"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

Aristokratka ve varu - Evžen Boček | RECENZE

25. ledna 2018 v 13:38 | The Lazy Cat |  • Přečteno - recenze
Netrvalo to nijak dlouho, tři dny a druhý díl trilogie Poslední aristokratka od Evžena Bočka s názvem Aristokratka ve varu je za mnou. Začala jsem prakticky okamžitě o přečtení prvního dílu (ano recenzi píšu samozřejmě se zpožděním) a bála se, že se nebudu bavit tak, jako u prvního dílu, ale moje obavy byly liché.

Název: Aristokratka ve varu
Autor: Evžen Boček
Rok vydání: 2013
Počet stran: 118
Nakladatelství: Druhé město
ISBN: 978-80-7227-338-6

Upřímně si vlastně ani nepamatuji přesný přechod, kde končil první díl a začínal díl druhý. Pokračuje to však ve stejném duchu, otec lakomec, Marie III. Kostková má pár let života, aby následovala své předchůdkyně, matka čím dál posedlejší lady Dianou, paní Tichá pije víc a víc, Josef víc nenávidí muflony (jeho vlastní název pro turisty), Deniska je čím dál extravagantnější a šiblejší a pan Spock přichází o vlasy. Důležitou součástí je i Prozac, který provází celým příběhem a je čím dál silněji podtrhovaný. Jejich denní příhody jsou opravdu neopakovatelné a nutí k zasmání i zamyšlení, zda je toto vůbec možné. Největší událostí příběhu je zde výlet do Karlových Varů na sjezd české šlechty, kde dojde i k seznámení s ráčkujícim Schwarzenbergem. Samozřejmostí je to obrovské fiasko, kterým to končí. V úplném závěru se dočkáme prakticky jen zápisků z návštěvní knihy a lehkého popisu - a to vše od chvíle, kdy se několik dnů v kuse pořádají na Kostce školní výlety, pak už zajívamé zápisky Marie prakticky chybí.

Upřímně jsem se možná v tomto díle nasmálo o malinko víc, je pravda, že na začátek prvního dílu to asi nemá, ale zato jsem se řehtala vytrvale v celé knize. Tento díl je ale o polovinu kratší (na počet stran) a dost mě překvapilo, že oproti prvnímu dílu, má na databazeknih.cz nižší hodnocení.

Úryvek:
28. 3.
Při vysávání svatební síně Helenky Vondráčkové prasklo paní Tiché v zádech. Objevila jsem ji v hlubokém předklonu před Helenčinou svatební róbou, a nebýt vysvětlujícího zvolání "Zasrané plotýnky!", podezřívala bych ji, že prová- dí nějaký rituál. O převozu do nemocnice paní Tichá nechtěla ani slyšet, protože by ji tam prý hned kuchali. Jejím rozhodnutím neotřásla ani poznámka pana Spocka, že skřípnutý meziploténkový nerv může způsobit ochrnutí. Po krátkém dohadování, jak hluboce se uklánějící paní Tichou dopravit do kuchyně, převládl názor, aby ji pan Spock odnesl na zádech. Během transportu paní Tichá jednak hekala, jednak vyhrožovala, že se na Kostku vysere a půjde uklízet do domova důchodců, kde je teplo. V kuchyni se uvelebila u kamen a nasadila osvědčenou léčbu ořechovkou. Já jsem se vrátila k úklidu, který mně bez paní Tiché připadal nekonečný. Původně jsem chtěla zapřáhnout i matku, ale paní Tichá mě zapřísahala, abych jí nepůjčovala vysavač, a sběr žvýkaček na návštěvnické trase matka odmítla. Za chvilku bude jedenáct a já slyším nezvyklé bečení ovcí.

29. 3.
Paní Tichá se stále nehýbe. V prenatální poloze leží na kožené pohovce přinesené včera z Himmlerova apartmá a je velmi nevrlá. Situace je o to znepokojivější, že už za tři dny děláme svatbu. Snoubencům je dohromady asi tak sto let a seznámili se ve fanklubu Helenky Vondráčkové. Nevěsta je prý těhotná. Pokud se plotýnky do zítřka neukázní, je Milada odhodlána zavolat doktora a nechat paní Tiché píchnout uvolňující injekci i proti její vůli. Zároveň nařídila odstranit paní Tiché z dosahu alkohol, jelikož injekce opiátů v kombinaci s ořechovkou by s ní mohla pěkně zamávat. Miladin otec se prý pokusil rozehnat zánět trojklanného nervu koktejlem z několika kořalek, a když posléze dostal od doktora koň- skou dávku dolsinu, museli ho několik hodin nahánět po zámeckém parku. Paní Tichá by nám zřejmě daleko neutekla, ale částečné vystřízlivění je každopádně žádoucí. Zároveň se všichni shodli, že ukončení léčby ořechovkou oznámím paní Tiché já, protože mě má nejraději. Když jsem jí odmítla nalít, nazvala mě proradnou a zdegenerovanou maškarou. Nakonec jsme našly kompromis a já jsem jí během vaření natírala ořechovkou bedra. Alkohol se asi vstřebává i pokožkou - paní Tichá má stále problémy s artikulací a já se od oběda bezdůvodně usmívám. Během potírání kůže jsem došla k názoru, že bych nechtěla být masérkou ani fyzioterapeutkou.


30. 3.
Celou noc mě budilo žalostné bečení ovcí. Když jsem se na ně šla ráno podívat, málem mě ušlapaly. Měly hlad. Deniska, která se dobrovolně přihlásila, že zastoupí nepohyblivou paní Tichou a bude krmit zvířátka, jim totiž místo sena dává slámu. Husám nasypala hromadu kostí jejich mrtvých družek. Po snídani se Milada nabídla, že mi pomůže s nádobím, ale při drhnutí pánve se jí nalomil umělý nehet a ona odmítla dál riskovat. Při odchodu z kuchyně sehrála ve dveřích krátkou pantomimickou scénku, z níž jsem pochopila, že jde zavolat doktora pro paní Tichou. Doktor přijel za tři hodiny. Když se sklonil k pohovce, vyjelo mu obočí a ptal se, jestli jsme paní neměli naloženou v lihu. Po mém vysvětlení, že jí už druhý den potírám záda ořechovkou, zvrátil oči k nebi a sepjal ruce. Vzápětí došlo k naprosto nečekanému výpadu Olina s Laďou. Dosud pokojně ležící psi se nejspíš domnívali, že onen neznámý člověk ubližuje jejich živitelce, skočili mu na záda a všichni tři se na paní Tichou svalili. Pohovka, konstruovaná na astetického Himmlera, nevydržela zatížení a ulomily se jí nohy na levé straně. Chuchvalec těl se svezl na podlahu jako z korby nákladního auta. Paní Tichá ležela vespod a sprostě nadávala. Doktor začal nadávat až poté, co jsme z něj odtáhli psy a on mohl z podpaží paní Tiché vyprostit hlavu. Během závalu se vyhřezlá ploténka zřejmě vrátila na původní místo, protože paní Tichá sama vstala a po krátkém zakroužení trupem prohlásila, že se cítí jak znovuzrozená.

Aristokratka ve varu

Moje hodnocení: Stejně jako u prvního dílu, jsem i u tohoto neskutečně bavila. I když je humor stále stejný, vtipy a narážky se ani moc neopakují, takže nehrozí, že by to po chvíli začalo nudit. Navíc typ tohoto humoru je mi hodně blízký. Není to kniha, od které se člověk neodtrhne, není napínavá, ani jí člověk není pohlcen, je to klasická oddychovka, ale velmi povedená a nesouhlasím, že by druhý díl byl horší než ten první. Mě se líbily oba stejně, tak uvidíme jak na tom bude díl třetí. Za mě si zaslouží určitě 5 hvězdiček, stejně jako díl první :)


Četly jste knihu? Líbila se vám? Podělte se o to v komentářích, nebo mi napište zprávu (v vlevo ve formuláři v Menu).
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama