"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

Čočkový salát dle LazyCat

Pátek v 9:41 | TheLazyCat |  • Recepty - vaření
Jelikož panují hrozná vedra, přemýšlela jsem, co udělat sytého, ale studeného. Těstovinových a zeleninových salátů na všechny možné způsoby jsme už přejedení. A tak mě napadl čočkový salát, některé kupované mi opravdu chutnaly, tak jsem si řekla, že si ho udělám po svém. A tak jsem to prostě riskla a na poprvé se mi opravdu moc povedl. Proto se s vámi podělím o můj výtvor a doufám, že i vám bude chutnat stejně jako mě.

Suroviny píšu ty, co jsem do toho dala já, ale dá se udělat prakticky s čímkoliv co máte rádi, můžete přidat kukuřici, vařené vejce, tvrdý sýr, nivu, balkánský sýr apod. Je to opravdu variabilní a rozhodně tam nemusíte dávat úplně vše, co já. Záleží co budete mít doma.

Připravte si: (na asi 3 - 4 porce dle hladu)
  • půl baličku velkozrnné zelené čočky (česká klasika - asi 250 g)
  • bobkový list
  • 1 mozzarellu
  • 1 malou červenou cibuli
  • olivy dle chuti (já dala půlku plechovky)
  • 2 nakládané okurky
  • 2 celá sušená rajčata v oleji (já mám po půlkách - ty jsem dala 4)
  • 2 ančovičky
  • 1-2 lžíce balzamiko ocet nebo červený vinný ocet (dle vaší chuti)
  • 1 lžíce olivového oleje
  • 1 lžíce nálevu z okurek
  • 1 lžíce cukru moučka
  • sůl a pepř dle chuti (já dala asi 1 lžičku soli a špetku pepře)
Čočku je nejlepší den dopředu namočit, já rovnou do vody dávám 2 bobkové listy. Zkrátí se tím doba vaření na minimum.

Rozhodně čočku před vařením nesolte! Bude rychleji měkká a některé luštěniny (např. cizrna) se při osolení před či při vaření nedá prakticky uvařit do měkka! Já nesolím vůbec, až při dochucování - ušetřím si čas, energii i plyn :-)

Poté čočku uvaříme do měkka jak jí máme rádi (já radši víc vařenou, ale nerozpadající se, někdo radši tužší). Scedíme a prolijeme studenou vodou, necháme okapat a úplně vychladnout.


Mezitím si vše nakrájíme do mísy na drobné kousky. Cibuli jsem nakrájela na tenoučké plátky. Poté přidáme veškerá dochucovadla - ocet, olej, sůl, pepř, cukr a nálev z okurek.


Přisypeme zchladnou a okapanou čočku a pořádně promícháme. Je potřeba si na tom dát záležet a pečlivě promíchat, spíš nadýchávat, aby byla čočka rovnoměrně ochucená.


Dáme do ledničky a necháme spojit chutě alespoň čtyři pět hodin, nejlépe ale udělat ho večer a nechat přes noc do rána. Navíc tvrdé přísady díky octu krásně změknou, například cibule. Je to opravdu mňamka a studený salát z chladničky i osvěží.


 

Pád Anne Boleynové - Alison Weir | RECENZE

Středa v 10:04 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Po dlouhé době jsem konečně dočetla velmi obsáhlou faktografickou knihu, která se zabývá posledními pár měsíci a příčinami tragického konce Anny Boleynové, druhé manželky Jindřicha VIII. Tudora. Tato recenze bude dost nezvyklá, protože je opravdu těžké recenzovat faktografickou studii, která navíc pochází od autorky, jež věnovala téměř celý svůj život této části anglické historie. Ale pojďme na to.

Název: Pád Anne Boleynové
Název v originále: The Lady in the Tower
Autor: Alison Weir
Překlad: Zdeněk Hron
Rok vydání: 2011
Počet stran: 480
Nakladatelství: BB art
ISBN: 978-80-7381-967-5

Velmi obsáhlé faktografické dílo nás zavádí do roku 1536, kdy Jindřich VIII. již zavrhl svou první manželku Kateřinu Aragonskou i svou prvorozenou dceru Marii a oženil se s její dvorní dámou - lady Annou Boleynovou. I přesto se však novému páru nedaří počít mužského potomka. Nová královna je trnem v oku nejen zastáncům a příznivcům Kateřiny a Marie, svých arogantním chováním si ale sama proti sobě poštvává další a další silné nepřátele. Je zde v širokých souvislostech popsáno prakticky vše, co se událo na anglickém dvoře v souvislostech jak politických, tak i sociálních vazeb. Jsou zde naprosto detailní popisy všech důležitých osob, co se pohybovali na dvoře, jejich názory, smýšlení i rodinné vztahy. Postupně se přes tuto "omáčku" dostáváme do kritické doby úpadku Anne Boleynové a jejího tragického konce. Její poslední dny a hodiny jsou popsané velmi podrobně opět se všemi souvislostmi, stejně tak samotná poprava a i nějaká doba poté. Jak to vše vnímali lidé na dvoře, mimo dvůr i obyčejní lidé. Poté je ještě kapitola věnována Annině dceři Alžbětě a jejímu životu s cejchem svém matky.


Kniha začíná velmi pozvolna a nejprve nás seznámí s dvorem a událostmi předcházejícími období, na které je sama o sobě zaměřená. Avšak hned od začátku na nás dýchne historie, ale i těžká fakta, díky kterým se kniha čte těžce a je dost náročná na soustředění. Na jednu stranu je psaná krásným kudrnatým a docela i čtivým stylem, na druhou stranu ale je místy informací opravdu až moc a člověk se musí v odstavci vracet a číst znovu. Navíc má kniha dost malá písmena a zhuštěný text, takže se v něm hůř orientuje a opravdu vyžaduje velkou dávku plného soustředění.

Text je rozdělen do kapitol, které mají vzestupnou chronologickou řadu. První kapitoly jsou spíš nezáživnější, dalo by se možná říci trochu i nudné, jak se však souvislosti spojí, začne kniha být i trochu napínavá. Příběh vrcholí při zatčení samotné Anny a poté jejím soudním procesem. Při popisu jejího skonu a dnů před popravou, se mi místy draly do očí slzy. Její neskutečná odvaha a statečnost, se kterou snášela vše, co se na její hlavu sešlo, je opravdu obdivuhodná. Text příběhu je vlastně sám o sobě pouze něco kolem tři sta stran, zbytek jsou popisy osob, pramenů a rejstříky. Uprostřed najdeme krásnou obrazovou přílohu na křídovém papíře. Kniha sama je v měkké vazbě s celkem měkkým obalem, hřbet je sice udělaný pečlivě, ale při čtení se láme. Tisk je na recyklovaném hrubém papíře, pouze zmíněná obrazová příloha je na lesklém papíře.

Dílo známé autorky je tak ucelený soubor studií a bádání, že komplexnější dílo na toto téma určitě neexistuje. Opírá se o mnoho badatelů, kteří zkoumali dílčí problematiku z doby, kterou kniha shrnuje. Spojila své vlastní výsledky výzkumu s ostatními badateli a ucelila je v dílo podrobné a v historických souvislostech sahajících až po téměř okraj dvorní společnosti. Autorka sama o sobě je odbornicí na tudorovskou Anglii, je známá nejen pro historické odborné publikace, ale i pro románové zpracování témat z této doby, stejně tak jí můžeme znát z televizních dokumentů týkající se tudorovské Anglie. Dovoluji si tvrdit, že je kapacitou ve svém oboru a rozhodně ví o čem mluví.

Díky jejím rejstříků, pramenům a vysvětlivkám je vidět, že fakta má skutečně podložená buď spolehlivými či vícenásobnými zdroji. Určitě mám v plánu si přečíst i další její díla. Navíc mi opravdu vyhovuje její styl psaní, i přes jeho složitost se mi zdá poměrně čtivý, napínavý a hlavně srozumitelný.

Anotace
Uvěznění a poprava Anne Boleynové, druhé ženy Jindřicha VIII., v květnu roku 1536 neměly nikdy předtím v anglických dějinách obdobu. Staly se ve své době senzací a dodnes bezmezně fascinují mysl historiků, romanopisců, dramtiků, básníků, výtvarníků a filmařů.
Renomovaná historička se vrací k začátkům své vědecké dráhy. Královně Anně se věnovala v obsáhlé práci Šest žen Jindřicha VIII., tentokrát se však soustředí na poslední čtyři měsíce královnina života a vykládá ústřední problém Jindřichova panování, totiž bezpodmínečnou nutnost mužského potomka a dědice trůnu v situaci, kdy nejistá nástupnická práva Tudorovců bez něho nadále hrozila krvavou občanskou válkou. Autorka se věnuje rovněž pronikání protestantismu do Anglie a souvislostem Jindřichovy mezinárodní politiky kolísající mezi spojenectvím s císařem Karlem V., německými protestantskými panovníky a francouzským králem Františkem I. Předností knihy v porovnání s různými filmovými a televizními zpracováními tématiky, je autentičnost vycházející výhradně z interpretace dobových dokumentů, která se úzkostlivě vyhýbá vnášení dnešních představ do světa 16. století.

Uvěznění a poprava královny Anne Boleynové, která byla druhou ženou Jindřicha VIII., v květnu roku 1536 neměly nikdy předtím v anglických dějinách obdobu. Staly se ve své době senzací a dodnes bezmezně fascinují mysl historiků, autorů románů, dramatiků, básníků výtvarníků a filmařů.
Annu dovezli do vězení v Toweru 2. května 1536 a už 15. téhož měsíce ji soudili a shledali vinnou z velezrady. K jejím údajným zločinům patřily cizoložství s pěti muži, z nichž jeden byl její vlastní bratr, a zosnování spiknutí, jehož cílem byla králova smrt.
Okolnosti vedoucí k jejímu zatčení zůstávají zahaleny rouškou tajemství. V té souvislosti se vnucují následující otázky: Nařídil Jindřich VIII., který se mezitím Anně odcizil, svému vrchnímu sekretáři Thomasu Cromwellovi, ať zfalšuje důkazy, aby se jí sám mohl zbavit a oženit se s Jane Seymourovou? Nebo soudní proces s Annou a jejími stoupenci zosnoval ze svých vlastních důvodů Cromwell a poté králi předložil přesvědčivé důkazy? Anebo snad Anna byla opravdu vinná, jak to stálo v obžalobě?
Nikdy předtím nebyla napsána kniha, která se věnuje výhradně Anninu pádu. Alison Weirová znovu zvážila důkazy, vyvrátila řadu romantických mýtů i populárních představ a ještě jednou vylíčila průběh Annina pádu, přičemž vytvořila dokumentárně bohatě podložený a působivě podrobný portrét posledních dramatických dnů jedné z nejvlivnějších a nejdůležitějších postav anglických dějin.


Moje hodnocení: Kniha je obrovským přínosem nejen pro lidi, kteří se o dobu či problematiku Anny Boleynové zajímají, ale i pro autory, kteří do této doby chtějí zasadit děj svého vlastního příběhu. Stejně tak je kniha úžasná pro další badatele, jejichž problematika sahá do období Tudorovců. Ano, je pravdou, že je kniha náročná na čtení (samotné mi trvalo téměř tři týdny se jí prokousat), je třeba opravdu velká dávka plného soustředění, chápání a vlastní pozornosti, odměnou bude ale mnoho zajímavých informací a náhled až do ložnic těch nejvyšších včetně královského páru. Skláním se před autorkou a knihu naprosto doporučuji. Nemohu jí však dát plný počet hvězdiček - ukřivdila bych jiným skvělým knihám v oblasti beletrie. Proto uděluji 4 hvězdičky, ale každou z nich si kniha naplno zaslouží.


Hotel Bezděz - pokračování a služby portálu Slevadne.cz

16. července 2018 v 10:29 | TheLazyCat |  • O mě
Hlásím se po pár dnech s novými zprávami. Celý minulý týden jsem řešila stížnost a reklamaci pobytu v Hotelu Bezděz *** ve Starých Splavech u Máchova jezera. Článek po příjezdu si můžete přečíst ZDE. Slevadne.cz moji stížnost okamžitě předala hotelu a ta se vyjádřila - uznala chybu, přiznala veškerá pochybení, řešením bylo, že brigádnice u nich už nepracuje (i když si úplně nemyslím, že zrovna ona prázdninová brigádnice může za plesnivou sprchu a vybouranou lednici, stejně tak za smradlavý koberec a nechutné chování personálu) a oni se mi přes zákaznickou podporu Slevadne.cz omluvili. Po upozornění na to, že pokud něco reklamuji, očekávám nějaké vyrovnání či alespoň částečnou refundaci však nastal kolotoč znovu - vše přeposláno hotelu k posouzení. Toto slovo však hotel nezná a team Slevadne.cz se prakticky ani nesnaží stát za vámi jako jejich zákazníkem a jediné, co pro Vás udělá, je že přeposílá vaše emaily provoznímu hotelu.


Využíváme často a pravidelně portály se slevami nejen na zájezdy a dovolené - Slevomat, Vykupto a Slevoking a to mnohokrát i na večeře apod. a vždy při stížnosti nám vyšli vstříc a buď vrátili část peněz nebo alespoň přidali bodíky možné využít další rok na dovolenou. Zde se nic podobného neudálo. Vše u nich závisí na vyjádření hotelu a ten i přesto, že v plném rozsahu uznal svou chybu a majitel či provozní mne obvinil z toho, že hledáme chyby za každou cenu, nemám možnost dosáhnout nějakého vyřešení. Protože ať se na mě nikdo nezlobí, ale připravit o práci prázdninovou brigádnici na pozici uklízečky / pokojské, která tam v danou dobu byla přibližně týden, za to, že je plesnivá sprcha, že se recepční chová vztekne a hnusně ke všem a nedovolili nám využít bazén - to je fakt dost nelogické.
Hrozně mě to mrzí, protože člověk nemá zastání a to i přes vyslovené přiznání vad ze strany hotelu. A upřímně mě dost štve přístup slevového portálu Slevadne.cz a nedovedu si představit, že bych přes ně měla reklamovat nějaký drazší popřípadě zahraniční pobyt. Jsem obeznámena s tím jak dle občanského zákoníku a dle zákona zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele mohu reklamovat pobyt a to ze závažného důvodu až do měsíce, především ohledně náhrady újmy za narušení dovolené. Já vše podala prakticky hned po návratu a to z důvodu, že jsme si nechtěli kazit zbývající chvíle dovolené rozčilováním a hádáním - to přeci pochopitelné je.

Proto všechny, kdo to čtou prosím, prosím radím vám - NEJEZDĚTE DO HOTELU BEZDĚZ *** U MÁCHOVA JEZERA A HLAVNĚ NEOBJEDNÁVEJTE SVÉ POBYTY A SLEVY PŘES PORTÁL SLEVADNE.CZ!

Při jakémkoliv problému se totiž nedočkáte ani podpory ani zastání ze strany portálu a to, co pro vás udělají - to zvládnete sami. Netuším, kolik lidí celkem naletělo a kolik jich jenom prostě mávlo rukou a dál neřešilo - to se mi ale nechce, protože kdyby to před námi někdo řešil, nedopadli bychom takhle!

Vaše smutná a zklamaná aktivně neLazyŠárka

UPDATE 17.7.2018 17:45 Portál Slevadne.cz se nakonec vyjádřil kladně a vložil mi na zákaznický účet 500 Kč kreditů s neomezenou platností. Alespoň nějaká drobná kompenzace, bohužel to ale je ze strany portálu a ne hotelu, ten tudíž získal plnou cenu našeho pobytu za všechen ten hnus, kterým nás počastoval. Je mi to líto, ale bohužel je to tak.
 


Když se nedaří

13. července 2018 v 9:44 | TheLazyCat |  • Téma týdne v knihách
Nový týden, nové téma týdne a já vám přináším další porci knih. Tentokrát to bylo lehčí, knih je mnohem více než minule, ale vyberu vám zase ty nejvíce tématické a ty nejlépe hodnocené.

Knihy, které mají téma týdne v názvu

1. Když se nic nedaří - Bradley Trevor Greive - DATABÁZE KNIH

Sbírka, která se vymyká klasickým knihám, obsahuje legrační snímky zvířat a vše je doplněno vtipnými texty. Kniha, která pobaví, zvedne náladu a dostane z vás upřímný smích. Myslím si, že podobná kniha nesmí doma nikomu chybět, co zvedne náladu lépe než vtipná kniha. Navíc zvířátka jsou sama o sobě úžasná. Vydavatelem je nakladatelství Metafora a knihu si můžete zakoupit od roku 2002.
Když se nic nedaří



2. Co dělat, když se nedaří - Alexander Svijaš - DATABÁZE KNIH

Jako další jsem zvolila knihu z oblasti duchovní literatury a osobního rozvoje. Ruský autor zde popisuje, jak je důležité dodržování pravidel soužití s ostatními lidmi kolem sebe a rozebírá, proč lidé většinou zažijí opak toho, co by naopak chtěli zažít. Dej a bude ti dáno, přej a bude ti přáno. Pro lidi, které by tato tématika zajímala, je to skvělá volba. Kniha není úplně stará, je z roku 2010 a vydalo ji nakladatelství Eugenika.

Co dělat, když se nedaří



3. Neskákejte z okna, když se zrovna nedaří! - Ivan Krejčí - DATABÁZE KNIH

První kniha od českého autora a další v řadě humorných a vtipných knih. V této najdete s nadsázkou a vtipem předložené rady, co dělat, když zrovna nemáte svůj den, máte problémy, nebo se vám již delší dobu nedaří. Takových knih není nikdy dost a tato je doplněna ještě kresbami z pera Lubomíra Tichého. Kniha má jen 184 stran, vydána byla v roce 2008 v nakladatelství Mladá fronta.

Neskákejte z okna, když se zrovna nedaří!



4. Když se císaři nedaří aneb O habsburských trampotách trochu nevážně - Blanka Doktorová - DATABÁZE KNIH

Neobvyklým způsobem zde autorka popisuje v devíti kapitolách chronologicky řazených osudy Habsburků a to od Albrechta I. do Maxmiliána Mexického. Upozorňuje na osudové okamžiky i zvraty a čtivou lehkou formou se nás snaží něco málo naučit. Takové svižné okno do života Habsburků, ve které samozřejmě nesmí chybět rodokmen jednotlivých rodových větví. A jelikož má kniha pouze 159 stran, je to opravdu lehké čtivo. Vyšla v roce 2006 v nakladatelství Šťastný Andrej.

Když se císaři nedaří aneb O habsburských trampotách trochu nevážně




5. Když se hubnout nedaří - Marta Boučková - DATABÁZE KNIH

Poslední knihou, kterou tento týden zmíním je zaměřená na redukci váhy a především na tom, že pokud chceme zhubnout, hlavní problém není v jídelníčku či pohybu, ale v naší hlavě. Tam je potřeba si vše srovnat, rozhodnout se a právě zde najdete návod, jak na to. Autorka je známá psycholožka, která pracuje se všemi možnými aspekty ovlňující nejen vaši váhu, ale celý život a přístup k sobě samému. Vše demonstruje na příkladech ze své praxe. V knize najdete i dvanáct příběhů lidí, kterým se jen díky změně myšlení podařilo změnit i svůj život v oblasti váhy. Myslím, že touto knihou spousta lidí začala nový život. Vydalo ji nakladatelství Evropský kariérní institut a to v roce 2013.

Když se hubnout nedaří

Hotel Bezděz *** - UŽ NIKDY VÍC!

11. července 2018 v 12:28 | TheLazyCat |  • O mě
Už jsme zase doma. Dovolená byla krátká, ale silně sporná, předem se omlouvám za předlouhý článek, ale musím to ze sebe dostat. Jak jsem psala minulý týden, rozhodli jsme se na poslední chvíli si dopřát prodloužený víkend a jelikož jsem milovnice Vondruškových románů, rozhodnutí bylo snadné - Máchův kraj a hlavně návštěva Bezdězu. Hledali jsme nějaké kupóny na Vykupto, Slevomat apod. v okolí Bezdězu a našli jsme dokonce přímo Hotel Bezděz *** ve Starých Splavech - Doksy u Máchova jezera za skvělou cenu 3.590 Kč pro 2 lidi na 3 dny s polopenzí. Doposud jsme měli jen samé skvělé zkušenosti s hotely a penziony přes kupony, proto jsme neváhali, pobyt zakoupili a ihned rezervovali. Na svátky 5. a 6.7. měli plno a proto jsme to posunuli na sobotu 7.7. - pondělí 9.7.2018. Nejvíc nás lákalo, že hotel se nacházel v bezprostřední blízkosti Máchova jezera a jako miluvníkům vody byl v rámci zakoupeného kuponu i deklarován neomezený vstup do hoteového bazénu.

V pátek jsme s nadšením balili a ráno v sobotu jsme vyráželi nejprve umýt autíčko, natankovat, zkontrolovat gumy a rozjeli jsme se z Prahy na hrad Housku. To byla první zastávka naší dovolené, protože na hotel byl nástup až do 14:00. Vyrazili jsme první na Housku, protože tam byl zároveň gotický jarmark a ty já mám moooc ráda. Hrad nás neskutečně okouzlil nejen představeními, které sehrála skupina historického šermu, ale i interiéry hradu. Na to, že je hrad soukromý, je o něj opravdu skvěle postaráno a je vidět, jak si ho průvodce váží. Dýchla na nás krásná atmosféra a odcházeli jsme nabití energií. Při odchodu jsme si dali i občerstvení a odlovili hradní kešku. Pak jsme celí natěšení vyrazili do hotelu a těšili se, až si zaplaveme v hotelovém bazénu.

Dorazili jsme tam těsně před druhou, zaparkovali a pomalu se šli registrovat. Pak nastalo to pravé peklo, které by nás ani ve snu nenapadlo. Předem upozorňuji, že jsme si na hotel četli recenze a počítali jsme s tím, že jedeme do hotelu se starším vybavením, vůbec jsme nečekali žádný luxus. Paní na recepci si nás hodnou chvíli nevšímala, poté s námi začala komunikovat dost vzteklým a nepříjemným tónem, ačkoliv naše ksichtíky měli sluníčkové a dovolenkové výrazy a ani úsměvy a uctivé děkování neobměkčily její chování. Dostali jsme pokoj, žetony na večeři! (v případě ztráty bychom nejedli) a po dotazu na bazén nám bylo sděleno, že neomezený vstup do bazénu znamená hodinu denně, že taky musí přeci bazén uklízet. Mě malinko spadla brada a po dotazu na to, jak je to možné, že bychom chtěli tak hodinku dopoledne a hodinku po večeři, na nás recepční vyjela, že to máme smůlu.




Lehce konsternovaní jsme vyrazili na pokoj, že to prostě přežijeme a kdyžtak zajedeme na Mácháč. Po odemčení pokoje jsme nebyli překvapeni, hodili jsme si dovnitř věci, chtěli se převléknout a jít se projít po okolí. Po usednutí na postel jsem rychle vyskočila, protože zanaříkala tak hlasitě, až mě to vyděsilo a navíc jsem se propadla asi 15 cm dolů. Extrémně měkká a rozvrzaná postel byla první varování. Při pokládání věcí jsem si všimla, že je všude neskutečná vrstva prachu. Pak jsme se pustili do hledání lednice, přivezli jsme si vody na výlety a chtěli je dát vychladit, neúspěch byl poloviční - lednice tam již nebyla, udělali z ní něco jako skříňku, kterou jsem po otevření měla chuť vyhodit do vzduchu. Obří pavučina, plná prachu a kolem nepořádek jako u čuníků. Nu což, asi to měsíc nebo dva zapomněli uklízet, na další pavučinu jsem později náhodou narazila v horním rohu pokoje.



Po procházce a celkem nechutné večeři - řízky a brambory - obojí mastné tak, že mi z toho bylo špatně ještě ráno, jsme si vybrali jídlo na druhý den. Výběr z pěti jídel - jedno smažené, jedno s hranolkama, těžká omáčka s knedlíkem, omeleta s chlebem a zeleninová mísa. Prostě peklo pro ty, co se snaží nenabrat na dovolený tunu a přitom mají hlad. Chování personálu bylo identické - barman netaktní, hostů si nevšímá, pokud po něm nemávají jako v páté cenové, obtěžuje ho jakákoliv jiná objednávka než pivo, k večeři se podává vše jen lahvové (chlapi ke svíčkové dostanou pouze třetinku zteplalé lahvové Plzně za 50 Kč, protože celé 2 hodiny vozí nápoje barman na nechlazeném vozíku), točené pivo neexistuje. V jídelně na všech stolech hnusné ochmatané plastové ubrusy, ke kterým se člověk okamžitě přilepil, velmi nepříjemné při jídle. Pak jsme chtěli jít vyplavat ten tuk a vypravili se do bazénu. Nutnost se osprchovat před vstupem do bazénu je tu nemožná, protože hlavice sprch propustí jen tenký proud vody a tím se fakt osprchovat nedá. Na dně bazénu černé fleky, po bližším ohledání - nánosy špíny, která se dá rozvířit.


Když jsme se vrátili po chvíli na pokoj, chtěla jsem se pořádně osprchovat od chlóru a umýt si pořádně vlasy, když jsem vlezla do koupelny za závěs, okamžitě mě uhodil do nosu zápach plísně. Tu jsem objevila v zápětí - hlavice sprchy z poloviny celá černá a voda skrz ní tekla jen napůl, takže umýt si vlasy bylo prakticky nemožné. Zklamaně jsem vykonala nejnutnější a raději si šla lehnout s knihou. Postel vydávala však tak hlasité vzdechy a vrzy, až mi přišlo, že pode mnou postel snad ožila. V noci jsem ležela jako prkno, abych nebudila sousední pokoje. O vyspání tedy ani jednu noc nemohla být řeč.


Snídaně ráno nás celkem mile překvapily, celkem rozmanité - palačinky, vejce, toasty, párky, slanina, sýry, salámy (šunka oba dny chyběla, pouze šunkový salám), müsli a cereálie, jogurt, vaničky s medem, máslem, marmeládou, zeleniny pomálu, sladké pečivo, nechutné pomazánky (turistická a tvaroh s paprikou), pečivo první den jen bílé, celozrnné až druhý den a to jen tuhý žitný chléb. Vše teplé bylo i doplňované. Káva z automatu, stejně jako čaj, mléko a jinak k pití jen červená limonáda (asi voda se šťávou), jiný nápoj k dispozici nebyl, ačkoliv jedna nápojová souprava byla na jedné polovině prázdná, stačilo nalít vodu. Ke kávě je to zcela běžné.

Chování personálu bylo bohužel po celou dobu pobytu naprosto neprofesionální, místy až moc familiérní, například když mě barman při pokládání piva na stůl z ničeho nic plácl přes rameno a naznačil plácáním sevřené dlaně o nataženou dlaň náš "večerní program" jak se sám vyjádřil. Jediná slušná obsluha byly pomocné síly při snídaních a večeřích - dvě mladé slečny snědší pleti měly vychování. V hotelu bych rozhodně nečekala, že mi uprostřed jídla někdo bude bez upozornění sahat na věci na stole. Slušnost je pozdravit a minimálně říct co a jak, v první chvíli to vypadalo, že mi číšník sahá po telefonu či peněžence, jak se nám zpoza zad vrhl na stůl, on však jen sbíral žetony na jídlo. Při ohrazení měl však ještě tu drzost se na mě šklebit a mumlat si urážky.

Názorná ukázka dezertu při nedělní večeři - centimetrový plátek nejlevnějšího polárkového dortu, servírovaný stylem - vezmi si sám ze snídaňového pultu a když se ti to rozteče, máš smůlu.


Celá dovolená byla sice jen prodlouženým víkendem, avšak jeli jsme do klidných míst si odpočinout. Na dovolené jsme nebyli už více jak rok a měla to pro nás být romantika, což slibovala i paní při rezervaci hotelu a mém požaavku na manželskou postel. Krajina krásná, hrady Houska a Bezděz nádhera, příroda panenská a nádherná, zámek v Bělé pod Bezdězem ve mě nechal silný zážitek, ale hotel mi celou dovolenou akorát tak zkazil. Řekli jsme si, že i přes tohle všechno si dovolenou užijeme naplno, znechucenost v sobě ale mám i dál po návratu, dále jsem již nic řešit nechtěla, avšak po pravdivé recenzi mi majitel hotelu arogantně odpověděl, že hledám negativa za každou cenu. Pokud mu plíseň a špína na pokoji, kde za noc v plné ceně necháte téměř 2.500 Kč, to je opravdu nehoráznost a styděla bych se ty peníze přijmout.
Majitel mi dost arogantním způsobem dal najevo, že to je vlastně moje chyba, protože hledám negativa za každou cenu, rozhodla jsem se tento problém dále řešit stížností a reklamací přes Sleva dne. Určitě dám vědět, jak to dopadne.

Pokud si necháte prozatím poradit, doporučuji tam nejezdit, dokud si majitel nezačne hotelu vážit a nezmění přístup k zákazníkům. Personál je pouze obrazem svého nadřízeného a tudíž majitele hotelu, pokud je tedy nechá, aby to tam takto vypadalo a je mu jedno, jak se jeho zaměstnanci chovají k zákazníkům (díky kterým mají výplaty), dokud bude házet vinu na nespokojené zákazníky, místo toho aby učinil kroky k tomu, aby se se situace neopakovala, změna nenastane a další lidé budou mít zkaženou dovolenou stejně jako my :-(

Jestli máte podobnou či jinou zkušenost z tohoto hotelu, určitě mi dejte vědět.Nebo se klidně podělte se svým otřesným zážitkem z dovolené.

Vaše LazyŠárka :-)

Rybízový sirup

10. července 2018 v 10:20 | TheLazyCat |  • Recepty - vaření
Jelikož se nám letos urodilo opravdu hodně červeného rybízu na naši spotřebu, musela jsem najít řešení jak ho spotřebovat. Podělila jsem rodinu i kolegyně v práci, něco zamrazila na koláče, zavařených "brusinek" z červeného rybízu máme ještě zásobu, musela jsem hledat řešení. Napadly mě dvě věci - rybízový sirup a likér. A právě dnes vám ukážu, jak jsem dělala sirup.


Hledala jsem na internetu recepty a našla jich nepřeberné množství, ale znáte mě a nebyla bych to já, kdybych si vše nepřizpůsobila své potřebě. A o ten první se s vámi dnes podělím.


Budete potřebovat:
  • červený rybíz - množství záleží na vás, na začátku se nic neodvažuje, dá se použít i zamražený
  • cukr krystal / krupici (co je doma nebo v akci) - já si nakoupila 5 kilo, je to co litr šťávy, to 1,7 kg cukru
  • kyselinu citronovou - stačí si koupit jeden 40g sáček, pokud to nechcete dělat z půl tuny rybízu, bude to stačit :-)
  • voda dle potřeby

Celkem mi sirup trvalo připravit tři dny, z toho první dva dny je to pohodička.

Vezměte si obraný rybíz (jen ty kuličky) a dejte do velké nádoby, já použila velkou skleněnou zapékací mísu. Nasypejte rybíz a buď mačkadlem na brambory nebo rukama (bacha z lednice opravdu hodně studí :-D) ho rozmačkejte, je dobré rozmačkat co nejvíce kuliček, aby se uvolnila šťáva, ale nemusí být úplně každá. Dolijte vodou tak, aby byl byl rybíz ponořený. Já dávala na celou mísu asi půl litru čisté studené vody.

Nechte v lednici celkem dva dny, občas promíchejte, v lednici by se neměl rozjet kvasící proces, pokud byste po čichu třeba druhý den cítili, že to kvasit začíná, je nutné sirup dodělat hned. Mě se tedy nerozjel ani po dvou dnech. Ale při míchání vidíte, jak to uvolňuje červenou šťávu.

Třetí den mísu vyndejte minimálně 3 hodiny před tím, než sirup začnete dodělávat, aby měl pokojovou teplotu a lépe se šťáva uvolňovala. Teď je nutné scedit čistou šťávu. Na to jsem si vzala měrku, protože potřebujeme zjistit kolik šťávy nakonec budeme mít - od toho se odvíjí množství cukru a kyseliny citronové. Do litrové odměrky jsem si dala velké sítko a cedila čistou šťávu, to co mi zbývalo jsem sbírala do misky a nakonec to ještě všechno vymačkala přes hrubší plátýnko, dá se i přes gázu. Naměřila jsem si, že mám 2,4 litru čisté rybízové šťávy.


Dejte jí do hrnce a zahřívejte. Nemám teploměr, ale udělala jsem to tak, aby se z ní lehce kouřilo a při ponoření prstu mě trochu pálila. Na moje množství jsem přidala 4,1 kg cukru a 15 g kyseliny citronové. Vychází to na 1,7 kg cukru na litr a neco přes 6 g kyseliny citronové na litr. Množství kyseliny se řídí tím, jak moc jste přidali vody na začátku, čím více vody, tím více kyseliny, dá se dát až 10 g na litr, pro jistotu.

Dejte si pozor, množství opravdu hodně nabyde tím cukrem, takže si vezměte ten největší hrnec, co doma budete mít. Měla jsem asi 1/3 hrnce šťávy na začátku a pak se mi to tam sotva vešlo.
Zahřívejte jsem téměř k bodu varu - pozná se to podle toho, že po okrajích začne směs lehce vřít. Celou dobu je nutné opravdu poctivě a jemně míchat, aby se cukr rozpustil rovnoměrně a neudělal u dna hrudky. Neděste se, chvíli to trvá než se rozpustí.

Plnila jsem ještě horké do sklenic a lahví pomocí trychtýře, zavíčkovala a nechala zchladnout - to trvalo až do rána.


Výsledkem bude hooodně hustý sirup, který má krásnou barvičku, je opravdu chutný jak do vody na osvěžení, tak i třeba na lívance.



V případě jakýchkoliv nejasností, či potřeby upřesnění se na mě určitě obraťte. Všem podarovaným moc chutnal a jsou z něj nadšení, tak snad vydrží dost dlouho, abychom ho stili spotřebovat.


Terapie sdílením - Ester Geislerová, Josefina Bakošová | RECENZE

7. července 2018 v 11:02 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Pro knihu jsem se okamžitě nadchla a musela jí mít doma. Jsem sledovatel jejich Instagramu a přesně jsem věděla, co očekávat. Dopřála jsem si jí jako bolestné po lékařských prohlídkách, na které jsem už pomlau alergická. A vzhledem k povaze knihy a jejímu zpracování je nutné upozornit, že recenze bude opravdu krátká a jiná než obvykle. Snad to pochopíte :-)

Název: Terapie sdílením
Autor: Ester Geislerová, Josefina Bakošová
Rok vydání: 2018
Počet stran: 304
Nakladatelství: Listen
ISBN: 978-80-7549-762-8

Pro ty, co jsou u mě zvyklí na klasické recenze, možná zklamu. Tato kniha nejde klasicky zrecenzovat, protože je tak osobitá, zajímavá a jedinečná, že neznám žádnou jinou podobnou. Nejde totiž o knihu plnou textu, ale o knihu plnou rozchodových vět. Textu je zde opravdu pomálu, přesto zůstala věrná alespoň nějakému knižnímu vzoru - kapitolám. Ty jsou uvedené vždy buď dopisem, nebo lehkou předmluvou.

To, co mě na knize zaujalo nejvíc a čím si mě dostala je grafické zpracování nejen obalu, ale i obsahu. Nejprve obal. Je to sice paperbackové vydání tedy měkká vazba, které mi obvykle ne úplně vyhovuje, ale pro tuto knihu je dostačující. Prolistování a "přečtení" trvá opravdu jen chvilku. I pomalí čtenáři jí budou mít do hodiny 100% za sebou. Vždyť i přes svých více jak 300 stran, se na většině stran nachází jen jedna až dvě věty. My se u ní s přítelem opravdu moc nasmáli, ale i kroutili hlavami. Kniha moc pobavila. Navíc mě okouzlil odlesk obalu, který se asi nedá popsat. Mimo dobré světlo vypadá jako bílý, na sluníčku jako bronzový a na jemném světle trochu jako holograficky.

Grafické zpracování obsahu je také nádherné, věty jsou zpracovány, jakoby je někdo přímo vytrhl z elektronické konverzace (SMS, MSNGR, Skype, IG a jiné). To vše je doplněno fotografiemi pořízenými autorkami, dopisy psanými rukou a poznámkami autorek. Kniha mi naprosto zvedla náladu, pobavila mě a i pár dnů po přečtení si občas na nějakou větu vzpomenu.

Právě tato kniha mi nemohla v mojí knihovničce chybět a jsem moc ráda, že jsem si jí pořídila. Pro truchlivé či smutné dny je to úžasný společník.

Anotace
Za projektem Terapie sdílením, aktuální internetovou senzací, stojí kreativní dvojice Ester Geislerová a Josefina Bakošová. Před několika měsíci vystavily na svých sociálních sítích několik mrazivých, a zároveň cynický úsměv vzbuzujících vět, kterými se jistý muž rozešel s jejich kamarádkou. Toto malé gesto spustilo lavinu; během následujících týdnů jim čtenáři začali posílat své rozchodové věty a hashtag "terapie sdilenim" se stal doslova kultovním. Kniha je věrným obrazem autentického prostředí internetových chatů a messengerů, kde se dnes tak často odehrávají trpké konce vztahů. Sebrané věty fungují opravdu jako svébytná terapie; při četbě a úlevném smíchu si člověk rád připomene, že tak zle na tom přece jen ještě není. Kniha je doplněna texty obou autorek, esejí mediálního teoretika Tomáše Dvořáka, osobními fotkami, vzkazy a dalšími materiály Ester a Josefiny.

Výsledek obrázku pro terapie sdilenim databáze knih

Moje hodnocení: Jsem nadšená a moc ráda, že mám knihu doma. Vím, že se k ní budu pro pobavení, relaxování či jen zlepšení nálady, často vracet. Jelikož to ale není klasika kniha, nemohu hodnotit plnými počtem bodů. Méně než 4 hvězdičky však dát nemohu, tak moc jsem z ní nadšená. Autorkám moc děkuji, že nám přinesli zase něco nového a doufám, že podobným originálních počinů bude brzy více.




Životní cíl

5. července 2018 v 10:48 | TheLazyCat |  • Téma týdne v knihách
Téma tohoto týdne je docela záludné - Životní cíl lze brát jak doslova, tak i pochopit mnoha významy a v mnoha kontextech. Já jsem hledala knihy hlavně tak, aby se to tématu dotýkalo opravdu citelně. Nechci sem zařazovat knihy, které na mě nějak zapůsobily, protože to se dozvíte v recenzích.

Knihy, které mají téma v názvu

1. Životní cíl: činit Boží vůli - Derek Prince - DATABÁZE KNIH

Kniha je zaměřená samozřejmě na věřící lidi, avšak i nevěřící člověk v ní může najít hlubší smysl. Kniha je místy docela ceněná a proto si myslím, že si zaslouží zmínku. Autor se věnuje především literatuře náboženské, ale i aktuálním tématům. Kniha byla u nás vydána v roce 2009 a to v nakladatelství Postilla.

Životní cíl: činit Boží vůli




2. Životní cíl: být NEZÁVISLÝ - Michal Ondra - DATABÁZE KNIH

Český autor nás zavede do problematiky podnikání. Díky ní údajně najde každý svůj smysl v podnikání, seznámí ho s hospodařením s financemi a pomůže nastartovat podnik do výšin. Upřímně v tyto motivační knihy sama moc nevěřím, avšak je možné, že někomu v životě pomohla. Hodnocení knihy je bohužel kolem 60% což je málo, ale je možné, že někdo si jí bude chválit do nebes (viz první kniha :-D). Kniha je relativně nováčkem na trhu - vyšla v roce 2015 v nakladatelství Leda.

Životní cíl: být NEZÁVISLÝ



3. Životní cíl a smysl života - Brigitte Hamann - DATABÁZE KNIH

Název knihy nám toho moc nenapoví, ale autorka se v ní věnuje výkladu osy IC/MC v horoskopech. I ty bohužel jsou mimo mojí ligu, takže vám o tom asi nic víc nepovím. Kažpodádně pro někoho, kdo věří na horoskopy může být kniha přínosem. Kniha vyšla v roce 2004 v nakladatelství Eugenika.

Životní cíl a smysl života - Základní výklad osy IC/MC v horoskopu


Knihy, které s tématem úzce souvisí

1. Tvůj život má cíl - Dan Millman - DATABÁZE KNIH

Další kniha z kategorie osobního rozvoje. Jde o knihu, která není hodnocená nijak špatně - 65 -75% a nabízí vám řešení veškerých vašich problémů. Knihu vydalo nakladatelství Eminent v roce 2006.

Tvůj život má cíl


2. Nechť nový den dá nový cíl - Jan Neruda - DATABÁZE KNIH

Poslední kniha, kterou jsem pro vás vybrala, je klasika od Jana Nerudy a jedná se o sbírku fejetonů. S tématem tohoto týdne souvisí sice jen okrajově, ale myslím si, že si v tom každý najde své. Tím, že je to soubor kratších děl, určitě je to čtivé. Autor v nich reaguje jak na politické a ideologické problémy, tak i ty sociální. Určitě stojí za přečtení, vydána byla v roce 1973 v nakladatelství Melantrich.

Nechť nový cíl dá nový den

Prázdninové i stálé novoty

2. července 2018 v 10:19 | TheLazyCat |  • O mě
Jelikož jsem se již delší dobu nehlásila, rozhodla jsem se Vás nyní seznámit se vším, co chystám nového na blogu. Mám skluz jak se čtením - pořád se trápím s Anne Boleynovou od Alison Weir a stále mi zbývá ještě téměř sto stran. Do jiné knihy se mi pouštět zatím nechce, i když jich mám v záloze mnoho a to proto, že se bojím, že se mi to bude mixovat, protože kniha o Anne Boleynové je opravdu náročné faktografické dílo.

První novotou je to, že teď nám na zahradě vše dozrálo a tak jsem si riskla se pustit do pár pokusů hlavně s rybízem - likér, sirup, dělám spoustu dezertů a dortíků a navíc začaly prázdniny a to znamená, že školní jídelna nejede a tak si musím do školy denně vařit. Proto očekávejte během těchto dvou měsíců enormní nárůst receptových článků. Co se povede - o to se budu snažit podělit.

Druhou informací je to, že i přes moje zapření jet někam na dovolenou, jsem vyměkla a obstarala jsem nám s přítelem prodloužený víkend v hotelu u Máchova jezera (kousek od Bezdězu), budu se snažit sem připravit nějaký zábavný článek, ale nevím jak to tam bude s wifinou a zda mi budou stačit data, takže je možné, že nebudu úplně reagovat. Na druhou stranu budu ráda, když budu tři dny bez techniky jen poznávat hrady a zámky, plavat a číst si. Bez rušivých zpráv na FB či IG :-D (i když to mám moc ráda, pauza mi neublíží)

Třetí a asi největší informací a změnou je další rubrika blogu. Jelikož mě už nebavilo si tu vylévat srdce při článcích ohledně témat týdne, která mě dříve dost bavila (fakt nevím proč jsou vybírána taková "nostalgická" témata), přemýšlela jsem jak spojit témata týdne s knihami. A řešení bylo vlastně dost jednoduché. Vezmu téma týdne a jako takové ho zkusím provětrat spoustou vyhledávačů a doporučit Vám nejlépe hodnocené knihy, které se tématu týdne týkají. Časem se to určitě ustálí i co se týče vzhledové podoby a rozčlenění. Název rubriky je Téma týdne v knize. Tento týden to bude zkušební. Snad se vám to bude líbit - rubriku najdete v hlavním Menu pod rubrikou Knihy :-) Určitě mi dejte vědět, kdyby vás k tomu napadlo cokoliv kritického či nápaditého, jsem ráda za každý názor.

To je v průřezu asi všechno, co jsem vám teď chtěla sdělit, možná v průběhu prázdnin ještě nějaké novoty či změny nastanou, ale o všem vám dám vědět.

Krásný slunečný letní prázdninový den všem,
Vaše Lazy Šárka

Moje vlastní pastičky

22. června 2018 v 10:23 | TheLazyCat |  • O mě
Už delší dobu jsem se nezapojila do témata týdne, ale toto téma mi sedlo, protože to koresponduje s tím, o co se s vámi chci podělit. I když pojmout to s absurdní nasázkou byla malinko výzva :-D


Nalítla jsem si totiž do hnusný pasti, které říkáme DOKTOŘI!

Babička mě varovala, že jakmile se jim člověk dostane do rukou, většinou z nich živý nevyleze. Začínám mít totiž pocit, že měla pravdu i v tomhle.

Asi víte, že jsem si prošla hnusnou nemocí - nějaké ty plicní viry, poté mykoplasma, na to astma a teď se do toho všeho přidala ještě štítná žláza. Navíc nějaké útvary na brzlíku i štítné žláze, co se musí "hlídat". To má přeci dneska každý druhý nějaké takovéhle problémy.

Takže za dva měsíce se z holky pod 30 let, která nebrala žádné léky a cítila se zcela zdravá, stala 30 letá holka, co bere denně 3 prášky, téměř co týden navštěvuje nějakého lékaře a cítí se na 70. Ruce má rozpíchané jako feťák, protože mi neustále berou krev na rozbory (jestli to takhle půjde dál, snad mi do budoucna nějakou nechají).

Nevím, zda to odezní, nebo pocity zůstanou, každopádně si ale připadám ....... já to vlastně nedokážu ani úplně přesně popsat. Cítím se jako "ne já" jako někdo jiný a těžko se mi zvyká na nový "režim".

Obvykle jsem nemoci přecházela nebo se léčila doma přírodními a podpurnými léky a tenhle zápřah moje tělo nějak nedává a aby toho nebylo málo, spřáhla se proti mě i příroda s tím svým BIO 3. Takže si chvílema opravdu říkám - to je konečná. A pokud by to tak bylo, skončím opravdu neživá či mrtvá v rukách lékařů :-D

Věřím, že jim časem zase uteču a budu se zase cítit na 30, jen abych to stihla, než půjdu do důchodu :-D


Deník kastelána - Evžen Boček | RECENZE

19. června 2018 v 11:58 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Po chvíli odpočinku od Aristokratky (i od divadla) jsem se rozhodla si přečíst další počin od Evžena Bočka, byla jsem dost natěšená, ale moje předsudky se ne úplně tak naplnily.

Název: Deník kastelána
Autor: Evžen Boček
Rok vydání: 1999
Počet stran: 196
Nakladatelství: Druhé město
ISBN: 978-80-7227-353-9

Viktor se dostává na zámek, kde se stal kastelánem po zemřelém předchůdci. Od začátku se snaží, aby dělal vše jak má, i když viděl, že je to hodně náročné. Po době aklimatizace za ním přijíždí i manželka Ivanka a jejich dcera Evička. Celé osazenstvo zámku se seznamuje s novými správci a od začátku je provází jeden problém za druhým - zvláštní až paranormální úkazy, hlídač Svoboda s epilepsií, manželé Alexandr a Valerie, kteří na zámku pracují od mládí i Vikovi nadřízení - třeba starosti. Viktor se ale zámku drží a i přes všechny problémy ho nehodlá opustit, což jeho manželka nechápe. Pak Evička velmi rychle a vážně onemocní, stejně rychle se z toho ale dostává. Zámek a jejich životy halí čím dál více tajemství a nevysvětlitelných úkazů. Jediné, co jim zbývá jsou nezodpovězené otázky, i přesto k zámku silně přilne a to tak, že nechá manželku i s dcerou odjet zpět do Prahy, zatímco o zůstává.


Na další knihu od Evžena Bočka jsem se moc těšila, proto jsem si dala odstup od Aristokratek, abych byla natěšená a knihu si fakt užila. Bohužel začátek mě docela zklamal. Měla jsem velká očekávání asi a jelikož začátek je pomalejší, je nutné se seznámit s hlavními hrdiny a s celkovou situací, je tam mnoho popisu a ten je sám o sobě docela nudný a nezáživný. Každopádně poté se to rychle rozjíždí a příběh nás vtáhne do svého víru zábavy. I když situace a hlavní zápletky knihy nejsou úplně až tak vtipné, působí to na čtenáře zábavně, místy i trochu humorně, což je dílem především úžasného tragikomického popisu situací autorem.

Jazykově je kniha zvládnutá s bravurou, která je autorovi vlastní. Na druhou stranu je nutné brát v potaz, že je to autorova prvotina, až poté napsal a vydal Aristokratky. Liší se od nich opravdu dost, humor je spíše v pozadí, upřednostněna je nadsázka a ironie, kterou nám kastelán Vik sděluje to, co se na zámku děje. I tento styl se mi ale docela líbil a také mě nadchl.

V průběhu čtení jsem se občas i zasmála, klasický humor z Aristokratek však chybí a to mě mrzí. Asi jsem od knihy očekávala nepřímé "pokračování" právě Aristokratek a jelikož to tak nebylo, objevilo se zklamání. Nakonec jsem ale až tak zklamaná nebyla, protože i tak se mi kniha moc líbila. Proto jí mohu doporučit, je to rozsahově jak já říkám "jednohubka", která se dá zvládnou za jeden den. A jako oddych na zahradu či k vodě, prostě lehčí čtení bez náročného přemýšlení.


Anotace
Je mu pětatřicet a jeho znechucení celým vesmírem dosáhlo vrcholu. Odešel do malé moravské vesnice, tři sta kilometrů od Prahy, ze které nikdy předtím nevytáhl paty. Nemá ani páru, co takový kastelán dělá. Ale než se vrátit, tak raději chcípne. Nemá však páru ani o tom, s jakou magickou silou se jeho racionalita a odpor k duchovědám utkají uprostřed zámeckých zdí. Běsi začínají zvedat hlavu.

Deník kastelána

Moje hodnocení: Když se to vezme komplexně, kniha se mi docela líbila. Okamžiky veselí a humory střídala konsternace a napětí. Na druhou stranu jsem tam našla i dost nudných a hluchých míst. Čtení jsem si ale užila, sice nebudu asi mít chuť si knihu přečíst znovu, ale rozhodně jí můžu doporučit, není to určitě ztráta času a vzhledem k rozsahu knihy je to odpočinková jednohubka. Prostě letní odpočinkové čtení, proto dávámm 4 hvězdičky.


Další várka mé oblíbené hudby

16. června 2018 v 12:15 | TheLazyCat |  • Hudba
Přicházím s další várkou hudby, kterou jsem si postupně oblíbila při poslechu v práci. Jde hlavně o hudební skupiny Delain a Amaranthe, ale zaujal mě i jeden song od Xandria a Eluivete. Některé jsou chytlavé od prvního poslechu, jiné až na několikátý poslech. Na tyto songy jsem přišla přes Nightwish a Within Temptation, kdy jsem si vždy pustila nějaký jejich song a dala + 50 dalších skladeb a tam se začaly objevovat tyto kapely a songy. A mě některé zaujaly, že jsem si pouštěla zase další songy dle těchto a je to vlastně nekonečná řada písniček, na které můžete narazit.

Přeju vám krásný den při poslechu těchto, či jiných vašich oblíbených songů :-)

Delain - Stardust

přes tuto písničku jsem se dostala ke kapele Delain, moc mě zaujala a myslím, že zpěvačka Johanna Charlotte Wessels je opravdu nadaná a má úžasný hlas


Delain - We are the others


Delain ft. Marco Hietala - Sing to me

tento duel je naprosto okouzlující, krásně k sobě pasující hlas zpěvačky Delain spolu s členem kapely Nightwisch


Delain - Get the devil out of me


Amaranthe - Maximize


Amaranthe - The Nexus


Amaranthe - Burn with me

přes tento song jsem se dostala ke kapele Amaranthe, protože mě na první poslech okoulil nejen text ale i melodie


Amaranthe - Digital world


Xandria - Nightfall

krásné spojení tvrdší hudby s operním vysokým hlasem, to je moje gusto (stejně jako bývala Tarja v Nightwish)


Eluiveitie - Call of the mountains

kouzelné spojení tradičních nástrojů, jako jsou dudy s moderní muzikou a krásným ženským hlasem

Deník bulimičky - Diana Fey | RECENZE

14. června 2018 v 11:28 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
První objednávka z Knižního klubu a přišla mi tahle krásná kniha, moc jsem se na ní těšila a konečně jsem se k ní dostala a podařilo se mi jí přečist. I tuto knihu jsem se rozhodla poslat dál a proto kdyby o ní někdo měl zájem, napište mi do komentářů či do zprávy pro autora - určitě se nějak domluvíme.

Název: Deník bulimičky
Název v originále: Kotzt du noch oder lebst du schon?
Autor: Diana Fey
Rok vydání: 2015
Počet stran: 392
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-2764-0


Diana vypráví svůj životní příběh už od puberty, kdy poprvé zkusila, jaké to je zbavit se jídla, které miluje tak, aby netrpěla chutěmi a přesto nepřibrala. Naučí se díky svým dlouhým prstům zvracet a brzy se z toho stane závislost, kterou není schopná sama porazit. Po odchodu do vlastního života jí do něj vstupují samé divné existence a ona se začne pohybovat v kruhu. Několikrát se pokouší o léčbu jak terapeutickou, tak i samoléčbu, nakonec i léčbu biopotravinami, ale vypadá to, že není možné se uzdravit. Nakonec ale prolomí ledy a po boku skvělého partnera rozlomí kuklu, ve které žila a začne žít skutečný život? Nebo se z kolotoče přejídání a zvracení nikdy nedostane?


Knihu jsem si pořídila, protože jsem na toto téma byla zvědavá. Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem měla poruchu příjmu potravy, trvalo to více jak rok a půl a díkybohu jsem se neocitla v ohrožení života, a nikdy jsem na tom nebyla tak zle jako Diana. Ale stejně jako ona i já si následky ponesu celý život, protože jsem si zničila projímadly zažívání a mám s tím velké problémy i po více jak 8 letech od "prozření". Proto jsem také knihu chtěla mít ve své malé knihovničce, bohužel to byla chyba. Ale chci, až budete číst celkově recenzi na knihu, abyste brali v potaz, že tím nehodnotím problémy příjmu potravy ani Dianin život. Je to můj názor k příběhu jako tako textu, ne k její osobě ani jejím rozhodnutím a už vůbec ne jako lehkovážnost nemoci. Naopak jsem si sama vyzkoušela, jak je nemoc těžká, protože není na první pohled vidět, ale není o nic méně nebezpečná nebo život ohrožující - je proto, že člověk na potkání nekrvácí neznamená, že není v ohrožení života. Bulimie stejně jako anorexie také zabíjí, jen pomaleji.

Hrozně jsem se těšila, až se do příběhu začtu, ale nějak se mi to nedařilo. Vypravěčka nás sice hned seznámí se svými začátky, ale vlastně je vše hodně rozvláčné, pomalé, je tam spousta vsuvek a komentářů k jednotlivým věcem i situacím. Vím, že v knize, která je vlastně biografií, se tomu nelze vyhnout, ale čeho je moc, toho je příliš. Možná je to jen chybou překladu, netuším. Ale nemyslím si, že by Pavla Lutovská měla za sebou nějaká špatná díla, protože například Mafie matek je podle mě skvělá. Proto to přisuzuji spíš autorce samotné.

Jazykově mi kniha docela sedla, věty nepříliš složité a v celé knize jsem objevila pouze jednu chybu a to špatné odlišení mužského a ženského rodu (udělal x udělala). Takže s touto stránkou jsem byla spokojená, horší je to s celkovou nezáživností a roztahaností nejen témat, ale i autorčiných myšlenek. Místy mě to dost zaujalo a ztotožnila jsem se s autorkou, jinde jsem si klepala na čelo, věty se mi táhly a nechtělo se mi ani číst dál. Několikrát jsem dočtení knihy i zvažovala, ale převládla má zvědavost nad tím, jak to skončí a zda to dopadne dobře. Avšak roztahanost děje a rozvláčnost příběhu s dlouhými opisy působí ve finále spíš nudně, než poutavě. Ve své celistvosti je kniha spíše nezáživná, čtenář se do ní nemá šanci začíst a na toto téma existují i knihy, které jsou zpracované mnohem lépe a čtivě.

Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že autorka popisuje své vnitřní pocity a u toho většinou lidem ujíždí jak ruka, tak hlava, nechají se unést a rozvedou to, co můžou. Diana nám zde odhaluje své nejhlubší nitro, to jak se cítila i jak brala své problémy. Vše je psané tak, aby čtenář sám cítil, jak to bylo. Nejvíc mě překvapovalo její chování, to jak se chovala ke svým partnerům, na druhou stranu ale i to, jak se chovali oni k ní. A v neposlední řadě i to, jakými lidmi se obklopovala. Ve všem se tam dá najít smysl, někdy hned, někdy až mnohem později, kdy doběhnout souvislosti s vyprávěním a následným vysvětlením.


Anotace
Otevřená zpověď ženy, která pochopila, že život s každodenním zvracením je vážně k zblití.
Dianě bylo čtrnáct let, když začalo její martyrium: po slavnostní vánoční večeři si poprvé v životě strčila prsty do krku a zažila bláznivou radost z toho, že se jí povedlo vyzvracet.
Drsné zážitky líčí s nádechem černého humoru, popisuje neuvěřitelnou sílu nemoci, která člověka dostane až na samotné dno. I to, jak nad ní přece jen dokázala zvítězit.


Deník bulimičky



Moje hodnocení: Nechce se mi už víc knihu rozebírat a určitě jí nemohu vyloženě doporučit, protože sama jí znovu číst nechci. S tématem jsem se ráda znovu seznámila, i když si myslím, že to autorka mohla podat mnohem lépe a tak, aby to zaujalo. Kdo si na tuto knihu brousil zuby a bude počítat se vším, co jsem zmínila, možná se mu kniha bude opravdu líbit. Jinak nedoporučuji. Knize dávám 3 hvězdičky a to je hlavně za to, že to autorka bojovala s bulimií a udělala to, co je psáno v závěrečné kapitole. A vlastně i kvůli tomu, že by se mělo možná vydávat více knih na toto téma, protože nemoc je to zlá, dost rozšířená a povědomí v řadách hlavně mladších žen by neuškodilo.


Prázdninový koláč s ovocem

12. června 2018 v 12:39 | TheLazyCat |  • Recepty - pečení
Dnes se s vámi chci podělit o recept na úžasný a primitivně jednoduchý koláč plný ovoce, kde můžete zužitkovat přebytečné ovoce ze stromů, či si koupit dle chuti. Já dělala z třešní srdcovek, protože se nám krásně letos urodily. Recept jsem dostala od dcery mé paní ředitelky v práci a musím říct, že je bezkonkurenčně nejlepší. Pojďmě na to!

Budete potřebovat:
  • 700 g čerstvého ovoce
  • 150 g cukru krystal
  • 120 g hladké mouky
  • 3 vejce
  • 80 g cukru krupice navrch
  • 80 g másla na pokladení navrch + kousek na vymazání
Recept je koncipován do formy na dort nebo na koláč, průměr 24 cm, pokud byste měli větší, pak je nutné zdvojnásobit dávku a adekvátně prodloužit i dobu pečení. Příprava je velice jednoduchá.

Nejprve si vymažeme formu máslem, poté si navážíme a omyjeme ovoce. Je nutné ho pečlivě osušit, aby na něm nezbyla žádná přebytečná voda, ta by mohla vše zkazit. Na dno vymazané formy dáme polovinu (tedy 350 g) připraveného ovoce, poté si do mísy vyklepneme vejce, přidáme cukr a šleháme šlehačem do hustší pěny, přisypeme mouku a opět pořádně prošleháme. Nalijeme na ovoce, na těsto nasypeme druhou polovinu ovoce a lehce zamáčkneme, poklademe plátky másla a posypeme cukrem. Pečeme při horkovzduchu na 180°C 50 - 60 minut. Špejlový test odhalí, kdy je koláč hotov.

Cukr spolu s máslem udělají na povrchu křupavou sladkou krustu a to je právě ten skvělý rozdíl oproti klasické bublanině. Díky tomu není potřeba při podávání sypat moučkovým cukrem. Těsto jako takové je také o trochu hutnější a méně nadýchané, ale ovoce tomu dodá svěží nádech.






Erebos - Hra, která zabíjí! - Ursula Poznanski | RECENZE

9. června 2018 v 14:40 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Dříve jsem náhodou natrefila na knihu Saeculum od této autorky a byla jsem z ní rozpačitá. Kniha mě moc bavila, hltala jsem jí a byla smutná, když skončila. Momentálně je kniha na cestě do mé knihovničky, protože mi ve sbírce nemohla chybět. A protože jsem to chtěla risknout, pořídila jsem si z druhé ruky i knihu Erebos. Autorka se stává mou čím dál více oblíbenější, protože mi její knihy dokážou nahnat husí kůži - ale ne strachy, nýbrž tím, jak úžasně jsou napsané.


Název: Erebos - Hra, která zabíjí!
Název v originále: Erebos
Autor: Ursula Poznanski
Překlad: Karolína Kousalová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 320
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-1303-9


Nick chodí do školy, jako všechny ostatní děti, snaží se mít dobré známky a dostat se na medicínu. Když se po škole začne šířit počítačová hra, kterou ale můžete získat jen tím, že jí někdo daruje. Už to je samo o sobě podezřelé, když sleduje dívku, po které touží Emily, zjistí, že ona to odmítá. On se už ale nemůže dočkat. Hned, jak se ke hře dostane, naprosto jí propadne. Jeho postava temného elfa Sariuse je velmi úspěšná. Pro něj jde vše stranou, škola, rodina, přátelé i spánek a existuje jen ta hra, nic víc. Vylepšuje svou postavu, bojuje proti všemu a všem a samozřejmě dodržuje pravidla, která hra požaduje - s nikým o hře nemluvit, neprozrazovat svůj nick ve hře, prostě žádné informace se nesmí dostat ven. Ale nejvíce zarážející pro Nicka je to, že hra zasahuje i do reality - za zvýšení úrovní musí plnit úkoly, které se zdají nevinné. Ale jen do doby, než si to Nick poskládá dohromady a zjistí, že nevědomky napomáhal k hrozivé věci se zbraní. I přesto je hře naplno oddán, ale jen do doby, než dostane úkol, který prostě nemůže udělat. Nemůže nikomu vědomě ublížit. Proto je ze hry vyhozen a jak bylo řečeno hned na začátku, je jen jediná šance, víckrát není možné si zahrát. Hra sama zmizí z Nickova počítače a znovu nainstalovat nejde, tím je pro něj konec. Jakmile je ale ze hry venku, začne si všímat, jak moc lidé kolem něho hra ovlivnila a co vše mohla způsobit. O to víc, když jeho nejlepšího kamaráda Jamieho srazí auto na přechodu a jemu je jasné, že se to nestalo jen tak. Začne spolu s Emily pátrat a zjišťovat co nebo kdo za hrou stojí, na pomoc jim vyrazí i Viktor - počítačový specialista na hry spolu s kamarády. Postupně rozmotávají záhadu jménem Erebos a přijdou na to, že skutečná bitva neprobíhá ve hře, ale ve skutečnosti, a že geniální plán geniálního mozku provedl z nejnáruživějších hráčů své pěšáky. Podaří se jim zabránil tomu nejhoršímu?


Do knihy jsem se zakousla jako hladový vlk do ovečky, a během pár stránek si mě kniha získala. Přečetla jsem jí za dva dny - i když prakticky za tři, protože druhý den jsem četla do půl čtvrté do rána, abych konečně věděla, jak to dopadne. To se mi nestalo už pár let, normálně když jsem unavená knihu prostě odložím a dočtu druhý den, u této to nešlo. Do děje nás autorka vtáhne prakticky na deseti stránkách a nepustí až do konce. Příběh je vlastně jedno obrovské stoupání k vrcholu, kde na nás po cestě čekají další informace, překvapení a zážitky.

Prostředí virtuální počítačové hry, která se začne prolínat i do reálu, nás nutí k zamyšlení, co či kdo za tím stojí a proč jsou malé úkoly (jako přenést něco někam jinam, nebo nalepit někomu něco někam) tak moc důležité, že za ně ve hře můžete dostat i několik úrovní. Rozplétávání toho obrovského uzlu na více jak třistra stránkách bylo neskutečně živě popsané, napínavé až k zbláznění a plné zvratů. Navíc během celé knihy mě provázel pocit, že hra není jen hra, ale živoucí organismus, který přemýšlí a vidí skrz monitory do mysli lidí, co hru hrají. Schválně vyvolává ve hráčích strach, protože je silně návyková a nikdo nechce dobrovolně skončit.

U příběhu jsem se nenudila ani chvilku, naopak jsem chvilkama nemohla přestat číst, takže jsem si brala s sebou knihu i do kuchyně k jídlu apod. Kniha Saeculum byla oproti této jen lehkým odvarem. Erebos je knižní prvotina autorky a musím říct, že ohromně povedená. Závěr je poté takovým překvapením, že i když mám předpoklad si konce domýšlet (a většinou se i trefím), v tomto případě mě tedy ani ve snu nenapadlo, že to bude takto. Autorka má neskutečnou představivost, smysl pro detaily a dokonalou popisovací schopnost.

Už dlouho jsem čekala na knihu, od které se nebudu moct odtrhnout, která mi nedá spát a kterou nedám z ruky. Naposledy to byla sága Tajemství porodní báby (která mě ale u 4 dílu pomalu přestala bavit a teď se dokopávám k přečtení), od té doby nic a to jsem přečetla téměř 30 knih. Proto jsem za to hrozně moc ráda, autorka se tím zařadila mezi mé nejoblíbenější a na řadu zanedlouho přijde "její" Cizinec.

Anotace

Na jedné londýnské škole si mezi sebou žáci začnou předávat podivné balíčky, jeden se nakonec dostane i ke zvědavému Nickovi. V balíčku je DVD s počítačovou hrou. Hrou napínavou, a hlavně velmi inteligentní. Proč o ní ale nikdo nesmí mluvit a hráči musí dodržovat přísná pravidla? Na druhou stranu jim hra dokáže splnit i ta nejtajnější přání. Pokud neposlouchají nebo se znelíbí poslovi se žlutýma očima, čeká je trest. Jak je ale možné, že hra o každém všechno ví a neuděluje hráčům úkoly jen ve hře, ale i v realitě? Co hra vlastně chce? A jak ji může Nick zastavit?

Výsledek obrázku pro erebos databazeknih.cz

Moje hodnocení: Jak jste si určitě dle recenze všimli, z knihy jsem naprosto nadšená, okouzlila mě, dostala mě svým strhujícím vyprávěním a nenašla jsem na ní prakticky žádnou chybu. Jedině snad paperbackové vydání, které knize dost škodí - je velká, celkem silná (i přes drobné písmo a celkem hodně textu na jednotlivých stránkách) a proto se obal dost rychle ničí. Je to velká škoda, kniha by si určitě zasloužila nové vydání v tvrdé vazbě. Každopádně je vám asi jasné, že nemůžu hodnotit jinak, než plným počtem 5 hvězdiček a rozhodně a naprosto knihu doporučuji úplně všem!


Už ne-zdravá?

6. června 2018 v 11:26 | TheLazyCat |  • O mě
Po delší době, kdy se mi o tom, co se dělo v posledním asi měsíci a půl, nechtělo mluvit. Na otázky jsem sice odpověděla, ale nijak moc rozvádět se mi to nechtělo. Nějak jsem to už přijala, vyrovnala se s tím a učím se znovu normálně fungovat, ne fyzicky, ale hlavně psychicky. Po tom, co jsem zase začala chodit do práce, jsem si připadala jako fňukna, protože mi i tak nebylo dobře, byla a jsem unavená, taková pořád napůl ještě spící a i když se snažím dělat maximum, pořád cítím, že mi to nejde. V pátek jsem konečně dobrala antibiotika a vyrazila na kontrolu k doktorům. Na plicním jsem dopadla samozřejmě špatně - ta mrcha, co ve mě byla a asi ještě pořád je, mi způsobila těžké astma, proto jsem pořád tak unavená a zadýchaná ze všeho. Už to samo o sobě mě srazilo zase o kousek blíž k zemi, nemůžu dělat to, na co jsem byla zvyklá, musím se šetřit, všechno pomalu a v klidu a ještě mi hrozí takový hnus, jako je astmatický záchvat, při kterém se můžu dokonce projet houkavým autem do nemocnice - vyhlídky, který po měsíci marodění chce slyšet asi každý :-(

Bohužel tím to nekončilo, jelikož pak jsem zamířila ke své praktické doktorce a ta si vše přečetla, prostudovala a protože mi na CT přišli na to, že mám v mém věku brzlík dost velký. To není vůbec normální a proto musím ještě na endokrinologii na vyšetření. Když mi doktorka vyprávěla, co všechno to může být (brzlík ovlivňuje hlavně hormony) - neplodnost, rakovina, diabetes, autoimunitní choroba nebo nerakovinný nádor, tak se mi udělalo mdlo. Nikomu z rodiny ani z přátel jsem tohle "na plnou hubu" neřekla, protože je nechci děsit, ale mě samotnou to děsí k smrti. O to víc, že mě na tu endokrinologii objednali až na 18.6.2018, takže si musím téměř dva týdny čekat v nejistotě.

Každopádně jsem teď už docela schopná fungovat tak, aby vše vypadalo v pořádku. Astma sice nezakryju, ale lidi kolem mě to vzali nějak docela normálně, ten zbytek se časem uvidí. Jsem teď bohužel psychicky ve fázi, kdy už jsem přemýšlela, jak svým blízkým sdělím, že se stala ta nejhorší možnost, mám něco z těch nejhorších prognóz a co bude vůbec dál. Vím, že bych takhle myslet neměla, ale někdy se prostě neubráním. Lidské zdraví je to nejpřednější a já se o sebe zrovna moc nestarala v tomhle ohledu.

Dnes mám narozeniny a je mi už 27 a nějak mi to všechno dobíhá v hlavě, proto asi zrovna dnes je čas na to, dostat to ven. Přeci jen už fakt nejsem nemladší a nemůžu se k sobě a ke svému tělu chovat jako v 15. Bude třeba hodně změn, asi nejsem ve stavu, kdy bych na úplně všechny měla sílu, ale půjde to, pomalu ale jistě. Nejvíc si ale cením milující rodiny - rodiče i sestra mi byli a jsou obrovskou oporou, přítel se o mě tak krásně stará, v práci si mě rozmazlují i tady mě taky spoustu lidí podporovalo. Všichni tihle jednotlivci mají podíl na mém uzdravování a všem jim neskutečně moc děkuju.

Potřebovala jsem to ze sebe nějak vyventilovat, jinak by mi asi hráblo a navíc jsem se s tím vším smířila natolik, abych se vám tu mohla vypovídat, snad vás to neunudilo k smrti :-D Nahazuji znovu ironickou tvář a jede se dál, však ono to všechno nějak dopadne. Ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo :-D


Krásný slunečný den všem, užívejte si ho a mějte se rádi,
Vaše teď na chvíli NeLazy Šárka

Kvůli tobě i zhubnu - Ellen Berg | RECENZE

4. června 2018 v 12:44 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Kniha, kterou jsem už předem zařadila do kategorie oddechových. Určitě se mi to potvrdilo a rozhodně přečtení nelituji, objednala jsem si jí z KK a mám radost, že jsem si jí přečetla zrovna v tuto dobu. Perfektně mi to sedlo. I tak jsem přemýšlela a knihu nehodlám v budoucnu číst znovu.

Název: Kvůli tobě i zhubnu
Název v originále: Das bisschen Kuchen
Autor: Ellen Berg
Překlad: Hana Krejčí
Rok vydání: 2018
Počet stran: 208
Nakladatelství: Ikar
ISBN: 978-80-249-3464-8


Není to neobvyklý jev, žena ve středních letech, která vzdala svůj boj s nadváhou a udělala z něj potěšení. Umí si dopřát jak sladké, tak i slané, je výborná kuchařka a nebojí se to použít. Vše jí ale převrátí naruby jeden jediný okamžik a to chvíle, kdy náhodou uvidí ve městě svého milovaného manžela s mladou a štíhlou milenkou. Nedřív neví, co bude dělat, ale nakonec se rozhodne vyluxovat manželovo konto, z něhož si dopřeje čtyři týdny v lázeňském hubnoucím resortu Vitalis, který spolu s letenkou spolkne tolik, kolik skoro nové auto. Manželovi se jí nakonec podaří vypátrat a snaží se jí dostat zpět, Annika si ale nachází nové přátele, které od sňatku neměla, a je jí tam moc dobře. Navíc se jí daří i hubnout. Když se objeví jakýkoliv problém, přítelkyně jí z toho pomůžou, nemluvě o shiatsu s Mariem, které jí dopřává totální uvolnění. Když se objeví i dcera Peggy, má Annika všeho dost, nejprve se od ní nechá urážet, nakonec ale najde ztracenou sebejistotu a řekne jí vše narovinu. Ta jí pak slíbí pomoc s vyhnáním mladé milenky z manželského lože. Nejvíc pomůže právě dcera a kamarádka Walburga, která se tam dokonce vydá osobně. Začíná si také skvěle rozumět se spolustolovníkem Leem. Dostanou se společně do všelijakých potíží, ale vždy najdou cestu ven, stejně tak i Annika najde cestu, po které se má její cesta ubírat v budoucnu.

Dle obálky a názvu jsem byla z knihy nadšená, proto jsem si jí také koupila. Bohužel anotaci jsem si přečetla až po zakoupení a z té jsem až tak nadšená nebyla, ale s chutí jsem se do knihy pustila. Nenechala jsem se odradit a hned jsem se do knihy začetla. Začátek příběhu mě dost bavil, i když se přiznám, že mě to trochu zasáhlo, protože vím, jak dokáže nevěra bolet. Kor když milenka je krásnější, štíhlejší a mladší. Samozřejmě jsem nikdy nezažila, jaké to je, když s tím člověkem, co vás podvede, žijete přes 20 let. Každopádně jsem se zvládla slušně do hlavní hrdinky vcítit.

Téma a prostředí, ve kterém se příběh odvíjí mi přirostl k srdci. Avšak myslím si, že gradace příběhu nebyla přímo úměrná vtipu, nadsázce a ostatním aspektům. Takže místo, aby to působilo harmonicky, člověk vnímal knihu nahoru a dolů jako při skoku bungee. V oddechové knize to sice nepůsobí úplně dobře, ale zase nijak velký průšvih to nebyl.

Styl psaní se mi líbil moc, jednodušší, ale přímočaré, vtipné a velmi čtivé. Jak možná už víte, nadsázky mi v žilách koluje hodně a proto jí mám ráda i v knihách, zde je sice možná místy trochu sušší, ale i tak jsem byla ráda. Stejně tak jí celou dobu šlapala na paty absurdita spolu s ironií. Za mě ideální kombinace pro oddychovou relaxční knížku, která vás nenutí nijak extrémně moc přemýšlet, ale spíš vás má povznést nad vaše problémy a pobavit. A to se knize podařilo.

Knihu určitě oceňuji i z toho důvodu, že mi byla milým spojencem v nemoci. Není obsáhlá, dá se v klidu přečíst za dva dny, při zakousnutí se a možnosti celého volného dne, i za den. Nenutí člověka o ničem přemýšlet, žádné hluboké myšlenky, nic. Naštěstí je kniha bez pravopisných chyb, což opravdu oceňuji a nevyskytují se v ní ani přehnaně složitá slovní spojení. Není to kniha, ze které si člověk vyloženě sedne na zadek a bude jí považovat za vrchol literární tvorby, ale je to skvělý a příjemný kamarád do pohody, který pobaví a rozptýlí (v mém případě jen jednou).


Anotace
Pětačtyřicetiletá Niki je kulatá a spokojená.
Náhle se jí však zhroutí svět. Mladičká podvyživená zmije jí chce odloudit manžela. Niki je konfrontovaná s osudovou otázkou všech žen: Jsem příliš tlustá?
Po létech baculaté idylky se rozhodne bojovat. Naordinuje si odtučňovací pobyt, kde najde útěchu nejen u obézních družek v neštěstí, ale i u Lea, muže velikosti XXL. A je tu také Mario, vysoce erotický masér shiatsu.
Je snad hubnutí nový druh sexu? A co vlastně je a není sex? Niki svádí nelítostný boj o pravou lásku.

Kvůli tobě i zhubnu

Moje hodnocení: Během čtení knihu vnímáte jako na horské dráze, chvíli je z ní člověk odvařený a říká si, jak je skvělá, ale o pár stránek dál je to přesně naopak.Takže pokud si chcete odpočinout od náročnější četby, či si jen přečíst něco, z čeho vám neporoste hlava - jděte do toho, určitě tím nic nezkazíte! Ale nesmíte mít velká očekávání. A protože jsem zrovna takovouhle knihu teď potřebovala, dávám 4 hvězdičky :-)

Moje nákupy na Aliexpress IV.

1. června 2018 v 15:08 | TheLazyCat |  • Moje nákupy
Konečně mi dorazila i druhá polovina objednávek, tak se o to s vámi mohu podělit. Snažila jsem se vše hned vyzkoušet, abych to mohla popsat a kdyžtak zkritizovat ihned a ne doddatečně. Snad i vám něco z toho usnadní práci s hledáním a celkově život. Každopádně pokud by vás předmět zajímal více, stačí kliknout na název předmětu - otevře se vám odkaz s konkrétním předmětem, co jsem zakoupila.




PLASTOVÁ LÁHEV NA VODU - objednáno 9.4.2018, přišlo 28.5.2018, cena 2,03 USD

První, co mě zajímalo u láhve na vodu zajímalo, byla certifikace pro EU - CIQ a tu tato láhev má. Obsah je 750 ml a je přizpůsobená pro cyklisty k jednoduchému napití a zároveň je lehká a nerozbitná. Když přišla, byla jsem překvapení, protože přišla s jiným potiskem, než jsem vybírala, ale níže v popisu jsem prostě přehlédla, že potisk posílají náhodně. Moje chyba. Ihned jsem jí vymyla a vyzkoušela, nikde neprotéká, skvěle se drží, lehce se z ní pije a vůbec nezapáchá po plastu. Jsem opravdu moc nadšená a spokojená. Bohužel jelikož já už jednu podobnou láhev do města mám, tuto mi zabavil přítel a tak to asi i zůstane. Jinak já rozhodně doporučuji.




MINI STRUHADLO - 2x, objednáno 9.4.2018, přišlo 25.5.2018, cena 1,49 USD za kus

Takováhle struhadla mám v kuchyni už několik let, vždycky ho ale ztratím, nebo někde zapomenu, popřípadě si ho zničím. Proto když jsem na ně narazila na Aliexpressu, vzala jsem rovnou dvě. Nejlepší je na strouhání třeba česneku nebo zázvoru na čaj. Je většinou dost ostré, skladné a praktické. Bohužel jedno ze dvou, co mi přišlo, bylo sploštělé a po cestě ho asi dorazili. Snažila jsem se ho spravit a znovu nasadil plast nahoře pevně, ale nejde to. Druhé je ale naprosto v pořádku, už jsem ho použila a jsem naprosto spokojená. Určitě je o trochu pevnější a ostřejší, než ty, co se dají koupit u nás v hrabárná a levných kramárnách. Pro mě nezbytná pomůcka do kuchyně a určitě doporučuju.




LOUPAČ ČESNEKU - objednáno 9.4.2018, přišlo 25.5.2018, cena 0,56 USD

O této vychytávce jsem slyšela už před delší dobou a viděla to i třeba na Facebooku. Byla jsem na to zvědavá a cena něco kolem 14 Kč mě nalákala to vyzkoušet. Když jsem předmět vybalila, byla jsem překvapená, silikon je hodně silný, opravdu hodně silný a zevnitř má drážky, které právě stroužky česneku oloupou. Musela jsem to hned zkusit a byla nadšená, neskutečně moc, protože to funguje a úplně božsky. Já dřív loupala česnek ve sklenici s víčkem, zavřela a třepala s tím do úmoru a občas to šlo. Tohle je ale bez námahy a bleskově, jen asi třikrát sem a tam a bylo to hotovo. Další výhodou je, že je to skutečně malý předmět, který nezabere prakticky žádné místo, ale také se do něj vejdou asi jen 3 stroužky. Za mě zázrak a kdo to doma ještě nemá a používá česnek jako my, měl by to určitě napravit :-D



BAVLNĚNÉ RUKAVICE - 2 páry, objednáno 9.4.2018, přišlo 30.5.2018, cena 0,90 USD za pár

Rukavice na noc jsem hodně nosila v době, kdy jsem měla problém s alergickou reakcí po úpravě nehrů v LED lampě (kdo sem chodí od ledna, nejspíš o tom četl) a v té době bylo nutné, abych si ruce promastila mastí od dermatologa, poté Neutrogenou a navrch vazelínou, aby mi přes noc oteklé ruce nepopraskaly. A abych to neotřela do polštářů a deky, nosila jsem bavlněné rukavice. Měla jsem jenom jeden pár a ten jsem tím prakticky zničila, protože po té vší mastnotě, neustálého praní a sušení jsou zašlé, nevzhledné a co je nejhorší - jsou vytahané a padají mi. Proto mě napadlo, zda bych je nezkusila z Ali. Na zkoušku jsem vzala dva páry těchto bavlněných rukavic a úžasné je, že jsou přesně na mojí ruku. Jsou malé, takže mi hezky obepnout ruku, nepadají, ale ani neškrtí v zápěstí. Jediné mínus je to, že jsou prakticky průhledné a mají zevnitř opravdu velké švy a zbytkovou látku a nitě, takže při práci s nimi bych asi trpěla. Myslím, že by to dost tlačilo, ale na spaní jsou fajn. Proto u tohohle předmětu doporučuji raději vyzkoušet vzít na zkoušku jeden pár a třeba od více výrobců, pořádně si přečíst recenze, kouknout na reálné fotografie předmětů a pak si vybrat ty nejlepší. Asi jsem výběr malinko uspěchala.


SILIKONOVÝ ZDOBÍCÍ SÁČEK S PĚTI NÁSTAVCI - objednáno 9.4.2018, přišlo 29.5.2018, cena 1,31 USD

Poslední věcí, na kterou jsem se úplně nejvíc těšila, je silikonový zdobící sáček na zdobení dortů, apod. Když jsem otevřela balíček, byla jsem hodně překvapení, protože byl složen na malinký čtvereček a vůbec se nechtěl vrátit do původního stavu, musela jsem ho zatížit knihami a počkat pár dnů. Pak už šel sestavit, chvíli mi trvalo, než jssem přišla jak na to, ale povedlo se. Hned jsem ho zkoušela na zdobení cupcakes a opravdu funguje. Na některé krémy je to horší, protože sáček je docela silný a jak ho mačkáte, leze to ven (nedá se nahoře úplně zmáčkout k uzavření), ale jak s tím počítáte, dá se to hlídat. Vyzkoušela jsem tedy zatím jen jeden nástavec a funguje skvěle. Vše se dobře vymývá, jak kovové zdobící nástavce, tak i samotný sáček, horší je to pak s uzávěrem, který nástavce drží, ty jsem musela odmáčet. Sáček samotný nezapáchal nijak "plastově", což se mi líbilo. Asi to budu muset ještě párkrát vyzkoušet, abych tomu přišla plně na kloub, takže sáček nemůžu úplně doporučit, ale tomu, kdo s tím už zkušenosti má a umí s tím pracovat - je to super alternativa oproti jednorázovým sáčkům na zdobení.


S většinou věcí jsem spokojená, některé musím zkoušet dál, ale z ničeho vyloženě zklamaná nejsem, kdyby vás ohledně čekoholiv zajímalo něco dalšího, pište, ráda odpovím :-)

Muffin a čaj - Theo Addair | RECENZE

31. května 2018 v 12:39 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Další kniha v pořadí, na kterou jsem se moc těšila. Objednala jsem si jí z KK a nemohla se dočkat, bohužel přednost měly knihy z knihovny - ty mají nějakou spotřební lhůtu :-D Kniha se mi líbila, ale rozhodně jí nechci číst znovu, proto jsem se jí rozhodla poslat dál. Kdybyste o ní někdo měl zájem, určitě mi napište.

Název: Muffin a čaj
Autor: Theo Addair
Rok vydání: 2018
Počet stran: 272
Nakladatelství: Yoli
ISBN: 978-80-7549-675-1

Příběh dvou naprosto rozdílných hochů - Kita a Daniela - se v jednom omažiku jejich života střetne. Kit je citlivý a milý kluk, který je ale zamilovaný do svého spolubydlícího. Daniel je jeho pravý opak, je samotářský, outsider na škole a jediné po čem touží, je rychle dostudovat a jít na vysokou školu. Má vše rozmyšlené, navíc je o dva roky výš, než jsou jeho vrstevníci, ale jeho život poznamenala událost, díky které mu ubližují ostatní. Je uzavřený, ale jejich život spojí právě muffin a čaj, který mu Kit přinese na pokoj na intru. Postupně k sobě začínají hledat cestu, oba dva se bojí chyby, která by je připravila o toho druhého. A nejen díky literární soutěži se jim to podaří, tráví spolu veškerý volný čas a jsou si oporou, prožijí spolu napadení, vánoční svátky i nervy ze školy. Bohužel jsou vystaveni nejapnému a krutému plánu spolužáků, kde Kitův kamarád a spolubydlící hraje hlavní roli. Vyzná mu lásku a políbí ho, čemuž "náhodou" přihlíží Daniel. Dřív než je možné cokoliv vysvětlit je Dan raněn tak hluboce, že se odstříhne absolutně od života, který ho posledních pár měsíců pohlcoval. Kit však nic nevzdává a neustále se snaží dostat k Danovi, aby mu vysvětlil, co a jak se stalo. Zažijí nakonec konec jako z pohádky? Nebo se jim už nikdy nepodaří se k sobě znovu přiblížit?


Na tuto knihu jsem se moc těšila, byla dosti opěvovaná jak ve světě booktuberů a bookstagramů, tak i na webech s knihami. Proto jsem se rozhodla si jí objednat z KK a konečně na ní přišla řada. Trvalo mi jen chvilku se jí prokousat, ačkoliv na začátku jsem byla skutečně na vážkách, zda mě to bude bavit. První asi třetina byla lehce nezáživná, ne moc čtivá a plná informací, kterými jsem si nebyla úplně jistá a co mě moc nezajímaly. Nakonec se příběh ale rozjel takovým tempem, že jsem mu najednou nestačila. Hltala jsem každou stránku, každou větu i slovo a byla napnutá. Ano, chvílemi mi to přišlo až moc infantilní, ale na druhou stranu jsem si pořád opakovala, že se jedná o šestnáctileté homosexuály, a já žádného takového kluka neznám, proto jsem si nemohla vyvrátit, že by to nebylo možné.

Představovala jsem si neustále, jak bych se chovala já a jak na to sama nahlížím, ale opravdu to neumím objektivně posoudit. Určitě jsem nad tím vším, co se tam dělo, přemýšlela mnohem víc právě proto, že to pro mě byl docela nezmapovaný terén. Chvílemi mi to ale přišlo až moc infantilní a celkově moc zdrobnělé a zdětinštělé. Avšak v jiné chvíle to zase působilo tak vyspěle a dospělácky, že jsem ty skoky kolikrát opravdu zpětně hledala.

Každopádně mě rozhodně překvapilo to, s jakou něhou, popisem (a přitom ne přehlcením) byla kniha napsána. Téma mi dopředu nijak moc nesedělo, ale byla to chyba úsudku. Jazyk je čtivý, velmi příjemný, nenásilný, jemný a nevtíravý. Ze začátku jsem si říkala, jestli je to jen na tam, nebo tak bude psána celá kniha, ale jazyk se celou knihu nezměnil a za to jsem ráda. Příběh je však víc jak polovinu celku dost smutný, a i mě slzička ukápla, takže o dojetí není nouze. Chyby jako takové jsem tam nenašla, akorát asi dvakrát bylo ve slovese u mužského rodu na konci "a" (například dělal => dělala).
Kniha mě celkově dostala, opravdu jsem nečekala, že mě to bude nejen bavit, ale že mě to i dojme.

A kromě toho, co jsem již zmínila, chci říct něco o vazbě. Toto je moje první kniha, která má (jak já tomu říkám) polopřebal. Vydání je v paperbacku, kterému ale přečuhují klopy, které by se teoreticky daly použít i jako záložka. Dost mě to překvapilo, navíc papír použitý na obalu je mnohem silnější, než ty v klasickém paperbackovém vydání.

Úryvek

"Tvůj spolubydlící tě zase poslal pryč?" zeptal se Daniel opatrně, když pustil Cristiana dovnitř. Ten se bez ptaní uvelebil na zemi jako vždy, ušklíbl se a přikývl.

"No jo, zase. Jaký jsi měl den? Co ten test z fyziky?"

"Hračka. Poslechni… Proč si pokaždé sedáš na podlahu?"

"No, ty židle jsou děsně nepohodlné a na posteli by to vypadalo jako…"

Cristian se zarazil, podíval se na postel a pak usilovně upřel oči před sebe.

"Totiž, nevypadalo. Proč by to mělo vypadat… uhm, jakkoli. Bylo by to úplně normální. Není to tak, jako kdybych byl holka. Chci říct, jako kdybys byl ty holka. Vlastně… do háje."

Připlácl si dlaně na obličej a schoval si ho na kolena.

Ale tohle bylo zajímavé. Cristian se svou zlatohnědou kůží se obvykle nijak nápadně nečervenal, ale tentokrát to přímo bilo do očí.

Daniel se snažil ovládnout cukající koutky.

"Vypadalo by to jako něco jiného, než jako co to vypadá na podlaze?" zeptal se nevinně. "Víš, slyšel jsem, že tyhle věci se dají dělat snad úplně všude. V posteli, na podlaze, na stole, ve sprše…"


"Nech toho," zamumlal Cristian do své skrýše a naslepo se po něm ohnal jednou rukou.


Anotace

Daniel a Kit jsou dva šestnáctiletí spolužáci, kteří snad ani nemůžou být rozdílnější. Jeden je nejlepším studentem na internátě, k okolí se chová odměřeně a úzkostlivě si střeží své soukromí. Druhý má umělecké nadání, pořádek považuje tak trochu za zbytečnost a často dřív mluví, než myslí.

Zdálo by se, že přátelství mezi nimi je nepravděpodobné a cokoli hlubšího rovnou nemožné. Jenže muffin a čaj přece dokáží zázraky, to je známé přísloví. A pokud není, tak by mělo být…


Moje hodnocení: Jak jste si mohli všimnou, měla jsem z knihy zezačátku rozporuplné pocity, to se úplně nevytratilo ani po přečtení. Každopádně ve mě kniha nechala dojem a předčila moje očekávání, která jsem si vytvořila během prvních několika stran. Docela doporučuji přečíst, i když si myslím, že ne každému by tato kniha mohla sednout. Čím mladší čtenář (kor žena, či gay), tím silnější prožitek s hrdiny knihy. Já už jsem od nich více jak 10 let, proto emoční prožitky asi nebyly tak silné. I přes to všechno nemůžu hodnotit jinak, než 4 hvězdičkami.


Nestydaté plavky - C. D. Payne | RECENZE

27. května 2018 v 12:54 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Konečně jsem dočetla poslední knihu autora C. D. Payne, co jsem měla půjčenou z knihovny a upřímně jsem ráda, že je za mnou. Kdo četl předchozí recenze na tohoto autora ví, že ho mám moc ráda. Moje oblíbené knihy jsou Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla, Brenda Veliká a docela se mi líbila i kniha Neviditelný. Jiné knihy mě docela zklamaly, buď jsem na ně moc stará, nebo se mi netrefily do vkusu a tato kniha je bohužel jednou z nich.

Název: Nestydaté plavky
Název v originále: Cheeky Swimsuits of 1957
Autor: C. D. Payne
Překlad: Naďa Funioková
Rok vydání: 2015
Počet stran: 320
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7462-750-7

Hlavní postava Colm Moran žije v 50. letech v USA a je to mladík, který si naplno užívá života, randí se začínající herečkou a právě dokončil školu. Jelikož pochází z bohaté rodiny, naučil se peníze pouze utrácet, nikoliv vydělávat a už vůbec ne šetřit. Jeho otci ale právě došla trpělivost a proto ho pošle do Ukiahu, kde se má postarat o krachující firmu po zemřelém strýci, vyrábějící plavky pro ženy s korpulentnější postavou. Do začátku dostane pouze malé kapesné, odjíždí tam autobusem a prakticky bez peněz. Po příjezdu na místo se postupně začne seznamovat s firmou a jejími zaměstnanci, bydlí v domě po strýčkovi a hospodyni mu dělá mladá dívka Jean. Firmu provede spoustou změn, najme novou návrhářku Normu, začne se scházet s vnučkou jedné zaměstnankyně s Juanitou a zároveň se zasnubuje s herečkou Betty na dálku. Má kolem sebe mnoho mladých žen a neví kudy kam. Nakonec se ocitne v situaci, kdy je zasnouben prakticky se třemi ženami najednou. Podaří se mu ze situace vybruslit bez ztráty cti?


Jak jsem se do knihy pustila, měla jsem dost smíšené pocity, občas jsem se zasmála a docela se bavila, omáčky kolem ale bylo dost a chvílemi jsem se trochu nudila. Čekala jsem, že se to po začtení zlepší, opak byl ale pravdou. Čím víc jsem se blížila k polovině knihy, tím víc se mi vtipy přejídaly, opakovaly se a prostě mi to nesedělo. Sem tam mě sice pobavil relativně vtipný dialog s hospodyní Jean, ale to bylo vše. Rozjelo se to až na konci, kdy se Colm ze všeho snaží mistrně dostat, i přes katastrofy, které se mu lepí na paty.

Jazyk, kterým je kniha psaná, se mi moc líbil. Nezpozorovala jsem jedinou chybu, je to relativně čtivé. Jedinou chybkou je občasné přehnané skákání z postavy na postavu, kde se čtenář na chvilku ztratí a musí přejet odstavec znovu. Dělení na kapitoly si člověk prakticky ani nevšimne, jednolitý text s menšími písmeny může být občas trochu chaotický, ale zažila jsem mnohem horší.

Horší je to, že kniha je rozsahem dost obsáhlá, ale obsahem celkem prázdná. Omáčky je hodně, dialogy kolikrát nudné a bezvýznamné. Po seškrtání by mohla mít polovinu a výsledek by byl stejný. Škoda je také nevyužitého potenciálu, protože si umím představit, že by tento nápad byl využitý mnohem lépe. Kolikrát jsem si i při čtení představila, co by se tam hodilo mnohem lépe.

Jak jsem psala na začátku, autora mám moc ráda a dost často mi jeho humor a styl psaní opravdu sedne. Bohužel u této knihy se splynutí nekonalo. Avšak musím upozornit na to, že kniha Holubí mambo byla mnohem horší. Tato kniha je oddechová, nemá prakticky žádnou silnou zápletku, je to jednoduché nenáročné čtení. Když nebudete nic očekávat, možná vás to i bude plně bavit.


Anotace

Rok 1957, západní pobřeží USA a mladý muž Colm s filmařskými ambicemi - tak začíná nová kniha úspěšného autora C. D. Payna. Colm odchází do malého městečka, aby zde po smrti svého strýce vedl rodinnou firmu na výrobu plavek nadměrných velikostí. Po příjezdu se obává, že ho čekají dlouhé měsíce naplněné maloměstskou nudou. Naštěstí má překvapivě krásnou kuchařku a hospodyni Jean, která je ale vůči Colmovým poklonám imunní. Mladý muž musí firmu zmodernizovat, jinak ji bude muset zavřít. Společně s kamarády dostává geniální nápad - začne šít dvojdílné plavky značky Drzé bikiny, které spočívají ve 4 miniaturních trojúhelnících spojených šňůrkami.
Podaří se Colmovi uchvátit trh úžasnými stylovými plavkami? Přesvědčí nádhernou Jean, že právě on je pro ni ten pravý?

Nová kniha autora kultorní série Mládí v hajzlu, prošpikovaná paynovským ironickým nadhledem a nekorektním humorem!

Nestydaté plavky

Moje hodnocení: Kniha stojí za přečtení, pokud budete dopředu vědět, že je to jednoduché oddechové čtení. Humor sice odpovídá autorovi, ale místy je to nudné, opakující se a s přehnaným rozváděním nedůležité omáčky. Já se na knihu těšila, očekávala jsem po těch nudnějších dílech další bombovou knihu od autora a uspokojení se nekonalo. Možná proto jsem trochu předpojatá, z toho zklamání. Proto hodnotím stejně jako jiné knihy, co napsal C. D. Payne a co jsem četla nedávno. Víc než 3 hvězdičky dát nemůžu :)