"Ten, kdo čte, žije s každou další knihou život navíc. Kdo nečte, má jen ten svůj." Oscar Wilde

Vím, jak chutná vzduch - Maria Hirse

19. ledna 2018 v 16:32 | The Lazy Cat |  • Přečteno - recenze
Kniha od autorky - bývalé modelky Marie Hirse mě dlouho lákala, ale vždycky jsem si na poslední chvíli řekla, že to bude pro pubertální slečny, které se trápí svou váhou a podobné výmluvy. Teď jsem v knihovně vytuhla a konečně si knihu půjčila, pustila jsem se do ní hned v autobuse po cestě domů a na jeden zátah za večer jsem přečetla dvě třetiny, druhý den jsem jí dočetla a upřímně? Nemyslím si, že by kniha byla určená především teenagerům. I na mě docela silně zapůsobila, proto jsem ji tak rychle přelouskala a nemohla se odtrhnout.

Název: Vím, jak chutná vzduch
Název v originále: Aeblekinder
Autor: Maria Hirse
Překlad: Michaela Weberová
Rok vydání: 2005
Počet stran: 120
Nakladatelství: Fragment
ISBN: 80-253-0148-6

Maria je úspěšná světová modelka, které stačí jediný malý impuls (a to zmínka o přibraných 2 kilech) a propadne kontrole své váhy, prakticky naprostému hladovění, až si vypěstuje hlas v hlavě - anorexii, která ji začne ovládat a aniž by si to uvědomovala, vyhladoví se prakticky na hranici života a smrti. Celá kniha je popisem toho, čím vším si prošla, o koho a o co díky nemoci přišla, ale také, co v sobě našla. V poslední čtvrtině knihy jsem každou chvíli očekávala, kdy už se z toho dostane a fandila jí. Konec se nachází až na posledních asi dvou stranách a popisuje zážitek, který ji donutil, aby opět začala pravidelně jíst a opravdu našla cestu k uzdravení.
Obdivuji každého člověka, který má pevnou a silnou vůli, ta mě bohužel chybí a Marie vlastně den ze dne změnila svůj život.

Úryvek:
Procházela jsem mezi regály a hltala jídlo očima. Všechno to vypadalo tak chutně, až se mi sbíhaly sliny. Nemohla jsem se rozhodnout, co bychom si měly koupit k večeři. Nakonec jsem souhlasila s tím, že si dáme květák a kraby. Máma by radši viděla, kdybych si vybrala vepřové, ale trvala jsem na svém.
"Je snad lepší, když budu jíst málo než nic," pohrozila jsem a ona se podvolila.
"Jdu ven, koupím nám tikety na lotto," volala jsem za ní, když jsem viděla, že je na cestě k mrazáku na druhém konci obchodu. Otočila se na mě ustaraně, ale já jí poslala ten nej­sladší úsměv a pospíchala do trafiky. Kruci, hned jsem vidě­la, zeje tam dlouhá fronta. Čekalo tam pět lidí v šusťákových bundách a kalhotách, v ruce připravenou dvacku na tiket. Polil mě pot, když jsem zahlédla mámu, jak se blíží k po­kladnám.
"Mami, mám ještě hroznou chuť na citrónovou zmrzlinu," zavolala jsem na ni přes hlavu malého kluka, který se na mě
udiveně otočil. Viděla jsem, jak máma obrací vozík, a vypočí­tala si, že jí to bude trvat tak dvě minuty, než zmrzlinu najde. To je málo na to, aby mladá prodavačka mezitím otevřela skříňku s léky a já stihla ještě zaplatit.
"Nepustili byste mě, prosím, dopředu?" obracela jsem se na zákazníky přede mnou. Kysele přikyvovali a já je odměňovala sladkým úsměvem. Hnusný kyselý šusťáky, říkala jsem si v du­chu. Panebože, jak jsou všichni stejně nudní a šediví. Konečně se mi podařilo procpat se k pultu.
"Čtyři balení projímadla a dvoje lotto."
"Cože?" dívka na mě hloupě civěla. Zopakovala jsem jí, co chci, a proklínala v duchu její mizernou inteligenci.
"Tak koukej už sakra otevřít tu pitomou skříň," ulevovala jsem si pro sebe a pošilhávala po mámě, která už ukládala do tašky poslední zboží.
"Mám jenom tři balení, ale můžu se podívat vzadu."
"Ne, to je jedno, kolik platím?" řekla jsem podrážděně.
"128 korun." Hodila jsem jí peníze na pult a běžela k mámě s projímadlem v kapse.
"Tak, na oba určitě vyhrajem," smála jsem se. Vzala jsem jednu tašku a podařilo se mi ji dotáhnout až ven ke kolu, které vzala máma s sebou, kdyby mě chůze příliš unavovala. Celou cestu domů jsem si zpívala, teď jsem měla dost tabletek na dva týdny.

Vím, jak chutná vzduch


Hodnocení: Jak jsem zmínila při popisu knihy, kniha mě dostala, líbila se mi, obdivuji autorčinu nejen prvotní pevnou vůli s omezením jídla, ale i to, že se zvládla z nemoci nakonec dostat, i když ten střed je opravdu děsivý. Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale nebyla to kniha, ze které bych si sedla na zadek a to i díky tomu, že má relativně málo textu, takže se četla rychle. Proto si dle mého názoru zaslouží poctivé 4 hvězdičky :)



Četli jste knihu? Jaký máte Vy na ní názor?
Podělte se a pište do komentářů, či do zprávy pro autora, budu ráda :)
 


Anketa

Máte rozečtenou nějakou knihu?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama