Duch domu Ashburnů - Darcy Coates | RECENZE

Včera v 10:39 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Po Kingovi jsem se pustila do hodně propagovaného hororu od nové autorky Darcy Coates. Přeci jen duchařina v knihách - to je moje. U knih se oproti filmům nebojím tolik a přeci jen to známé mrazení v zádech a husí kůže za to stojí.

Název: Duch domu Ashburnů
Název v originále: The Haunting of Ashburn House
Autor: Darcy Coates
Překlad: Alexandr Neuman
Rok vydání: 2019
Počet stran: 256
Nakladatelství: Fobos
ISBN: 978-80-7585-161-1


Adrienne zdědí dům po neznámé tetě, a jelikož je na mizině, je to její šance na začátek nového života ve svém. Jediná vzpomínka na tetu je z deštivé noci, kdy ji matka tiskla k sobě a urychleně opouštěla Ashburne house. Její teta Edith stála ve dveřích a smutně je sledovala. Když se dostává k domu, cítí z ní nepříjemné pocity a brzy se dozvídá, že není jediná. Dům nemá dobrou pověst a Edith jí moc nepomohla. Kromě toho, že se v něm odehrál masakr, který přežila jen Edith, po dosažení plnoletosti se tam vrátila, dům opravila a pak tam žila do své smrti. Nosila těžké černé starodávné šaty, měla své rituály a prakticky s nikým se nesblížila. Navíc kolem domu obíhalo mezi lidmi i mnoho duchařských historek a tak se mu obyvatelé městečka sami vyhýbali. Jenže tajemství je mnohem temnější, než mohlo kohokoliv napadnout. Adrienne začíná bojovat o svůj prostor, život i nové přátele, jenže netušila, s čím bude muset soupeřit.


Určitě je to velmi čtivá kniha hned od začátku, protože mě se nechtělo odtrhávat, přes den jsem na knihu myslela, domýšlela si, jak bude pokračovat a byla napnutá. Ona se ta ponurá atmosféra a lehký strach začíná projevovat dost brzy. Strašidelné prostředí domu je popisováno a zapojeno hned od první chvíle. A postupujícím příběhem se to stupňuje až do druhé poloviny, kdy jsem měla opravdu husí kůži, běhal mi mráz po zádech a třásly se mi ruce. Jak autorka dokázala tak krásně a bravurně vše popsat? Nechápu. Je to fakt skvělé a bála jsem se více jak u Kinga.

Myšlenka a rozuzlení, na které se prokoušete příběhem, je možná trochu přitažené za vlasy, ale o to v hororu přeci jde. Nejde o to vše racionálně vysvětlit, naopak nás to má vyděsit a postrašit. Zde na mě strach působil mnohem více než u knih Stephena Kinga, které jsem četla (Řbitov zviřátek, Zhubni, Pytel kostí, a další). Duchařina se tu mění na strach z konkrétní věci, vysvětlení je ale postupné a odkrývá děsivá tajemství rodiny Ashburnů.

Jak příběh postupuje, my máme možnost poznat, čemu hlavní hrdinka čelí, myslela jsem si, že strach poleví. Obvykle když člověk ztratí ten strach z neznáma a ví, proti čemu stojí, přestane se bát. Tady to tak bohužel nebylo, odehrávalo se mi to jako film v hlavě, kdy jsem čekala, odkud a kdy nebezpečí vyskočí a udeří. Drželo mě to ve střehu.

Hlavní hrdinka mi byla sympatická do chvíle, kdy poznala nebezpečí, proti kterému stojí. Nechápu, jak se se vším tak vyrovnala a nechápu vůbec její chování. V tuto chvíli se naše cesty rozešly, protože já bych to asi nezvládla a přeskočilo by mi. Možná by se to dalo nazvat neskutečně statečná, ale pro mě je to iracionální. Je zvláštní, že mi přijde iracionální její chování, to proti čemu stála však ne. Teď mi to přijde úsměvné.

Závěrečné vysvětlení je naprosto dostačující a vyhovující. Objasnil se mi každý aspekt i otázka, co se vytvořili během čtení knihy. Navíc mě úplný konec knihy potěšil a měla jsem z něj takový hezký a hřejivý pocit. Každopádně autorka píše neskutečně čtivě, poutavě a hladce. Žádné komplikace, nudné pasáže ani hluchá místa. Přímé řeči tak akorát, je odlišené to, co se děje ve příběhu od myšlenek hlavní hrdinky i od dopisů a nápisů. Ty zde hrají velkou roli. Pak také to, že je příběh psán v er formě z pohledu Adrienne a v minulém čase tomu všemu dodává na čtivosti.

Rozsah je akorát, ani o stránku více či méně. Obálka má stejné zpracování jako papírový přebal, stejný motiv i grafiku. Je to pevná vazba s hrubým nažloutlým papírem, jehož vůni naprosto miluju. Kapitoly jsou číslované, neoddělené stránkami, prostě uprostřed stránky končí jedna kapitola a začíná druhá. Avšak myslím si, že kdyby bylo toto dělení do kapitol vypuštěno, nemělo by to na čtení žádný vliv. Pouze u uvedení dopisu, ale to je jen jeden případ. Kniha se mi moc líbilo po obsahové i fyzické stránce.

Anotace
O tomto domě se šířily podivné zvěsti bezmála sto let. Jeho majitelka, Edith, odmítala nechat kohokoli vstoupit dovnitř a nedaleké městečko navštěvovala jen málokdy. Po její smrti zdědila dům její jediná příbuzná, Adrienne. Vše co má, je jeden kufr, dvacet dolarů a milovaný kocour. Dům je pro ni příležitost, jak začít nový život, kterou si nemůže dovolit odmítnout.
Ačkoli na duchy nevěří, při zkoumání svého nového domova naráží na věci, které v ní vyvolávají neklid. Do tapet na zdech jsou vyryty podivné nápisy, v lese nedaleko domu je ukryt starý hrob a tajuplné portréty v chodbě v prvním patře jakoby sledovaly každý její pohyb.
Jak odhaluje další a další tajemství domu, začíná věřit, že pověsti, které se o něm vyprávějí, mají možná pravdivější jádro, než předpokládala. Budova má chmurnou a děsivou minulost. Adrienne postupně zjišťuje, že o její život usiluje něco hluboce nepřirozeného a děsivě odporného.


Moje hodnocení: Kniha mě okouzlila a předčila i některá díla mistra hororů Stephena Kinga. Je úžasně čtivá, napínavá, děsivá a poutavá. Moc se mi líbila a určitě to není poslední kniha, kterou si od autorky přečtu. (Právě vychází její další kniha Tajemství sídla Craven Manor.) Neustále mě to nutilo v příběhu pokračovat a četlo se to prakticky samo. Tomu pomohl i ne příliš velký rozsah, který ale ideálně sedí k příběhu. Jediné negativum vidím v ne úplném sžití s hlavní postavou a občasném přílišném "přitažení za vlasy". I když i to dodává knize originalitu a u mě to nemělo vliv na celkové pocity z knihy. Hodnotím rozhodně plným počtem hvězdiček a doufám, že další knihy nebudou jako přes kopírák, ale budou stejně originální jako tato. Pro milovníky hororu je to ideální volba.

 

Rekonstrukce pokračuje a snad i zdárně skončí

9. září 2019 v 14:03 | TheLazyCat |  • O mě
Já to vím, slibovala jsem brzy další článek ohledně pokračujících prací na rekonstrukci domečku. A ejhle, ono je to skoro půl roku. Jenže se toho dělo tolik. Nejprve byly úpravy, které nebyly na první pohled patrné - roztahání trubek, elektřiny a plynu. Na tom jsme se zasekli, protože nám to nikdo nechtěl jen tak udělat a připojit. Budeme na něj mít napojený kotel a plynovou varnou desku. Pak se začišťovala místnost, jež jste v minulém článku (odkaz ZDE) viděli na konci. A to asi metr pod úrovní podlah. A po položení odvětrávání, rozvodů a vrchního betonu se chlapi pustili do elektriky, stropů a plynu. Zazdily se dveře, které vedly v té době z kuchyňky do pokoje. Nyní jsou přímo z chodby, protože z bývalé kuchyňky je teď koupelna. To vše můžete vidět na fotografii.


Malá vsuvka k bourání dveří z chodby. Přesně tam se měla nacházet časová schránka s poklady ukrytými mými předky. K našemu velkému překvapení tam však nebylo vůbec nic. Kam tedy zmizely dané dokumenty, mince, fotografie a nářadí, to netušíme. Když skončila bombardovací fáze, začalo se se začišťováním a osazováním světel a zásuvek. To už vypadá trochu lépe, podívejte se sami. Přesně v tomto rohu bude má nová kuchyň. Joo nevypadá to tak. Opravdu ne.


A když jsme u kuchyně, zrovna nedávno se mi podařilo si objednat kuchyň, kterou jsem si přála. Využila jsem slevy u Oresi kuchyně, kde jsem dostala do konce srpna slevu 45% na skříňky. Vyšlo mě to ve výsledku o 70.000 Kč levněji. Budou se muset provést ještě nějaké úpravy ohledně instalací elektřiny, protože to nevyšlo tak, jak jsem předpokládala, ale hlavně, že mi jí přivezou - už začátkem listopadu. Teď je ve výrobě. Paní Dvořáková z Oresi v Čestlicích je opravdový profesionál a na 3 schůzky je vše tak, jak jsme chtěli. Pokud váháte, mohu rozhodně doporučit právě jí, občas bývá i v Praze v Edenu na prodejně Oresi. Má obrovský cit pro detaily, je pečlivá a ve všem poradí i doporučí. Ona zpracovala i finální vizualizaci, kterou vám tu teď ukážu. Velikost kuchyně je přibližně 3 x 3 metry, je rohová a vyšla by mě i se spotřebiči na 210.000 Kč. To by mě asi zabilo. Jenže díky slevám jak na skříňky, tak i garanci nejnižší ceny (pokud najdete produkt jinde levněji, zlevní ho i vám nehledě na původní cenu) je částka nyní na cca 140.000 Kč a to už je únosné. Přeci jen je to na desetiletí a ne na dva roky.


Poté se rozkopal střed domku před vchodem - chodba, koupelna a kotelna. Byla to hrůza, nedalo se tam projít, nebylo kam jít na záchod ani kde brát vodu. A nastaly prázdniny, tedy léto a čas dovolených. Chlapi, co mi to dělali, měli i jiné zakázky, kterým museli dostát, a díky tomu se stavba na tři týdny prakticky zastavila. A to mě začaly chytat nervy, protože nutnost nastěhovat se letošní podzim byla potvrzeně reálná. Nemohli jsme další zimu zůstat v tomto bytě a navíc by nám domek opět přes zimu promrzl a provlhl, takže veškeré malby a štuky by přišly vniveč.


Zatímco tedy střed domečku byl vybouraný, my jsme se pustili do výběru vybavení. Skříně a komody budou muset zatím počkat, začali jsme podlahami. Výběr byl pro mě jednoduchý, chtěla jsem lamino, protože je teplé, příjemné a snadné na výměnu. Vybrat jsme to zvládli během jedné návštěvy prodejny Hornbach v Čestlicích, další návštěvou pak lišty, spojky, vruty, lepidlo a mirelon, aby byl došlap měkký. Jakmile se pak chlapi vrátili z dovolených, pustili se do výstavby příčky na koupelnu a kotelnu. Ty díry nahoře jsou tam schválně, budou v nich čiré luxfery propouštějící světlo z okna v koupelně do temné chodby bez oken.


Po těch otřesných polských dveřích z Obi, Baumaxu či Hornbachu jsem se rozhodla si koupit pořádné bezpečnostní dveře. Volila jsem stejnou firmu jako u oken, mám tedy úplně stejný dekor, bezpečnostní i s malým okýnkem na propouštění světla. Jsou nádherné. Rodiče mi pak nabídli, že mi dveře zakoupí jako dárek k novému bydlení. Moc si jejich podpory a pomoci vážím a asi to tu ke konci článku budu omílat stále častěji. Bez jejich pomoci bych toto asi nikdy nedokončila.


Uvnitř se pokračovalo samozřejmě dalšími rozvody - elektřinou, vodou studenou a teplou z kotle. To by se mělo dokončovat v těchto dnes, spolu s vrchním betonem v chodbě, koupelně i kotelně. Začišťování místností a osazování světly i zásuvkami. Během té doby jsme opět s rodiči a přítelem pohnuli v tom, co zvládneme sami. Položili jsme podlahu v prvním zadním pokoji, v ložnici a druhý den jsme tam sešoubovali skříň. Upozorňuji, že tato skříň není polotovar ke složení a nelze ji nikde zakoupit. Prostor si tatínek sám vyměřit, spočítal, nechal si nařezat a ofornýrovat desky (my je pak dovezli), předvrtal, sestavil a sešrouboval. Je to čistě jeho dílo. A při montáži to vše sedlo na milimetr. Nechápu, jak to dělá, není to truhlář, je to zámečník a svářeč. Každopádně je to neskutečně dokonalé a krásné. Je vysoká 2,4 metru a široká 2,5 metru, byla fuška ji zvednout, ale obdivuji ho za to, co dokázal. Ve druhé místnosti bude ještě jedna menší. Obě budou mít lištu a posuvné dveře vepředu, tato troje, menší jen dvoje.



A takhle se nám místnosti pomalu začínají rýsovat k nastěhování. Zbývají nám necelé dva měsíce k dokončení a já doufám, že vše klapne jak má. Tento víkend jsme nakoupili a přivezli dlažbu a spárovací hmotu do chodby, zbývá jen dlažba a obklady do koupelny. Vana přijela minulý týden a je obrovská, spíš jako bazén. Už se blížíme tedy ve všech ohledech k dokončení, finance se bohužel kutálí čím dál rychleji a já se obávám, že budu muset využít nabídku svých rodičů ohledně půjčky z jejich úspor. Chci to zvládnout sama, celou dobu jsem doufala, že se to podaří a doufám v to dál. Ale i přesto, že by to nevyšlo, nebudu to považovat za svou prohru, že jsem tuhle roční hrůzu nezvládla úplně sama. Jen si o to více budu vážit rodičů a budu jim o to vděčnější. Přeci jen je to velký dar mít vedle sebe od mala ty, kteří vás nenechají utopit. Co utopit, ani potopit, ale drží vám hlavu nad vodou za každou cenu.

Jen pro obraz, moji rodiče jsou již šedesátníci, a když jsem je viděla, jak lezou po kolenou a pokládají mi podlahu, jak jsou sehraní a šikovní, měla jsem slzy na krajíčku. Nasávám to vše plnými doušky, učím se od nich a děkuji všemu a všem na světě za to, že je mám. Bez nich bych nezvládla ani polovinu, bez jejich rad bych se rozhodla špatně a bez jejich pomocné ruky bych čekala další rok na dokončení. Bohužel neexistuje nic, co bych jim nyní mohla dát, abych jim dostatečně poděkovala, mám jen ten vděk. Věřím ale, že jednou nastane chvíle, kdy jim to vše vynahradím a stonásobně oplatím.

Držte mi tedy prosím palce, ať se mi to konečně podaří dodělat a těšte se na fotografie z nového prostředí. Spolu s novým bydlením chci plně obnovit i sociální sítě, budu tam mít svou velkou knihovnu a hlavně místo k focení knih. Nemůžu se dočkat, jen je toho ještě plno přede mnou.

Mějte se krásně, užívejte posledních záchvěvů léta a važte si svých rodičů, jiné už nikdy mít nebudete.
Vaše "teď skutečně ne" LazyCat Mrkající

Mapa dní - Ransom Riggs | RECENZE

2. září 2019 v 11:33 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Nemohla jsem se dočkat, až vyjde čtvrtý díl Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. První tři díly se mi moc líbily a tak jakmile jsem se dozvěděla, že bude pokračování, byla jsem moc natěšená, až ji budu držet v ruce. A i když mi chvilku ležela v knihovně a čekala, už jsem to nemohla vydržet a pustila se do ní. A bylo to zklamání nebo ne?

Název: Mapa dní
Název v originále: A Map Of Days
Autor: Ransom Riggs
Překlad: Bronislava Grygová
Rok vydání: 2019
Počet stran: 504
Nakladatelství: Jota
ISBN: 978-80-7565-488-5


Jacobovi se skutečně nezdál žádný praštěný sen, jeho podivní přátelé byli opravdu v Americe a zachránily ho od pobytu v blázinci, kam ho rodiče chtěli odvézt. Jenže tím další patálie začínají. Jeho rodiče uspí práškem Matka Prach, ale to nemůže trvat věčně, musí vyřešit jak to udělat a co bude dál. S Emmou je vztah stejný jako ve smyčkách či při bojí o Ďáblův Akr. Slečna Peregrinová Jacoba požádá, aby se ujal modernizace všech členů společenství, protože v moderním světě zatím nejsou schopní fungovat. Vše je udivuje a považují to za magii - samozřejmě, když žili ve smyčce asi sto let staré. Navíc se vypraví do Akru, kde se však z Jacoba a jeho přátel stali něco jako hrdinní zachránci. Především Jacoba všichni poznávají, chtějí autogramy a děkují mu. S tím se on však těžko srovnává, je tu však jedna věc, kterou by rád pochopil. Život jeho dědy - lovce netvorů zatím skrývá spoustu tajemství a skříňku otevřou tím, že při cestě do nákupního centra Jacob náhodou odbočí špatně a dostanou se před Abeův dům. I ostatní chtějí dům prozkoumat a při tom objeví kryt s jeho deníkem. Chtějí se zkontaktovat s jeho spolupracovníkem zvaným H. A tím začíná mise po celých Spojených státech, kde se budou muset protlouct smyčkami, zkouškami, minulostí i přítomností až do bodu, kdy jim opět půjde o život. Jak z toho vybruslí a jak se jim podaří dostat zpět domů?




Příběh skutečně přesně na minutu navazuje tam, kde Knihovna duší končí, což mě neskutečně potěšilo. Mám ráda, když série navazuje bez hluchých míst a nevysvětlených otázek. Od začátku jsem se do příběhu ponořila a neskutečně mě to bavilo. Odkrývat útrapy a záhady jejich životů a po vydání se na cestu po USA bylo úžasné dobrodružství a moc mě to chytilo. Můj strach z kvality navazujícího dílu se rozplynulo. Navíc jsem Knihovnu duší četla před téměř dvěma lety a i přesto jsem si nepotřebovala nic připomínat, všechno naskočilo samo a co ne, to tam bylo znovu vysvětleno.

Autor díkybohu zachoval koncept zapojování fotografií do příběhu, přesně zapadaly do příběhu i s popisem. Z toho jsem byla vyloženě nadšená, protože při absenci by kniha ztratila podstatnou část své originality. Grafická stránka je opravdu úžasná - obálkou a přebalem počínaje, přes oddělovače kapitol až k počátečním písmenům kapitol. Nejvíce mne určitě zaujala obálka knihy, i když papírový přebal je také hezký, obálka je hrubá černá a má zlaté vlisování. Je naprosto božská. Ale kniha je menšího formátu a tím pádem docela tlustá (má přeci jen 500 stran), proto jsem se docela bála ji naplno otevřít, abych nepoškodila vazbu. To je takové malé mínus na fyzické podobě knihy. Avšak zase velké plus je zachování obálky ze zahraničí (stejně jako u předchozích dílů, když pomineme filmovou obálku), protože je nádherná.

Napětí a vyprávění zůstalo prakticky stejné, jakoby ti roky mezi díly ani neexistovaly. Autor si udržel vše takové, jako bývalo u předchozích tří dílů. Jazyk je stejný i čtivost. Nepřibylo nijak moc nudné přímé řeči, prostě se jede dál. Ačkoliv někdo tvrdí, že je tato kniha počátek nové série, myslím si, že tomu bude věřit málokdo. Příběh tak moc navazuje a je tak moc totožně vyprávěný, že mi to na mysl vůbec nepřišlo. Pro mě to je a zůstane prostě čtvrtý díl v sérii.

Ke konci jsem měla lehce rozporuplné pocity z postav, protože se najednou zachovaly tak, jak bych nečekala. Prostě takový větší zvrat a chaos v charakterech, ale u Jacoba mi to vše prostě došlo. Co se týká Emmy a některých dalších podivných, tam už k tomu nedošlo. A jelikož příběh končí neskutečně napínavě a prakticky uprostřed dějství, byla jsem konsternovaná a musela si to přečíst dvakrát, abych pochopila. Je to šílené, že teď nastává zase čekání a nejspíš bude zase docela dlouhé. Snad to uteče a vyjde brzy.

Anotace
Poté co odvrátil obrovskou hrozbu, která téměř zničila svět podivných, se Jacob Portman vrací tam, kde jeho příběh začal - na Floridu. Avšak s tím rozdílem, že teď jsou slečna Peregrinová, Emma a jejich podivní přátelé s ním a snaží se co nejlépe splynout se světem normálních. Ovšem bezstarostné dny na pláži a poznávání reálií 21. století brzy přeruší objev - podzemní bunkr, který patřil Abeovi, Jacobovu dědečkovi.
Na povrch vycházejí překvapivé informace o Abeově dvojím životě, dávná tajemství se odhalují přímo před očima. A Jacob začíná poznávat nebezpečný odkaz, který zdědil a který byl jeho součástí dávno předtím, než vstoupil do časové smyčky slečny Peregrinové.
V sázce je teď víc než kdykoli dříve. Jacob a jeho přátelé jsou vrženi do temného světa amerických podivných - do světa, v němž existuje jen několik ymbryn a téměř žádná pravidla. V brilantním pokračování úspěšné série o podivných dětech slečny Peregrinové na vás čekají nové zázraky, nebezpečí i láska. Příběh opět provázejí zvláštní dobové fotografie, v tomto zcela novém americkém dobrodružství dokonce barevné.



Moje hodnocení: Navazující díl dělá čest své sérii, je úžasně napínavý, čtivý a obsahuje zase nově objevenou sféru ve světě podivných. Pohltilo mě to a moc bavilo. Postavy se vyvíjejí, nic nestojí na místě a navíc autor striktně dodržel podobu i styl vyprávění z předchozích dílů. Kdybyste ty čtyři díly svázali do jedné knihy, nikdo by nepoznal, že to byly dříve samostatné díly. Chvilku jsem čtení odkládala, ale byla to chyba. Moc jsem si to užila, byl to skvělý čtenářský zážitek a teď musím vydržet to čekání na pokračování. Je tedy jasné, že dávám plný počet hvězdiček a věřím, že autor kvalitu udrží a i pátý díl bude úžasný.



 


Řbitov zviřátek - Stephen King | RECENZE

26. srpna 2019 v 11:32 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Jedna z těch nejklasičtějších Kingovek. Navíc v nedávné době prošla novým filmovým zpracováním. A jelikož já se na horory v této podobě dívat nemůžu, protože jsem posera, bojím se a pak nespím, rozhodla jsem si rozšířit knižní obzory a lákavou knihu si raději přečíst. A ani to nebylo úplně lehké.


Název: Řbitov zviřátek
Název v originále: Pet Sematary
Autor: Stephen King
Překlad: Ivan Němeček
Rok vydání: 2019
Počet stran: 336
Nakladatelství: Beta-Dobrovský
ISBN: 978-80-7593-089-7



Louis Creed - lékař - se spolu s manželkou Rachel, starší dcerou Ellie a malým synkem Gagem nastěhují do krásného domu na okraji města Ludlow hraničící bývalými indiánskými pozemky kmene Mikmaků. Doprovází je černý kocour Church. Ihned po příjezdu je přivítá soused přes silnici Jud Candall a později i jeho žena Norma, trpící těžkou artritidou. Silnice je od začátku nebezpečná, protože přímo po ní jezdí vysokou rychlostí těžké nákladní vozy obsluhující továrny v nedalekém okolí. Brzy je všechny Jud zavede na nedaleký Řbitov zviřátek, který opečovávají děti a pohřbívají zde své zemřelé mazlíčky. Louis nastupuje na místní univerzitu jako vedoucí lékař, ale hned první den nového studentského období zažije smrtelné zranění a student Victor Pascow mu zemře v náručí. Předtím však se zdá, že má Louis halucinace. Victor k němu promlouvá a odrazuje ho od překročení hranice Řbitova zviřátek. Jak by neznámý student znal jeho jméno a věděl, kde bydlí a co mají za domem? To přeci nedává smysl. Každopádně se začnou dít velmi divné věci a živé sny či noční procházky na Řbitov zviřátek jsou ty nejmenší. Jednoho dne, když je Rachel s dětmi u svých rodičů, přejede Churche náklaďák. Louis si nedovede představit, jak to Ellie vysvětlí, zdá se na něj být velmi upnutá, ale Jud ho vezme někam, kde se jeho problém vyřeší. Přesně tam, před čím ho varoval zemřelý Victor Pascow. Jenže kocourem to nekončí.



Zde jsem shrnutí děje vzala opravdu stručně a jen do menší části knihy, protože nechci prozradit ani to nejmenší, co by vás připravilo o překvapení. Najdete však spoustu recenzí, které vám toho prozradí více a popřípadě se můžete podívat na rozbory děl k maturitě, tam je děj většinou vyzrazen do podrobných detailů. Viděla jsem ukázky na film a do té doby jsem neměla ponětí o čem knihy či film je. A zaujalo mě to hodně. Proto byla kniha jasnou volbou, vlastním tedy vydání s filmovou obálkou - té z roku 2019. Je to pevná vazba s papírovým přebalem, docela příjemně zpracovaná, avšak s běleným hladkým papírem a docela nahuštěným písmem. Oproti knihám, co jsem zvyklá, tam bylo hodně textu na jedné straně, malé okraje a nízké řádkování.

Po otevření knihy jsem se ihned začetla. Nevím, jak je to možné, ale děj mě pohltil prakticky okamžitě, je to od první věty poutavé čtení. Autor rozkrývá indicie pomalu, a i když strašidelné prvky jsou tam od začátku, není to tak strašně, strach se stupňuje. Tato tendence mě dost baví, nemám ráda, když je dvě třetiny knihy nuda a na konci se počurám strachy. Tohle je takové to zvyšování napětí a strachu ve čtenáři a duchařská atmosféra podpořená něčím jako nemrtvými zombie tématikou (nevím k čemu to více přirovnat). Prostě od začátku úžasné.

Není tam přehršel přímé řeči, je to v té akorátní normě. Je to psané v er formě (tedy vyprávěč nahlížející na různé scény a z pohledu mnoha postav) a navíc v minulém čase. Je to jeden z mých nejoblíbenějších stylů vyprávění, protože se to čte nejlépe a je to nejpřehlednější. I přesto se mi to místy míchalo, ne vždy je možné na první pohled rozeznat, co je tentokrát sen a co realita. Později se to vždy čtenář dozví, ale ten guláš mi to stihlo malý udělat i tak.

Místy je Judovo vyprávění a vysvětlování až moc rozvláčné, trochu nudné a nepřehledné, protože skáče z informace jinam a zpět, do toho mu Louis skáče do řeči a přeskakují tak oba dva. Není to nijak silné, ale rušivé je to místy docela dost. Především po tragické události v rodině, i když se to dá připisovat reálnosti vyprávění, kdy je zapojeno větší množství alkoholu. Poté však příběh nabírá obrátky a zakrátko zapomene člověk na tu kapku nudy.

Závěr knihy spolu s epilogem mě osobně totálně odrovnal, nečekala jsem ani takové rozuzlení ani zakončení celého příběhu. Nemám ráda nevysvětlené, ale zde se mi smíchal děs, hrůza a bezmoc. Pořád jsem otáčela stránku a hledala kde a co najdu dalšího a nic. Mystično, které se prolíná celou knihou, vytváří ponurou a hustou atmosféru, jako bych přímo viděla tu hustou nepropustnou mlhu a slyšela všechny ty děsivé zvuky. Na okraj však podotýkám, že z Pytle kostí od stejného autora jsem byla tedy mnohem podělanější a mnohem více se bála.

Anotace
Rodina Creedových se přestěhuje z Chicaga a usadí se v půvabném venkovském domě ve státě Maine. Otec je lékař, má zajímavou práci, krásnou manželku a dvě roztomilé děti. Zdálo by se, že jejich rodinné štěstí nemůže nic překazit. Nedaleko od domu je však podivný hřbitov, kam místní obyvatelé pochovávají své zvířecí miláčky. Panuje tu zvláštní ponurá atmosféra temného tajemství, již nelze přesně definovat. To ale není nic proti indiánskému pohřebišti o pár kilometrů dál… Poté, co Creedovým zemře kocour a otec ho tam tajně pohřbí, začnou se dít šílené, nepředstavitelné věci, které jsou horší než sama smrt.

Řbitov zviřátek

Moje hodnocení: Úžasná kniha s úžasným námětem a tématem. Spojuje nemrtvé s duchovním světem Indiánů, působí místy dost silně. Ano, bála jsem se. Ale více jsem chtěla vědět, co se tam ještě stane. Místy je to trochu utahané a nudné, vše se zase rychle změní ve čtivé a napínavé. Kniha naprosto splnila moje očekávání - vyděsila mne, zaujala, potěšila i dovedla k zamyšlení. Je to nádherně napsaný příběh od klasika zahraničních hororů Stephena Kinga. Asi se brzy budu muset pustit do jeho dalších knih, abych měla více s čím porovnávat. Každopádně zde, tím že se ještě navíc jednalo o zápletku se smrtí a dětmi, na mě děj působil možná trochu více, než je zdrávo. Naštěstí o prázdninách Usmívající se Já určitě hodnotím plným počtem 5 hvězdiček, a i když se na film nejspíš nikdy nepodívám (na to jsem velký posera), knihu doporučuji stoprocentně.





Moje nákupy na Aliexpress XI.

22. srpna 2019 v 10:31 | TheLazyCat |  • Moje nákupy
Jelikož jsem poslední dobou s nákupy z Ali docela maniak, je tu další díl, který přináší další vyzkoušené vychytávky a drobnosti, které jsem vyzkoušela a co mě celkově při brouzdání na netu zaujaly.


VŮNĚ A PARFÉMY - došlo za 41 dnů, cena celkem 4,73 USD (cca 118,25 Kč)

Parfémy a vůně na Ali jsem objevila už před nějakou dobou a dlouho váhala, zda vyzkoušet. Mám ráda sladké ovocné vůně, jenže jsem docela vybíravá, takže je u mě nutné většinu vůní očichat. Ale pak jsem si řekla, že je škoda to nevyzkoušet. Vybrala jsem si jednoho prodejce, který měl více druhů na prodej a vybírala. Zde najdete to, co jsem zvolila.

3 ML MINIATURY - cena 0,68 USD - cca 17 Kč za kus. Hodně malé balení, ale s rozprašovačem / střičkou, takže praktické do kabelky. Vůně jsem vybírala podle jednotlivých obrázků, kde je zobrazeno, jaké vůně parfém obsahuje (ovoce, květiny, dokonce je rozlišena i hlava, základ a srdce). Moje volba - Angel, Black skirt a Coco. Bohužel ani jedna mi nevoní, jsou to spíš jako vůně na záchod - těžké a nepříjemně pronikavé. Ani příteli se žádná nelíbí. Sáhla jsem vedle, buď výběrem a nebo je to všechno stejné. Určitě nedoporučuji kupovat, protože dle mého názoru vše až zapáchá i za tu cenu.


PARFÉM S FEROMONY - cena 0,83 USD - cca 20,75 Kč. Nebyla bych to já, abych nevyzkoušela kdejakou věc, na kterou narazím. A stejný prodejce miniatur, jako u předchozích parfémů, nabízel i feromonové voňavky. Jsou jen dva druhy - pánská a dámská, nejsou ani nijak moc popsány, takže nevíte, co od nich čekat. Balení má o 1 ml více než přechozí miniatury - takže 4 ml a má také střičku. Vhodný do kabelky určitě je také, ale zápach, který obsahuje je neskutečný. To je nebezpečné dát i na záchod. Mám tedy jen dámskou verzi, pánskou jsem nebrala, ale to bych příště raději těch 20 Kč věnovala pánovi s Novým prostorem na metru a nebo ji rovnou hodila z okna. Opravdu to zapáchá velmi silně a nedoporučuji si s tím zahrávat. Jestli tohle bude někoho přitahovat, tak jedině hovnivály a jiný hmyz asi.


12 ML PARFÉM - cena 1,89 USD - cca 47,25 Kč. Poslední vůně, kterou jsem u tohoto prodejce vybrala je větší obsah, v hezkém balení, opět se střičkou. Zde byl problém trochu identifikovat, po čem jednotlivé parféy voní, protože jsou na fotografii jenom květy nebo ovoce. Ale pochybuji, že některý z nich voní jenom jako pomeranč. Já si zvolila tu s názvem La Religieuse a na obrázku je mandarinka a růže. Nikdy by mě nenapadlo, že by mi kombinace tohoto mohla být tak nepříjemná. Přítel říká, že je to ta nejlepší vůně ze všech v balíčku, ale mě i tak nijak moc nezaujala. Je těžká a spíš usedlá, u takovéhle kombinace bych čekala něco sladkého a svěžího. Bohužel. Z celého balíku za 120 Kč mě neoslovila ani jediná vůně a když to tak vezmu, většina z nich se nedá použít ani na WC.

Nedoporučuji ani jeden z uvedených parfémů, neušetříte - naopak budete pak přemýšlet, co a kam s tím. Já to vzala do práce a budu doufat, že se to nějak zužitkuje.



VESELÉ ZÁLOŽKY PRO DĚTI 30 ks - došlo za 28 dnů, cena 1,35 USD (cca 33,75 Kč = něco přes korunu za kus)

Velmi se mi hodily na konci školního roku. Pořád jsem přemýšlela, jaké drobné odměny mohu pořídit mým dětem, které vyučuji nebo mám na čtenářský kroužek. Je jich kolem 80 dohromady. A když už to má něco společného se čtením, napadla mě záložka. Jenže tolik jich sama vyrobit nestihnu. Chvíli jsem hledala a našla tyhle super veselé, vtipné a ještě k tomu letní - zmrzlinky, lízátka, cukrová vata a třeba i populární nápoje (Coca Cola, Fanta, Sprite, ....). Bude to prima letní záležitost do prázdninové knížky, které pro ně mám také připravené. V každém balení je 30 ks a já koupila 3, takže mi to bez problémů vystačilo pro všechny moje dětičky. Snad jim udělaly radost ☺



ROTAČNÍ ČISTIČ UŠÍ - došlo za 34 dnů, cena 1,63 USD (cca 40,75 Kč)

Daný předmět jsem viděla někde v "teleshoppingu" buď na netu nebo v televizi. A jelikož jsem do té doby používala vatové tyčinky a vím, že to je špatně, rozhodla jsem se risknout tohle. U silikonového nástroje bylo i 16 vrtulek, které se dají měnit. U nás doma jsem jediná, kdo to používá a tak mi nástavce vydrží opravdu dlouho. Nečekala jsem, že by to nějak fungovalo, ale ono to tím fakt jde skvěle ven. Je sice trochu opruz si muset pořád tak stahovat vlasy, jakýkoliv tedy v blízkosti zůstane, namotá se na to a vytrhne - a bolí to za uchem opravdu hodně. Dávám si na to pozor, čistím tak 2x týdně a vždy se něco vydoluje. Jestli je to dobré nebo špatné nevím, ale funguje to a myslím, že je to rozhodně lepší než vatové tyčinky. Mohu to doporučit, pracuje to na jednoduchém principu, takže ještě aby ne ☺ Já doporučuji vyzkoušet, stojí to pár korun a mě osobně to vyhovuje.



ŠÁTEK DO VLASŮ / ČELENKA - došla za 27 dnů, cena 0,42 USD (cca 10,50 Kč)

Po tom, co jsem se nechala ostříhat nakrátko a darovala vlasy Dlouhovlásce pro onkologicky nemocné děti, se potýkám s problémem zachycení vlasů při "údržbě" obličeje a nebo sprchování a omývání obličeje. Rozhodla jsem si vybrat pár šátků a čelenek, které mne zaujmou. A jedním z tohoto sortimentu je i poloprůhledný černý šátek protkaný stříbrnými nitkami. Bohužel i přes uvedení materiálu - bavlna - přišlo něco, co neskutečně škrábe a už na dotyk je umělotina. Nechtěla jsem nic umělého, protože se mi pak neskutečně potí hlava a to škodí vlasům. Bohužel tedy šátek využiju opravdu čistě jen na koupání a jako pokrývka hlavy na léto využitelný nebude. Je to škoda, protože i když je cena hodně nízká, prodejce neuvádí pravdivé informace. Znovu už tedy ne a nedoporučuji.



METALICKÉ STÍNY NA OČI - došlo za 35 dnů, cena 1,19 USD (cca 29,75 Kč)

Mimo metalických tekutých rtěnek jsem se podívala i na metalické stíny na oči a vybrala si tento produkt ve dvou různých odstínech - zelenou v odstínu 305 Emerald a červeno-oranžový odstín 309 Split podobný olejové skvrně. Těšila jsem se, dle obrázků to vypadalo úžasně, jaké bylo ale moje zklamání, když jsem otevřela zelený třpytkatý stín a hned na to i červeno-oranžový stín se třpytkami. Metalického na nich nebylo už od pohledu vůbec nic. Navíc celé balení vypadá tak, že máte asi 1,5 cm v průměru kolečko se stínama a kolem toho tenký papírový obal (čekala jsem aspoň krabičku). Po vyzkoušení na ruce se ukázalo to, co jsem tušila od začátku - jsou to sice hezké třpytkaté odstíny, ale efekt, který vidíte na úvodních fotkách NIKDE. Druhý den jsem si zkusila odstín Split vzít na sebe, zkoušela jsem nanést štětečkem, ale jenom se vše vydrolilo, zaprasilo a na oku nic. Velké třpytky nedrží, barva také ne a to, co tam zůstane buď opadá a nebo se omrká do jedné linky. Aplikátorem na oční stíny to šlo lépe, ale stejně žádná sláva. Vrcholem bylo, když jsem večer při odličování našla na víčku bulku, hned nad vrchníma řasama. Mám jí tam už týden, léčím vším možným, ale nechce zmizet. Neumím posoudit, zda je to přímo ze stínů a nebo je to náhoda, ale jako zdvižený prst to skutečně zafungovalo. Poletí tedy rovnou do koše, 60 Kč fakt řešit nebudu v porovnání se zdravím. A vám rozhodně nedoporučuji - vyhněte se jim obloukem - požadovaný efekt není žádný a odstíny nejsou nic moc, kvalita hrozná a ještě možná i zdravotně závadné.


A jsme zase u konce. Budu vděčná, když se podělíte o své nákupy a zkušenosti ☺

Lehké dipy / omáčky k masu i zelenině

19. srpna 2019 v 10:17 | TheLazyCat |  • Recepty - vaření
Nejen na léto jsou vhodné lehké omáčky čili dipy - k masu, zelenině nebo k bramborám. Já jsem si vymyslela vlastní bez majonézy a přitom chutné. Používáme je jak přílohu k masu, bramborám nebo do salátu místo dresinku. Lze je udělat prakticky v jakékoliv ochucené formě, já vám tu dnes ukážu mé dva nejoblíbenější. Můžete však přidat to, co jste zvyklí dávat do jiných omáček. Díky absenci majonézy či zakysané smetany jsou mé dipy krásně husté, neroztékají se a navíc jsou opravdu dietní, nemusíte se bát jich sníst větší množství.

1. Česnekový dip - suroviny:

  • Palouček 100g celý (Lučina, Ricotta nebo jiný čerstvý tvarohový sýr)
  • smetanový bílý jogurt asi 200g
  • hořčice
  • 1 velký nebo 2 malé stroužky česneku (dle vlastní chuti)
  • sůl
  • koření - česnek s bylinkami v mlýnku


Nejprve si do větší misky dáme Palouček se lžičkou hořčice, lžící jogurtu, prolisovaným česnekem, trochou soli a koření. Mícháme pomalu šlehací metlou, dokud se Palouček nerozmíchá bez hrudek. Pak přidáváme po lžících jogurt. Stačila mi půlka kelímku, takže nějakých 200g. Dochutíme ke vší spokojenosti a dáme do lednice minimálně na hodinu až dvě odležet před podáváním. Nezapomeňte zakrývat potravinářskou folií nebo sáčkem, jinak bude celá lednice páchnout po česneku a těžko se toho zbavuje.



2. BBQ dip - suroviny:

  • Palouček 100g (Lučina, Ricotta nebo jiný čerstvý tvarohový sýr)
  • smetanový bílý jogurt asi 200g
  • kečup
  • BBQ omáčka
  • sůl a pepř

Opět začneme Paloučkem se lžící jogurtu, solí, pepřem a trochou kečupu i BBQ omáčky. Jakmile se nám podaří sýr rozmíchat tak, aby nebyly v dipu žádné hrudky, přidáváme postupně zbytek jogurtu a další kečup a BBQ omáčku. Vše je na vaší chuti, jak to máte rádi. Já mám raději více BBQ omáčky, protože přeci jen chci výraznější chuť a ne nic mdlého. Jakmile jsme s chutí spokojení, dáme opět do lednice odpočinout pod potravinářskou folii, ať nenačichne jiným jídlem v lednici.


Dipy můžete zamíchat i místo dresinku do salátu, mám to ozkoušené a je úžasné, že i přes vodu z rajčat či jiné zeleniny, drží dresink pořád svou hustotu, což velmi oceňuji.

Díky tomu, že uvnitř není žádný konzervant, dávejte si pozor na množství a spotřebu - vydrží tak 2 - 3 dny v chladu, více bych neriskovala. Na obrázku vidíte množství ve středně velké misce z varného skla. Pokud tedy neplánujete oslavu či jinou návštěvu a jste sami dva - doporučuji udělat vše z poloviční dávky a tudíž máte z jednoho Paloučku a jednoho jogurtu dvě různé omáčky.

Pokud vás nezaujala má kombinace, vezměte Palouček, jogurt, sůl a pepř a přidejte poté to, co máte rádi - bylinky čerstvé či sušené, mletou papriku, drceného tuňáka, rozmixovaná sušená rajčata, rozmixované olivy a jiné. A určitě mi napište, s čím vám to ještě chutnalo.

Příklad servírování s pečenými kořeněnými brambory - recept ZDE

Modlitba za Černobyl – Kronika budoucnosti - Světlana Alexandrovna Alexijevič | RECENZE

15. srpna 2019 v 10:24 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Delší dobu na mě čekala v pořadí a přišlo mi, že ještě delší dobu mi trvalo jí zvládnout přečíst a pochopit. Je to velmi vážné téma a silné příběhy. Což ostatně je jasné již z názvu či anotace knihy. Já jsem moc ráda, že jsem to zvládla a ponesu si ji v sobě celý život. Věřím, že kdykoliv uslyším cokoliv spojené s Černobylem, vybaví se mi výpovědi z této knihy. Ale nyní již k podrobnostem.

Název: Modlitba za Černobyl - Kronika budoucnosti
Název v originále: Чернобыльская молитва
Autor: Světlana Alexandrovna Alexijevič
Překlad: Pavla Bošková, Milan Jungmann, Libor Dvořák
Rok vydání: 2017
Počet stran: 296
Nakladatelství: Pistorius & Olšanská
ISBN: 978-80-87855-76-8

Jelikož se nejedná o beletrii a ani o literaturu faktu jako takovou, tedy příběhovou, i zde bude chybět klasické shrnutí děje. Jde totiž o soubor výpovědí, monologů a modliteb, které autorka sebrala napříč delším časovým obdobím od účastníků jaderné havárie v Černobylu. Těch aktivních - tedy pomocných sil, vědců, lidí podílející se na odstraňování katastrofy i vládních činitelů, kteří mohli i nemohli situaci ovlivnit. I pasivních - lidí, kteří byli havárií zasažení v různé míře. Více nechala autorka promluvit také běloruskou stranu, která byla mnohem rozsáhleji zasažená, než jiné části země. A tam také nejvíce lidí zůstalo žít v zamořených oblastech. Autorka je něco jako časosběrný dokumentarista věnující se katastrofickým událostem historie a sbírající výpovědi svědků - válka (2. světová válka, válka v Afganistánu, sovětská armáda) i třeba konci komunistického režimu a Sovětskému svazu. Je to také nositelka Nobelovy ceny.

Pro mě byl hlavním průvodcem této knihy pocit chaosu a bezmoci. Ať jsem četla jakoukoliv pasáž od kohokoliv, provázely ji skryté i přímé narážky na režim, který vše zhoršil. Lidé nebyli informování, vše se snažilo ututlat a ti, co mohli něco změnit se báli, že přijdou o stranické legitimace. Je děsivé, že strach v kombinaci s vírou v režim, stálo život tolik lidí. Ne hned, ale v následujících letech. Když k tomu pak přimícháte jednoduché myšlení obyvatel, pro které je hlavním smyslem obdělávání půdy a plnění plánů? Zkuste jim vysvětlit neviditelnou hrozbu. Lidem, co zažili válku a znají atomové bomby, mají na vše plán. Ale nikde nic není vidět, přístroje jsou pro ně nedůvěryhodné - příroda roste, zvířata žijí, půda plodí. Tudíž je vše v pořádku. Radiace není vidět, proč by před ní měl někdo utíkat. Navíc nezabíjí hned - všichni jsou zdraví, nikdo ihned neumírá jako ve válce, mají tedy pocit bezpečí.

Kniha začíná monologem manželky hasiče, který zasahoval neprodleně po výbuchu a přišel do styku s největším množstvím přímé radiace bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. Pro ty, co viděli nový pětidílný seriál Černobyl z produkce HBO - je to stejný pár, kterému je v seriálu věnováno tolik pozornosti. Ano, ona za ním těhotná jela do Moskvy a ošetřovala ho tam navzdory všem varováním. V menších drobnostech se to rozchází, ale to je běžné. Každopádně začít knihu tímto vyprávěním - to vám neskutečně zahýbe emocemi. Navzdory očekávání, to pro mě byla ta nejtěžší část knihy, ne ale že by zbytek byl méně hrůzný.

Představy lidí obhospodařující radioaktivní půdu, chce se mi křičet. Tohoto svědectví je tam nejvíce. A bezmoc stoupá. Nikdo s tím nic nedělal, protože by to mohlo vyvolat paniku a nedůvěru v režim. Díkybohu, že neměl již delšího trvání, kolik lidí zabila mizerná a odporná propaganda. Chce se mi křičet! A pak přichází část věnovaná dětem a jejich výpovědím. Dětem, které kolem desátého roku ví, že zemřou, jsou obklopeni smrtí, mluví o ní, cítí jí a loučí se se životem. Jejich kamarádi umírají. Chce se mi řvát! Končím s touto částí, nebo budu křičet opravdu - je to historie, nic na tom nezměním, ale ta bezmoc. BEZMOC!

Někteří se to snaží obrátit ve vtip. Pamatuji si z hlavy jeden. Bylo to asi takhle: Přivezli na střechu reaktoru k odklízení grafitu amerického robota a vydržel půl hodiny, přivezli německého robota a vydržel hodinu. Přivezli ruské roboty, po dvou hodinách vysílačkou zní povel: "Vojín Vasiljev může jít na kuřáckou přestávku." (Volně vyprávěno dle mé chabé paměti - berte s rezervou). Ano černý humor, ale lidem více nezbývalo.

A teď trochu smíchám seriál s knihou. Několik dnů po výbuchu byla zmíněna zpráva z Evropy - z Německa, že lidé musí omezit pohyb venku a děti si vůbec venku hrát nesmí. A jejich děti, pár kilometrů od reaktoru si hráli venku, lidé se bavili, lehali v trávě a žili, jakoby se nic nestalo? Kdo tohle dopustil? A další silná myšlenka - kdo je vinen? Čí je to chyba? Fyzicky, vědy, vědců, lidí, elektrárny, atomů, reaktoru? Na to nelze odpovědět a proto ani tuto odpověď v knize nehledejte. Nenajdete.

Ano, monology a modlitby nejsou úplně uspořádané. Ani časově, tematicky, oblastně, vlastně nijak. Jenže o to je to pro mě lepší, nemusím se držet návaznosti, vidím jejich výpovědi každý jako originál. Jako jejich příspěvek historii. Nekončí to pár let po katastrofě, pokračuje to až téměř ke třetímu tisíciletí. A díkybohu za to. Víme, co to s lidmi udělá za rok, dva, pět i deset. Jak zabíjí. Jak neviditelný zabiják vyčkává, on má statisíce let čas. Zní to jako z hororu, jenže ono to horor skutečně připomíná, jen to není fikce. Je to realita pro statisíce a miliony lidí.

Anotace
26. dubna 1986 zničila série výbuchů reaktor a budovu 4. energobloku černobylské atomové elektrárny, nacházející se nedaleko od běloruských hranic. Černobylská katastrofa se stala největší technologickou katastrofou 20. století. Pro malé Bělorusko (má 10 milionů obyvatel) znamenala národní neštěstí. Za Velké vlastenecké války zničili němečtí fašisté na běloruském území 619 vesnic i s obyvatelstvem. Po Černobylu přišla země o 485 vesnic a osad. Za války zahynul každý čtvrtý Bělorus, dnes žije každý pátý na zamořeném území. To představuje 2,1 milionu lidí, z toho 700 000 dětí. Počet nemocných rakovinou se po Černobylu znásobil 74krát, úmrtnost se zvýšila o 23,5 %, nejvíc lidí umírá v produktivním věku mezi 45 až 50 lety, zatímco stářím umírá jen jeden člověk ze 14. Kniha laureátky Nobelovy ceny Světlany Alexijevičové je sestavena z rozhovorů s lidmi z černobylské oblasti, jejichž život neštěstí zásadně ovlivnilo, s vdovami po hasičích, kteří byli jako první bez jakékoliv ochrany posláni hasit hořící elektrárnu, s mobilizovanými vojáky nasazenými v obrovském měřítku, často nesmyslně, na likvidaci následků katastrofy, s vysídlenými rolníky, vědci, kteří měli zakázáno informovat obyvatelstvo, stranickými pracovníky, kteří zbytečně a marně čekali na pokyny shora. Můžeme ji číst jako varování před technologickou apokalypsou, ale i jako obžalobu komunistického režimu, jehož vinou byla černobylská elektrárna postavena fušersky a s nedostatečnou precizností a který v okamžiku, kdy bylo potřeba rázně jednat, lhal vlastním lidem, rozsah celého neštěstí zastíral.

Modlitba za Černobyl – Kronika budoucnosti

Moje hodnocení: Máme vůbec právo hodnotit utrpení lidí? Je v naší moci ji hanit či pozdvihovat? Co se stalo, nedá se odestát. Každý ať si knihu přebere dle vlastního svědomí. Je to událost, kterou spoustu z nás pamatuje - já se narodila jen pár let poté a rodiče si vše dobře pamatují, byli v mém věku. Já jsem ráda, že jí mám a chci jednou s tímhle seznámit i své děti. Není to něco, co je nám hony vzdálené, je to stále součást našich životů a nesmí se na to zapomínat. Lež, amatérství, propaganda, chaos, víra, jednoduchost lidí a spousta dalších přísad vytvořila výbušnou směs. Já jí hodnotit nebudu, pro mě je emoční cena příliš vysoká. Zařadím ji na čestné místo knihovny a občas si pro připomenutí přečtu náhodně otevřenou výpověď. Nesmíme zapomenout jen proto, že nás se to přímo netýká. I když co my víme? Každý má v rodině někoho, kdo ho opustil kvůli rakovině ne? ...

Moje nákupy na Aliexpress X.

12. srpna 2019 v 10:46 | TheLazyCat |  • Moje nákupy
Netrvalo to dlouho a máme tu opět moje nákupy. Rozjíždím to poslední dobou docela slušně. A protože věci hned odzkouším, mám tu pro vás další nápady a vychytávky, kterými se můžete inspirovat. A začínáme tím, čím jsme minule končili. Dnes to bude trochu více o kosmetice.


METALICKÁ TEKUTÁ RTĚNKA (fialová) - došlo za 26 dnů, cena 1,88 USD (cca 47 Kč)

Druhou mou volbou byla metalická rtěnka v odstínu Nude shimmer. Upřímně nude ani shimmer není, vypadala na fotce docela hezky a jemně. V reálu je hodně fialová, takový jasnější odstín a občas se malinko třpytí. Metalická oproti té první fakt není. Ale i tak je moc příjemná a líbí se mi. Stala se mojí favoritkou v denní úpravě a musím říct, že je to neskutečný držák. Ráno ji nanesu, zaschne prakticky okamžitě a pak se můžete olizovat jak chcete, pít či jíst, jediné místo, kde odpoledne bude setřená je uprostřed. A víte, co je super, že i tak vypadá dobře - jako ombré. Ale před odchodem z práce stačí malinko přetřít a doma jí budete muset sundat odličovačem (z vrácek jde ztuha). Tím, že rychle zasychá tak neleze do vrásek a ani nezatéká. Skvělá volba a hned jsem objednala další odstín.



CESTOVNÍ ATOMIZÉR NA PARFÉM 5 ML (zelený) - došlo za 31 dnů, cena 1,10 USD (cca 27,50 Kč)

Již delší dobu jsem uvažovala nad tím, jak netahat při cestě na víkend celý obří flakón parfému. A natrefila jsem na tuhle vychytávku. Dříve jsem měla rozprašovače, jak jsem přestříkávala vůně. Jenže to teklo všude kolem, přelít to nešlo přes střičku a tak jsem to vzdala. Tenhle atomizér má však zespodu čudlík, který se nasadí na bílou tyčku (po sundání kovové střičky) a napumpuje se parfém přímo do atomizéru. Trochu mi to připomíná plnění zapalovače plynem. Každopádně je to snadné, nikde nic neteče a máte malé množství do kabelky vždy po ruce. Nevím úplně jak je to se střídáním parfémů, protože dlouhodobě používám jeden, ale asi bude lepší pořídit si na každou vůni jiný atomizér. Však ta cena samotná je úplně úžasná a máte výběr z asi 10 barevných provedení. Jsem opravdu moc spokojená.



SEMENA LEKNÍNŮ (černá, modrá, fialová) - došlo za 38 dnů, cena 0,40 USD / za 5 semen jedné barvy (cca 10 Kč)

Objednala jsem si rovnou 3 balíčky se 3 různými odstíny leknínů, protože dle obrázků jsem byla nadšená. Stálo to pár korun a mělo to být extra snadné - porušit tvrdou slupku a dát do vody. Samo naklíčí a vyroste - stačí vodu měnit. Bohužel nevím, jestli jsem nějaký jelito a neumím to, nebo je nějaká chyba v Matrixu. V hodnocení prodejce a tohoto předmětu jsou fotografie, jak to krásně lidem vzešlo a není jich málo. Já jsem si na netu našla, jak s tím pracovat, že se nejprve musí porušit tvrdá slupka (kladivem, aby praskla, nebo odřízkout - já volila kladivo) a pak ponořit do vody, kde do měsíce vzejde krásný leknin. Mě po třech týdnech voda i se semeny zhnila i přesto, že jsem vodu měnila denně. Prostě jsem odpoledne přišla domů z práce, voda bílá a zelený zárodek uvnitř semínka zhnědl. Ještěže jsem zkusila od každé barvy jen jedno semínko. Mám ještě další 4 pokusy, ale zatím se mi do toho nechce pouštět. Proto nedoporučuji a asi spíš zkuste pořídit něco takového u nás, i za mnohem vyšší cenu. Nebudou to aspoň vyhozené peníze.



MATNÁ TEKUTÁ RTĚNKA (béžová) - došla za 28 dnů, cena 1,48 USD (cca 37 Kč)

Jakmile jsem opustila metalické tekuté rtěnky, padl mi zrak i na matné. A protože vyzkoušet se má všechno, vybrala jsem si jednu v odstínu B 02, která měla být jemná běžovo oranžová. Přišla mi však matná rtěnka v sytě oranžové barvě, opravdu vzoru nepodobná. Vzala jsem si jí jednou (a ne do práce) a už to asi znovu neudělám. Docela dost stahuje a vysušuje, jelikož je zasychací, nemůžete pod ní dát nijak moc balzámu na rty, protože se vám to vše pak rozmatlá. Nehrudkuje a perfektně drží, máte však pocit, že by vám někdo natřel rty lepidlem, co zaschlo a má za úkol vám rty udělat o číslo menší. Měla jsem jí na sobě jen okolo 2 hodin a výdrž měla dobrou, šla i docela špatně dolů odličovačem. Tuto rtěnku určitě nedoporučuji, nebude vám sedět odstín a je velmi nepohodlné ji nosit.


PERLOVÉ STÍNY V TUŽCE - došla za 26 dnů, cena 0,44 USD (cca 11 Kč)

Dle popisu se mělo jednat o poloprůhledné perlové stíny ve vysouvací tužce. Už při rozbalení mě zarazilo to, že je tam stínů jen tolik, co vidíte, nic víc vysunout nešlo. Při zkoušce na ruce mě zarazila druhá věc a to, že je tužka sytě bílá a perlového nádechu opravdu vzácně. Chtěla jsem si tím přejet víčka, aby byla lehce třpytivá, když už nenosím normální stíny - smůla. Párkrát jsem tužku použila a musím říct, že je to katastrofa. Ano mám sice mastnou pleť, ale dřív jsem běžně používala drogerkové jumbo tužky se stíny a bez problému. U těchlo perleťových (spíš bílých) stínů jsem po půl hodině měla vše namrkané v jedné lince, která vypadala, jakože se mi tam zasekla nějaká antibiotická mastička na oči. Musela jsem je použít jen v tenké lince nad horními řasami a doufat, že se mi nikam nic neobtiskne. Použila jsem je pak ještě asi 3x a od té doby ne. Končím s nimi a musím říct, že mě to za těch 11 Kč ani nemrzí - i když ani za to nestojí. Jsem fakt zklamaná a dám je asi dětem ve škole na tvoření, stejně jich tam moc není.



PANDÍ MASKA NA SPANÍ - došlo za 32 dnů, cena 0,66 USD (cca 16,50 Kč)

Myslím, že už jsem jí sem dávala, ale klidně jí sem dám znovu ☺ Je totiž skvělá. Mám už třetí v pořadí a musím říct, že nic pohodlnějšího jsem na očích asi neměla. Vím, že to není úplně zdravé a je pravda, že se mi od té doby například stočily všechny vrchní řasy dolů, takže je nutné je natáčet nahoru. Je to tím, jak jsou celou noc připláclé. Jelikož ale žijeme víceméně v jedné místnosti, kde i sledujeme TV, ne vždy se s přítelem shodneme, kdy jít spát a kdy ještě sledovat to či ono. A právě proto jsem si pořídila svou první pandičku na spaní. Za ty asi 2 roky, co jí mám, se mi osvědčila i v mnoha jiných případech - dovolená, spaní mimo domov v pokoji bez žaluzií, přítelovo noční klikání na telefonu i třeba při migréně. Kdybych přemýšlela déle, možná bych objevila i další příležitosti. Cena do 20 Kč mě těší a když pandu několikrát vyperu a je už taková "jetá" - vyhazuju a objednávám další. Vždy mám aspoň jednu v zásobě a navíc jako jsou heboučké. Opravdu je zbožňuju.

Omlouvám se, ale pandí maska na fotce je již mnohokrát použitá a asi 3x vypraná. Proto dle toho vypadá. Zapomněla jsem ji vyfotit při vybalení.



Tím bych zakončila další díl mých nákupů z Číny. Určitě brzy můžete očekávat další díl. Doporučujte mi prosím vaše oblíbence z Ali a pište zkušenosti ☺

Pečené kořeněné brambory dle TLC

8. srpna 2019 v 11:10 | TheLazyCat |  • Recepty - pečení
Přiznávám se, že toto není úplně recept z mé hlavy, původní nápad je od mého tatínka. Ten začal dělat pečené brambory s bylinkami v pytlíku na pečené kuře a pak je dopékal do křupava. Jenže já nemám ráda ohřívání plastů, bojím se, co se z nich uvolňuje a tak jsem si recept přizpůsobila sobě a dle mého dovedla k dokonalosti.

Je to super příloha jak k letnímu grilování, tak k bleskovému obědu - pečené kuře, řízek nebo jiný kus masa. Oproti hranolkům je tam navíc minimum oleje a tuku obecně, takže je to navíc lehký a celkem i dietní recept.

Budete potřebovat:

  • brambory dle počtu osob
  • koření dle vlastní chuti - uzená paprika, pepř, kari, bylinky sušené i čerstvé, česnek
  • sůl
  • olej
  • velký uzavíratelný sáček

Nejlepší jsou na to rané brambory - ty stačí pouze omýt hrubou stranou houbičky a nakrájet podélně na čtvrtky, menší na půlky. Tenká slupka tam vůbec nevadí. Kdo nemá rád - oškrábe si je.


Jako první si zapněte troubu na asi 170 °C horkovzduch. Pokud máte starší brambory, oloupejte je a také podélně rozčtvrťte. Nyní už je postup stejný. Do uzavíratelného zip sáčku nasypejte koření, které jste si vybrali a přidejte nakrájené brambory. Nakonec jen přidejte trochu oleje (já dávám asi 2 lžičky, jen aby se to smíchalo s kořením, dejte dle chuti).


Vymačkejte trochu vzduch a sáček uzavřete. Pořádně zkontrolujte, že je opravdu dobře uzavřený a začněte jemným mnutím, otáčením a protřepáváním míchat brambory s olejem a kořením. Musí to být vše rovnoměrně obalené.


Vezměte plech s pečícím papírem, vysypte na něj brambory a rovnoměrně rozprostřete, aby nebyly na sobě, ale pouze v jedné vrstvě. Dejte do vyhřáté trouby na horkovzduch a pečte celkem 30 - 40 minut dle trouby. Vyzkoušejte rozkrojením jednoho bramboru, že jsou hotové.


Kdo má rád křupavou kůrku, vyndejte měkké upečené brambory z trouby, zapněte ji na maximální výkon a pečení pouze svrchu. Jakmile se nahřeje, dejte dovnitř znovu plech s brambory na 5-7 minut. Budou úžasně křupavé.


Servírujte s omáčkami nebo rovnou na talíř jako přílohu k masu či zelenině. Jsou však úplně úžasné i samotné jako lehká večeře.


Příklad servírování s kořeněnými pečenými bramborami - recept ZDE


Nyní už jen přeji dobrou chuť!

Bez šance - Neal Shusterman | RECENZE

5. srpna 2019 v 10:54 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Jelikož jsem si velmi oblíbila sérii Smrtka od stejného autora, nemohla mi tato kniha chybět ve sbírce. Již z aktivit některých bookstagramerek a bookblogerek vím, že se vydání dalšího dílu série Unwind Dystology nechystá. Kniha neměla u nás takový úspěch, aby se jim vyplatilo platit překlad a nízký náklad, takže pokud chcete vědět, jak to pokračuje - jedině v originálu. A já na vás chci už takhle na začátku apelovat - komu z vás se kniha líbila a rád by si přečetl pokračování. zkuste napsat na Knižní klub, zajímat se o vydání dalších dílů a žádat. Třeba nás jednou bude dost na to, aby se to KK vyplatilo a další díl vyšel i u nás. Ale nyní již ke knize.


Název: Bez šance
Název v originále: Unwind
Autor: Neal Shusterman
Překlad: Petr Kotrle
Rok vydání: 2016
Počet stran: 304
Nakladatelství: Knižní klub
ISBN: 978-80-242-5214-8


Představte si svět, kdy narozením boj o vlastní život nekončí. Před vaším dospěním (mezi 13 a 18 lety) mohou Vaši rodiče či opatrovníci rozhodnout o Vašem rozpojení. Pokud nejste dost dobří, zlobíte, nejste dle jejich představ či prostě jen z jiného důvodu vás pošlou na "náhradní díly". Není to považováno za smrt, jednotlivé části žijí dál jen bez společného vědomí. A právě Connor je případ na rozpojení, objevil podepsaný formulář na své rozpojení a není schopný se s tím vyrovnat, proto se rozhodne pro útěk. Ihned na začátku je však odhalen a téměř chycen, jenže se mu podaří způsobit na dálnici takový chaos, že i podruhé uteče. S Risou spojí svůj život právě na té dálnici, měli mít společný osud - také byla poslána na rozpojení, protože nebyla pro státní domov dostatečně úspěšná. A úplnou náhodou s sebou vezme i Leva - desátek, který byl již při narození určen k rozpojení po dosažení 13. roku věku. A tak se dává dohromady trio, co nás provede celým příběhem. Snaží se uniknout a najít cestu do relativního bezpečí, kde by se dočkali 18 let a tím pádem unikli hrozbě rozpojení. Podaří se jim najít cestu k síti lidí, starající se o zběhy z řad rozpojenců a setkávají se s mnoha a mnoha dětmi ve stejné situaci. Musíte jim držet palce, aby se jim podařilo udržet se při životě, než si vy sami přečtete, jak se příběh bude vyvíjet ☺



Do příběhu jsem se začetla prakticky hned, a i když mi docela trvalo se jím prokousat, nebylo to způsobeno nečtivostí nebo nudností, ale nedostatkem času. Těšila jsem se na každou chviličku, kdy se budu moct vrátit mezi rozpojence a dozvědět se další věci. Na to, že kniha nemá nijak moc velký rozsah je přímo nabytá informacemi, výrazy a odlišnostmi světa. A vůbec mi nedělalo problém se v tom zorientovat, což je velice zvláštní. I když, co se divím - Smrtka je v tomto ohledu úplně stejná. Přijmete novoty a odlišnosti vůči našemu světu přirozeně a jednoduše.

Jen na okraj zmíním dva výrazy, které mne nejvíce zaujaly a zasáhly. První je čápnutí - pochází to od slova, že děti nosí čáp. Jde o to, že pokud matka nechce své dítě, položí ho před dveře komukoliv a on se ho musí ujmout, postarat se o něj a adoptovat ho. Jedinou výjimkou je, pokud je u toho chycena. Pak si musí dítě vzít zpět a postarat se o něj sama. Což samozřejmě vede k tomu, že tyto děti jsou z velké části po dovršení 13 let poslány na rozpojení. Každopádně je to děsivá představa. Druhý výraz je tleskač - jde o sebevražedného útočníka, které má v těle místo krve výbušnou směs. Tím, že zatleská, se odpálí Někteří mají ještě v dlaních rozbušky, aby to bylo jisté. Sami vidíte, že není vůbec těžké se v nových výrazech orientovat, jsou krásně přeložené i vysvětlené.

Děj vás okamžitě pohltí a vy vplujete do života dětí, které jsou určené prakticky na likvidaci, ale všemi svými silami bojují o to, aby mohli zůstat sami sebou a vcelku. Kam však autor chodí na nápady, to nechápu. Vše je tak neskutečně propracované a promyšlené do největších detailů. Hlavní postavy jsou také skvěle promyšlené a opět mi nebyla žádná z nich nesympatická či nevěrohodná. Vše bylo tak, jak mělo být. Úžasný strhující děj vás nenechá vydechnout. Zde se stejně tak jednalo o střídání vyprávění z pohledu mužů i žen (stejně jako ve Smrtce Citra a Rowan) a to velmi věrohodně a smysluplně.

Závěr mi přišel jen lehce otevřený, avšak je to silná příprava na pokračování. Právě proto je třeba trochu zabojovat o vydání dalšího dílu - viz úvod nad bibliografickými údaji. Autor prostě dystopie umí a jeho vyprávění je naprosto dokonalé. Já jsem tedy i z této knihy nadšená. Jediné, co stojí za zmínku v lehce negativním světle, jsou časy vyprávění. Střídá se přítomný a minulý čas, někdy je přechod lehce nepřirozený a malinko to ruší od čtení. Není to však nic, nad čím čtenář nepřivře oko, v celkovém ohledu na obsah a děj knihy.

Na konec chci zmínit ještě jednu věc a ta pro mě byla dost zásadní. Zhruba v poslední třetině knihy se konečně dozvíme, co to vlastně je to rozpojení. A přímo z pohledu rozpojovaného. Dost to na mě zapůsobilo a musím říct, že od té chvíle jsem na rozpojování pohlížela úplně jinak. Ono jde hlavně o pochopení rozdílu mezi smrtí a rozpojením. Ano jsou tam okamžiky, kdy se mi chtělo brečet i křičet naráz - když Cy-Fi měl v mozku transplantovanou část z jiného kluka a ta ho nutila dělat věci, které nechtěl. Je tam krásně ukázáno na odvrácenou stranu tohoto fenoménu.

Kniha má tvrdou vazbu (díkybohu) a je trochu většího formátu. Má nádherný papírový přebal s lesklými prvky a je opravdu dobře udělaná. Tisk na pevném bílém papíru je kvalitní, okraje i formátování akorát. Čte se prostě skvěle a docela stránky i utíkají.


Anotace
Fascinující a temná dystopie ze světa, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál - alespoň to dětem říkají. Tři z nich, Connor, Risa a Lev, se setkávají v táboře a ani na okamžik nemají chuť žít dál…rozpojení. Jedinou šancí je útěk.

Bez Å¡ance


Moje hodnocení: Pokud jste četli alespoň část mé recenze, musí vám být jasné, jak dopadne hodnocení. Knihu doporučuji všemi deseti a těm, co mají rádi dystopie snad ještě víc. Pokud vám tato kniha proklouzla mezi prsty, neváhejte a pusťte se do ní. Bude to pro vás neskutečný zážitek, na který nezapomenete. Je to úchvatný a strhující příběh, co vás pohltí a nenechá chvíli odpočinout. I když nebudete moct zrovna číst, budete nad tím světem přemýšlet, i nad hlavními hrdiny. Je to čtivé a pohlcující. Jsem moc ráda, že jsem nezaváhala a knihu si přečetla a budu se pokoušet dále bojovat za české vydání dalších dílů. Nemám angličtinu na takové úrovni, abych to zvládla v originále, ale už to, že o tom uvažuji, je pro vás jasné znamení, jak moc je kniha dobrá. Protože já jako lenivá bytost bych nad tím jinak neuvažovala. Je vám tedy snad jasné, že dávám plný počet 5 hvězdiček bez váhání a kdybych mohla, ještě něco přihodím.



Havlíkova apotéka - přírodní zázrak proti akné

1. srpna 2019 v 10:24 | TheLazyCat |  • O mě
Musím se vám s něčím svěřit a zároveň upozornit na produkt, se kterým jsem neskutečně spokojená. Není to nic sponzorovaného, žádná reklama, jen moje zkušenost s produkty, které mi pomohly. V první řadě je však potřeba říct, s čím jsem potřebovala pomoct.

Už skoro rok se potýkám s hormonálními problémy - štítná žláza i gynekologické potíže. Na obojí beru léky, které obsahují hormony. A jak to tak obvykle u žen bývá, hormonální nerovnováha se nelichotivě projevuje na pleti. I přes svůj vyšší věk (28) jsem začala trpět příšerným akné hlavně na bradě a spodní části tváří. A to v míře převyšující mou pubertu.

Byla jsem z toho hrozně nešťastná, nemohla používat make up ani korektory, protože se mi to díky tomu roznášelo dál a dál. Hluboká podebraná místa i obří bílé bulky jsem denně vídala po ránu v zrcadle. A ani se mi pak už nechtělo na to koukat. Vyzkoušela jsem na to všechny babské rady i dostupné prostředky - koloidní stříbro, salicylový líh, konopné produkty, oplachy vodičkami na míru z lékárny, masky proti akné a na mastnou pleť, kvasnice, jogurt a mnoho dalšího. Prostě za víc jak půl roku snad vše, co kdo doporučil nebo co jsem si našla.

Pro ukázku pár detailních záběrů: (to jeden z lepších stavů, ten nejhorší jsem nefotila, psychicky to bylo fakt hrozné)



Až mi kolegyně v práci doporučila Havlíkovu přírodní apotéku. Že je to přírodní kosmetika, která vyrábí řady pro mladší pleť, problematickou, starší i nějak poznamenanou. Našla jsem si na jejich eshopu řadu Krásná slečna určenou přímo na problematickou a aknózní pleť. Říkala jsem si, že už nemám co ztratit a objednala si přímo základní balíček Krásná slečna - čistící elixír, sérum na akné, masku na pleť, denní a noční krém. To vše zabalené do nádherné krabičky. Cena je vyšší - přes 1400 Kč, ale riskla jsem to. Díkybohu za to.

(už bez krabičky, po nějaké době používání)

Ihned o doručení jsem začala produkty používat - po odlíčení elixír, ten smýt po pár minutách ve sprše. Přímo na pupínky a boláky nanést sérum na akné, ráno a večer namazat krémem a jednou nebo dvakrát týdně nanést masku.

Nečekala jsem nic moc, ale už po týdnu byl vidět rozdíl. Boláky se zahojily a nejlepší bylo, že nové moc nepřibývaly. Občas sem tam malý pupínek, ale oproti tomu, co bylo? Docela rozdíl a viditelný - spousta lidí si toho všimla.

Proto jsem se po nějaké době rozhodla přiobjednat ještě enzymatický peeling Porcelánová panenka (nehrozí mechanické poškození pleti částečkami) a odličovací vodu Pramen krásy. Ta sice make up ani řasenku neodlíčí, ale používám jí k dočištění pleti před či po nanesení elixíru. Peeling pak používám dnes již místo masky 1x týdně. Plus můžete vidět, že jedno balení krému jsem již vypotřebovala a koupila další.


Mimo pleť jsem si pořídila ještě krém Krásné ruce a Havlíkův přírodní zázrak. Krém na ruce nádherně voní po meduňce a při použití před spaním napomáhá i usnutí. Vůně je nádherná. Zázrak je úžasný na hojení ran, na vyrážky a příteli zabral i na drobný lokální ekzém.


I když cenově to nejsou úplně zanedbatelné částky, vydrží to poměrně dlouho. Všeho mám pořád první balení, jen krémy druhé. A jak vypadá moje pleť po asi 2-3 měsících pravidelného používání? Držte se:



Snad vidíte dobře, veškeré boláky a pupínky jsou prakticky pryč. A já můžu zase klidně spát a v klidu se podívat do zrcadla. Upozorňuji ještě jednou, že tohle je opravdu pouze moje zkušenost a já se po delší době zkoušení rozhodla se o to s vámi podělit. Třeba se někdo trápí podobnými problémy a už neví kudy dál, jako já před nějakou dobou.

Navíc pro ty z větších měst - můžete se jít na produkty podívat a odzkoušet v síti prodejen. Jen pro příklad v Praze - OC Chodov, OC Smíchov, Centrum Černý Most, Palladium a další.

Jelikož jsem tam nechala již docela dost peněz a obdržela také mnoho vzorečků, které neupotřebím, nabízím vám je za poštovné. Jsou to ranní masky, vzorky krému Krásná slečna i z jiných řad. Kdo by měl zájem, stačí mi napsat do komentáře nebo v menu do zprávy pro autora a domluvíme se.

Já jsem spokojená a i když cenově je to trochu výš než jsem byla zvyklá, rozhodně hodlám u této značky zůstat i do budoucna. Je pravda, že třeba taková Yves Rocher kosmetika, Manufaktura či podobné přírodní značky jsou tedy dražší. Ale počáteční investice se vám vrátí, pak jen jednou za čas dokoupíte produkty, které dojdou. A vzhledem k tomu, že většina je velké balení, které vydrží i více jak půl roku, rozhodně to není tak nákladné, jak se může na první pohled zdát.


Výpis produktů, které používám: (s odkazy na eshop v různých variantách a baleních)


Věřím, že to může někomu pomoct a znovu se vrátit do normálu. Jsou tam produkty i na vrásky, pigmentové skvrny či problémy na těle (vlasy, kůže, nehty a podobně). Nejlepší je určitě zajít do prodejny a poradit se, jsou tam moc milé slečny a paní, které vždy poradí.

Máte někdo s touto značkou stejné či rozdílné zkušenosti? Budu ráda, když se o ně podělíte třeba v komentáři.


Cuketová pizza

26. července 2019 v 10:01 | TheLazyCat |  • Recepty - pečení
Po delší době jsem si pro vás připravila zase recept. Jelikož je cuketová sezóna v plném proudu, rozhodla jsem se zužitkovat zahrádkové přebytky, které jsem dostala od tety. A kromě cuketového přílohového zelí, které přítel miluje, jsem si vybrala chuťovku - cuketovou pizzu. Je to lehčí varianta a moc jsme si pochutnali. Recept je koncipovaný na jeden větší plech.

Suroviny na těsto:

  • 2 středně velké cukety
  • celozrnná špaldová mouka
  • 2 vejce
  • sůl

V první řadě si zapneme troubu na 180 °C a okrájíme konce z cukety. Ty pak na jemném struhadle nastrouháme i se zelenou slupkou. Neloupu jí, protože se to upeče do měkka a je škoda se zbavovat vitaminů a vlákniny.

V misce nastrouhanou cuketu pořádně osolíme, promícháme a necháme 5-10 minut stát. Oddělí se voda, kterou z cukety potřebujeme dostat ven.


Jakmile se nám voda oddělí, vymáčkáváme vodu z cuket (zelenou). Nejrychlejší je jednoduše v ruce uplácat kuličku a vymačkávat, dokud něco teče. Dáme do další misky. Není to úplně suché, nějakou tekutinu potřebujeme, ale ne moc.


Vymačkanou cuketu ochutnáme, zda je dost slaná, pokud málo, přisolíme. Přidáme vejce a asi 6-8 lžic mouky. Musíme mít hezké těstíčko, pořádně promíchané, ne tuhé. Konzistencí je spíše řidší, ale musí řádně držet pohromadě. Pokud byste přesypali, přidejte lžíci vymačkané šťávy z cuket. Z vlastní zkušenosti musím říct, že více mouky je lepší než méně, jinak je těsto hodně houbovité a mokré.


Na plech dáme pečící papír a na něj rovnoměrně do krajů rozprostřeme těsto. Musí to být všude stejné, jinak se bude připalovat. Dáme zapéct do již předehřáté trouby na 180 °C 25-35 minut. Každý trouba je jiná. Musí to být navrchu a po krajích už nahnědlé a odlupovat se z papíru.



Suroviny na náplň: (každý co má rád na pizze)

  • kečup nebo sugo
  • mozzarella, gouda, parmazán - prostě dobrý sýr
  • šunka
  • rajčata
  • kukuřice
  • BBQ omáčka

Já jsem se rozhodla udělat lehčí verzi se třemi druhy sýra, rajčaty, šunkou a BBQ omáčkou. Vím, že to není klasická pizza, ale fantazií se meze nekladou, dejte si tam, co máte rádi - žampiony, slaninu, cibuli, smetanu, hrášek, špenát, kuře, ananas, klobásu, tuňáka, pikantní salám, olivy, rukolu, vejce nebo úplně něco jiného.


Potřeme tedy kečupem, já dala pár kapek BBQ omáčky, na to všechny připravené přísady a dáme zapéct na 15-20 minut na stejnou teplotu jako minule. Pokud se nestihne sýr opéct, zvyšte teplotu v troubě a zapněte ohřev jen z vrchu - udělá se úžasná krustička.


Jakmile vidíme, že je hotovo, vyndáme z trouby a necháme trochu zchladnout. Když je to teplé či horké, nedá se to moc krájet ani nabírat. Těsto dole je jemné, měkké a hodně šťavnaté po cuketě. Proto doporučuji jíst příborem, do ruky to asi nepůjde, bude se to lámat a trhat.


Doporučuji také po zchladnutí sundat z pečícího papíru, po delší době těsto papír rozmočí, bude se vám na to lepit a půjde to hůř dolů.


Nezbývá tedy nic víc, než popřát dobrou chuť!


Moje nákupy na Aliexpress IX.

23. července 2019 v 10:39 | TheLazyCat |  • Moje nákupy
Trvalo to dlouho a přináším další část mých nákupů na Ali. Přiznám se, že ujíždím více a více, protože se množství produktů rozrůstá. Nově jsem vyzkoušela i kosmetiku a nějaké další drobné věci, které se mi nechtělo shánět u nás v okolí. Pojďmě se spolu podívat, co jsem objednala tentokrát.


NAŽEHLOVAČKY - první obrovská skupina věcí, kterým jsem propadla. Jen tak jsem si prolistovala, co tam je vůbec v nabídce a skončilo to několikahodinovým vybíráním za nakonec asi 300 Kč. Postupně vám sem dám všechny odkazy, ze kterých jsem nažehlovačky objednávala a i reálné fotografie. Mnoho z nich je fakt povedených a všechny jsou pěkně a poctivě udělané. Nutně si ale musíte dát pozor, aby tam v popisu předmětu bylo "iron" - jinak jsou to jenom nášivky a nemají to lepidlo, které se zažehlí a vzor tak drží!
Jak sami níže uvidíte, ceny za kus jsou opravdu směšné. Tady jsem v galanterii dala 60 Kč za malinkou berušku na díru na kalhotech. Ceny z Číny se pohybuji okolo 10 Kč a to je opravdu obrovský rozdíl. U některých prodejců je sice poštovné v ceně kolem 0,20 USD, ale nepřišlo mi to moc kor když toho od něj objednáte víc, ztratí se to. Navíc free shipping je čím dál vzácnější u dobře hodnocených produktů. Nevím čím to je, ale pozoruji to již nějakou chvíli.

Růže - došlo za 31 dnů, cena 0,20 USD (cca 5 Kč)


Peříčka 4 ks - došlo za 31 dnů, cena 0,14 USD (cca 3,5 Kč)


Očička - došlo za 31 dnů, cena 0,17 USD (cca 4,25 Kč)


Kočička černá kreslená - došlo za 31 dnů, cena 0,19 USD (cca 4,75 Kč)


Srdce - došlo za 31 dnů, cena 0,15 USD (cca 3,75 Kč)


Kočičky jako živé - došlo za 31 dnů, cena maximálně 0,92 USD za kus (cca 23 Kč)


Kniha - došlo za 36 dnů, cena 0,89 USD (cca 22,25 Kč)


Motýlci 10 ks - došlo za 33 dnů, cena 2,99 USD (cca 74,75 Kč = 7,5 Kč za kus)




CHRÁNIČ NOSU A UŠÍ DO BAZÉNU v krabičce - došlo za 32 dnů, cena 1 USD (cca 25 Kč)

Vychytávka, nad kterou jsem uvažovala hodně dlouho, zda ji potřebuji. A když jsem začala plánovat dovolenou na letošní rok a mým hlavním požadavkem byl bazén v hotelu .... řekla jsem si, že to zkusím. Objednala jsem si set samozřejmě v zelené barvě a mám v plánu používat jenom ten "kolíček" na nos. I když se umím potápět a plavat bez ucpaného nosu, stává se mi, že mi voda vhrkne až do dutin. A tomu se vyvaruju tímhle. Chci hodně plavat a tak nebudu muset tahat potapěčské brýle, vystačím si s malou krabičkou. Jsou měkké, dobře udělané a nikde nic netrčí. Navíc plast je pevný a myslím si, že rozlomení jen tak nehrozí. Uvidíme jak dlouho mi to vydrží, ale za tu cenu je i jedna dovolená přijatelná.



NÁRAMEK NA MI BAND 2 - došlo za 27 dnů, cena 1,19 USD (cca 29,75 Kč)

Zde nevím, jestli už jsem tak mimo nebo jsem zblblá, ale tenhle náramek prostě vypadal jako semišový. Jasně, že jsem nepočítala s tím, že mi dorazí chlupatý náramek, ale přišel jednobarevný čistý a ještě rozstřepený náramek. Upřímně jsem byla fakt zklamaná a opět jsem se poučila, že nemám objednávat jiné značky než MiJobs. On jako není ošklivý a stál pár korun, ale když očekáváte něco jiného, zamrzí to. Nedá se nic dělat, unosím ho v létě kvůli tomuhle zapínání, ale znovu už objednávat nebudu. Já tedy tohoto prodejce nedoporučuji, myslím že uvádí zavádějící a klamavé fotografie a také jsem to zohlednila v hodnocení.


HODINKOVÝ NÁRAMEK SILIKONOVÝ NA MI BAND 2 (černý) - došlo za 35 dnů, cena 2,91 USD (cca 72,75 Kč)

Ihned jak mi přišel, tak mi padl do oka a nosím ho nejraději. Má klasické zapínání jako hodinky na pásek, pacičku prostrčíte do dírky a to, co trčí zastrčíte pod dva pásky. První co asi po týdnu upadlo, byl jeden tento drobný páseček. Druhý zatím drží. Nosím ho prakticky pořád a je mi skutečně nejpohodlnější. Na léto chci sice vytáhnou veselejší barvy, ale uvažuji o koupi dalšího tohoto náramku v barevné variantě. Místo, kam zasazujete Mi Band 2 je na magnet, nikde se nic nehýbá a neodchlipuje, protože je tam vše z kovu. Po zasunutí nikde nevyčuhuje, takže nehrozí, že si ho poškrábete nebo urazíte, jako je to u jiných náramků podobného typu. Rozhodně ho doporučuji a jsem moc spokojená.


KOVOVÝ NÁRAMEK PRO MI BAND 2 (černý) - došlo za 29 dnů, cena 4,92 USD (cca 123 Kč)

Ihned po tom, co jsem si chytrý náramek Mi Band 2 pořídila, mi na českém eshopu padl do oka kovový náramek vypadající jako hodinky. Bohužel byl na můj vkus moc drahý a tak jsem si řekla, že časem uvidím. A teď jsem se chtěla odměnit za náročné úkoly a pořídila si ho z Aliexpress. Když přišel, byla jsem okouzlená, jak je krásný. Nadšení ale netrvalo dlouho, přesněji jen do doby, kdy jsem si chtěla nastavit obvod zápěstí. Nejprve mi háček nešlo vyndat a když se mi to podařilo a nastavila jsem si délku správně, nešlo mi to zacvaknout zpět. Nakonec se mi to za použití velkého násilí podařilo. Po vložení chytrého náramku jsem si všimla, že displej asi 2 mm vyčuhuje nad okraj kovového rámečku. Přijde mi to dost na to, abych si ho po cestě venku někde neodřela nebo a nerozbila. A proto jsem ho hezky uklidila do šuplíku a chodím se na něj dívat. Za mě nedoporučuji a místo toho si příště raději pořídím tři další silikonové. Zklamání.




TEKUTÁ RTĚNKA S METALOVÝMI ODLESKY (bronzová) - došla za 30 dnů, cena 0,89 USD (22,25 Kč)

Nějakou chvíli jsem si už zahrávala s myšlenkou, že bych si objednala nějakou zasychací tekutou rtěnku. V drogerii mě žádná nezaujala, ale tady jsem tak dlouho brouzdala, až jsem natrefila na metalické rtěnky. A nejvíc mě okouzlila bronzová barva, už z obrázku. A proto jsem si jí zvolila. Bohužel realita je malinko někde jinde, je spíš do hněda a tmavší, ale já jsem za to ráda. Mám tmavší rty a tak to není úplně jako pěst na oko, hlavně do práce. Zaschne opravdu hodně rychle, neobtiskává se, dobře se roztírá a potom drží a drží. Vydrží i jídlo a pití a pak stačí jen malinko poopravit a je to. Micelární vodou jde dobře dolů, ale jinak se nerozmazává, nemaže a drží jak přibitá. Je to malinké balení vhodné i do pidi kabelky. Jsem moc spokojená a už se těším, až mi dorazí další objednaný odstín.


To by bylo pro tento díl vše. Budu ráda, když se podělíte o své zkušenosti s produkty i za doporučení vašich oblíbenců. Ráda je vyzkouším Smějící se

Další divné hlášky z knihkupectví - Jen Campbell | RECENZE

19. července 2019 v 10:37 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Jelikož jsem se potřebovala trochu rozptýlit, sáhla jsem po nové vtipné knize, která mi měla zvednout náladu. A jelikož druhý díl je lépe hodnocený, než ten první, koupila jsem si druhý díl. Poprvé ve svém životě jsem začala druhým dílem, aniž bych měla v ruce první. Myslím však, že u tohoto druhu literatury to roli nehraje. A asi jsem ráda, že jsem se neodhodlala ke koupi obou.

Název: Další divné hlášky z knihkupectví
Název v originále: More Weird Things Customers Say in Bookshop
Autor: Jen Campbell
Překlad: Jana Vrzalíková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 120
Nakladatelství: Computer Press (CPress)
ISBN: 9788026417019


U knihy, co obsahuje krátké vtípky, útržky rozhovorů a veselé hlášky, nemůžete čekat shrnutí děje. Vše se zde odehrává mezi knihami - ať už v knihkupectví, antikvariátu, knihovně či galerii. Mám podobné knihy ráda a držím se zásady, že je třeba mít ve své sbírce pár podobných knih, protože co jiného by mělo rozveselit nebo zahnat deprese, než veselá kniha, kterou není třeba přečíst celou, ale náhodně otevřít a prostě se zasmát. Navíc prostředí knih musí být každému knihomolovi blízké. O to jsou pak pocity a zážitky lepší.

V první části najdete zážitky přímo autorky, ta je prodavačkou v knihkupectví specializující se převážně na dětskou literaturu a starší výtisky. Mají však i nové knihy samozřejmě a ona jako prodavačka literatury znalá se musí občas pozastavit nad tím, jaké jsou myšlenkové pochody druhých lidí. Najdete zde dětské přeřeky i moudra, lidskou hloupost nebo myšlenkové toky, které nelze pochopit. Nejlepším zážitkem pro mě byla jedna nafrněná dáma, která při zamykání obchodu absolutně nedokázala pochopit, proč nemůže zůstat v již zavřeném obchodě, když si nechce koupit knihy, ale jen v klidu telefonovat.

Další částí jsou pak sebrané zážitky napříč celou zeměkoulí, které autorce buď někdo vyprávěl, nebo zaslal a ona je použila jako součást své knihy. Jsem za to ráda, protože některé perličky opravdu stály za to. Najdete zde tedy nejen prodejny knih, ale i knihovny a galerie. Některé příspěvky jsou anonymní, pro mě to ale vliv žádný nemělo, protože to přeci na zábavě neubírá. I když bylo zajímavé pozorovat, jak se liší inteligence a obecné znalosti Evropy proti třeba USA. Ne však, že by tato kniha byla pro mě v tomto ohledu směrodatná.

Většina z příspěvků i zážitků autorky je milá a úsměvná. Bohužel ale procento toho, co mě skutečně pobavilo a přimělo k zasmání, je velmi malé. I když jsem knihomol a nebyl jediný příspěvek, který bych nepochopila, ty které mě skutečně pobavily a nějak se mi vryly do paměti, bych spočítala na prstech jedné ruky. A to je sakra málo. Na tu méně zábavnou omáčku okolo člověk skoro zapomene. Obsah je tedy spíš průměrem, a jelikož první díl má o něco nižší hodnocení, jsem ráda, že jsem si koupila jen druhý díl.

Obálka knihy je krásně graficky zpracovaná, tvrdá vazba je správnou volbou, protože je kniha tenká a v měkké by se brzy asi krčila a ničila. I uvnitř najdete ilustrace dokreslující hlášky a zážitky, někdy jsou však vtipnější než samotný text. Bylo to pro mě docela zklamání, protože jsem se skutečně těšila, jak se nasměju. Mám však ve své sbírce mnohem lepší a vtipnější knihy, co zvednou náladu lépe a rychleji. Bude to asi takový nouzový kamarád do nepohody, víc v tom však nevidím.

Anotace
Myslíte si, že vás po přečtení prvního dílu už nic nepřekvapí? Tak to se pěkně pletete. Přichází další nálož podivností, které jsou lidé schopni pronést; od "Zabil Harry Potter Hitlera?" až po "Můžeme si u vás v obchodě zahrát kriket?" Druhý díl přináší hlášky z knihkupectví (a taky knihoven!), ale i z autogramiád Divných hlášek. Některé minipříběhy vás možná trochu vyděsí a zarazí, ale všechny vás zaručeně rozesmějí. Vnořte se s nimi do knihkupecké džungle a žasněte společně s knihomoly a knihovníky z celého světa.

Další divné hlášky z knihkupectví


Moje hodnocení: Kniha pro mě byla průměrná, žádné nadšení se nekonalo. I když tvrdím, že je fajn mít po ruce knihy podobného rázu, k rozveselení či zvednutí nálady, vím o mnoha lepších. Například Odposlechnuto v Praze, Plížením vpřed, nebo třeba Aristokratka. Je skvělé, že se kniha věnuje tématu knih a lidem kolem nich, není to však nic světoborného. První díl si možná půjčím v knihovně, abych mohla porovnat, zda celkové hodnocení třeba na Databázi knih sedí, ale kupovat rozhodně nebudu. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla, docela i že jí mám, ale vypovídací hodnota není nijak vysoká. Nejlepší je její grafické zpracování, to se mi skutečně velice líbí. Proto hodnotím průměrným hodnocením - tedy 3 hvězdičkami.


Nová kniha Neala Shustermana + já

17. července 2019 v 10:11 | TheLazyCat |  • Knihy - vše kolem nich
V pondělí jsem dočetla Bez šance od Neala Shustermana a stále jsem si nebyla jistá, zda vydají další díly dystopie. A tak jsem se ihned jala informovat u Knižního klubu, který první díl vydal. K tomu nabádám i vás - další, kteří by si další díl chtěli přečíst v češtině. Možná, když nás bude dost, začnou nad překladem uvažovat. Zatím tomu tak není, jak se mi dostalo v odpovědi:

Vážená paní ****,

vydání dalších dílů série Unwind Dystology zatím neplánujeme.

Od autora máme v přípravě nový titul Dry, který by měl vyjít na podzim 2019.


S přáním příjemného dne

M**** C****
Zákaznický servis

Nádražní 896/30, 150 00 Praha 5
info@knizniklub.cz | www.knizniklub.cz

296 536 662 (po-pá 8:00-20:00)


Jak můžete vidět z odpovědi pracovnice zákaznického servisu - zatím neplánují vydání dalších dílů. A my můžeme tu situaci změnit, stačí se zajímat a trošku přitlačit. Když nás bude dost, můžeme společně něco změnit. Email, který můžete k dotazu či apelu použít je info@knizniklub.cz nebo na stránkách www.knizniklub.cz v sekci Kontakt je kontaktní formulář. Ten jsem použila i já, protože je propojený s vaším uživatelským účtem a není tudíž třeba kromě dotazu nic o vás vyplňovat.

Prostě se z Neala Shustermana stal jeden z mých nejoblíbenějších autorů a prostě bych ráda měla jeho série kompletní. To se mi prozatím podaří jen v originále - v angličtině. Ale k tomu jsem se vyjadřovala více v recenzi, která vyjde snad brzy.

Další informací je pro mě novinka a to vydání dalšího jeho díla s názvem Dry = neboli česky Sucho. Měla by to být standing alone kniha - tedy žádná série, prostě jen samostatná kniha bez pokračování. Za to jsem svým způsobem ráda, protože kdyby se někdo rozhodl, že zase další díly nejsou rentabilní, už bych byla asi docela vzteklá. A fakt asi musela se svou angličtinou něco udělat. Kniha Sucho by měla vyjít 2.9.2019, už se nemůžu dočkat, podle mě to bude pecka.

Jen jsem vám takovou drobnou vsuvkou chtěla říct, co se chystá a že se vydání nemůžu dočkat. Kniha vyjde u nakladatelství Yoli a já doufám, že neudělají stejně jako u Smrtky měkkou vazbu, protože si knihy zaslouží pevnou. Vracíte se k nim často a po několikanásobném čtení je paperback přeci jen náchylnější ke zničení.

Přikládám ještě českou anotaci z webu DK:

VŠICHNI SI BUDOU PAMATOVAT, KDE BYLI, KDYŽ VYSCHLY VODOVODY. Sucho - nebo Bezvodí, jak tomu všichni říkají - už trvá nějakou dobu. Život se proměnil v nekonečný seznam zákazů: nezalévejte zahrady, nebuďte dlouho ve sprše, nepodléhejte panice. Jenže teď už žádná voda nezbývá.

Alyssina poklidná ulice na předměstí se najednou propadne do válečné zóny plné zoufalství a násilí. Když se její rodiče nevrátí domů, musí dát dohromady skupinu osob, které by se za normálních okolností asi nepotkaly, a zahájit pátrání po vodě. Každý z nich bude muset učinit neskutečná rozhodnutí, aby přežil.

Dry
po kliknutí se dostanete na goodreads.com a informace o originálu knihy


Když budu ještě reagovat na můj "fňukací" článek o tom, jak nic nestíhám a začínám být vyčerpaná. Snažím se skloubit všechny věci dohromady, ale prostě na to asi nemám buňky či nevím. Proto pokračuji ve "fňukání" i teď. ☺
V pondělí jsem měla krizový den, kdy jsem po cestě z práce dostala takovou svalovou třesavku, že jsem měla problém se z metra dostat autobusem domů (normálně mi to trvá kolem 10 minut). Ploužila jsem se půl hodiny, všechno mi pořád padalo z rukou a doma jsem si musela ještě uvařit jídlo. Já vím, že mi tělo dává najevo únavu, jenže řešení jsem doteď nijak neviděla.
Ale po dlouhé době mám před sebou úplně volný víkend. Dva dny jen pro mě, přítel mi zítra bohužel odjíždí sám k jeho mamce pomoct jí na zahradě a s chlapskými pracemi. Přikázal mi být doma a odpočívat, že s ním jezdit nemám. Postaral se mi o přísun knih, dnes mi ještě nakoupí jídlo a já tedy jen odpracuji čtvrtek a pátek a pak až do nedělní noci (vrací se kolem 23:00) mám vše jen pro sebe. Jsem mu za to fakt moc vděčná a doufám, že mi to pomůže.

To je asi vše, co jsem měla v plánu vám říct a jelikož volný víkend nemůžu jen proflákat, chystám pro vás dva recepty, konečně chci nafotit další nákupy na Aliexpress, protože sepsané už to nějakou dobu mám. Ale dokopat se k fotografování? To ne.

Přeji vám nádherný prostředek týdne i jeho zbytek, užívejte léta a mějte se rádi,
Vaše TLC


Stačí jen chtít - Joelle Charbonneau | RECENZE

15. července 2019 v 10:09 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Kniha, na kterou jsem se neskutečně těšila a dlouho čekala v mé sbírce, až se na ní dostane řada. Už když vyšla, věděla jsem, že si jí jednou přečtu. Je totiž dost porovnávaná s knihou Erebos od Ursuly Poznanski (má velmi oblíbená kniha) a já se těšila, až budu moci sama porovnat, která je lepší.

Název: Stačí jen chtít
Název v originále: Need
Autor: Joelle Charbonneau
Překlad: Alžběta Kalinová
Rok vydání: 2017
Počet stran: 272
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 978-80-253-3124-8


Kaylee žije v Nottawě ve Wisconsinu a její kamarád Nate s ní tráví mnoho času, její bratr je těžce nemocný a nedaří se nalézt dárce ledviny, který by mu zachránil život. Jednoho dne jí však seznámí s novou sociální sítí pro žáky jejich střední školy s názvem NEED. Je to jednoduchý princip - po přihlášení stačí zadat své přání, ať je jakékoliv a pak jen splnit úkol zadaný NEEDem. Vše je naprosto anonymní v rámci NEEDu, který chrání své uživatele a navíc v pravidlech upozorňuje samotné uživatele, aby nesdíleli nic z prostředí Needu s ostatními. Úkoly se zpočátku zdají být absolutně neškodné - přenést krabičku, napsat vzkaz, vyměnit či donést něco někam. Když ale tyto úkoly mají svou první oběť, Kaylee si spojí fotografie z NEEDu s vraždou a pokusí se kontaktovat policii. To je samozřejmě v rozporu s pravidly a tak jí také neprodleně přichází upozornění na možnost zrušení účtu. Jenže když se objeví i další mnohem horší fotografie na zdi sociální sítě, které ukazují, co vše jsou mladí lidé schopni, musí znovu jednat. Dech jí vezme varování od spolužačky, že policie má důkaz o jejím zapletení do vraždy a tak utíká. Její matka odjela s bratrem pryč, aby byl v klidu a tak je na vše sama. Nebo ne?



Zarazila mě čtivost hned od začátku, i přes docela nahuštěný text a menší písmena, děj rychle ubíhal. Dostala jsem se do děje a pořád chtěla vědět víc. Všemu navíc dodává ještě rychlý spád událostí, autorka se s ničím nemaže a přidává dál a dál. Takže vás to pohltí a nepustí, prostě musíte v příběhu stále pokračovat. Rychlý vývoj je ke konci skutečně nepředvídatelný, ačkoliv obvykle dokážu odhadnout, kam se příběh pohne a alespoň lehce, kdo za tím vším stojí, tady jsem byla úplně mimo. Vzalo mi to dech a rozuzlení jako takové u mě způsobovalo stavy "zkamenění" s otevřenou pusou.

Vysvětlení na závěru je dostatečné, i když ne dokonalé. Co mě ale malinko štvalo, byla až nemístná vyspělost hlavní postavy Kaylee. Nikdo jiný se nechoval tak moc rozumně, ale zároveň nepochopeně. To jediné mi tam dávalo opravdu smysl - její bezmoc, když jí nikdo nevěřil a výčitky vůči svým minulým činům. Jinak je to obyčejná mladá holka, která má občas rozumu na třicet / čtyřicet let.

Podobnost s Erebosem je hlavně na začátku na první pohled jasná. Netvrdím, že by se mi to kvůli tomu nelíbilo, ale místy to na mě působilo jako ohraná písnička. Nic neříkající úkoly zadané sociální sítí, které každý zvlášť nepůsobí nijak špatně, ale dohromady má čtenář možnost si mozaiku sestavit. Hlavní rozdíl oproti Erebosu vidím ve zhoršování se náročnosti úkolů, kdy začne docházet i ke krvavým jatkám. Zde jsou děti již prostě starší, a jakmile se natrefí na nějakého skrytého psychopata, trestné činy jsou na světě. I když už dost srovnávání, každá kniha je originál a i když mi přijdou podobné, pocity jsem měla z každé knihy jiné.

Ono je celkově docela těžké zhodnotit knihu z více úhlů. Venkovní podoba nic moc - paperback s ne příliš kvalitními deskami. Jsou dost měkké a rychle se zohýbají, papír je můj nejoblíbenější a to žlutý hrubý. Obálka je zpracovaná hezky s profilováním, takže ideál pro ty, co knihu i rádi osahávají. Menší písmo s hustším textem je trochu v rozporu s cílovou skupinou, ale není to žádná velká překážka.

Za to uvnitř najdete úžasný a strhující příběh, který vás jen tak nepustí. Po přečtení však nebudete mít potřebu si knihu hned zopakovat, jako to mívám u podobně dobrých knih, což mě docela překvapilo. Myslím, že hlavním problémem bude to překvapení, které se těžko zopakuje, protože to se zapomenout nedá. A nejlepším bylo po dočtení to prozření a pochopení poselství, které obsahuje. Musím říct, že to sice provází celou knihou, ale v závěru při pochopení všeho toho dění, vás zasáhne jako blesk z čistého nebe. Je to velmi silný zážitek, který donutí k opravdovému zamyšlení.


Anotace
Městem Nottawa se jako lavina šíří nový fenomén. Sociální síť s názvem NEED nabízí svým uživatelům vše, co chtějí mít. Chceš nový iPhone nebo lístky na koncert se vstupem do zákulisí? Výměnou za drobný úkol ti NEED tvé přání splní.
Kaylee Dunhamová ví, co chce. Potřebuje získat novou ledvinu pro nemocného bratra. Nevěří, že by jí nějaká sociální síť mohla pomoci, ale rozhodne se, že to zkusí.
Až po té, co zadá svůj požadavek, si uvědomuje, jak vysokou cenu bude muset zaplatit. Úkoly, které síť za splnění jednotlivých přání vyžaduje, totiž s přibývajícím počtem uživatelů nabírají na nebezpečnosti.
Dokáže Kaylee odhalit, kdo NEED stvořil, a zastavit ho dřív, než zničí celé město?

Stačí jen chtít


Moje hodnocení: Je to moc hezky napsané, takové napínavě strhující. Není to ani nijak složitě psané, protože hlavní cílová skupina jsou mladší čtenáři. Proto je nejen jazyk, ale i věty spíš jednoduché, lehce pochopitelné a o to víc se čtenář může soustředit na pozadí a přemýšlení o samotném příběhu. Nečekala jsem, že se mi bude příběh tak líbit. Na druhou stranu to nebylo nic, co bych si toužila přečíst znovu. Ten okamžik překvapení, který jsem zažila na konci a který to vše dovedl na vyšší úroveň, už se opakovat nebude. To se zapomenout nedá. Proto je mé hodnocení jen 4 hvězdičky.

Ovšem - Karel Kovář (Kovy) | RECENZE

12. července 2019 v 11:14 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Dlouho jsem se těšila, až se pustím do knihy od Kovyho. Mám ho moc ráda - sleduji jeho youtubové kanály i IG. Je to mladý rozumný člověk, který se nebojí vystoupit proti tomu, co se mu nelíbí a sdílet to s ostatními. Tím je i varovat - bojoval proti šmejdům, nebankovním půjčkám, narušování a připravování se o soukromí na sociálních sítích a mnoha dalším tématům. A byla jsem zvědavá, co najdu v knize.

Název: Ovšem
Autor: Karel Kovář alias Kovy
Rok vydání: 2017
Počet stran: 222
Nakladatelství: BizBooks
ISBN: 978-80-265-0698-0


Zde je velmi těžké obsáhnout, o čem vlastně kniha byla. Její název totiž vypovídá vše již dopředu - je o všem. Kovy zde začíná od dětství a od toho, co ho k natáčení videí, skečů a parodií přivedlo. Sdílí s námi vlastně to největší soukromí a vzpomínky, co člověk má, jeho dětství a zážitky z dětství. Toho si moc vážím, že se nebál nám ukázat, jak to vlastně všechno začalo. Ono každá taková informace nám pomůže, abychom ho jako tvůrce lépe pochopili.

Jak jsem již zmínila, sleduji ho opravdu již delší dobu a vážím si jeho práce. Je důležité, aby lidé jako on působili na mladší generaci a snažili se předat to správné, stejně jako seznámit je s úskalími dnešní doby. Ale toto v knize nenajdete. Jak totiž sám název napovídá - je kniha prostě o všem.

Je věnována čistě jeho osobnosti a osobě. Od dětství, přes jeho záliby a charakteristiku osobnosti, přes zamilování se do cestování a začátky jeho práce na YouTube, až k niternějším odhalením a dokonce se s námi podělí i o své ne příliš příjemné zážitky. Máme šanci nahlédnout do jeho světa a duše. Knihu psal na dovolené v USA a i ta atmosféra se v knize rozhodně odráží.

Nezanedbatelnou součástí knihy jsou ilustrace, fotografie a především jeho vlastní básně. Ty na mě zapůsobily hodně, protože perfektně sedí k jeho vyprávění, jsou opravdu krásné. I fotografie z dětství jsou úžasné a dost mi připomínají ty mé (i když jsem o pár let starší), ale devadesátá léta jsou devadesátá léta. Když se to tedy vše smíchá dohromady, vychází z toho jenom to nejlepší. A to také bylo.

Kniha je v tvrdé vazbě s nádhernou fotografickou obálkou. Bonusem je i pevný lesklý křídový papír. Sice ho primárně nemusím, ale to platí o beletrii, ke knihám podobného rázu to perfektně sedí především proto, že jsou tam fotografie v hojném počtu. Je vidět, že si Kovy na fyzické podobě knihy dal záležet a za to jsem mu vděčná. Díky knize máme perfektní příležitost ho mnohem lépe pochopit a porozumět mu.


Anotace
Ze života za kamerou. Bez filtrů. Bez scénáře. O všem. Ve sbírce osobních příběhů, básní a fotek sdílí Karel Kovář cestu obyčejného kluka z malého města, jehož život se během pár let otočil doslova vzhůru nohama. Od téměř idylického dětství, přes komplikované dospívání a tragikomické vztahy, až po budování kariéry na YouTube a smíření se se svou identitou. O stránce života, která byla důsledně skryta. O rodině a snaze zůstat sám sebou. O slzách smutku, štěstí a hlavně smíchu, protože toho není nikdy dost... Jednoduše o všem!

Ovšem


Moje hodnocení: Jsem hrozně ráda, že jsem si knihu koupila a přečetla. Určitě se k ní někdy ráda vrátím a třeba si jen prolistuji a připomenu určité důležité momenty, které vedly k tomu, že je Kovy takový, jaký je. Samozřejmě, že ho v osobní rovině neznám, ale ráda bych ho jednou poznala a třeba si s ním i popovídala. Kniha je krásným okénkem a také dokazuje to, že je důležitou součástí mé mladší generace. Když 22letý mladý muž má možnost vydat knihu o sobě, nemůže to být žádný nýmand. Doufám, že za pár let, možná desítky let, vyjde pokračování. Za mě jednoznačně plný počet bodů - 5 hvězdiček a doporučuji jak lidem, kteří ho znají z online světa delší dobu, tak i těm, kteří se s ním teprve seznamují. Rozhodně to není knížka čistě pro skalní fanoušky.




14-14 Přátelství napříč staletími - Silène Edgar, Paul Beorn | RECENZE

8. července 2019 v 11:43 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Kniha primárně určená pro děti a mládež, ale to téma mne tolik zaujalo, že jsem si jí koupila a s radostí se do ní pustila. Přeci jen to není přímo cestování časem, ale komunikace mezi staletími. To přeci nejde jen tak přejít.

Název: 14 - 14 Přátelství napříč staletími
Název v originále: 14-14
Autor: Silène Edgar, Paul Beorn
Překlad: Světlana Ondroušková
Rok vydání: 2017
Počet stran: 210
Nakladatelství: CooBoo
ISBN: 978-80-7544-288-8

Jsou to dva třináctiletí mladíci a mají ještě k tomu dost podobná jména - Adrien z roku 2014 a Hadrian z roku 1914. I když mezi sebou mají nejspíš nějaké vzdálené rodinné pouto, protože stejné příjmení se v jejich rodinách vyskytují a navíc žijí pár kilometrů od sebe. Avšak přesně sto let je dělí od sebe. Oběma se před domem objeví staré poštovní schránky a shodou okolností oba dva maminky nutí k dopisování se vzdáleným bratrancem. Chvíli to trvá, ale najdou si k sobě cestu. Nakonec však objeví i záhadu, která je od sebe dělí a Adrian se snaží svého kamaráda Hadriana přesvědčit, aby se odstěhoval pryč, protože vypukne 1. světová válka. Mimoto mají samozřejmě oba dva své vlastní životy, starosti i strasti a snaží se vzájemně podporovat a pomáhat si. Jejich diametrálně odlišné světy je vzájemně fascinují, ale problémy mají obdobné - rodiče, první lásky i nepřátelé. Podaří se jim oběma ovlivnit si navzájem životy natolik, aby změnili minulost a tím pádem i budoucnost?



Je neskutečné, že mě kniha "pro děti" tak strašně moc bavila. Chytilo mě to hned od začátku, a i když to není nijak rozsáhlá kniha, dávala jsem si na čas, abych postupně objevovala oba dva světy - 1914 i 2014. Na knize je krásně vidět, že dokonalá spolupráce dvou autorů ve dvou dějových liniích, může vést k perfektní souhře a splynutí. Lehce staromódní a naivní chování Hadriana a protipól k tomu je suverénní, občas přidrzlý Adrian, který má však velký smysl pro spravedlnost a nikdy neváhá pomoci. Myslím, že pro děti to musí být strhující příběh, když dostal i mne. Ono čím více se noříte do příběhu, tím víc vás to pohltí.

Text a celkový jazyk je samozřejmě přizpůsoben mladší cílové skupině. Je tedy velmi jednoduchý, žádná složitá souvětí ani náročné výrazy. Žádné skryté smysly ani filozofické myšlenky tam nehledejte. Jenže tady ta jednoduchost prostě patří. Neberte to však tak, že se jedná jenom o holé krátké věty. Vůbec. Je to milé, příjemné a hlavně je z toho cítit spousta citu - ano, je vidět, že jeden z autorů knihy je žena. Vývoj postav je také zajímavý, protože zde pokrok opravdu vidíte i na pár stránkách (oproti některým obsáhlým knihám je zde vývoj opravdu vidět). Při četbě mě navíc moc potěšilo grafické zpracování, hlavně tedy psané dopisy, kdy i každý z chlapců má svůj font a typ písma. Úžasně propracované do nejmenších detailů.

Závěr mi upřímně vzal dech, protože jsem to nečekala. Nejen, že tam byly zodpovězeny prakticky všechny otázky, co se vám během čtení příběhu v hlavě urodily, ale k tomu všemu byl ještě bonus v podobě magického spojení napříč staletím. Opravdu a skutečně jsem se tedy dojala a docela hodně Celý příběh se tedy odehrává ve Francii a i jména jsou tomu přizpůsobená. Historická fakta zmiňovaná v knize a týkající se 1. světové války jsou (co sama znám a vím) skutečná a správně použitá. Nejen tedy v knize, ale je tam i praktická ukázka na Adrianovi, jak moc může přátelství přes dopisy ovlivnit jeho reálný život.

Kniha má tvrdou vazbu, což je vzhledem k cílové skupině nutností. Paperbacky u náctiletých dopadají většinou špatně a to dost velkou rychlostí. Rozměry jsou menší, zato se ale hezky drží při čtení a ta obálka? Ta je dokonalá. Miluji kombinaci matných a lesklých prvků. Když jedete prstem po deskách a cítíte, jak se vám to při dotyku mění ze "semišového" pocitu na "lakovaný". Je to velmi příjemné a také to skvěle vypadá.

Anotace
Hadrien a Adrien jsou dva třináctiletí kluci, kteří od sebe žijí jen pár kilometrů ve Francii. Mají problémy ve škole, doma a i s dívkami - jako většina kluků jejich věku. Jen jedna věc je od sebe dělí: Hadrian žije v roce 1914 a Adrien v roce 2014. Jejich osudy se záhadně propojí, když si začnou psát dopisy. Myslí si, že píšou jenom vzdálenému bratranci, a vůbec netuší, že jejich dopisy putují časem. Když si Adrien uvědomí, že Hadrien žije před sto lety, rozhodne se ho varovat - blíží se první světová válka a jeho kamarád se musí za každou cenu ukrýt.

14-14 Přátelství napříč staletími


Moje hodnocení: Z knihy jsem opravdu nadšená, nečekala jsem to a proto mne to velmi příjemně překvapilo. Doporučuji knihu jak mladším, tak starším čtenářům. Je příjemné se ponořit do přátelství třináctiletých kluků a prožívat s nimi vše běžné i nadpřirozené. Je to skvělá oddechovka, která vás na konci dostane. Tedy doufám, protože já řvala jako želva. Nádhera, jedním slovem perfektní ze všech možných úhlů. Nemůžete se tedy divit, že hodnocením je plný počet - 5 hvězdiček.




Prázdniny? A kde?

4. července 2019 v 11:30 | TheLazyCat |  • O mě
Již delší dobu na mém blogu vychází pouze články v podobě recenzí na knihy. Žádné recepty, nákupy, nebo příběhy ze života. A myslím si, že máte právo vědět proč.

Kdo sem nějakou dobu chodí, ví, že pracuju jako ekonomka (postaru hospodářka) a učitelka na jedné pražské základní škole. Ne však klasické, ale dalo by se říct "bývalé praktické škole". Tudíž by to mělo být tak, že začnou prázdniny a mě začne nejkrásnější učitelské období z roku. Opak je ale pravdou, protože jako hospodářka musím nejprve zvládnout pololetní účetní uzávěrky, a ty jsou do 20.7. Navíc poslední dva či tři týdny školního roku jsou nejnáročnější, protože každý něco řeší, něco chce, vrací se klíčky od skříněk, učebnice, uklízí se a navíc nám tu začala vnitřní rekonstrukce stropů. Cesta do práce mi trvá hodinu a stejně tak dlouho i ta z práce (logicky a samozřejmě).

Když dáte tohle všechno dohromady, k tomu přičtete ještě moje aktivity ohledně rekonstrukce mého domku, starání se o domácnost a snahu věnovat se rodičům - ano občas si přijdu, že by bylo potřeba se naklonovat. Volný den jsem neměla už ani nepamatuji, pracuji i ve volných dnech z domova (to co prostě z domova zvládnu - emaily, tabulky atd.). Navíc se situace ne a ne zlepšit. Zítra se musím postarat o domácnost a ještě něco málo udělat do práce, i přesto že je svátek, v sobotu má tatínek oslavu pro kamarády a já budu dělat řidiče. V neděli doufám, že si najdu trochu klidu a odpočinku, abych zvládla příští týden v práci.

Nemluvě o počasí, které mi vše zařizování po Praze jen a jen ztěžuje a také o nemožnosti se umýt jako normální člověk, protože nám doma 10 dnů neteče a ještě nepoteče teplá voda. Nejen pro údržbu potrubí, ale hlavně kvůli stavebním pracím v okolních ulicích. A totéž nás čeká ještě v srpnu. Cítím se docela dost vyčerpaně a docela se obávám, jak tento maraton zvládnu. Ono to fakt trvá už nepřetržitě víc jak měsíc.

Je totiž teprve první týden v červenci a já tu minimálně tři další budu muset vydržet. Jenže si to moc neumím představit, víkendy jsou zabité prací na baráčku a přes týden chodím domů jako polomrtvý zombík. Představa tedy, že ještě doma něco kutím, je pro mě nereálná. Jsem tak akorát ráda, že si zvládnu sem tam něco přečíst, než upadnu do říše snů. Jenže co s tím?

Zatím se mi nepodařilo najít řešení, jak to zvládat, neklonovat se a ještě odpočívat. A do té doby změna asi zatím nepřijde. Okruh čtenářů se mi tedy asi nijak moc nerozšíří a nejspíš ani nic jiného, než recenze přibývat nebude. Jsem ráda, že aspoň ty sem zvládám pravidelně psát a vydávat. I když ne vždy se mi to podaří.

Budu moc vděčná, pokud mi zachováte přízeň i tak a třeba v druhé polovině prázdnin nastane menší zlepšení. Mám v plánu alespoň týden dovolené, a i když nikam nepojedeme, ráda bych si doma odpočinula a trochu se věnovala sobě a svým zálibám.

Mějte nádherné léto, buďte na sebe opatrní a užívejte si krásné slunečné dny,
Vaše stopadesátiprocentně nasazená Šárka ☺


Metoda 15/33 - Shannon Kirk | RECENZE

1. července 2019 v 10:33 | TheLazyCat |  • Přečteno - recenze
Dlouho jsem čekala, než se kniha v knihovně uvolní a bude k dispozici. Nedávno se mi povedlo jí ukořistit a tak netrvalo dlouho a hned jsem se do ní pustila. A je fakt, že to je úplně něco jiného, než jsem čekala.

Název: Metoda 15/33
Název v originále: Method 15/33
Autor: Shannon Kirk
Překlad: Petr Červený
Rok vydání: 2017
Počet stran: 240
Nakladatelství: Omega
ISBN: 978-80-7390-570-5

Šestnáctiletá dívka tají před rodiči těhotenství. Její mozek je geniální, dokáže zapínat a vypínat emoce, racionálně přemýšlet a kalkulovat, prostě hříčka přírody. Cestou do školy jí však unesou a drží jí jako chovné zvíře. Chovají se k ní hrozně, ale neubližují jí, protože potřebují její dítě - živé. Od začátku bojuje s představou, že jakmile porodí, zabijí ji a hodí do lomu. Od prvního dne začíná pozorovat svého únosce, který si díkybohu potrpí na přesné rituály. Vše do posledního milimetru a včetně každého únoscova pohybu bude hrát roli v její cestě na svobodu. Během té doby detektiv FBI Liu hledá stejně unesenou dívku Dorothy. Mají mnoho stop a tak se jim celkem rychle daří dostat únoscům na stopu, o Lise však nemají zatím potuchy. Ta zatím s rozvrhem a seznamem položek plánuje svůj útěk a zároveň hrozivou pomstu.




Je těžké sepsat děj této knihy tak, abych nevyzradila nic, co by mohlo být pro budoucí čtenáře jako spoiler. Proto je samotný výčet děje knihy tak krátký. Více si opravdu budete muset přečíst a myslím, že většina z vás litovat nebude. Jako první mě na knize zaujala obálka s nápisem "Myslel si, že ona je obětí. Netušil, že je to on, kdo se musí bát." Už to samo o sobě mi dost napovědělo, jak se bude asi příběh vyvíjet. Když jsem se do příběhu pustila, zarazilo mne malé písmo textu, který však docela rychle utíkal. To se obvykle vylučuje.

Druhá věc, kterou obvykle nemám ráda, jsou dvě dějové linie a střídání vyprávění postav. Zde se střídá Lisa a Liu, nepravidelně a bez náznaku. Obě linie mě však dost bavily a proto i zde nemohu říct nic proti. Samotné řazení kapitol mi zde přišlo malinko nesmyslné, protože ne vždy koresponduje konec kapitoly s vystřídáním dějových linek. Někdy tedy dvě nebo tři kapitoly vypráví Lisa a pak zase několik Liu. Přijde mi to škoda, protože jistá pravidelnost dává knize jistotu, ta mi zde chybí.

Jako román to bylo velmi zvláštní vyprávění, protože jako čtenář jsem měla chvílemi pocit, že čtu vyprávění skutečné osoby, která to zažila a vším si prošla. I když jsem se snažila přesvědčovat, že to tak není a je to jen fikce, ne vždy se mi to dařilo. Několikrát jsem si pro jistotu vše i googlila, abych měla jistotu. A protože jsem v poslední době četla hodně výčtů děsivých událostí a vyprávění hrozných zážitků, tohle mi přišlo trochu jako slabý odvar. I když do hlavy Lise bych se dostat nechtěla. Její genialita, neskutečné oproštění od okolního světa, racionální a logické uvažování, kombinace a chování na úrovni robota - opravdu neuvěřitelné.

S tím samozřejmě úzce souvisí i pasáže odborného výčtu a popisu. Nebylo ho sice vzhledem k Lisiinu myšlení moc, ale bylo to tam a to byla neskutečná nuda. Drobné písmo tyto pasáže malinko zhoršovalo, nebylo to však nijak markantní. Celkový rozsah knihy není velký, ale tím, že je kniha fakt ve většině docela čtivá, nepřijde to tak a najednou jste na konci.

Závěru, když už jsem ho zmínila, se chci věnovat trochu více. Ono je to docela překvapení, když se vám příběh rozuzluje ve dvou třetinách knihy. Když jsem do té části přišla, říkala jsem si, co bude asi tak dál. A bála jsem se, že se ukoušu nudou. Nestalo se. Příběh byl sice vyřešen, ale následky byly ještě zajímavější. A toho si moc cením - úplně uzavřený konec s odpověďmi na všechny otázky. Prostě perfektní.

Anotace
Představte si bezmocnou, šestnáctiletou, těhotnou dívku, kterou právě někdo unesl z domova a naložil do špinavého auta.
Jenže: dívka je sociopatka, má IQ na hranici geniality a je to skvělá manipulátorka. Od první chvíle únosu touží po dvou věcech - ochránit své nenarozené dítě a nemilosrdně se únosci pomstít. Promyšleně a s klidnou hlavou kalkuluje a čeká na správný okamžik k útoku.
Tento thriller je o tom, co se stane, když oběť je stejně bezcitná jako únosce. Příběh plný zvratů vede k zamyšlení, kdo je tu vlastně oběť a kdo agresor.
Fascinující psychologický thriller mladé americké autorky vychází ve 20 zemích a získal několik ocenění, například National Indie Excellence Award (2015) nebo School Library Journal's nejlepší kniha pro dospívající mládež za rok 2015.

Metoda 15/33

Moje hodnocení: Kniha pro mě byla lehce naprůměrná, ale žádné velké nadšení se nekonalo. Rozhodně se ke knize vracet nebudu a upřímně docela chápu, že má na Databázi knih hodnocení jen 64% - prostě lehký nadprůměr. Označení bestseller, pod kterým u nás kniha vyšla, mi nepřijde oprávněné. Ve světě je to sice velmi populární a i oceněná kniha a je možné, že u nás ztratila dost ze svého kouzla díky překladu. Ale ruku na srdce, opravdu to není žádná pecka. Pro lidi, co chtějí odpočinkovou knihu a mají rádi thrillery, mohlo by je to bavit. Jeto velmi netradiční obrat a výměna rolí únosce vs. oběť. Proto za mě jsou to 4 hvězdičky a ani o chlup víc.