní odpoledne i večer a těšte se na recenzi.
Vaše dnes dost Lazy Šárka Smějící se

Vím, jak chutná vzduch

Pátek v 16:32 | The Lazy Cat |  • Přečteno - recenze
Kniha od autorky - bývalé modelky Marie Hirse mě dlouho lákala, ale vždycky jsem si na poslední chvíli řekla, že to bude pro pubertální slečny, které se trápí svou váhou a podobné výmluvy. Teď jsem v knihovně vytuhla a konečně si knihu půjčila, pustila jsem se do ní hned v autobuse po cestě domů a na jeden zátah za večer jsem přečetla dvě třetiny, druhý den jsem jí dočetla a upřímně? Nemyslím si, že by kniha byla určená především teenagerům. I na mě docela silně zapůsobila, proto jsem ji tak rychle přelouskala a nemohla se odtrhnout.
Maria je úspěšná světová modelka, které stačí jediný malý impuls (a to zmínka o přibraných 2 kilech) a propadne kontrole své váhy, prakticky naprostému hladovění, až si vypěstuje hlas v hlavě - anorexii, která ji začne ovládat a aniž by si to uvědomovala, vyhladoví se prakticky na hranici života a smrti. Celá kniha je popisem toho, čím vším si prošla, o koho a o co díky nemoci přišla, ale také, co v sobě našla. V poslední čtvrtině knihy jsem každou chvíli očekávala, kdy už se z toho dostane a fandila jí. Konec se nachází až na posledních asi dvou stranách a popisuje zážitek, který ji donutil, aby opět začala pravidelně jíst a opravdu našla cestu k uzdravení.
Obdivuji každého člověka, který má pevnou a silnou vůli, ta mě bohužel chybí a Marie vlastně den ze dne změnila svůj život.

Úryvek:
Procházela jsem mezi regály a hltala jídlo očima. Všechno to vypadalo tak chutně, až se mi sbíhaly sliny. Nemohla jsem se rozhodnout, co bychom si měly koupit k večeři. Nakonec jsem souhlasila s tím, že si dáme květák a kraby. Máma by radši viděla, kdybych si vybrala vepřové, ale trvala jsem na svém.
"Je snad lepší, když budu jíst málo než nic," pohrozila jsem a ona se podvolila.
"Jdu ven, koupím nám tikety na lotto," volala jsem za ní, když jsem viděla, že je na cestě k mrazáku na druhém konci obchodu. Otočila se na mě ustaraně, ale já jí poslala ten nej­sladší úsměv a pospíchala do trafiky. Kruci, hned jsem vidě­la, zeje tam dlouhá fronta. Čekalo tam pět lidí v šusťákových bundách a kalhotách, v ruce připravenou dvacku na tiket. Polil mě pot, když jsem zahlédla mámu, jak se blíží k po­kladnám.
"Mami, mám ještě hroznou chuť na citrónovou zmrzlinu," zavolala jsem na ni přes hlavu malého kluka, který se na mě
udiveně otočil. Viděla jsem, jak máma obrací vozík, a vypočí­tala si, že jí to bude trvat tak dvě minuty, než zmrzlinu najde. To je málo na to, aby mladá prodavačka mezitím otevřela skříňku s léky a já stihla ještě zaplatit.
"Nepustili byste mě, prosím, dopředu?" obracela jsem se na zákazníky přede mnou. Kysele přikyvovali a já je odměňovala sladkým úsměvem. Hnusný kyselý šusťáky, říkala jsem si v du­chu. Panebože, jak jsou všichni stejně nudní a šediví. Konečně se mi podařilo procpat se k pultu.
"Čtyři balení projímadla a dvoje lotto."
"Cože?" dívka na mě hloupě civěla. Zopakovala jsem jí, co chci, a proklínala v duchu její mizernou inteligenci.
"Tak koukej už sakra otevřít tu pitomou skříň," ulevovala jsem si pro sebe a pošilhávala po mámě, která už ukládala do tašky poslední zboží.
"Mám jenom tři balení, ale můžu se podívat vzadu."
"Ne, to je jedno, kolik platím?" řekla jsem podrážděně.
"128 korun." Hodila jsem jí peníze na pult a běžela k mámě s projímadlem v kapse.
"Tak, na oba určitě vyhrajem," smála jsem se. Vzala jsem jednu tašku a podařilo se mi ji dotáhnout až ven ke kolu, které vzala máma s sebou, kdyby mě chůze příliš unavovala. Celou cestu domů jsem si zpívala, teď jsem měla dost tabletek na dva týdny.

Vím, jak chutná vzduch


Hodnocení: Jak jsem zmínila při popisu knihy, kniha mě dostala, líbila se mi, obdivuji autorčinu nejen prvotní pevnou vůli s omezením jídla, ale i to, že se zvládla z nemoci nakonec dostat, i když ten střed je opravdu děsivý. Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale nebyla to kniha, ze které bych si sedla na zadek a to i díky tomu, že má relativně málo textu, takže se četla rychle. Proto si dle mého názoru zaslouží poctivé 4 hvězdičky :)



Četli jste knihu? Jaký máte Vy na ní názor?
Podělte se a pište do komentářů, či do zprávy pro autora, budu ráda :)

Jak pokračují moje ruce?

Pátek v 13:16 | The Lazy Cat |  • O mě
A už jsem tu s tím zase, já vím, že už jsem s tím otravná, ale jsem asi nejzoufalejší, co jsem kdy byla. Ruce trochu splaskly, vyrážku mám pořád, ale ustoupilo zarudnutí a horkost, ale zhoršily se následky otoků. Nejprve mi praskl palec a dnes ráno i prostředníček na pravé ruce, což je pro mě, jako pro výhradního praváka velký průšvih, nejsem schopná nic pomalu ani vzít do ruky, na ukazováčku se mi udělal bílý flek a mě až dneska došlo, že to je puchýř. Kam to ještě zajde?
Jsem 4 dny po léčení a bolest v konečních prstů se mi nezlepšila, prasklý prst se nechce hojit, kůže mi ztvrdla tak, že mám pocit, že ani není moje. Nepřeju to ani svýmu nepříteli, doma je celkem nepořádnek, protože nemůžu doma uklízet kvůli čistícím a úklidovým prostředkům, navíc cokoliv beru do ruky, tak bolí Zamračený Takže jakmile budu něco moct dělat, tak budu týden uklízet. Vyfotila jsem vám tu ještě dvě fotky toho, jak to vypadá a prosím ty, co to budou číst a něco podobného zažily, nebo se jim objevili první příznaky, okamžitě s tím přestaňte a šetřete si zdraví, máte jen jedno. Věřte mi, nestojí to za tohle aniv nejmenším.
Vaše zoufale rozbolavělá Šárka

P.S. na odpoledne jsem vám připravila konečně další recenzi a o víkendu mám v plánu odpočívat a číst si, tak se máte na co těšit Usmívající se





Co jsem si pořídila aneb co mi zbývá přečíst ze zásob

Čtvrtek v 15:07 | The Lazy Cat |  • Knihy - vše kolem nich
A nakupuju a nakupuju, nemůžu se udržet. Bohužel je to jedna z mých velkých neřestí, když knihu chci, musím jí mít. Jít se podívat do Luxoru, popřípadě do Levných knih a vrátit se s prázdnou, není možné :) K mé smůle má obchod Levné knihy super eshop s možností vyzvednout knihy na pobočce, kterou má bohužel přítel hned vedle práce, takže neodolám.

Zde jsou nakoupené zásoby z loňského roku (cca říjen - prosinec 2017) a na které bohužel nezbyl čas. Jediné, co zde není vyfocené jsou nedočtené díly ze série Tajemství porodní báby od Sabine Ebert. Také se tu nacházejí dárečky od Ježíška, vše je popsáno postupně pod fotografií.


První knihou je Alchymista od Františka Marka, a to je úlovek z antikvariátu, který jsem objevila kousek od místa, kde bydlíme a který jsem hned vzala útokem :)

Další knihou je Její Veličenstvo doktor aneb Chůvou v Americe od Lenky Večeřové a to je kniha, kterou mám zapůjčenou od kolegyně v práci, která jede knihy stejně jako já a měl by to být humorný příběh o au-pair v Americe a jelikož na vrácení se údajně nespěchá, musím trochu upřednostnit knihy z knihovny :) Ale na tuto už se moc těším.

Následující dvě knihy jsou od mého úplně nejoblíbenějšího autora Vlastimila Vondrušky a obě jsou vánočním dárkem z posledních Vánoc. První jsem dostala od rodičů a je to nejnovější román od Oldřichovi z Chlumu s názvem Vzpoura Goliardů a druhou jsem dostala od šéfové, paní ředitelky a jmenuje se Breviář pozitivní anarchie. Tato kniha ale není historickým románem, naopak je to něco jako politický pamflet, zamyšlení se nad dnešním světem apod. Už se moc těším.

Knihy Causa Mayerling od Georga Markuse a také Ženy českých vládců 2 od Vladimíra Lišky jsou úlovky z Levných knih z přibližně poloviny října a opět se na ně vůbec ještě nedostalo. A abych nezapomněla, tak stejně tak k nim patří i poslední kniha z fotografie - a to Lady Fuckingham od Oscara Wilda. Všechny knihy mě hned zaujaly a chtěla jsem si je co nejdřív přečíst, bohužel se na ně nedostalo zatím :)

Následuje První stříbrná kniha snů od Kerstin Gier, která mě zaujala na Instagramu od radši_knihu a protože samožřejmě chci co nejvíc zatížit knihovnu :D Musela jsem si jí hned pořídit, akorát se na ní zatím ještě pořád nedostalo, ale je na ní mnoho pozitivních recenzí, tak doufám, že mě nezklame.

Anthony Horowitz a jeho Horory na dobrou noc 2 jsem si sehnala také někde v antikvariátu myslím a to proto, že první díl mě dostal na kolena jak čitelností (nešlo se odtrhnout), tak i promyšleností, nápadem a celkově zpracováním. Chtěla jsem si ho přečíst hned, ale dostaly se mi do toho i jiné knihy a prozatím na ně nebyl čas, tak snad se brzy najde :)

Další knihou je Historie moru v českých zemích od Eduarda Wondráka. Sehnala jsem jí kdysi dávno (několik let zpátky), možná ještě v Pardubicích a moc si jí chtěla přečíst, je to taková tenká knížka v měkké vazbě, ale někam jsme jí zašila a našla na podzim u našich. Hned jsem si jí vzala, ale čas to dohnat zatím nebyl :)

Předposlední kniha je od Vladimíra Příbského se jménem Můj muž král Karel IV. Tuto knihu jsem si také přinesla z antikvariátu za pár korun a měla z ní velkou radost. Nemá sice moc dobré hodnocení ani recenze nejsou nijak moc pochvalné, ale moc se na ní těším, protože se týká Karla IV. a toho já mám moc ráda a ráda si přečtu cokoliv, co se ho týká.

Poslední knihou je Čarodějnice: Salem,1692 od Stacy Schiff. Ta je obětí mého momentálního nadšení. Ve FB skupině Co čteme jsem na ní viděla několik pochvalných recenzí a okamžitě zadala poptávku na Databázi knih v bazaru, kde se po několika dnech ozval někdo, komu přebývala. Nu za dva dny jsem jí měla doma. Jelikož je velikostně opravdu neobvyklá - velká, silná a relativně těžká, budu jí muset nechat na čtení na doma. Ale to nevadí, netěším se na ní o nic méně než na ostatní.

To by bylo z fotografie vše. Nyní víte, na co se můžete těšit v budoucnu a jak jsem na tom s nákupama a zakládáním. Doufám, že se mi teď podaří nějakou chvíli se krotit a nejprve přečíst toto, co tu mám, než budu nakupovat dále. Během tohohle samozřejmě neustále prodávám knihy, které mám navíc, či které jsem z knihovny už vyřadila, a vše mám na svém profilu na Databázi knih v bazaru ZDE.

Mějte se krásně a budu ráda za jakýkoliv komentář, nebo zprávu :)
Vaše Lazy Cat

Deprese, lhostejnost, nic se mi nechce

Středa v 13:04 | The Lazy Cat |  • O mě
Krásný zasněžený den,
pro mě ale moc krásný není. Dneska jsem zase v práci, včera jsem měla volno a lítání po doktorech s oteklýma rukama - viz článek ze včerejšího dne - alergická reakce na gel lak a LED lampu. K mojí smůle otok neopadá, ruce mám rudý a oteklý pořád stejně, ale k tomu mi ještě praskl palec a to přesně podél nehtu - celé bříško.
Jsem z toho fakt zoufalá, jeden otok, co mám na ukázováčku se jevil divně bíle a teď mi došlo, že ta obří bílá bambule je vlastně puchýř, nevím jestli z otoku či popálení lampou. Každopádně jsem z toho už lehce zoufalá a dost na mě leze depka, protože je to pro mě silná pecka.
Dost dloubo jsem nehtům podléhala, plánovala zdobení a prostě se těšila a všemu je konec. Ano, samozřejmě zdraví je pro mě přednější a opravdu v tom nehodlám pokračovat. Spíš mě mrzí, že to došlo tak daleko. Joooo, každý má něco, někdo si barví vlasy, někdo si denně na obličej patlá kilo make-upu a někdo (já) si upravuje nehty a jak mi říkala paní doktorka, nikdy není možné určit, že to najednou tělo začne štvát a není schopné se s tím vyrovnat a pak to dopadne takhle - alergická reakce jak vyšitá.
Jenže ruce ukrutně bolí, pálí, svědí a ani po práškách a mastičce se to nezlepšuje, naopak mi chvilkama přijde, že se to zhoršuje. Představa, kam by mohlo vést opakované vystavení alergenu - až k anafylaktickému šoku mě děsí k smrti. Je to šíleně ponižující, sice jsem schopná v rámci mezí fungovat a to hlavně v práci, což je kancelářská práce, sice mi všechno dlouho trvá a vše mám mastný od mastičky, ale jde to. Navíc jsou kolegové hrozně moc hodní a chápaví, paní ředitelka si mě hýčká, ale pracovat musím. Psát na PC je taky hračka, nemusím totiž ohýbat prsty, problém nastává v obyčených denních činnostech - napít se, zapnout boty, odemknout a zamknout, zapnout si podprsenku a podobné věci.
Nejponíženější jsem byla včera, když jsem téměř musela žádat přítele, aby mi vytáhl kalhoty po vykonání potřeby, je to nepopsatelně ponižující a srážející pocit, že se o sebe člověk nepostará, a to nemluvím o tom uchopit tužku, vidličku nebo lžíci.
Já vím, že to asi není moc pro vás záživný, číst jak to se mnou je, ale já se tu potřebuju vypovídat. Nemůžu to zatím moc strávit, ale ty muka, co mi to působí, jsou poučný dost :-( A nejhorší je, že nemůžu ani číst, protože neotočím stránku, tak jsem popadla čtečku a mobil, nahrála si tam nějaký knihy, takže ode dneška si konečně můžu zase číst, i když na to nemám moc náladu, každopádně na zítra mám pro vás připravené fotografie z knihovny - co jsem si koupila a na jaké recenze se můžete těšit, další recenzi už mám v hlavě, takže ta bude asi v pátek.

Mějte krásný zimní den a doufám, že bude brzy vše jako dřív,
Vaše dne totálně Lazy Šárka :-)

Gel laky? 3 roky v kuse a teď konec! - alergická reakce na gel lak a LED lampu

16. ledna 2018 v 17:46 | The Lazy Cat |  • O mě
Zdravím všechny,
v neděli jsem vám tu psala článek o nehtech, že v tom pořád pokračuju, posílala jsem nějaké ukázky toho, co jsem tvořila apod. Také jsem slibovala, že udělám článek o tom, co jsem si udělala v neděli. Bohužel tomu všemu je teď konec. Nevím moc z jakého konce začít a jak to napsat, abyste to pochopili, tak to vezmu od prvotních počátků.
Před dvěma aplikacema nových nehtů - cca říjen/listopad loňského roku, se mi objevilo to, že se mi kolem 2-3 dnů začala kůže na prstech odlupovat a hodně se vysušovat, ale vše jsem za týden dva vyléčila pořádným mazáním rukou krémy. Myslela jsem si, že jsem si ruce při odstraňování gel laku alobalovou metodou podráždila acetonem, trochu jsem přepískla čas a měla prsty zabalené 40 minut.
Minulou aplikaci - začátkem prosince, jsem si sice hlídala čas, ale po udělání nových nehtů mi ruce už druhý den trošku otekly, začaly pálit a praskat, a to tak, že jsem si musela okamžitě koupit Neutrogenu a kolegyně v práci mi sehnala pravou konopnou mast, mezi vánočními svátky se to trochu srovnalo, ale musela jsem pořád myslet na to, abych si co hodinu nebo dvě ruce namazala. Což byl problém pak hlavně v práci. Po Novém roce už to zase vypadalo dobře a tak jsem si řekla, že když vynechám aceton, bude to zase dobré.
Sehnala jsem si brusku a teď v sobotu si nehty obrousila (bez acetonu), pořádně ruce vyživila olejíčkama, na noc namazala pořádně krémama a dala si rukavice, ráno vypadaly ruce krásně a hebce, tak jsem měla radost. A abych ruce nezatěžovala, v neděli jsem si udělala rychle jenom 2 vrstvy base coatu (obvykle jsem se piplala se 3-4 vrstvama), na to 2 vrstvy barvy (vybrala jsem si tmavě fialovou), nalepila samolepky na ozdobu, přetáhla top coatem od S-he a měla hotovo - za necelé 2 hodiny, nehty vypadaly dobře a přitom to byla rychlovka. Měla jsem velkou radost, ale ta netrvala dlouho.
Už večer jsem cítila, že to asi nebude tak v pohodě, jak jsem si myslela. Cítila jsem velkou přecitlivělost v konečcích prstů, ale zatím ne bolest a začínaly mě celé ruce svědit, ale jen lehce. Ruce jsem si pořádně namazala, natáhla si bavlněné rukavice a šla spát. V noci jsem se vzbudila bolestí a svěděním, ruce jsem měla v jednom ohni, otekly mi tak, že jsem nemohla ohnout prsty a zároveň to tak bolelo a pulzovalo, že jsem měla slzy na krajíčku. Vyhrabala jsem doma Fenistil gel, namazala si ruce, znova do rukavic a snažila se usnout, což se mi spíš nedařilo, než dařilo.
Včera ráno jsem nebyla vůbec schopná se ani obléknout, natož si zavázat boty, ale nějak jsem to s přítelovou pomocí zvládla a mazala se zpožděním do práce. Ale ani přes mazání vším, co jsem našla, nebo co mi kdo poručil, nenastalo zlepšení. Jedna moje kolegyně mi po tom, co to viděla, řekla, že to vypadá jako alergická kopřivka a dala mi Zodac proti alergii. Nemusím říkat, že to nezabralo, trpěla jsem tam celé dopoledne i odpoledne a nakonec vyměkla a zavolala k nám na polikliniku na dermatologii, kde mě objednali na dnešek.
Dnes jsem tam běžela v objednaný čas (v práci mě dokonce uvolnili na celý den) a kromě toho, že jsem přišla na řadu dost dlouhou dobu po době, na kterou jsem byla objednaná, byla vyřčená diagnóza. Těžká dermatitida vyvolená alergickou reakcí, nejpravděpodobněji na záření z lampy, nebo z výparů z gel laků, ortel = konec s domácíma nehtama. Prý je jedno, že jsem si je dělala několik let v kuse, ale tato alergie se dá klidně časem vypěstovat, nemusí jí člověk mít od začátku. Každopádně už nikdy nejspíš nezmizí a při opakovaném vystavování alergenu hrozí zhoršování příznaků a otoků, až třeba i anafylaktický šok.
A to já rozhodně nemám zapotřebí. Tento článek je pro mě takovým vypovídáním se a rozloučením se s mou vášní - s úpravou nehtů. Mám nyní doma sadu na nehty - 2 lampy, cca 20 barevných gel laků, 10 base coatů, pilníky, prostředky na odstranění nehtů, pilníky, čistič, kamínky a třpytky na zdobení a mraky dalšího, jsou toho víc jak 2 krabice od bot. Vše v hodnotě téměř 5 tisíc korun a k čemu? K ničemu. Už jen když se na to podivám, je mi z toho hodně smutno.
Sice jsem už dnes jeden článek vydala, ale chtěla jsem se přímo vyzpovídat i z tohohle. Moc mě to mrzí a asi to jen tak nezpracuju, bude to dlouho trvat, ale moje zdraví je mi přednější a rozhodně kvůli nehtům nehodlám riskovat svůj život a nebo trpět tuhle bolest. Níž najdete fotografie mých oteklých rukou a vyrážky, možná trochu i jako varování :(
Hezký večer všem, vaše Šárka







↓↓↓↓ VÍCE FOTOGRAFIÍ PO KLIKNUTÍ NA CELÝ ČLÁNEK ↓↓↓↓


Vnitřní hlas

16. ledna 2018 v 15:44 | The Lazy Cat |  • O mě
Lidičky drazí,
po návratu na svůj blog jsem objevila něco nového, co tu dříve nebylo - téma týdne, na které můžete napsat článek, ostatně všichni uživatelé blog.cz mohou. A já si říkala, že to je jen proto, aby se blogy hýbaly a aby se dalo porovnat, jak co kdo pojme.
Ale když jsem uviděla téma tohoto týdne, řekla jsem si, že se musím zapojit. Protože téma vnitřní hlas, je mi už dlouho blízký a ani nespočítám, kolikrát jsem se jemu v hlavě sama věnovala dost usilovně.
Vnitřní hlas má každý z nás, ale co to je? Jak to popsat? K čemu to přirovnat? Upřímně netuším, ale já tomu svému říkám intuice. Věřím ale, že to není výdobytek moderní doby, měli ho již pralidé, kteří ho využívali k varování před nebezpečím, stejně tak postupem dějin vzhůru k naší době ho hojně využívali nejen proti nebezpeční, ale i jako nějakou vnitřní ochranu před vším, co je ohrožovalo. Nebezpečí ale pomíjela a formovala se úplně jiných rovin.
Dnes už například nepotřebujeme vnitřní hlas k tomu, abychom utekli před predátory, nebyly přepadeni lapky v lese, někdo nás křivě neobvinil z čarodějnictví a podobně. Ale máme jiné nebezpečí, před kterými bychom měli používat svůj vnitřní hlas, aby nás ochraňoval.
Mnohokrát jsem slyšela, nebo četla, že lidé, co zažili nějakou katastrofickou situaci či hromadnou nehodu, měli před nastoupením nebo vydáním se na cestu pocit, že je něco špatně, že by to neměli dělat - neposlechli svůj vnitřní hlas. Stejně tak vám může vaše tělo dávat najevo signály, že už je unavené a nemůže - i tak se může vnitřní hlas projevit. Také při rozhodování nad těžkou otázkou.
Stejně tak mnohdy jen během dne zazní ve vaší hlavě "To nedělej!" a vy neposlechnete a šup máte rozříznutý prst například. Neříkám, že se to děje dnes a denně, ale stačí jen víc naslouchat.
Já se vždycky divila řečem o tom, jak ten a ten něco vytuší a nebo vycítí a jednou nebo dvakrát ve stavu vysílení, či únavy jsem poznala, co to je. Tělo bylo oslabeno, ale intuice se jen tak oslabit nedá. A jakmile jsem jednou nebo dvakrát slyšela ten hlas, už jsem ho nechtěla nechat utichnout a jakoby to on vycítil, od té doby mi čas od času poradí a já jsem mu za to ráda. Nejsem na rozhodování a svou bezpečnost úplně sama a to mě hřeje.
A ještě bych to ráda vyhnala do maximálních otáček - knižních. Vy, kdož čtete můj blog víte, že mám rozečtenou sérii Tajemství porodní báby od Sabine Ebert. Zde se mladá porodní bába Marta učí také poslouchat svoje tělo a svou sílu, kterou má, soustředit na léčení ostatních. Kromě toho má ale i dar jasnozřivectví, ne na povel, ale občas mívá záblesky či sny, které jí vyjeví budoucnost na dlouhou dobu dopředu, či na pár vteřin. Dokáže vytušit a vycítit, co se stane. Je to sice přehnané a trochu z oblasti fantazy, ale ne úplně. Je to jen přehnané a do trochu extrému uvedené něco, co všichni vlasně známe, jen tomu úplně nemusíme rozumnět.
Stačí jen věřit vlastnímu úsudku a poslouchat varovný vnitřní hlásek, který se chce dostat ke slovu, ale někdy mu prostě jen nedáme šanci.
Zkuste se zamyslet, Vaše LazyCat Šárka :)


Kam dál